Co o “panádlovce” píše naše nejslavnější a dosud používané encyklopedické dílo Ottův slovník naučný?

Společně s klubofoglarovskovontskojunáckým časopisem DRUŽINA budeme postupně vzpomínat na události ve Foglarovském světě, které se udály právě před deseti lety. Časopis Družina byl svým způsobem jedním z předchůdců dnešního Bohouška, stejně jako později

Krabička poslední záchrany (KPZ, kápézetka, krapóza, ...) se z českých, moravských a slezských končin dostala až do dalekého Thajska. Naše skautská výprava na 20. světovém Jamboree (28. 12. 2002 - 8. 1. 2003) zde představuje m.j. KPZ jako náš národní vynález (vedle například stanových podsad, vynalezených na skautském táboře v roce 1913 u Pelíškova mostu u Soběšína na Sázavě). KPZ pak také návštěvníci naší expozice dostávají jako upomínkový předmět (vedle malého keramického modelu zmíněné podsady aj.). Krabičku poslední záchrany ve svém oddíle Dvojka zavedl Jaroslav Foglar a poprvé ji popsal

O tom, že Jaroslav Foglar s chutí a rád vyprávěl strašidelné příběhy

„Pěknou tradicí se staly knižní večery, které pořádá Arbesovo knihkupectví v klubu U bílého koníčka na Staroměstském náměstí. V pořadech o knihách a autorech zde hostují významní spisovatelé, překladatelé, výtvarníci, fotografové a herci.”

Probudili jsme se do teplého jitra. Sbalili rychle věci a sundali týpí, uschovali tyče pro další použití. Kolem 11. odjel Delfín s Valdou ///Valda = Škoda 100/// do Brna. Byl ještě oficiální nástup, kde se ukončil tábor a sundala se vlajka. V 10 hod. byl oběd – topinky. Jestřáb zůstal a ještě uklízel a my šli rychle na vlak do Říkonína. Jestřáb ho nestihl. Na nádraží bylo strašně lidu. V Brně jsme se rozprchli do všech koutů republiky. Po deseti letech

Dnes byla dřevařská rozcvička. Rozřezali a rozsekali jsme dřevo pro kuchyni. To jsme měli původně dělat po celý den. K snídani byla bílá káva a rohlík s džemem. Po snídani jsme dostali zbytek mapy, která nás měla vést za odkazem Moudrého vlka. Měli jsme tedy patřičný náskok od ostatních družin. Šipka ukazovala k lávce na řece Libochůvce. Tam máme hledat další zprávu. Šel s námi Delfín, který vše dokumentoval fotoaparátem. Bohužel jsme se špatně zorientovali, a tak jsme šli k druhé lávce do Říkonína. Pak jsme si to uvědomili a šli zpět cestou necestou – po skalách a zvratech. Po našem příchodu jsme našli Šipky jak usilovně hledají. Někteří z nás se vrhli obětavě do vody, ale já ne. Po chvíli Šipky nalézají zprávu zespoda psanou na prkna lávky a za chvíli se vydali úprkem na západ. Nepříjemně se začínají přibližovat Letáčkovci. „Západně 500 metrů na horním konci louky najdete sosnu, která skrývá další zprávu.“

Když jsme koncem 80. let minulého století shromažďovali údaje o nyní tolikrát zmiňované ničivé stoleté povodni v Praze z 4. září 1890, když jsme si potom v roce 1990 tento zářijový den připomněli v okolí Anenského náměstí u řady cedulek označujících tehdejší hladinu rozvodněné Vltavy, když jsme před několika lety pro pražský zpravodaj pro děti a mládež "Pražský Herold" připravovali rozsáhlý článek o této historické události, nikdy by nás ani v nejbujnějším snu nenapadlo, že někdy kromě dobových fotografií budeme moci spatřit vodu na vlastní oči v místech nejneočekávanějších.

Dnes ve 2.00 hod. jsem měl hlídku. Rozcvička byla jasná (viz včerejší hra s lístky). Za lísteček jeden bod, za špendlík dva. Pořadí 1. Vlci (167 bodů, 2. Letky (166 bodů ! ), 3. Šipky (147 bodů). Po snídani (rohlík, marmeláda, máslo, čaj) se dělaly Sachemovy úkoly. Náš včerejší úkol byl udělat

Dnes měl Delfín rozcvičku – a pořádně nás protáhl. K snídani byly knedlíky s vejci, rohlík a čaj. Pak šli Letáčci mýt nádobí, my slaňovat do týpí a Šipky šli na „indiánskoíu stezku“. Přišli nějací pionýři. Když odešli, šli jsme na stezku my. Šli jsme udolími zdejšího potok, až neuvěřitelně krásnými a zelenými, plnými různých chat a campů. Sem tam nás čekaly otázky s indiánskou tematikou. Končilo to u rybníka, kde se koupeme. Tam ve stavidlu byla kachna, která nemohla vzlétnout, byla tam uvězněna. Vraceli jsme se stejnou cestou a sbírali otázky.

Dnešní rozcvička byla velice zajímavá. Šli jsme sbírat fazole a kukuřici ze včerejší „střelecké stezky“ Tyto rozcvičky jsou započítávány do celotáborovky (1. Šipky, 2. Letka 3. Vlci). pak se čekalo na lidi z Českého svazu ochránců přírody, a proto jsme byli v táboře a dělali do celotáborovky výrobky pro tábor. K obědu byly špagety.

Slyšeli jste někdy o seriálu Jana Fischera nazvaném Orlíkova dobrodružství? Víte, že v roce 1949 začal v časopise Vpřed vycházet seriál Jiskrovci (též kreslený J. Fischerem), který se pokusil napodobit Rychlé šípy? A klubácké seriály Veselá družina, Kolečkáři nebo Družina Jelenů znáte? V tomto článku se dozvíte, kde si o nich můžete přečíst a také shlédnout jejich ukázky.

Probudili jsme se do pochmurného jitra. Dnes byla rozcvička. Byla FOGLAROVSKÁ. Běhali jsme na za Jestřábem a Sharpem a zodpověděli-li jsme správně otázku na fogl. téma, měli jsme bod. Když ne, museli jsme běžet zpět se za družinou poradit. Byli jsme druzí. Na „střeleckou stezku“ jsme šli poslední. Ostatní po stezce

Probudili jsme se vstříc jasnému nebi. Rozcvička nebyla, místo ní se šlo do Rájeckého Jestřebí na nákup. Koupily se potraviny, hlavně mléko. Ihned po návratu se začalo řezat dřevo na pagodu. Kolem 9.15 přijeli z televize. Začali hned točit. Rychlonožka lasuje, řezáme dřevo, táborák atp. Televize nám zhatila plány. Sice tu měli kamery SONY, ale nic moc. Dělali jsme taky Setonův hrnec z vepřové plece. vykopala se jáma,