Magickou číslovku si opakovali ti, kteří dnes přišli na Vinohradský hřbitov v pražských Strašnicích rozsvítit svíčku a poklonit se u hrobu Jaroslava Foglara. Dnes by Jestřáb slavil 99. narozeniny.

Magickou číslovku si opakovali ti, kteří dnes přišli na Vinohradský hřbitov v pražských Strašnicích rozsvítit svíčku a poklonit se u hrobu Jaroslava Foglara. Dnes by Jestřáb slavil 99. narozeniny.

... Zemský sjezd Svazu skautů, který se má konat na přelomu května a června 1936 se blíží a narůstá Jestřábova netrpělivost. Vidí jej totiž jako příležitost k většímu odbytu své nové knihy Boj o první místo. 15. 5. 1936 konečně dostává informaci, že kniha bude do deseti dnů venku a tak dnes můžeme říci, že se objevila okolo 25. května. Bohužel už Jestřáb nestihnul dát do Junáka "lokálku" - informaci o nové knize. A tak Kobes nechal natisknout zelené letáky, na nichž je vyobrazen pochodující skaut. Nápad, aby leták také obsahoval názvy kapitol, které by lákaly k zakoupení knihy, jako například Umrlčí maska nebo Jízda smrti, se však nerealizoval. Prodej knihy pak na sjezdu měl připadnout stánku firmy Skauting z Vodičkovy ulice, která ovšem neměla knihkupeckou licenci a tak měl Bohumil Kobes za úkol se v letáčku o tom nezmiňovat, aby nenastaly živnostenské problémy ...

Kromě toho, že si dnes připomínáme Světový den telekomunikací a před 15 lety stanul Leopold Sulovský jako první Čech na vrcholu nejvyšší hory světa Mount Everestu, slaví dnes 90. narozeniny německy píšíci spisovatelka Lenka Reinerová.

Ve čtvrtek 9. 5. 1929 se Jaroslav Foglar - Jestřáb vydal do pražských Vršovic s lukem a šípy "na lov nových chlapců" do svého tehdy nepočetného a skomírajícího skautského oddílu "Nové" Dvojky.
Zde získal legendárního člena Láďu Velebila ...
Láďa Velebil, kterého Jestřáb ten den "ulovil" na loučce při hadrákovém fotbálku, se stal jedním z motorů oddílového chodu. Sháněl další nováčky, zajišťoval první poslední, byl vzorem ostatním kamarádům v oddíle, pro Dvojku by se rozkrájel.
Zanedlouho utvořili nerozlučnou dvojku se Skukůmem.

Před šedesáti lety se začala psát významná kapitola dějin české respektive československé dětské časopisecké tvorby.
9. dubna 1946 vyšlo první foglarovské číslo týdeníku Vpřed s dnes již legendární působivou kresbou Rychlých šípů ve věži svatojakubského kostela ve Stínadlech vytvořenou Bohumilem Konečným – Bimbou.
Toto 18. číslo I. ročníku bylo prvním, které sestavovala nová v podstatě však „stará“ předválečná mladohlasatelská redakční parta: Jaroslav Foglar a Karel Bureš.

„V Jičíně se za těch časů říkalo, že není nikdo tak malý, aby o něj Rumcajs klopýtl, a nikdo tak mocný, aby se ho český loupežník bál,“ čteme v úvodu knihy Rumcajs a Manka (1970), na niž – mimochodem - zapomněl i literární historik Bohumil Svozil ve Slovníku českých spisovatelů od roku 1945.
Slyšíte-li na tituly My tři a pes z Pětipes (1958), Pohádkové příběhy kominíka Valenty (1960), Chlapec s prakem (1961) nebo Dobrodruzi z Devátého náměstí (1968), už jste sice také „doma“, Olympu dětských snů však dobyly až jiné Čtvrtkovy (1911-1976) knihy. Ano, ty z posledních let jeho života, ty o Rumcajsovi. Tak moc české, že nás dnes už ani nenapadne, nakolik asi byly inspirovány americkými povídačkami o obru Drobečkovi alias Paulu Bunyanovi, onom hrdinovi prostého lidu zmiňovaném poprvé už roku 1886, anebo ještě spíš australskými historkami o Kamenáči Billovi (ty mohl Čtvrtek prokazatelně číst).

Setkávám se s nimi obvykle jenom když jdu sám. V lese, u rybníka, na cestě, v stráni …
Když slušně pozdravíte, poradí, kde co roste, kam se uložit na noc, na co si dát pozor. Pohybují se kolem našich tuláckých pěšin a zdají se tam být víc než doma. Nebojte se, že je nepoznáte, nemůžete je minout: loupežníka Rumcajse s Mankou a Cipískem, Křemílka a Vochomůrku z pařezové chaloupky, vodníky Česílka a Čepečka, formana Šejtročka, vílu Amálku, makovou panenku a motýla Emanuela, hajného Robátka a jelena Větrníka …
Postavy zrozené z tuzemských tradic a kořenů, postavy, které do vínku dostaly prostou moudrost, dobro a spravedlnost, ale i vtip, optimismus a jemně humornou poetiku, se 4. dubna vypravily kamsi do pohádkového nebe, aby tam popřály svému tátovi – Václavu Čtvrtkovi – k jeho 95. narozeninám.

Parte Jaroslava Foglara.



Pohřeb v úterý 2. 2. 1999 od 14 hodin. Velká obřadní síň krematoria v Praze – Strašnicích.

Celých sedm let uplyne v pondělí 23. ledna od smutného okamžiku, kdy odešel Jaroslav Foglar - Jestřáb.
Zástupci vedení Sdružení přátel Jaroslava Foglara a pražské pobočky SPJF uctí Jestřábovu památku u hrobu na Vinohradském hřbitově v 16 hodin krátkou vzpomínkou a zapálením sedmi svíček.
Každým rokem vždy zapalují o jednu víc, až do pomyslných 102. narozenin. Tolika let se totiž Jestřáb chtěl dožít let.

rok se s rokem sešel a redakce Bohouška 26. října 2005 na tajném místě dodatečně oslavila již 5. výročí existence foglarovského magazínu, který stále pátrá, radí a informuje o všem důležitém, co se děje v oblasti života a díla spisovatele Jaroslava Foglara. Pojďme se krátce podívat do historie internetových stránek, které si do dnešní doby prohlédlo přes 250 000 čtenářů.

Je to letos 12. října přesně sedmdesát let, kdy v Malém (tehdy ještě nikoliv Mladém) hlasateli roku 1935 Jaroslav Foglar poprvé popsal a do světa uvedl krabičku obsahující spoustu drobných, přitom však nadmíru užitečných drobností, které těm, kteří vyrážejí na výpravy, na tábory, ale třeba i jen na krátké vycházky či do klubovny, mohou v nenadálých situacích pomoci v nouzi.
KPZ, KáPéZetka, KraPóZa … 12. října z ní na chvilku vyndejte kousek svíčky a zapalte ji na oslavu krabiččiných narozenin :-) ...
A jak vlastně vypadal ten první článeček o KPZ v Mladém hlasateli?:

Dalekohledem je to coby kamenem dohodil. Vzdušnou čarou jen pár kilometrů. Pod kleťskou lanovkou směrem na Křemži a hned za ní se již bělají stavení jedné jihočeské vesničky, jejíž jméno je spojeno s Bohouškem (ba, ba - Bohuslavem), který dnes slaví jmeniny. Ta vesnice je po všech stránkách zajímavá. Snad odsud pocházeli praprapraprarodiče milé postavičky z Bratrstva kočičí pracky? Kdož ví.

Dnes si připomínáme 98 let od narození spisovatele Jaroslava Foglara v Praze - Podskalí, Benátské 1712/3 v druhém patře. Dům dodnes stojí poblíž Botanické zahrady Univerzity Karlovy a věřme, že se na něm jednou objeví pamětní deska.

Léto roku 1925 lze zařadit do jednoho z milníků v životě Jaroslava Foglara, a to nejen v jeho životě oddílovém, ale i osobním. I když ve Foglarově případě oddělit jedno od druhého vlastně snad ani nejde.
Rok 1925 byl počátkem zrodu dlouhých desetiletí prázdninových dobrodružství s Jestřábem - pozdějším proslaveným autorem i oddílovým vedoucím.
Ten rok se mladičký Jestřáb (mimochodem tuto přezdívku získal v lednu 1925 a tak tu máme hned další foglarovské kulaté výročí), který první zkušenosti s prací v oddíle začal sbírat teprve od října 1924 v 34. skautském oddíle v Praze, dohodl s vedením čtyřiatřicítky a vyjel odvážně, ale i hazardérsky, jak sám přiznává, s několika málo chlapci (asi 6-7) na tábor k Ledči nad Sázavou, poblíž pozdější legendární Sluneční zátoky.

Přesně před deseti lety (8. května 1995) se konal v klubovně tábornického oddílu Stopaři v ulici Pod Kotlářkou ustavující sněm Sdružení amatérských novinářů, občanského sdružení, jehož jádro tehdy tvořili redaktoři malých klubovních časopisů inspirovaných dílem a výchovnými metodami Jaroslava Foglara. Zakládajícími členy byli šéfredaktoři časopisů Sedmihlásek, Stín a Světlo, Duhová planetka, Puchejř, Toulavý kamarád, Družina a Kormorán. Základní ideou sdružení bylo od začátku organizovat a podněcovat dětské redaktory drobných - na kopírce rozmnožovaných - klubovních, oddílových a školních časopisů.