Před třiceti pěti lety odešel Bohuslav Čepelák – Irčan (3. 3. 1907-7. 2. 1969), tramp a propagátor díla Jaroslava Foglara, autor dobrodružných románů z Divokého Západu (např. Křížový Pete) a dobrodružných knížek pro děti se zaměřením na přírodu (např. Hoši z Bílé skály, Za brdským jelenem). Řadu dětských a přírodních příběhů sepsal i zasadil do důvěrně známého prostředí Brdského pohoří, v kterém často pobýval na chatě. V šedesátých letech minulého století, ještě před velkým uvolněním Foglarova díla, prosadil vydávání (vůbec první)

Kreslený seriál Modrá pětka o příhodách vodácké pionýrské družiny začal vycházet v prvním čísle čtrnáctideníku (později měsíčníku) Pionýrská stezka. To bylo 3. 1. 1971, takže Modrá pětka právě tento měsíc slaví třiatřicáté narozeniny. S předstihem však oprášila lodě a pádla a ke svým dávným čtenářům i novým zájemcům se vydala ve dvou knižních (téměř)souborných vydáních – v roce 2000 vyšla Modrá pětka na stezce dobrodružství a v roce 2003 Modrá pětka za Zlatou peřejí a jiné příběhy. Seriál původně vycházel nepřetržitě od ledna 1971 do srpna 1990 (do zániku Pionýrské stezky, po listopadu 1989 už jen Stezky) a drží tak ve své kategorii rekord v délce životnosti.
Jedním ze dvou spoluautorů scénáře k seriálu je Jiří Hromádko, kromě jiného dlouholetý rozhlasový pracovník vysílání pro děti, kterému jsme u příležitosti modropěťáckého výročí položili několik otázek:

Leckterý ze čtenářů - příznivců tajemných křivolakých stínadelských uliček, plácků a zákoutí, dokáže zpaměti převyprávět historii žlutého kvítku. Toho kvítku, kterým Vontové zasypali rakev Roberta Komoura zemřelého na následky zranění v jedné z nesčetných vontských bitev. Z tohoto kvítku pak vznikl odznak všech Vontů - žlutý špendlík. Co symbolizuje, to se dovídáme nejobsáhleji v závěrečné kapitole Foglarova románu Stínadla se bouří.
Žlutý kvítek se však později přenesl z klop knižních hrdinů i na obleky živých chlapců a děvčat. To když Jaroslav Foglar, jako redaktor poválečného časopisu Vpřed, zavedl odznak žlutého kvítku pro všechny čtenáře ...

Bohoušek už není batole. Dnes totiž slaví už třetí narozeniny. Od 30. srpna 2000 naše stránky navštívilo přes 70 000 čtenářů. Těší nás Váš zájem a je motorem naší veškeré redakční činnosti. Tentokrát v předvečer

Zážitky z loňských srpnových povodní, ať už zprostředkované, či osobně prožité, nejspíš nevymizí z paměti nikomu. Nejdříve především jihočeské řeky a potoky se probraly z ospalého srpnového poklidu a také rybníkům začaly být hráze těsné. 7. srpen 2002 se nesmazatelně dral do řady obecních kronik … … 6. srpen 1946 v 35. čísle časopisu Vpřed přinesl další z řady pokračování kresleného seriálu Rychlé šípy – a Červenáčkovi v něm jde při velké vodě o život …

Blížící se letní tábory dávají příležitost připomenout jedno „příšerné“ výročí – narozeniny Zelené příšery, která se letos o prázdninách dožívá v plné svěžesti sedmdesáti pěti let.
Zelená příšera se narodila na táboře pojmenovaném později … Tábor Zelené příšery.
V roce 1928 tábořila pražská Dvojka s mladým jednadvacetiletým Jaroslavem Foglarem – Jestřábem kousíček pod tehdy ještě jimi neobydlenou a nepojmenovanou Sluneční zátokou, na stejném místě jako v roce 1925 (tábor 34. oddílu) a 1927.
A právě toto léto se kteréhosi dne, či spíše noci, poprvé zjevila Zelená příšera a začala kout své nekalé pikle, aby zkoušela důvtip táborového obyvatelstva.
Zážitky a události z Tábora Zelené příšery se staly ...

Zdá se to neuvěřitelné, ale letošní rok je nejen „Rokem s Rychlými šípy,“ ale rovněž příležitostí k připomenutí desátého výročí vzniku pražské pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Co bylo na začátku? Točení klikou cyklostylu v jedné nově otevřené prodejničce v Praze - Radlicích a ztracený foťák, o němž se prý později mluvilo v Brně u soudu. Devadesátý třetí rok minulého století byl pro všechny pražské foglarovce

Před deseti lety 13. května 2003 měl v Praze, v kině „U HRADEB“ premiéru film Petra Kotka Záhada hlavolamu. Sám režisér je ve foglarovském světě známý svými dvěma dokumenty o Jaroslavu Foglarovi Cesta za modrým světlem I a II, a pořadem o Jestřábovi GENUS, kde přiblížil smutný civilní život