na dvoře U Roubíčků. Existují dokonce i fotografie, dle kterých J.Fischer namaloval první verzi slavného prvního komixu RŠ a následně také první původní ilustrace ZH. Určitě není bez zajímavosti, že původní fotografie po mnoha letech opět dostal k dispozici K.Saudek, který filozofii a romantiku prostředí Stínadel vč. RŠ (Saturnu) rozpracoval mnohem detailněji. Když s dnešním časovým odstupem procházím tehdejší fotografie ze Stínadel, které J.Foglar ochotně poskytl svým malířům vč. Bimby pro Přístav volá, musím uznat, že tam bylo krásně. Co mne dodnes udivuje, že Foglarovi už tehdy bylo jasné, co všechno bude zbouráno a co všechno bude zrekonstruováno či doplněno. Následný tvůrčí návrat tj. Tajemná Řásnovka, de facto rekapituluje jeho válečné a poválečné předpoklady. Foglar byl velice chytrý. Genius loci na Františku přetrval. Proto mne u srdce blaží, že z původních fotografií také tvůrčím způsobem čerpá P.Čech. Ne ne kamarádi, ještě máme v archivech co hledat, Stínadelská dlouhodobá hra se Jesřábovi mistrovsky povedla ...

O repliku Tábora Svobody 1945 se pro letošní setkání příznivců díla a výchovného odkazu Jaroslava Foglara ve Slunešní zátoce postaral skautský oddíl Vpřed z pražských Kbel. Tábor nebyl vyjímečný tím, že přesně kopíroval podobu stanových staveb jaké známe z Dvojkařských táborů, ale především mimořádným osobním nasazením jeho budoivatelů.
Několik málo dnů před odjezdem na vlastní oddílový tábor (kdo kdy takový kolotoč povinností podstoupil ví o čem je řeč) se mezi desítkami skautských jednotek našla taková, která byla ochotná zamýšlený projekt k oslavě 75 výročí Tábora Svobody uskutečnit. Oddílu Vpřed vedeného bratrem Kamilem Podlahou se to podařilo. Velmi se jim obdivuji a děkuji za příkladně odvedenou službu.
Jiří Zachariáš - Pedro

Foglarovi se líbil
Dalším z námětů pro jeskyňářský komiks byl příběh od autora sci-fi románů Josefa Nesvadby. Nosek se dál obracel také na Jaroslava Weigela a oslovil dokonce i slavného meziválečného autora Jaroslava Foglara.
"Přišel jsem za ním, aby mi podepsal nějakou knížku, a při tom jsem se zeptal, jestli by měl zájem napsat scénář pro našeho kreslíře. Ze začátku byl nedůvěřivý, ptal se, kdo to je. Nechtěli jsme mu to říct, protože Kája byl mimo jiné známý autor erotických kreseb, které se samozřejmě nehodí k foglarovské chlapecké literatuře. Ale přinesl jsem mu nějaké Kájovy obrázky na ukázku a pan Foglar byl spokojený. Měl rozepsanou knížku, tak ji přepsal do komiksového seriálu, který nazval Modrá rokle," líčí Pavel Nosek.
Tehdy se pokusil vydání komiksu zlegalizovat, ale protože byl i Foglar zakázaným autorem, povolení nedostal. "Zkoušeli jsme odbor kultury v Berouně, středočeský krajský výbor i ministerstvo kultury. Nakonec jsme to vydali jako interní tiskovinu, přílohu jeskyňářského zpravodaje, a tak jsme to pak dělali i s ostatními komiksy," dodává Pavel Nosek, podle kterého tehdy bylo českých speleologů asi tisícovka, kreslené příběhy ale vycházely ve dvoutisícových nákladech.
"Nesmělo se to oficiálně prodávat, to by po tom vyjela hospodářská kriminálka. Členové si to ale mohli pořídit a také to mohli rozdávat. Jen když nás pan Foglar požádal o větší množství výtisků, aby je měl k dispozici, viděli jsme v tom nebezpečí," líčí nastalý problém, který se mu podařilo šalamounsky vyřešit.
Pomohl antikvariát
Nosek balík komiksů nabídl v jednom antikvariátu a vzápětí je koupil zpět. "Tak jsme získali účtenku a byli jsme krytí. Pan Foglar byl potěšen a s Kájou Saudkem vytvořili ještě další dva díly, Ztracený kamarád a Jeskyně Saturn. Pan Foglar se snažil vyjít nám jeskyňářům vstříc, i když o jeskyních psal i dříve."
Podnik na hranici legality financovali z interních zdrojů. Tiskárna prý nebyla drahá, největší částku představovaly honoráře pro autory. "Nechtěli jsme využívat jejich tísnivé finanční situace. Měli jsme finance z různých prací, s lanovou technikou jsme natírali mosty, opravovali střechy. I po zaplacení odměn pro pracovníky zbývaly peníze, které jsme mohli dát na vydávání tiskovin," vysvětluje Pavel Nosek.
"Jeskyňářské" komiksy se nejprve tiskly s jednou doplňkovou barvou, ale nastaly problémy se soutiskem, a tak se brzy přešlo na černobílé vydání, což mělo výhodu: lidé je mohli xeroxovat a dál šířit.
Po revoluci Kája Saudek se speleology vydal poslední komiksový sešit a také vytvořil řadu obálek pro jejich časopis i sborníky. Několik obálek nakreslil i pro Zlatého koně, nově vzniklé nakladatelství Pavla Noska. Tím spolupráce s jeskyňáři skončila. "Nechtěli jsme Káju, který měl v devadesátých letech hodně jiných zakázek, zatěžovat," říká Pavel Nosek, který zůstal Saudkovi nablízku až do konce jeho života.

Děkujeme ( www.pesaci.skaut-ssv.cz ) za pochvalná slova. Bylo pro nás velikou ctí, postavit "repliku" historického skautského tábora v legendární Sluneční zátoce. velice si toho ceníme