Dnes, 7. ledna před 70 lety se ve vesničce Hamry nedaleko Prostějova narodil dlouholetý obdivovatel díla Jaroslava Foglara a současně jeho největší znalec i sběratel Zdeněk Pírek - Mirek. Jeho otec pracoval jako lesní dělník, matka zůstala v domácnosti. Rodina se díky otcovu zaměstnání často stěhovala. Do školy začal chodit v Soběsukách, do měšťanské školy potom v Plumlově.

Dnes, 7. ledna před 70 lety se ve vesničce Hamry nedaleko Prostějova narodil dlouholetý obdivovatel díla Jaroslava Foglara a současně jeho největší znalec i sběratel Zdeněk Pírek – Mirek. Jeho otec pracoval jako lesní dělník, matka zůstala v domácnosti. Rodina se díky otcovu zaměstnání často stěhovala. Do školy začal chodit v Soběsukách, do měšťanské školy potom v Plumlově.

Tak jako Rychlé šípy naše dědy tak nás za minulého režimu lákaly příhody Čtyřlístku. Myšpulín, Bobík, Fifinka a Pinďa - dnes už slavná čtyřka je k dostání ve všech knihkupectvích (v těchto dnech vyšla "velká" kniha s prvními dvanácti příběhy) a novinových stáncích a jsou oblíbeni i u dnešní mladé generace. Ale pamatuji doby, kdy byl časopis Čtyřlístek vysoce nedostatkovým a až

17. října 1964 Dneškem počínaje nese náš oddíl jméno Hoši od Bobří řeky. Celý zápis a zdůvodnění Jaroslava Foglara - Jestřába...

Hezký večer.
Řečnická otázka: Kdy si píšete deník?
Jan Tleskač nebyl výjimka, a tak taky logicky až v závěru dne.
Nejinak tomu bylo v úterý 10. října. Toho dne se navíc zdržel dlouho přes čas v dílně, kde dělali zábradlí pro Loukotovu hrobku. Nyní je už pozdní noc. Před jeho pokojíkem několikrát slídil Em. Jan Tleskač je ale zamčený. Pod peřinou za svitu baterky píše zážitky z dnešního dne.
Píše ale i něco navíc, něco, co nosil prozatím jenom v hlavě. Jenomže "co kdybych tak zapomněl, jak se dostává ježek z klece ven?" A tak poprvé spatřuje světlo světa návod na vyjmutí ježka z klece: "Když natočíme nejdelší osten ježka tak, aby..."

Tehdy před mnoha a mnoha lety zvonily v Praze zvony naposledy. Lidé se se svými zvony s pláčem loučili. Druhý den přišli vojáci, zvony strhli a odvezli k roztavení. Zvonovina - jinak slitina mědi a cínu - byla vhodným materiálem pro výrobu zbraní. Od těch dob pražští vontové ale i pátrači a další společenství vzpomínají různým způsobem dávné památky.
Až půjdete 27. září Prahou nebo i jiným městem a uslyšíte v podvečerním tichu Dunivou Kateřinu nebo Zlatou Svatou, zastavte se na chvíli a smekněte. Vzpomeňte dávné

Leckterý ze čtenářů - příznivců tajemných křivolakých stínadelských uliček, plácků a zákoutí, dokáže zpaměti převyprávět historii žlutého kvítku. Toho kvítku, kterým Vontové zasypali rakev Roberta Komoura zemřelého na následky zranění v jedné z nesčetných vontských bitev. Z tohoto kvítku pak vznikl odznak všech Vontů - žlutý špendlík. Co symbolizuje, to se dovídáme nejobsáhleji v závěrečné kapitole Foglarova románu Stínadla se bouří.
Žlutý kvítek se však později přenesl z klop knižních hrdinů i na obleky živých chlapců a děvčat. To když Jaroslav Foglar, jako redaktor poválečného časopisu Vpřed, zavedl odznak žlutého kvítku pro všechny čtenáře ...

Tím, čím je pro Čechy Říp, tím je pro foglarovce Sluneční zátoka.
Legendární místo, kde se skutečnost smísila s bájí, aby dala vzniknout novým skutečnostem i novým bájím. Místo prožitků neuchopitelných Hochů od Bobří řeky v čele s Rikitanem i vyšlapaných pěšinek Jestřábových skautů z pražského oddílu Dvojka.

"Třináctka se kdysi v oddílovém dávnověku stala jakýmsi posvátným číslem. Tužek u oznamovatele visívalo třináct, nástup měl být proveden do třinácti vteřin, na táboře se veliké přízni těšila třináctá noc..."
z Členské knížky Dvojky

Jestřábovo oblíbené "magické" číslo třináct nacházíme jak v oddíle, tak v tvorbě, dokonce i v širším foglarovském světě.

Přesně dva roky již Bohoušek naslouchá i žvaní, sbírá aktuality i probírá archivy, pátrá, podílí se na akcích, soutěžích, setkáních..., ale i fotografuje, natáčí obrázky i zvuky a snaží se technicky ošetřit ty archivní (fotografií se v dohledné době dočkáme vícero, posledně jmenované - obrázky, zvuky vč. archivních - v malinkých ukázkách také občas zařadíme). To vše z oblasti širokého Foglarovského světa - dávného i ryze dnešního.
Při 1. narozeninách počítadlo sdělovalo 8 800, nyní - o rok později 37 000. Snad za většinou z těchto "čísel" můžeme doufat v alespoň trochu spokojené čtenáře.
Aby tomu bylo i nadále, si společně s vámi přejí Bohouškové
Milan Lebeda - Alpín, Petr Molka - Best a Tomáš Hromádka - Krizmen

Dnes 6.7.2002 si připomínáme nedožité 95. narozeniny Jaroslava Foglara – Jestřába, známého dětského spisovatele, autora více než 25 knih, několika desítek povídek a tisíců článků v různých časopisech a dlouholetého oddílového vedoucího 2. pražského skautského oddílu („pražské Dvojky“), kde působil přes 60 let.

Dětské kluby mají naprosto rozdílnou životnost. Některé přežijí pár týdnů, jiné to spolu táhnou roky.
V desítkách tisíc dětských životů si mezi členy klubů občas zařádila i po řádu přírody smrt.
Až se budeme připravovat na prázdniny, na tábory, vzpomeňme si 10. 6. na tragický osud Lidic z roku 1942.
Proti řádu přírody zde nebo o něco později bylo ukončeno mnoho životů.
A členové klubu Mladého hlasatele Strážci černých lesů svoji kroniku již nikdy nedopsali...

Bobří stopou směle jdem, chceme být všem příkladem! Tak zní heslo hnutí Bobří stopu, které existuje v rámci Sdružení přátel Jaroslava Foglara již přes deset let. Významné výročí nabízí možnost určité rekapitulace a připomínky dějů minulých. Tak tedy - Hnutí Bobří stopou vzniklo zejména díky kontaktům tehdejšího vedení (zvláště Karla Janského – Delfína, Jirky Punčocháře a Miloše Vraspíra) s brněnským studiem České televize a moravským deníkem Rovnost...

Bohoušek přeje vše nejlepší, hodně zdaru v stínadelské práci při příležitosti dnešních jmenin Vojtěchu Vontovi - prvnímu Velkému Vontu v historii Stínadel, tomu Velkému Vontovi, který zavedl do Stínadel ušlechtilou myšlenku žlutého kvítku míru.

Nejen mezi trampy proslavený tzv. "Kubátův zákon", od jehož vyhlášení uplynulo právě 71 let, je o to více vzpomínán, o co méně je známo jeho přesné znění.
Přinášíme tedy plný text v závěru článku.
Dříve si však alespoň velmi stručně připomeňme, o co vlastně jde.
V souvislosti s masovým rozvojem trampingu především v českých zemích Československa - především v okolí velkých měst, a zde zase především v okolí Prahy - na přelomu 20. a 30. let minulého století, se mezi některými občany určitých společenských vrstev - "paďoury" - projevilo pohoršení z "uvolněných mravů" mezi trampující mládeží. Oprávněné stížnosti na nevhodné chování včetně překračování zákona jednotlivci se však začaly vztahovat na celé hnutí a (jako nikoliv poprvé a ani naposled) paušalizovat.
Problematika trampingu se dostala ve formě interpelací na ministra vnitra a v podobě rozprav i na půdu tehdejších nejvyšších zákonodárců (zájemce o podrobnosti odkazujeme na parlamentní archiv na internetu).