Překvapením pro účastníky autogramiády Milana Tesleviče v literární kavárně knihkupectví Academia byl v podstatě náhodný objev publikace Cesta za modrým světlem literárního historika z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze s podtitulem Meditace nad texty Jaroslava Foglara mezi knižními novinkami.
Vydavatel knihy u anotace uvádí: Dílo Jaroslava Foglara je fenoménem české literatury pro děti a mládež. Čtenáře fascinuje, ale také irituje, přitahuje a často svádí k až nekritické adoraci, současně však vyvolává ostrou kritiku a polemiku nad jeho literárními hodnotami. Co nabízejí texty Foglarových románů a komiksů, čím si drží auru posvátnosti nejen u dětských čtenářů?
Jaký svět je v nich modelován, že dokázal přitáhnout prvorepublikové čtenáře stejně jako adresáta v letech šedesátých a konečně i v letech po roce 1989?
Autor této monografie nahlíží Foglarovo dílo v jeho celku, konfrontuje foglarovské ideály s možnými interpretačními polohami kritického čtenáře a citlivě rozkrývá křížení dvou perspektiv, perspektivy naivního dětského čtenáře s perspektivou literárního badatele.

S komiksovými příběhy Třináctka ze Staré čtvrti scénáristy Pavla Toufara (T. Pavel) a kreslíře Jiřího Petráčka se mohli čtenáři setkávat v letech 1981–84 na zadních stranách týdeníku Sedmička pionýrů, kde se objevilo celkem 156 pokračování.

»Petr Jareš se přestěhoval do Staré čtvrti a při pronásledování partou místních chuligánů našel shodou okolností nové kamarády a cestu do turistického oddílu. S jeho členy pak prožívá nespočet dobrodružství, jež pro ně připravil vedoucí Karel, nebo která si je našla sama. Chodby a sklepení opuštěného kláštera, uličky, zapadlé plácky a zákoutí Staré čtvrti, loděnice, opuštěná chata na ostrově uprostřed řeky, krajina letních táborů na břehu rybníka, srub v horách – to jsou jen některé z kulis a prostředí, v nichž se Třináctka pohybuje a setkává se zde s podivínskými lidmi, s nadšenými pořadateli zimních i letních sportovních akcí, s darebáky i poctivci, s dívčím turistickým oddílem i archeologickým kroužkem. Pátrají po mnohých věcech, jež je zavedou až do dávné historie II. světové války, pomáhají starým lidem a dělají radost dětem, musí se i vypořádat s hrozícím rozpadem oddílu.«

Nevíme, zda plánovaně, ale téměř při příležitosti svátku sv. Valentýna byla letos pokřtěna zajímavá pragensie - kniha Martiny Riebauerové s názvem Kde se líbat v Praze? Autorka přitom uvedla: „Našla jsem 18 míst, která pro mě mají duši. Jsou to místa více - častěji - méně známá, místa, která mají svůj příběh nebo ho teprve hledají nebo ten příběh mají, ale nechávají si ho pro sebe. Místa, kde se můžete líbat nebo jen držet za ruku s někým, koho máte rádi, nebo na něj jen myslet a jít tudy jen tak samotní". Martina Riebauerová, která je mimochodem bývalou zástupkyni šéfredaktora MF Dnes a současnou dramaturgyni ČT 24, našla zajímavé a dosud nezpracované téma a výsledkem je kniha z produkce vydavatelství Gasset.
Skoro až očekávaně třináctá kapitola pojednává o uličce Ve Stínadlech u kostela sv. Haštala. Jsou zde mimo jiné popsány peripetie spojené s pojmenováním uličky, je zde zaznamenaná atmosféra uličky a nechybí citace známých foglarovců (např. současného předsedy SPJF nebo autora publikace Stoletý hoch od Bobří řeky).

Příběh hraničářské rodiny Gilbertů, kvakerů z Pennsylvanie 18. století, autor vyprávěl v předešlé knize V zajetí Irokézů. Po mnoha dobrodružstvích se většině jejích členů podařilo vrátit do své domoviny. Nejmladšímu Benjaminovi se však v rodině náčelníka Seneků Siangrochtiho zalíbilo. Přijal jej za adoptivního syna a věnoval mu medaili, kterou kdysi obdržel od gen. Washingtona. Benovi přinesla sympatie indiánů, které zesílila jeho příjemná nekonfliktní povaha a mladistvé nadšení. Našel zalíbení ve volném stylu indiánského způsobu života a ten jej spolu s vyhraněným smyslem pro spravedlnost přiměl k dobrovolnému rozhodnutí zůstat mezi indiány.
V této části můžete sledovat jeho cestu za wyandotskou dívkou Gahanú do země Huronů a ještě dál po řece Mau-mee v dnešním Michiganu. Do Detroitu jej provází mohawský přítel Ossihendo, který sem míří konzultovat s guvernérem situaci moravských indiánů, kteří se usídlili na řece Clintonu pod vedením kněze Davida Zeisbergera. Vše se děje v době vznikající Severozápadní indiánské konfederace, která ovšem ještě prožívá své počáteční problémy, než se stane skutečným předobrazem Tekumsehova svazu, o dvacet let později.

Ideální četba na prázdniny – nové vydání dobrodružného příběhu z pera Miloše Zapletala v roce jeho 85. narozenin Stezka odvahy s množstvím nových ilustrací Jiřího Grbavčice vychází 30. června 2015 v nakladatelství Václav Vávra.


Ležel v mokré půdě. Vlhký, zablácený, bez obálky a úvodních i posledních stran, které bůhví na co použil někdo neznámý a zbytek pohodil či zapomněl kousek od pramene.
Chceme dnes najít Zaslíbené jezero, napsal kamarád Slída do naší klubovní kroniky o jedné z průzkumných výprav do Prokopského údolí druhou říjnovou sobotu roku 1976.
Teď tedy stojíme u pramene, doplňujeme před další cestou vodu. Pohozený neznámý časopis sbíráme a bereme s sebou, abychom jej ve městě vyhodili.
Po obědě v jeskyni vysoko nad potokem se nějak nechce s plným břichem hned vyrážet na další cestu; letmo nahlížíme dovnitř sebraného časopisu - a za chvíli víme, že do sběru rozhodně nepůjde. Třináctiletí kluci stránky nazvané Stezka táborníků se soutěží o indiánský stan teepee přece nevyhazují. A když se ještě ke všemu na jiných stranách začteme do dobrodružství s tolik vzrušujícím názvem Zkouška odvahy...

Sedmým svazkem edice kreslených příběhů nazvané „Klasické komiksy Marko Čermáka“ se stala kniha Družina Čápů, Psáno na březové kůře, T. O. Sedmdesátka, Tábor ve Žlutých skalách z nakladatelství Václav Vávra. 
Společenské změny roku 1968 v Československu vedly i k obnově organizací, které musely nějaký čas po únorových událostech 1948 ukončit svoji aktivitu. Obnovení činnosti se týkalo i Junáka, který zároveň znovu uvedl mezi čtenáře časopis Skaut Junák. A právě v něm Marko Čermák zahájil svoji již téměř půl století trvající dráhu oblíbeného autora kreslených seriálů.

Nakladatelství Ostrov vydalo v pořadí pátý sborník Kruhu přátel odkazu J. Foglara, tentokrát s dosud největším počtem stran (64). Je zaměřen především na 100 let existence předního skautského oddílu Dvojka, který i pod názvem Hoši od Bobří řeky proslul hlavně za mnohaletého vedení Jaroslavem Foglarem – Jestřábem. O těchto aktivitách svědčí více než 200(!) dokumentárních fotografií, seřazených podle okruhu činnosti (např. oblíbená místa výprav, Velikonoční robinsonády, veřejné akce, klubovny, tábory aj.). Opět je v obsahu také řada nových, případně méně známých nebo nově doplněných informací o životě a díle spisovatele a rovněž různé informace týkající se současného „foglarovského světa“.
Z obsahu: Poselství Staré Dvojky / Dobrodružství s Jestřábem / Bílá místa v kronikách / Dan odešel ke Zlaté generaci / Ještě Roy a jeho Bobři / Šípeke – velký sponzor / Neznámé číslo Mladého hlasatele! / Tajemný malíř Salač / Rébus Poděbrad vyřešen / Záhada prvního rukopisu / Objev obálky Zdeňka Buriana / Učil jsem se od Foglara / Poslední dopis S. Hrnčířovi / Komiks RŠ nalézají Šimka
Na poslední straně je veřejnosti neznámá veselá satirická parafráze kresleného seriálu „RŠ nalézají Šimka“, kterou přední český karikaturista Josef Kobra Kučera nakreslil herci a spisovateli Miloslavu Šimkovi, velkému ctiteli J. Foglara.

Literární badatel Jiří Trávníček vyzpovídal před pár roky za pomoci dotazníků třiatřicet autorů, kritiků, knihkupců, knihovníků a lidí i některých dalších profesí. Ty rozhovory dal dohromady pod titulem Knihy a jejich lidé (Host, Brno 2013) a jistě to nevím, ale třeba ho překvapilo, kolik z oslovených v dětství četlo taktéž díla Jaroslava Foglara a kolika ulpěl v duši navždycky poté, co v srdcích bušících navodil sice možná neurčitý, ale dozajista nikým-ničím nenahraditelný životní pocit.
A poté, co své čtenáře mimovolně naučil některým charakteristickým postojům k světu. Poté, co je infikoval svým viděním. Knihy a jejich lidé vyšly už předloni, avšak jejich foglarovského aspektu si ještě letos nemohla nepovšimnout také recenzentka Blanka Kostřivová ve Tvaru 3/2015 (5. února) – a nemohla jinak, než věnovat foglarovkám rovnou odstavec, celý jeden odstavec ze šesti ve své recenzi. I když (a abych nepřeháněl)...
Ano, Foglarovy „úrovně“ přece dosáhl ještě jeden autor, a to Verne, zatímco (rovněž hojně vzpomínaný) Karl May šlape indiánskou stezkou až v těsném závěsu. Pouze výraznější přítomnosti řady dalších borců typu Arthura Ransoma se Trávníčkovu vzorku nedostalo a nelze si navíc nevšimnout, nakolik to byl právě Foglar, koho vstřebávaly generace „napříč“.

V únoru příštího roku oslaví 75. narozeniny významná osobnost české výtvarné a hudební scény, kreslíř Rychlých šípů a dvorní ilustrátor knižního souborného díla Jaroslava Foglara i spoluzakladatel hudební skupiny Greenhorns – Marko Čermák.
Při příležitosti tohoto blížícího se Markova životního jubilea (nar. 14. 2. 1940) vyšlo v nakladatelství Václav Vávra druhé doplněné vydání (1. vydání v roce 2010) již delší dobu beznadějně rozebraných memoárů Poslední romantik tohoto všestranného umělce, který v průběhu více než čtyř desetiletí proslul v roli spolutvůrce Foglarova díla, na hudební scéně zase jako průkopník hry na pětistrunné banjo a v neposlední řadě i zanícený tramp a milovník romantiky „starých časů“.
Všechny podoby Markova životního trailu jsou zaznamenány podrobně a čtivou formou.
Nová kapitola v knize se jmenuje Zapomenutá kapitolka, aktualizována a doplněna je bibliografie.

Těsně by to stihl i Mikuláš, ale spíš se řada z čtenářů bude těšit na rozbalení knižního dárku pod vánočním stromečkem...
Právě dnes se do prvních knihkupectví dostaly čerstvé výtisky netrpělivě očekávaného (původní termín vydání byl naplánován na říjen) kresleného seriálu z dílny Milana Tesleviče Modrý život Jiřího Dražana aneb Přístav volá vydaného nakladatelstvím Olympia.
Podle knihy Jaroslava Foglara vydané poprvé nakladatelstvím Melantrich v roce 1934 pod názvem Přístav volá se Milan Teslevič chopil scénáře i textu.
Název kresleného seriálu ve své první části připomíná původní název (respektive jednu z variant původního názvu) daný svému dávnému rukopisu Jaroslavem Foglarem.
Na devadesáti a jedné straně nás kreslíř svým typickým a nezaměnitelným stylem provede celým příběhem o nerozlučném přátelství Jiřího Dražana a Ládi Vilemína, k tomu přidává kreslené album všech postav, tabulku Modrého života a podmínky těchto zásad.
Milan Teslevič svým nejnovějším dílem nijak nepřekvapí, ale ani nezklame. Jde o kreslířský výsledek, který ničím nevybočuje z autorova zavedeného pohledu a představ, a lze se domnívat, že čtenáři, kteří na Teslevičovo – dá se již říci klasické – tvůrčí schéma přistoupili dříve, ani nic jiného v dobrém slova smyslu nečekají.

Roman Šantora sestavil z mnoha materiálů knihu Skautský oddíl (2014), která do značné míry vrací na světlo skautského spisovatele a hlavně vůdce Jaroslava „Braťku“ Nováka (1894-1965), který se ocitl už koncem třicátých let minulého století ve Foglarově (1907-1999) stínu, odkud už pro mnohé nikdy nevystoupil.

Na rozdíl od „Jestřába“ se bohužel nedožil satisfakce a zemřel ve značném zapomenutí. Jistěže jako autor postrádal zvláštní Foglarovu imaginaci, ale jeho poctivě napsané skautské a chlapecké romány věrně zachytily všechno autentické, co bral jako své životní poslání, a to především jeho práci pro vodní oddíl zvaný Pětka.

Dobrý nápad, že budeme moci paralelně sledovat dnes už stoletou činnost tohoto sdružení i na rok stejně dlouhou činnost Foglarových Hochů od Bobří řeky (Dvojky) dostal Šantora už jako editor publikace Skautské století (2012). Nyní tedy soustředil témata a přiřazuje k nim postupně pohledy toho a zase onoho oddílu. Výsledkem je poměrně objemný svazek o 208 stránkách obsahující výňatky z kronik i oddílových časopisů Čigoligo, Pomalago, Gonio, Aršík, Veslo, Kormidlo a Plaváček, ale taky a možná hlavně z dodatečných osobních vzpomínek mnohých aktérů onoho dění, přičemž tematicky je sborník členěn do těchto pěti částí, z nichž každou uvádí povídkou bývalý člen Dvojky Jiří „Pedro“ Zachariáš: Pestrý program, Vůdcovství, Společenství, Magická místa, Přesahy. A protože o Foglarově oddílu bylo popsáno už přesmíru papíru a ne tak nedávno i díky monumentální knize Jestřáb kronikářem (2012), věnoval se Šantora rád a trochu více právě Pětce. Celek pak uzavírá pečlivě vyhotovený seznam všech dvou set táborů uspořádaných sdruženími v letech 1913-2013. V čem se oddíly především lišily?

Křest knihy Skautský oddíl 1913 - 2013, kde v hlavní roli vystupuje 2. a 5. pražský oddíl Junáka pod vedením Jaroslava Nováka - Braťky a Jaroslava Foglara - Jestřába, proběhne s doprovodným programem v úterý 30. září 2014 od 18 hodin v Památníku národního písemnictví na Strahově (Strahovské nádvoří 1, Praha 1).
Těšit se můžete jak na povídání o vzniku knihy, tak na projekci neznámých fotografií a filmů z archivu Dvojky a Pětky.

Sto let se ve skautských oddílech schází tisíce kluků a holek se svými vedoucími, aby prožívali společná dobrodružství a budovali přátelství na celý život. Dva z nich - 2. a 5. pražský oddíl - fungují dodnes. Většinu svého času byly výkladní skříní skautingu a inspirací pro stovky dalších společenství. Dlouho byly také spojeny s význačnými vůdci a spisovateli - Jaroslavem Foglarem a Jaroslavem Novákem - kteří Dvojku a Pětku desítky let vedli. Jejich činnost ilustruje obecné principy, na kterých stojí dobrý oddíl, i dobu, v níž se nacházeli. Kniha obsahuje téměř pět set většinou neznámých fotografií a dokumentů.

Tvůrcem knihy je Roman Šantora - Bobo, skautský badatel, publicista (mj. spoluautor knihy Skautské století) a člen Skautského institutu ABS, který pečuje o paměť skautingu. A právě on zodpověděl pro čtenáře Bohouška několik otázek:

Šestým svazkem edice kreslených příběhů nazvané „Klasické komiksy Marko Čermáka“ se stala kniha Safírová stezka, Tom a Péťa, Záhada smaragdového jezírka z nakladatelství Václav Vávra.
Devadesátá léta minulého století přinesla značný pohyb na poli dětských časopisů. Některé zavedené tituly dříve či později po roce 1989 zanikly, jiné se obsahově přizpůsobily novým trendům, další vznikly. Také mezeru po zaniklých časopisech pro náctileté s tradičním všeobecným zaměřením se snažilo zaplnit několik – v podstatě neúspěšných – pokusů o nový dětský titul.
Jedním z nich byl na přelomu let 1994/1995 rozjezd časopisu Kamarád. Národní informační centrum mládeže (NICEM) vydalo v prosinci 1994 propagační číslo zamýšleného čtrnáctideníku, v březnu 1995 (už jako měsíčník) původně lednové číslo … a na další vydávání se již nenašly peníze. Nevyužit tak zůstal nový původní kreslený seriál Safírová stezka, který byl připraven na vydávání od 3. čísla. Podle stejnojmenné knihy Slávka Lidmaňského a Jana Vitoně scénář zpracoval Jiří Macek - Čiksika (vedle seriálů v tomto svazku scénárista několika dalších příběhů nakreslených Marko Čermákem). První díly, které Marko Čermák kreslil pro Kamaráda v zasněžené krušnohorské maringotce, pak čekaly na své využití a pokračování do roku 1996, kdy v časopise Sdružení přátel Jaroslava Foglara Bobří stopou č. 12 vyšla první stránka. Celkem čtrnáct dílů prázdninového dobrodružství Buška, Boba, Pika a Ríši v kraji hledačů safírů se završilo v č. 19/1997.

Dotisk nově doplněného sedmého vydání Zápisníku 13 bobříků právě vyšel v nakladatelství Ostrov.
Protože se jedná o pravděpodobně na dlouho poslední vydání tohoto zápisníku, je nabízen v osmi variantách třetí strany obálky (viz obrázek).
Cena 49,- Kč.
Objednat si jej můžete na www.ostrov-knihy.cz
nebo u Luboše Trkovského na e-mailu lomancita.pvs@pamho.net nebo mob. tel. 602 660 712.
Možnost osobního odběru na Praze 3.