Aktualizace 15. 1. 2020: Chybné datum úmrtí (13. 1.) opraveno na správné 9. 1. Omlouváme se za nedopatření způsobené chybnou informací prvotního informačního zdroje.
Krátce před svými 89. narozeninami odešel usednout k věčnému táborovému ohni výtvarník, malíř, grafik, hudebník, skaut, tramp a foglarovec Vladimír Pechar – Pluto (19. 1. 1931 – 9. 1. 2020).
Svůj talent věnoval vedle své obživy na půl století ve prospěch lidí milujících přírodu, romantiku, dobrodružství a kamarádství.
Byl autorem oficiálních znaků Junáka, Klubu přátel Jaroslava Foglara či později Sdružení přátel Jaroslava Foglara (včetně jeho Pražské pobočky, jejímž byl členem), ale také oddílu Pražská Dvojka – Hoši od Bobří řeky vedeného Jaroslavem Foglarem – Jestřábem, jehož byl od dětství velkým obdivovatelem a čtenářem jeho knih, předválečným členem Klubu Mladého hlasatele Svorně vpřed a Svištící šípy a po válce vpředovského Foglarova čtenářského klubu Himalaja, později i Jestřábovým přítelem a spolupracovníkem. Pluto je podepsán pod památníkem na legendárním tábořišti ve Sluneční zátoce na Sázavě, pod řadou foglarovských odznaků (Jaroslav Foglar, Večer světel, 13 bobříků, Modrý život...), pod pamětními plaketami k výročí Jaroslava Foglara, i pod řadou skautských, trampských či woodcrafterských odznaků věnovaných různým osobnostem z této oblasti. Byl také autorem nerealizovaného námětu na pamětní desku na domě v žižkovské Křišťanově ulici, kde bydlel Jaroslav Foglar.
Za svoji dlouholetou podporu foglarovské myšlenky obdržel Vladimír Pechar v roce 2005 čestné uznání od Sdružení přátel Jaroslava Foglara.
Pluto měl i dar hudebního nadání – byl zakladatelem dvou hudebních skupin (Dixieparty a G Club), hrál na trubku a byl kdysi i u otevření slavného pražského klubu Olympic. Kromě tohoto žánru skládal hudbu i text k trampským písničkám.
Vedle malířství, knižní ilustrace a grafiky se zabýval i sochařstvím a reliefní plastikou.
Je autorem několika desítek portrétů osobností české historie, ale také staroegyptských postav či postav z her Williama Shakespeara.
Sám se stal nakonec jednou postavou v kultovním kresleném seriálu Rychlé šípy, když Jaroslav Foglar za Plutovu rozsáhlou pomoc s převedením románu Stínadla se bouří do komiksového scénáře použil v příběhu Rychlé šípy unikají potupě pro jednoho z chlapců jméno Vláďa Pechar.
Milý Pluto, díky za vše, co jsi pro nás vykonal a čím jsi obohatil naši stezku!

Dnes, 13. ledna, se dožívá 90 let Miloš Zapletal – Zet, spisovatel a redaktor – autor oblíbených dobrodružných příběhů pro děti a mládež i dlouhé řady příruček pro činorodé prožití volného času určených dětem i jejich starším kamarádům vedoucím, redaktor, sběratel a zpracovatel stovek a stovek her pro volný čas, vedoucí skautského respektive turistického oddílu, překladatel díla Ernesta Thompsona Setona, editor ojedinělé řady příruček Skautské prameny a v neposlední řadě celoživotní popularizátor a dlouholetý editor vybraných textů Jaroslava Foglara respektive autor textů o Jaroslavu Foglarovi.
V ostrém kontrastu se Zetovým obrovským množstvím vykonané práce pro několik generací těch, kterým nikdy nezevšední výpravy za dobrodružstvím, je autorova skromnost a život v dobrovolném skrytu stranou pozornosti.



Na východním konci náměstí stojí prastarý dům, zvaný U Jonáše... Nezavedl jsem vás k němu jen proto, že je to památná stavba se vzácnými reliéfy. Před lety jsem tu bydlel a tady začal příběh, který vám teď budu vyprávět. Příběh plný vůně vod a dálek, hukotu peřejí a slunečních pablesků. Příběh skutečných dobrodružství. - Miloš Zapletal, Sedmička
Před několika lety jsem se konečně dostal do Pardubic na návštěvu domů k plavčíku Pajdovi.
Procházel jsem současnou galerií – a v každé místnosti bývalého obytného domu jsem si v hlavě marně zkoušel přepočítat, kolikrát jsem tak už mohl číst Sedmičku – klukovská dobrodružství na řece zaznamenaná Milošem Zapletalem počátkem sedmdesátých let. Příběh plavčíka Pajdy - pozdějšího lodníka pardubické Vodní Sedmičky Jonáše, považuji za jeden z mistrovských kousků v daném oboru.
A Miloše Zapletala? Toho za nenápadného, ale zcela zásadního průvodce mým dětstvím, mládím i dospělostí.
Milý Miloši, s vděčným díkem za Tvé trvale inspirativní a obohacující dílo si dovoluji popřát zdraví, stále mladého ducha a ať jsou všechny Tvé roky následující jen a jen dobré!

Před devadesáti lety (13. ledna 1930) se v Prostějově narodil Miloš Zapletal - autor největší Encyklopedie her na světě.
Toto unikátní dílo bylo přeloženo do několika jazyků včetně japonštiny. Je i autorem unikátního třicetisvazkového projektu Skautské prameny, který rovněž nemá v jiných jazycích obdoby a také několika románů pro mládež, nejčastěji o své pardubické skupině vodních skautů zvané Sedmička. Přeložil téměř všechny knihy E. T. Setona, překládal i z bengálštiny, a je právem považován za pokračovatele Jaroslava Foglara, z jehož spisů edičně sestavil pět svazků. Navzdory tomu všemu se nepovažuje za spisovatele. Je znám svou nechutí vystupovat v televizi a poskytovat rozhovory. Vůbec jej netěší, když má být středem pozornosti. Ač je znamenitý a poutavý vypravěč, brání se nepřipraveným hovorům v obavě, aby nesklouzl k tlachání.
A právě tohoto zajímavého člověka nám představí PaedDr. Vladislav Raška ve čtvrtek 23. ledna 2020 od17 hodin na své přednášce v Městské knihovně Prostějov na Skálově náměstí č. 6.

V prvním dílu druhé série pořadu Skautská pošta, který vysílá Česká televize prostřednictvím dětské stanice Déčko, se Bára a Tomáš dozvídají od svého pradědečka (Pavla Zedníčka) a prababičky (Nadi Konvalinkové) zajímavé informace z života a díla Jaroslava Foglara.

Kamarádky a kamarádi, milí přátelé Rychlých šípů a jejich příhod plných legrace, smíchu ale i nehod a ostudy, pojďte s námi prožít jednu z nich: Tříkrálovou návštěvu cukrářství!
Pátý ročník této povedené taškařice se koná v pondělí 6. ledna 2020, a sejdeme se již tradičně před Cukrářstvím u Michala v Podolské ul. č. 29 Praha 4 - Podolí (poblíž stanice elektriky č. 2, 3, 17, 21 nebo autobusu č. 134 Podolská vodárna) ve třičtvrtě na pět odpoledne.
Výběr tam mají velký a podmínkou je "toušat že dvou" a utratit aspoň 65 korun za snědené cukroví! A taky umět dobře tu písničku: My tři králové, my jdeme k vám...!

Devítidílný televizní seriál Záhada hlavolamu uvedla v premiéře Československá televize přesně před půlkou století na Štědrý den roku 1969 od 16 hodin, kdy se vysílal první díl.
Závěrečný devátý díl byl odvysílán 1. ledna 1970.
Dnes již kultovní foglarovské televizní dílo se dočkalo ještě jedné reprízy, aby pak bylo na téměř dvacet let uloženo do trezoru.
Nového uvedení se televizní diváci dočkali opět v období Vánoc roku 1989.

„Mamince dám k ježíšku patnáct kilo papriky, dědečkovi párátka, babičce bačkory, tetě Amálce zrcadlo – jen teď co tatínkovi?“ – uvažoval Rychlonožka …

Krásné prožití vánočních dnů, kouzelnou atmosféru ... a nějakou tu foglarovskou věc pod stromečkem
přejí čtenářům Bohouška
Alpín, Best, Krizmen

S blížícím se závěrem roku 2019 se 111. kolegium Akademie Jaroslava Foglara (AJF) věnovalo především přípravám a plánování akcí v počátku roku následujícího, ve kterém si budeme připomínat 100 let od chvíle, kdy Jaroslav Foglar vykročil na svoji skautskou stezku.

Nejprve nás ale Vítězslav Čermák - Atana z Příbrami seznámil se svým uměním ručního vázání deníků, kronik a zápisníků, s výrobou nášivek a korálkování, a vše doprovodil pěknými ukázkami. 

Do akce Movember s Rychlými šípy a skautskými osobnostmi se zapojilo 9 odvážných fousáčů - kníráčů, kteří na konto ve prospěch boje proti nádorovým onemocněním mužů přispěli částkou 999 Kč. Děkujeme.

Bylo rozhodnuto uspořádat předvánoční akademickou výpravu na Hledání Rychlých šípů v Jevíčkué - ano, v Jevíčku"é", tak je to uvedeno na webu Sdružení přátel Jaroslava Foglara :-) a tento legrační překlep spolu s pravděpodobně nejmenším pátracím územím této hry byly důvody, proč jsme se rozhodli do Jevíčkaé vypravit. (Výprava proběhla 14. 12. a Rychlé šípy byly třemi pátrači nalezeny!)

Akademie Jaroslava Foglara plní svůj slib daný studentce Karolině Kolakowské z Varšavy a pomáhá jí formou rozhovorů získat materiál pro její bakalářskou práci na foglarovské téma. Několik akademiků již Karolině odvyprávělo svůj osobní foglarovský příběh, další budou následovat. 

A nyní k plánovaným akcím:

"Václava Jílka pohřbili na hřbitově ve Spálených Mlýnech. Podívejte se někdy na jeho malý chlapecký hrob. Je tam dodnes, v západním koutě hřbitova. Nápis na kříži už skoro není znát, o hrob už se nikdo nestará, když teď nejsou naživu Jílkovi rodiče."
Z vyprávění lékárníka pana Vošahlíka o tragické události před čtvrt století v kraji šafránové vůně Pavlu Zemanovi, který se potom vydal na hřbitov a skutečně tam nalezl malý polorozpadlý hrob s omšelým křížem a s téměř nečitelným nápisem...

Setmělé hroby v okolní záplavě světel právě jen na Vánoce a o Dušičkách působí posmutněle.
Od dětství jsme na hřbitovy v takové dny nosili vždy aspoň o jednu svíčku více a zapálili ji na nějakém cizím hrobě, kam zrovna nikdo nepřišel, nebo viditelně už nebyl nikdo, kdo by kdy chodil.
Možná je takové opuštěné setmělé místo posledního odpočinku neznámého člověka i při vánoční cestě za vzpomínkou k blízkým někoho z čtenářů - a možná má v kapse jednu svíčku navíc...

Před devadesáti lety - 15. prosince 1929 - byla neděle. Silně pršelo, přesto se tenkrát odpoledne u skautského domova na pražském Petrském nábřeží sešlo kolem padesáti skautů z několika oddílů. Píšťalka mladého muže, kterého chlapci oslovovali Jestřábe, vyslala signál. To proto, aby mohla v ulicích a uličkách staré Prahy začít hra Vyzvědači.
Hra, která se v pražské Dvojce – Hoších od Bobří řeky, od té doby hraje každoročně novými a novými generacemi členů. Hra, kterou Jaroslav Foglar, podle vlastních slov, dokud ho nemoc neupoutala na lůžko, nikdy nevynechal. (Autor těchto řádků byl přítomen tomu, kdy ještě v roce 1994, čtyři roky před úmrtím, se J. Foglar živě zajímal o průběh hry, např. z místa širokého rozhledu – na Betlémském náměstí.) Hra, podle které se už uskutečnily za celé ty tři čtvrtě století další pravděpodobně stovky her více či méně podobných – v nejrůznějších městech a městečkách.
Herní území bylo toho roku, na rozdíl od všech let následujících až do současnosti, odlišné – tvořily jej ulice Dlouhá třída, Elišky Krásnohorské, Dušní, Jánské náměstí, Hradební, Řásnovka, Na Františku.

Zkuste si zahrát hru podobnou těm, co se hrály v oddíle Hoši od Bobří řeky za doby Jestřába. 

Pražská pobočka Sdružení přátel Jaroslava Foglara ve spolupráci se Spolkem Pražská Dvojka - Hoši od Bobří řeky připravila pro účastníky Večera světel 17. prosince 2019 pátrací hru kolem pražského Haštala.
Soutěží dvou a vícečlenné týmy; v každém týmu musí být účastník mladší 15ti let. Týmy, kde jsou účastníci starší, hrát mohou, ale budou hodnoceny samostatně. Ceny pro vítěze jsou jen pro kategorii s dětmi.  Každá skupina musí být označena svítícím lampionem, se kterým se bude během hry pohybovat po Městě.

Cílem hry je vyluštit poselství ukryté v okénkách na mapě. V každém rohu mapy je nějaký symbol vztahující se ke Stínadlům. V průběhu hry budete získávat písmena, která umístíte do zprávy podle správného symbolu a ve správném pořadí. Skupiny mezi sebou nijak nebojují, snaží se pouze vyluštit poselství dříve než ostatní.

Písmeno je možné získat trojím způsobem: 
1. výměnou mezi soutěžícími skupinami,
2. nalezením písmene v území,
3. splněním úkolu. 

Časový plán akce:
16:45 - možnost registrace do hry pro dříve příchozí
17:00 - zahájení - pár slov o Večeru světel, vyhlášení výsledků končící hry Hledáme Rychlé šípy, vysvětlení pravidel hry Večer světel 2019, doregistrace týmů
17:15 - začátek hry
18:15 až 18:20  - ukončení hry, vyhlášení výsledků hry
18:30 - zakončení VS, možnost sdělení dalších foglarovských informací z prostředí mimo SPJF

Podrobné informace a možnost přihlášení elektronicky se den před akcí objeví na
http://www.iklubovna.cz/clanky/vecer-svetel-2019-hra-jako-za-jestraba-3652

Legendární devítidílný televizní seriál Záhada hlavolamu režiséra Hynka Bočana na motivy románů Jaroslava Foglara Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří premiérově vysílala Československá televize od 24. prosince 1969 do 1. ledna 1970 a letos je to tedy přesně půl století od jeho prvního uvedení na obrazovky.
Tomuto kulatému výročí se věnuje časopis ABC č. 25-26 z 3. prosince 2019 na dvoustraně 22-23 sestavené Tomášem Haimannem.
Příjemným překvapením je však především papírová vystřihovánka Natáčení záhady hlavolamu, kterou zpracoval Robert Navrátil.
Připomeňme, že naprostá většina záběrů celého seriálu se natáčela ve filmových ateliérech v rozsáhlých působivých kulisách Stínadel – a právě tato nová vystřihovánka nás alespoň do malé výseče ateliérových Stínadel přivede, navíc doprostřed natáčení.

Vydáš se i Ty do temných stínadelských zákoutí? Odhalíš další důmyslně ukryté tajemství zámečnického učně Jana Tleskače? Co zanechal mezi slepenými listy v nepopsané části deníku? Tajemství vede do Stínadel.

Za dobrodružstvím pražských uliček.
Sdružení přátel Jaroslava Foglara pořádá městskou pátrací hru určenou dětem, dospělým, klubům, oddílům, skupinkám i jednotlivcům v rámci 10. výročí zasazení Stromu Jaroslava Foglara v žižkovské Seifertově ulici u tramvajové zastávky Husinecká.
Hra bude zahájena v úterý 10. prosince v 17:13 u Stromu Jaroslava Foglara.
Co k ní potřebuješ? Papír, tužku, mapu a hlavně, žlutý špendlík.
Více na: ales.deutsch@spjf.cz

Otevřený dopis jako odpověď Jury Stegbauera na pamfletický rozhovor M. Beránka a J. Čvančary namířený proti němu a zveřejněný v polovině listopadu 2019 na webu Bohoušek (I. část)

PŘEDZNAMENÁNÍ
Na webu Bohoušek byl v polovině listopadu 2019 zveřejněn rozhovor Michala Beránka s Jaroslavem Čvančarou jako odezva na mé kritiky a zamyšlení, které vyvolala jeho tvrzení v televizi a později v Památníku národního písemnictví, že viděl (tedy měl v ruce a k probádání) spisy vedené komunistickou tajnou státní policií (StB) na J. Foglara.
Zdůvodňoval jsem mj. doložením aktuální dokumentární rešerše z Archivu bezpečnostních složek ČR, že ty spisy byly dávno skartovány již v letech 1981 a 1984 samotnou StB, a proto je J. Čvančara nemohl studovat, natož za souvztažností, které uváděl.

Protože zmíněný rozhovor považuji za skrznaskrz nejen polopravdivý, ale i nenávistně nepravdivý pamflet proti mně, snažím se v této své odpovědi svůj názor doložit.
Odpovídám na Bohouškovi, protože tam byl pamflet zveřejněn. A jako jeho autoři, ani já nebudu šetřit slovy. Já ovšem s tím rozdílem, že se co nejvíc budu opírat o fakta a logické argumenty souvislostí. A proč účelový nepravdivý pamflet? Od počátku už proto, že i otázky zdánlivě nestranně pokládané Michalem Beránkem (dále MB) jsou nejednou emotivně a gradačně podbarveny proti mně, a vynechávají leckteré informace, které jsem ve spojitosti s nimi ve svém textu uvedl, čehož si pozorní čtenáři mohou snadno všimnout. A hlavně proto, že odpovědi Jaroslava Čvančary (dále někdy JČ) jsou typickou ukázkou toho, jak lze věci postavit z nohou na hlavu, nejen jak on vyčítá mně polopravdivě, ale z jeho strany i zcela nepravdivě a účelově zkresleně. Tento postup historicky známe zejména od propagandistů totalitních režimů. Čtenáři si mohou všimnout, že často namísto faktů a jmen s oblibou licituje s vágními informacemi, např. typu „potkal jsem“ (koho?), sdělil mi, že Stg je nebezpečný (v čem?) atp. Já se budu naopak snažit co nejvíc svých argumentů podpořit faktickými odkazy. Ne vždy to z více důvodů pochopitelně je možné.

Již 20. vydání legendárního románu Jaroslava Foglara Hoši od Bobří řeky vyjde v Albatrosu v mírně posunutém – mikulášském – termínu 5. prosince 2019 namísto avizovaného závěru listopadu.
Jedná se o sběratelský výtisk dle rukopisu prvního knižního vydání z roku 1937 s ilustracemi Zdeňka Buriana a Jaroslava Foglara.
Kromě samotného textu naleznete v knize rozsáhlý doslov z pera Václava Noska – Windyho, mnoho obrazových příloh a podrobnou ediční poznámku.
Ilustrační doprovod tvoří jak drobné kresby Jaroslava Foglara, tak kvaše Zdeňka Buriana.

Skautská nadace Jaroslava Foglara vyhlásila na období od 23. listopadu do 15. prosince 2019 soutěž Ulov Foglara.
Podmínkou účasti v soutěži je poslat jakoukoliv fotografii s tematikou vztahující se k Jaroslavu Foglarovi nebo jeho tvorbě – Rychlých šípů či dalších hrdinů z jeho knížek.
Pořadatel vybere z příspěvků 3 nejzajímavější dle svého vlastního uvážení jako výherce soutěže.
Výherci získají v této soutěži knihu z nové foglarovské edice Albatrosu dle vlastního výběru – vybírat lze z knih Hoši od Bobří řeky, Chata v Jezerní kotlině, Záhada hlavolamu a Dobrodružství v Zemi nikoho.
Soutěž je určena pro osoby starší 18 let.

Nejprve jsme se věnovali rozboru a kritice knihy Pavla Čecha O Červenáčkovi. Naprostá shoda byla ohledně technického provedení knížky vydavatelstvím Petrkov: Desky, barvy, vazba, kvalita papíru - vše perfektní, cena odpovídající. Pavel Čech nepochybně touto knihou potvrzuje své ilustrátorské mistrovství a vřelý vztah k foglarovkám, zvláště pak k Rychlým šípům. Rozpaky ovšem vyvolala otázka, komu je tato kniha určena? Dětský čtenář může být z příběhu poněkud zmaten, zejména bez předchozí znalosti Foglarových románů se stínadelskou tematikou a rychlošípovských komiksů. Dospělý čtenář pak jen stěží nalezne důvod, proč by si měl knihu O Červenáčkovi umístěnou v prodejních regálech s dětskou literaturou vůbec kupovat, pokud ovšem nepřísluší ke skupině foglarovských nadšenců, podobně jako sám autor. Při podrobném studiu knížky nám nemohla uniknout ani vtipně ukrytá drobná karikatura samotného kreslíře Pavla Čecha! Naleznete v knize i vy malou kresbičku autora pádícího ulicí s deskami plnými obrázků pod paží?

V pátek 29. listopadu 2019 odehrají herci Slováckého divadla v Uherském Hradišti 500. reprízu představení Rychlé šípy. Stane se tak devatenáct let po premiéře tohoto unikátního divadelního kusu, během kterých navštívilo představení 130 000 diváků. Inscenace zvítězila na festivalu Dítě v Dlouhé či získala druhé místo na Grand festivalu smíchu v Pardubicích v roce 2002 ((Bohoušek informoval). S představením herci objeli při zájezdových představeních celou republiku, několikrát jako Rychlé šípy vystupovali i v televizi (např. v Manéži Bolka Polívky, či při humanitární akci Pomozte dětem).
Jubilejní repríza přinese řadu bonusů, nachystána je dražba speciálního trička, účast přislíbili i herci, kteří v inscenaci v průběhu let hráli, a možná přijede i Jindra Hojer...
A na závěr si dovolíme ocitovat vzpomínku Tomáše Šulaje alias Rychlonožky, který hraje Rychlé šípy od začátku na premiéru představení:"Je to hodně dlouhá doba a hodně uplynulo vody v Moravě, takže těžko vzpomínat na nejstarší vzpomínku. Snad když si vybavím pocit z premiéry, kdy se lidi hodně smáli, a řekl bych, že se tehdy smáli hlavně kolegové a všichni, co znali Divadlo Parodyje, a všichni jsme si mysleli, že to bude taková ta krátkodobá záležitost, že po deseti reprízách bude konec, tehdy to tak na Malé scéně fungovalo. A už je to 19 let a pořád to funguje. Je to zázrak." (Zdroj: Slovácké divadlo)
Slováckému divadlu gratulujeme k nejúspěšnější hře v jeho historii.

Příznivce díla Jaroslava Foglara už osm let oslovuje tzv. Sborník nezávislých foglarovců. V posledních dvou vydáních, v letech 2018 a 2019, byla na jeho stránkách probírána „kauza“, zda odchovanec Foglarova oddílu Hoši od Bobří řeky Jaroslav Čvančara – přezdívkou Jáček – sděloval skutečně ověřená fakta o Jestřábově „spolupráci“ se Státní bezpečností (StB) v 50. letech.

Autor kritických poznámek na Jáčkovu adresu, vydavatel sborníku Jiří Stegbauer – Jura, se několikrát pozastavil nad Jáčkovými vyjádřeními na toto téma, ať v televizním dokumentu o Jaroslavu Foglarovi, na besedě v Památníku národního písemnictví či na diskusním setkání Akademie Jaroslava Foglara.

V poměrně vypjatém tónu zmíněných sborníkových článků je Jaroslav Čvančara vyzýván k „přátelskému vyříkání si“ sporných pasáží, jejichž obsah vidí – zřejmě – obě strany značně odlišně.

Nemá cenu „pitvat“ jednotlivé pasáže ve sborníku větu po větě. Přesto – protože Jáček je v článcích několikrát nařčen i z nekalého počínání vůči Jaroslavu Foglarovi – by nebylo správné mávnout nad útoky vydavatele Stegbauera rukou.

S Jaroslavem Čvančarou – Jáčkem se znám už přes půl století. Setkali jsme se právě ve Foglarově oddíle a pak po další dlouhá léta udržovali (a udržujeme) přátelské vztahy.

Proto mi nedalo, abych Jáčka nepožádal o rozhovor, ve kterém by mohl na názory – i nařčení – Jiřího Stegbauera reagovat a vyjádřit se k nim. Takže...

Ptá se: Michal Beránek (*1942, Praha) – dále MB, absolvent ČVUT, bývalý člen Foglarovy Dvojky. Jako horolezec začínal na českém pískovci a ve skalách pražské Šárky i Prokopského údolí, a skončil v Alpách. Jako zanícený cestovatel navštívil svůj života kolem 60 zemí a jako nostalgik píše o všem možném na web www.horydoly.cz. Po emigraci žil nejdříve ve Švýcarsku a později přesídlil do „země galského kohouta“.

Odpovídá: Jaroslav Čvančara (*1948, Praha) – dále JČ, bývalý člen Foglarovy Dvojky s přezdívkou Jáček, pedagog, badatel a publicista. Autor desítek odborných článků a knih, např. trilogie Někomu život, někomu smrt a dalších prací zejména o československém válečném odboji v době heydrichiády. Pracoval v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Je nositelem ceny Český patriot. V roce 2017 obdržel cenu Miroslava Ivanova za knihu Pravomil Raichl, život na hranici smrti. Za trvalý přínos v oblasti literatury faktu získal na Slovensku cenu Vojtecha Zamarovského.

Tradiční hra Sdružení přátel Jaroslava Foglara Hledáme Rychlé šípy odstartovala i letos 17. listopadu. Figuríny Rychlých šípů shlíží už nyní na Prahu, Brno, Jevíčko a Prostějov, další města se přidají v průběhu třetího listopadového týdne. Najdete je ve svém městě?
Princip hry je jednoduchý - figurína či baner pětice hochů v životní velikosti je vždy vidět z nějakého veřejně přístupného místa v ohraničeném hracím území, často kluci vykukují z nějakého balkónu nebo římsy. Vaším úkolem je pátrat v uličkách a Šípáky najít, máte na to měsíc. Hra totiž skončí 17. prosince.
Už v tuto chvíli jsou kluci ukrytí někde v ulicích Prahy, Brna, Prostějova a Jevíčka. V následujících dnech se objeví také v Ostravě, Plzni, Kroměříži a možná i dalších městech. O tom vás budeme ještě informovat!
Mapky hracího území v jednotlivých městech najdete na společném webu www.hledamers.spjf.cz, zprávy o úspěšných nálezech (ideálně i s fotkou nebo kresbou přesného místa) pak posílejte na email hledamers@spjf.cz respektive na email uvedený u instrukcí každého jednotlivého města.

10. výročí zasazení Stromu Jaroslava Foglara si připomeneme krátkým setkáním na Žižkově v Seifertově ulici ve středu 20. listopadu 2019 v 18:33 hodin.
U této příležitosti Vás také Sdružení přátel Jaroslava Foglara zve na poznávací a pátrací hru Za dobrodružstvím pražských uliček, určenou dětem, dospělým, jednotlivcům, klubům i oddílům. Její zahájení se uskuteční v úterý 10. prosince, taktéž u Stromu Jaroslava Foglara.
O podrobnostech budete informování v dostatečném předstihu. Případné dotazy zodpoví: ales.deutsch@spjf.cz.

"Slunce vychází a zapadá, dnové vznikají a zanikají, tráva vyrůstá a uvadá; Vinnetou je však stále týž."... A stále týž – stále stejně skvělý – je i Mistr Zdeněk Burian, nad jehož originály ilustrací mayovek, verneovek a spousty dalšího dobrodružného čtení vydaného knižně a časopisecky od třicátých let do roku 1979 se mohou návštěvníci těšit v Galerii Smečky na výstavě Vlastní cestou. Byla otevřena 13. listopadu 2019 a potrvá symbolicky do poloviny února příštího roku, kdy si připomeneme Burianovo 115. výročí narození (11. 2. 1905 – 1. 7. 1981). Expozice připravená ze soukromé sbírky se soustředí převážně na dobrodružnou ilustraci, ale ukázkami je menšinově zastoupena i světově známá a uznávaná Burianova tvorba "pravěká". Příznivci foglarovek ocení přítomnost jednoho z velmi mála dochovaných (či veřejně přiznaných) kvašů z Hochů od Bobří řeky.

Pozvánka se po kliknutí zvětší do originální velikosti. Výstava se koná v Praze - Satalicích.

Kniha “Hlavní role: Praha” spisovatelky Magdaleny Wagnerové, která vyšla v nakladatelství Havran, nabízí atypické pohledy na Prahu. Jistě osloví všechny, kteří mají rádi hlavní město České republiky.
Na 444 stránkách, doprovázených 414 černobílými fotografiemi, které nafotografovala sama autorka, jsou popisována různá místa české metropole. Pro mnohé, kteří procházejí kouty hlavního města, bude kniha určitě velikou inspirací. Díky ní člověk najednou vidí něco, čeho by si ani nevšiml. Jedna z kapitol s názvem Stíny Stínadel na více stránkách pojednává o spisovateli Jestřábovi – Jaroslavovi Foglarovi. Je vidět, že autorka se v tomto směru skutečně ponořila do desítek informací dostupných nejen na internetu.