Zajímavá paralela z žižkovské Křišťanovy ulice

Bydlel tady spisovatel Jaroslav Foglar – Jestřáb a o pár domů dál a v jiné době, spisovatel Jaroslav Velinský – Kapitán Kid. Oba napsali knížku, ve které se dočteme o Rychlých šípech a Janu Tleskačovi. Jedna se jmenuje Tajemství Velkého Vonta (Foglar), druhá Poslední tajemství Jana T. (Velinský)

Velinského kniha není plagiát
Kniha Tajemství Velkého Vonta vyšla v nakladatelství Obrys v roce 1986 v Mnichově. Rukopis údajně propašoval do Mnichova nakladateli Danielovi Strožovi (divme se - působil jeden čas jako europoslanec za KSČM a také figuroval pod krycím jménem Básník v archivu bezpečnostních složek) ve své lodi Milan Svoboda, mistr světa v kanoistice, který se později ukázal jako tajný spolupracovník StB - Bendy. Rukopis tam „odvezl“ prý bez vědomí Jaroslava Foglara. Jak to skutečně bylo, to se dnes už nedozvíme. Jestřáb tenkrát dost mlžil a dnes už nám nic říci nemůže a Bendy je také už po smrti.

Kniha Poslední tajemství Jana T. vyšla poprvé v roce 2003 v nakladatelství Baset v Praze a jen se po ní zaprášilo. V roce 2013 ji totéž nakladatelství znovu vydalo – tentokráte s vlastními ilustracemi autora Jaroslava Velinského a v roce 2024 v dalším vydání i nakladatelství Albatros s ilustracemi Jiřího Gruse v edici Ze světa Jaroslava Foglara.

Tento příběh paralelity začal ovšem kdysi velmi dávno
Někdy v roce 1949 sepsal šestnáctiletý Jaroslav Velinský 30ti stránkový fragment o Janu Tleskačovi, Stínadlech a Rychlých šípech – pojmenoval ho „Černé stíny“.Se svým kamarádem a spolužákem žižkovského gymnázia Ríšou Švanderlíkem, který bydlel také v Křišťanově ulici, si totiž lámali hlavy nad nevysvětlenými záhadami příběhu Rychlých šípů popsaných v knížce Stínadla se bouří.
Otázky jako – kdo chodíval za železná dvířka zahrady Uctívačů ginga – kam zmizel Dymour a pár dalších záhad oba tak zaměstnávaly, že Jaroslav začal psát třetí díl příběhů Rychlých šípů. Pokračování stínadelských příběhů psal do školního sešitu s černými deskami. Sešit se později ztratil z povrchu zemského a vynořil se až po mnoha letech. Jaroslav Velinský, v této pozdější době už známý jako Kapitán Kid, tramp, banjista, kytarista, písničkář a spisovatel pokračoval krátce ve psaní. Nakonec rukopis odložil stranou. Po roce 1980 se Kapitán Kid nějak dozvěděl že Jestřáb, se kterým se tou dobou často stýkal, napsal třetí díl stínadelské trilogie. A tak Jaroslav Velinský přepsal na stroji původní torzo svého rukopisu a 17. března 1981 ho s věnováním Jaroslavovi Foglarovi – Jestřábovi poslal - jako velkou přátelskou poctu. Pro toho to bylo obrovské překvapení – Kapitánovi Kidovi odpověděl:
"....když jsem to začal číst, až ve mně hrklo a musel jsem si dávat placku na čelo.... ....věz, že váš začátek je takřka zcela shodný se začátkem mého III. dílu.... musel jsem si opravdu chvíli uvědomovat, KDY vy jste jste svůj příběh psali – a KDY já...Vy dva jste ten začátek nemohli ode mne převzít – opsat, protože jste jej psali o několik desítek let let dříve, než já začal příběh svůj - a já zase jsem se nemohl dát inspirovat příběhem Vaším, protože svůj jsem napsal asi před 5 roky..."

Jsem přesvědčen, že na obou stranách celá záležitost vyvolala jistý šok. Jestřábův rukopis skončil asi na více než půl roku v nakladatelství Olympia a nakonec bylo vydání nové „Foglarovky“ zamítnuto. Jak se kopie rukopisu dostala do rukou kanoisty Milana Svobody nevíme a asi se už nedozvíme, ale v roce 1986 Daniel Strož vydal Jestřábovu knížku v nákladu 500 exemplářů. Sám o tom v roce 2013 v periodiku Britské listy píše:
"... několikrát v uplynulých desetiletích jsem objasňoval, co bylo účelem mého vydávání knih Jaroslava Foglara.... v podstatě šlo o „mecenášský“ projekt s posvěcením samotného autora... když Foglar viděl, že se s jeho knížkou keťasí na knižních burzách v Praze za poměrně velké peníze....požadoval honoráře.... nevyšel na prázdno, obdržel slušnou finanční částku a drahý fotoaparát.... a pravděpodobně po jakémsi jím absolvovaném vyšetřování začal na mne dštít zlobu... to se mne dotklo.... Foglar bohužel nebyl takovým odvážlivcem a strážcem dobrých mravů, o jakých sám tak často a rád psával..."
O tomto problému však Jestřáb mluvil ale trochu rozdílně. Při rozhovoru - interview (mám ho na audiokazetě) s emigrantem Karlem Gelnarem ve Švýcarsku, který byl jakýmsi Foglarovým mecénem, Jestřáb zdůraznil, že nebyl s panem Strožem vůbec domluven, a že mu nikdy k tisku svých knížek a komiksů Rychlých šípů nedal svolení. Měl strach z případných negativních následků a tak jsme dokonce zvažovali, abychom Jestřába uchránili před případným zákrokem StB, zapojit do celé kauzy německého právníka. Jestřáb ale celou akci nakonec odmávnul, kdo ví proč.
Nikdo dnes neví, jestli spisovatel Jaroslav Velinský četl rukopis spisovatele Jaroslava Foglara – třeba v kuchyni v Křišťanově 18, kde Jestřáb poslední část svého života bydlel – a i kdyby pod stolem to jistě nebylo, jak o tom oba původně žertovali ve svých dopisech. Třetí díl stínadelské trilogie vyšel nakonec v Mnichově v roce 1986.
Tou dobou měl už Kapitán Kid napsáno desítku knížek. Fakt, že vyšel třetí díl Foglarovy stínadelské ságy (i když v zahraničí) a Jestřábova velice pozitivní reakce na „jeho“ pokračování těch dávných příběhů ho ovlivnilo na tolik, že sednul a jako už zkušený spisovatel rozvrhnul novou osnovu této knížky se stínadelskými příběhy a knížku začal dopisovat. Mezitím skládal písničky, psal detektivky a jiné dobrodružné tituly, kreslil, a tak byla knížka, po více než padesáti letech, hotova až v roce 2002.
První vydání knížky „Poslední tajemství Jana T.“, - paralelní pokračování foglarovské trilogie - vydal v roce 2003 v pražském nakladatelství Baset u svého kamaráda a přítele Miloše Uhlíře. Druhé vydání této knihy, ctící ducha foglarovek a přinášející i osobité pojetí příběhů Rychlých šípů vyšlo s autorovými kresbami ve stejném nakladatelství v roce 2013. Třetí vydání s ilustracemi Jiřího Gruse vyšlo v Albatrosu v roce 2024.

Jaroslav Velinský – Kapitán Kid fandil Jaroslavovi Foglarovi a obdivoval ho. A tak složil písničku pro svého dobrého přítele - Sedm statečných https://www.youtube.com/watch?v=m4qhbB6qSbY

V obou knížkách se setkáme s „ježkem v kleci“, s Rychlými šípy a stínadelskými tajemnostmi. Každý z obou spisovatelů, ať Jaroslav Foglar nebo Jaroslav Velinský, se na to díval různě – a přece najdeme vždy a všude jistou paralelu. Až dnes si také uvědomíme, že Jestřáb měl jednu neuvěřitelnou vlastnost – předvídavost a intuici. A tak se mu podařilo z těch rozhozených sítí tehdejší „bezpečnostní“ službou vždycky nějak uniknout. Agenti kolem něho, ať už to byl nakladatel nebo špičkový sportovec neměli šanci, anebo ji třeba ani nechtěli mít. Malá poznámka pro faktografickou úplnost: Také Kapitán Kid figuruje v této skupině pod krycím jménem „Doktor“. Údajně ho pří setkáních ti „praví“ titulovali „Kapitáne“. A strašlivě ho štvalo, když někdo jeho jméno zkomolil na Velínský.