Mám to štěstí, že je kolem mne hodně činorodých kamarádů a každé naše setkání je ve znamení předávání novinek. Prostě nás zajímá, co kdo nového zažil, četl, viděl, vyrobil. Tahle vzájemná inspirace je neskutečně obohacující. Člověk nutně nemusí hned všechno v životě zkusit, ale je dobré vědět o někom, kdo už s tím má nějaké zkušenosti. V užším kruhu přátel jsme to dotáhli téměř k dokonalosti. Narazíme-li totiž v životě na něco zajímavého, co není přímo v našem zájmu, ale je to téma blízké někomu z nás, neváháme sbírat zkušenosti a dovednosti i pro toho druhého. Sám tomu říkám: "že moje bohatství nestojí jen na tom, co dokážu já sám, ale i na tom, co všechno zvládají mí přátelé".
Tahle jakási moje zvídavost mne už mockrát dovedla k velmi pěkným zážitkům i hezkým výrobkům.
Stejně tak tomu bylo s hračkou, které jsem dal pracovní název "Stínadla".
Při návštěvě jednoho kluka, který shodou okolností chodil do stejného tábornického oddílu jako můj syn, jsem si všiml na polici malé hezké dřevěné makety středověkého městečka. Různé barvy a tvary stříšek, také rozdílná výška budov, to celé obehnané kolem dokola hradbami, přitahovalo moje oči jako magnet. Nakonec jsem neodolal a nechal si vysvětlit, o co jde.
Řekl, že to kdysi dostal jako dárek na nějaké oddílové vánoční schůzce. Byl to hlavolam. Při pohledu shora to vypadalo jako úzké uličky ve Stínadlech. Celé město se skládalo z různě velkých domů, jejichž půdorys se ani jednou neopakoval. Účelem hry bylo, po vyndání a zamíchání všech budov z hradeb, znovu všechny stavby poskládat zpět. Žádný dům nesměl zůstat mimo hradby a ve městě nemohl zůstat žádný prázdný prostor. Trápil jsem se s tím tenkrát pěkně dlouho, ale bez úspěchu.
Uchvátilo mne to natolik, že jsem si na kousek papíru obkreslil půdorys všech domů s tím, že si něco takového vyrobím sám. Papírek, jak už to u mnohých mých projektů bývá, skončil ve složce nápadů s názvem "možná-kdyžtak-někdy".
Každá věc má svůj čas, jak vnoučata rostla, bylo potřeba je na srubu stále něčím zabavovat. V Hornbachu jsem narazil na dubové tyčky čtvercového profilu. Půdorysy domů byly také sestaveny ze čtverečků a tak mne napadlo nařezat tyčku na rozdílné délky (výšky domů) a z jedné strany zkosením vytvořit různé typy střech. Většinou, než se pustím do práce, rád si vše pořádně promyslím a často připravím i nějaký nákres. Nakonec vznikly docela podrobné výkresy, podle kterých jsem pak postupoval. Jednotlivé věžičky a domky jsem k sobě slepil oboustranou lepící páskou.
Střechy jsem nabarvil na různé odstíny, aby to bylo pestřejší a hradby městečka jsem vytvořil z latiček přitlučených k boku základní desky. Vše pak doladil nátěr mořidla a přetření lněným olejem.
Od té doby na srubu slouží hlavolam "Stínadla" k zabavení jak menších, tak i dospělých návštěvníků. Ne každý však byl úspěšný - je to hodně o systematičnosti a trpělivosti. Dokonce nezáleží ani na věku hráče - Yučikalův osmiletý synek Mates to vystřihnul velmi brzo. O popularitě hry bez ohledu na to, zda se podaří dosáhnout úspěchu nebo ne, svědčí i to, že se o to už pokusili nejen Češi, ale také Poláci, Slováci a dokonce jedna Italka.
Fotografie: Zdeňka Vilhelmová
.jpg)
