Probudili jsme se vstříc jasnému nebi. Rozcvička nebyla, místo ní se šlo do Rájeckého Jestřebí na nákup. Koupily se potraviny, hlavně mléko. Ihned po návratu se začalo řezat dřevo na pagodu. Kolem 9.15 přijeli z televize. Začali hned točit. Rychlonožka lasuje, řezáme dřevo, táborák atp. Televize nám zhatila plány. Sice tu měli kamery SONY, ale nic moc. Dělali jsme taky Setonův hrnec z vepřové plece. vykopala se jáma,

Probudili jsme se v 8.30 hod. K snídani byl rohlík s marmeládou a čaj. Když jsem se myl, přišel k nám Delfín s krosnou. Delfín nás pak učil lasovat. Pak se šel hrát lakros a soft. Po hrách jsme se opět pokoušeli lasovat. Moc nám to nešlo, a tak jsme šli do tábora. Delfín nás proto seznámil s mapou. Brambory, které jsme ráno naškrábali, byly k obědu spolu s landčmítem. Potom jsme se znovu pustili do lasování. Polední klid zde na tomto táboře není, protože stále někdo něco dělá. Potom byla táborová hra.

Každé setkání s pamětníkem dávných časů, kdy Jaroslav Foglar působil v redakcích Mladého hlasatele, Správného kluka, Junáka a Vpředu je pro nás, kteří ty časy nezažili,...

Osmisvazkovou "Encyklopedii československé mládeže pro školu a dům" vydalo postupně ve 20. a 30. letech minulého století nakladatelství Josef Elstner (díly I-II), později nakladatelství Plamja (díly III-VIII). O skautingu se píše ve IV. svazku vydaném v roce 1932. Přečtětě si krátkou citaci:

Klubovny dětských oddílů či klubů se velmi často nacházejí tam, kam se nikomu jinému nechce. Na druhou stranu tak schůzky někdy probíhají v netypických místech, více či méně romantických, někdy i dobrovolně vyhledaných. Časté, většinou nedobrovolné stěhování, je dalším typickým jevem v životě těchto kolektivů. Foglarova pražská Dvojka nebyla a není výjimkou, a tak se mezi jejími klubovnami, kromě naneštěstí pro oddíly "tradiční" sklepní či suterénní prostory, nacházel například parník, mlékařský kiosek či vodárenská věž. A právě o této věži, kde Dvojka prožila několik předválečných i poválečných roků, a kterou čtenáři znají kromě jiného i ze Strachu nad Bobří řekou, si popovídáme. Je 12. prosince 1937 a Dvojkaři absolvují první část stěhování do druhého patra bývalé vodárenské věže...

Tento - dnes už téměř neznámý - snímek byl do kin uveden v prosinci 1948 a shlédlo ho 1 244 583 diváků. Jedná se o prakticky jediný český film se skautskou tématikou. Na námětu k filmu spolupracoval Jaroslav Novák, známá osobnost českého skautingu a autor několika románů (Statečná srdce, Tábor nad vodopády, Modrá hvězda ad. - všechny tyto knihy vydalo v 90. letech nakladatelství Leprez).
Příběh se odehrává na letním junáckém táboře vodního oddílu. Vypráví o chlapci Edovi (Antonín Šůra), poznamenaném tragickou okupační zkušeností. Ten se těžko sžívá s ostatními chlapci. Jejich důvěru a přátelství si získá, až když přispěje k odhalení německých diverzantů.

Film režiséra Petra Kotka měl premiéru 13. května 1993 a shlédlo ho 106 000 diváků. Přečtěte si na tento snímek několik názorů:

Že vám to jméno nic neříká? Prolistujte Foglarův život v poklusu a dočtete se, že v roce 1939, ještě před Táborem ohňů "jsem dostal od paní Míly Mellanové, ředitelky Pražského dětského divadla, nečekanou nabídku, abych pro něj napsal divadelní hru ze života skautského oddílu."

Jaképak kupuje na vánoce dárky předsedy vlády ČR Miloš Zeman? Bohoušek pátral a vypátral.

Ivan Vyskočil a Oleg Homola se v rozhovoru / chatu na www.korzo.cz ze dne 18. 12. 2000 zmiňují o J. Foglarovi, Losnovi... Rozhovor najdete na http://www.korzo.cz/chat_a.asp?5

Ivan Vyskočil a Oleg Homola se v rozhovoru / chatu na www.korzo.cz ze dne 18. 12. 2000 zmiňují o J. Foglarovi, Losnovi... Rozhovor najdete na http://www.korzo.cz/chat_a.asp?5

Když nakladatelství PULS Ostrava vydalo v roce 1970 II. díl souborného vydání kreslených příběhů Rychlých šípů, zařadilo na konec tři stránky ukázek z dopisů čtenářů. Jejich ohlasy ukazují velkou popularitu Rychlých šípů v té době.

Celá ta událost opanovala nad Městem sice ne příliš dlouho, a tak se nevryla příliš hluboko do mysli chlapců a děvčat, patří mezi ty méně známé, ale přesto snad stojí za to, aby byla zaznamenána a neupadla tak v zapomění. Když jarní vítr odvál poslední zbytky zimy a v zákoutí, kde rostla tráva, se začaly poznenáhlu objevovovat první zářivé květy jara, stala se tato událost.

Vypráví se, a mnozí říkají, že je to pravda, o tom, jak jednu dobu začali lidé objevovat ve svých kapsách peříčka a kamínky.
Vše to začalo jednoho večerního dne, kdy jeden takový docela nenápadný chlapec objevil ve své kapse kamínek zabalený do papíru. Podivil se, kdože mu jej tam mohl dát a proč. Po několika dnech i ostatní chlapci a děvčata v té čtvrti nacházeli kamínky či peříčka, vždy porůznu jim podstrčená. Ustavili někteří pátrací skupiny, ale ty se vždy rozpadly dříve, než cokoliv mohly vypátrat. Až jednoho dne kdosi přinesl časopis, v němž bylo psáno o záhadné organizaci.

PhDr. Miloš Zárybnický pro Bohouška napsal:
Novoročenky jsou v podstatě snobská záležitost (než jsem to objevil, tak mi to trvalo - a kromě toho mi péefky chodily a bez většího přemýšlení bylo vhodné nějak se revanžovat). Někdy na podzim 1981 mi manželka Jarmila pravila, že má na nějakém tisku v práci vagát - volný list, karton, a jestli nechci něco s tím vytisknout, třeba novoročenku. Bylo to nějak v době, kdy jsem z ČSTV trochu znal Milana Svobodu, mistra sportu, který si pro potěchu vozil ze západu různou u nás nevítanou politickou literaturu. A také se exponoval pro Foglara - mimo jiného dopisem Štrougalovi, kopii mi poskytl. A protože jsem v té době byl také zapojen ve vydání Rudanova dílka ODLESKY TÁBOROVÝCH OHŇů, ve vydání v podstatě ilegálním, protože jsme je dávali do tisku, jakoby vyšlo už v roce 1969 za mého působení v Jílovém u Prahy. A ono zatím bylo tištěno a šířeno asi o deset let později s mým doslovem také "1969"...