V červnu příštího roku si připomeneme sedmdesáté výročí nepochopitelně tragického osudu obce Lidice.
Ze 105 lidických dětí zajatých německými vojáky 10. června 1942 a odtržených od svých matek a otců jich následně bylo druhý červencový den 82 zavražděno německými ozbrojenými složkami ve vyhlazovacím táboře v polském Chelmnu, 6 nejmenších dětí zemřelo v kojeneckém ústavu; pouhých 17 dětí se dříve či později po válce vrátilo do své vlasti. Nejmladšímu zavražděnému dítěti byl 1 rok a 6 dní, nejstarší chlapci byli do 15 let, dívky do 16 let.
Mezi 105 lidickými dětmi bylo několik, které vyslyšely výzvu Jaroslava Foglara v dětském týdeníku Mladý hlasatel a založily si Klub Mladého hlasatele s názvem Strážci černých lesů.
V článku „Lidice: Černý den KMH Strážci černých lesů“ z 10. 6. 2002 jsme na Bohouškovi položili otázku: „… Členové klubu Mladého hlasatele Strážci černých lesů svoji kroniku již nikdy nedopsali... A nebo se někomu podaří poslední zápis po letech dopsat?!“

Halo, halo! Zde vám přinášíme slíbenou novinku, totiž pokyny a pravidla pro zakládání KLUBŮ MLADÉHO HLASATELE.
36. číslo druhého ročníku (8. května 1937) populárního dětského časopisu vyzývalo k zakládání klubů - dětských mikrokolektivů Jaroslava Foglara, které v různých obdobách existovaly v dalších sedmdesáti letech a existují i dnes v podobě klubů Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Zejména pro ně SPJF organizuje celoroční hry propojené s časopisem Bobří stopa. Ta nejnovější právě vrcholí. Jmenuje se Jircháře. V celkem dvaceti úkolech měly dětské party prokázat své znalosti a dovednosti.
Hru provázela legenda, že "v jednom městě České republiky stávala mezi válkami tajemná čtvrť jménem Doupov. Pokroucené uličky, tisíce plácků a průchodů, schůdky a dvorky, staré domy, které pamatují ještě koňské povozy. Soupeřili v ní a dodnes soupeří party kluků a holek, kteří si říkají Doupováci, o nadvládu nad celou čtvrtí. O ulice, o další náměstí či dvory - všude v této čtvrti zuří bitva o nejsilnější partu, která na svou stranu získá nejvíce dalších Doupováků. Jedna z mnoha ulic nese název Jircháře, a právě v ní začíná příběh o partě, která se v tomto boji rozhodla zvítězit."Každý klub představoval jednu ulici ve staré čtvrti. Cílem bylo získat co nejvíce ostatních ulic a Doupováků na svou stranu a tak vyhrát tak celou hru.
Hry se letos zúčastnilo jedenáct klubů, což je důkazem, že klubovní myšlenka v postmoderní a přetechnizované době plné různých jiných lákadel i nabídek pro trávení volného času i nadále existuje. To je i smyslem dnešní připomínky. Bývalí i současní členové klubů, vzpomeňte ve svých srdcích a myslích!

23. dubna by se známý foglarovec František Ulč dožil 78 let. Vzpomínku na přítele sepsal Jan Hosnedl - Housenka a můžete si ji ve formě PDF souboru stáhnout zde. Ke čtení textu je třeba mít nainstalovaný např. Adobe Reader.

Mám-li krátce zavzpomínat na dobu, kdy vycházel časopis Družina, jehož jsem byl tvůrcem a současně i vydavatelem, vytanou mi na mysli setkání. Setkání se zajímavými lidmi, které - a dnes to mohu směle říci - formovaly mojí osobnost. Vždyť to byla doba revolučního kvasu a mého dospívání. Bylo krátce po Sametové revoluci, byl obnoven skauting, knihy Jaroslava Foglara i dalších dříve zakázaných autorů začaly zaplňovat prázdné police knihkupectví i knihoven, společnost ovládlo nadšení ze ve všech směrech nepoznaného...

(Aktualizováno 12. 10.) Na letošní rok připadá patnácté výročí od prvního vydání Malého Průvodce světem outdooru a sedmdesát pět let od prvního zveřejnění popisu Krabičky poslední záchrany Jaroslavem Foglarem, a to v Malém hlasateli 12. října 1935.
Jak tato dvě výročí spolu souvisí?
Požádali jsme o rozhovor šéfredaktora Malého Průvodce Jiřího Červinku.

I dnes, stejně jako v předchozích letech, si připomínáme nejen výročí upálení Mistra Jana Husa (6.7.1415) ale i narození Jaroslava Foglara (6.7.1907), o kterém Wikipedie (zdroj, který využívají na internetu ke svému poznání a obohacení současné děti asi nejvíce) kromě jiného píše, že "byl významný český spisovatel literatury pro mládež, autor příběhů chlapeckého klubu Rychlých šípů."

14. ledna uplyne dvacet let od smrti jednoho z našich nejlepších časopiseckých a reklamních ilustrátorů Bohumila Konečného - Bimby. Je velká škoda, že se nedožil svého velkého návratu (výstava, monografie, film ...).
Níže naleznete vzpomínku Františka Ulče - jeho velkého přítele. Podrobnosti o tomto malíři pak na www.bimba.cz.
Čest památce Bohumila Konečného!

Před osmdesáti lety zemřel spisovatel Franta Župan

1.
Když se píše o Rychlých šípech, málokdy se píše o školáku Kájovi Maříkovi, ono se to k sobě jaksi nehodí. Ale když už se mluví nebo píše o Kájovi Maříkovi, připomínají občas čtenáři i jeho podobnost se starším Pepánkem nezdarou (vycházel 1907-21). Tato podobnost skutečně existuje, dodávám, a to nejen z toho důvodu, že v knížkách o Pepánkovi nosí děti babka Jodaska a v Kájovi kovářka. Kdo ovšem docela jistě četl tyhle Županovy minimálně maskované vzpomínky na dětství, byl malíř Josef Lada (1887-1957).

1.
Podobnosti mezi Rychlými šípy a Čtyřlístkem se najdou a níže se o nich zmiňuji, jsou ale jen stopové a jde o dva takřka neprolínající se světy. Nemyslím, že by si taky nějak konkurovali, a po výtvarné stránce rozhodně není o čem mluvit. Fischer je Fischer, Junek zůstane taky Junkem a oba Čermáci oběma Čermáky, zatímco Jaroslav Němeček umí dodat postavičkám výrazy, ale je někde úplně, ale úplně jinde (jak by řekl Václav Klaus).
A 15. května uplyne už čtyřicet let od chvíle, kdy vyšlo 1. číslo časopisu Čtyřlístek, i když ještě bez té jedničky, protože série se neplánovala. Byl to pokus, který však uspěl, a tento barevný časopis pro děti (i pro některé zchátralé nostalgiky) neumřel.

Až do čtvrtka 12. března žili Vilík a Jirka takovým obyčejným životem …
A v pátek dne 13. března to začalo!
V pátek dne 13. března se stalo něco, co změnilo celý jejich dosavadní obyčejný život a udělalo jim z něho nepřetržitou řadu vzrušujících, podivných událostí.
Jaroslav Foglar, Hoši Od Bobří řeky

Pátek 13.
„Smolný“ den.
Ale také čtenářsky hluboce zapsaný, prožívaný a často citovaný. To v souvislosti s počátkem dávného příběhu Hochů od Bobří řeky – ať již myslíme pátek dne 13. února (to z vůbec prvního publikování Hochů od Bobří řeky – viz HOBŘ: Dávný příběh nebo současnost?), nebo (v dalších vydáních) pátek dne 13. března, který se zapsal do historie mnohem nesmazatelněji.
Pátků třináctého si letos užijeme, včetně toho dnešního, celkem třikrát: ještě 13. března a 13. listopadu.
Foglarovská třináctka provází dlouhé desítky let Jestřábův svět oddílový, i ten napsaný.

Před čtyřiceti lety odešel Bohuslav Čepelák – Irčan (3. 3. 1907 - 7. 2. 1969), novinář, spisovatel, tramp a propagátor díla Jaroslava Foglara, autor dobrodružných románů z Divokého Západu (např. Křížový Pete) a dobrodružných knížek pro děti se zaměřením na přírodu (např. Hoši z Bílé skály, Za brdským jelenem). Řadu dětských a přírodních příběhů sepsal i zasadil do důvěrně známého prostředí brdského pohoří, v kterém často pobýval na chatě.
V šedesátých letech minulého století prosadil vydávání (vůbec první) Kroniky Ztracené stopy v časopise Signál (týdně od března do října 1966) a zavedl po letech neexistence opět trampskou rubriku – Z údolí a osad - v armádních novinách Obrana lidu.
Bohuslav Čepelák - Irčan je pochovaný na hřbitůvku v Kytíně u Mníšku pod Brdy.