Deset let mezi kapkami deště

Píše se 23. leden 2008. Zamyšleně stojím u hrobu Jestřába a společně s dalšími dvanácti kamarády z pražské pobočky SPJF po prvních tónech zpívám spolu s Nashvillem oblíbenou píseň My pluli dál a dál. Před tím jsme už zapálili symbolických deset svíček za uplynulých deset let bez našeho spisovatele. To, co jsme si slíbili kdysi, že se svíčkami postupně po jedné navíc tak budeme dělat do Jestřábových vysněných 102. narozenin se tímto okamžikem vyplnilo. Mezi množství kytic se stuhami a svíček jsme položili skromný šiškový věneček a zazpívali Ryvolovy Rychlé šípy. Za nás, za všechny, ho na hrob položil nejstarší z přítomných, pamětník dávných Foglarových klubů z někdejšího klubu Zelená hvězda. Alpín přečetl naše poselství:

Vážený pane Jaroslava Foglare, milý Jestřábe!
Stojíme zde, o deset let starší.
Tvůj čas se před deseti roky zastavil, ale Tvůj svět – Tvůj svět běží dál.
A my v něm.
Někdy je to lepší, někdy … zkrátka – jako v každé foglarovce. Jen si ty jednotlivé příběhy, ať už dobré, nebo zlé, píšeme již sami, a je tedy jen na nás, jaké budou mít konce. Tady se zřejmě nejvíc projeví, jak vnímaví jsme byli Tvoji čtenáři.
Ale důležité je, že nad Sluneční zátokou se stále vznáší příběh dávného Roye a zní Píseň úplňku, z Tábora smůly se pořád ozývá od rána do večera neustálý smích a krajem Jezerní kotliny se pokaždé nese vůně šafránu. V klubovně Rychlých šípů hoši dopisují nové číslo Tam-Tamu a i dnešní podvečer se začnou hluboko ve Stínadlech rozeznívat z kostelních věží Dunivá Kateřina a další zvony, aby v křivolakých uličkách doprovázely kroky odvážných.
Pořád dorůstají noví neúnavní Rikitanové, pořád potkáváme věrné Ládi Velebily, pořád se zakopávají listiny úmluvy.
Stojíme zde, Jestřábe, o deset let starší – a přesto stále mladí s Tebou - a spolu s námi v duchu zástupy věrných čtenářů a všech těch, kterým Tvoje dílo v mnoha generacích obohatilo dětství i všechny roky následující.
A také letos opět netrpělivě čekáme, až nadejdou vlažné jarní dny a na Zelený potok přiletí z dálky rackové, abychom se vypravili za novým velkým dobrodružstvím.
A Ty tam budeš znovu s námi!
Děkujeme a vzpomínáme!


Prší, všude tečou potoky vody. Milostivý déšť jakoby spláchnul prach uplynulých deseti let. Snad se mi na to ani nechce myslet. Tahanice o dědictví, zakládání nadací a fondů, několikerá obvinění, soudy. Na druhé straně radost z pokračovatelů, propagatorů myšlenky. Knihy, časopisy, výstavy, soutěže, kluby Bobří stopy, Bohoušek, inspirace ve skautských a turistických oddílech. Hrob zahalila tma, jenom těžko se odchází.
Vzpomínám, jak jsem si přesně před deseti lety možná touhle dobou, kolem 17. hodiny doma s pohnutím vytáhnul z knihovničky Život v poklusu a sem do přehledu životních osudů Jaroslava Foglara si poznamenal: Dnes 23. ledna 1999 Jaroslav Foglar zemřel.




















Foto: Tomáš Hromádka - Krizmen (1-5), Milan Lebeda - Alpín (6-8)

Po kliknutí na obrázek se jeho náhled zvětší.