Legendární devítidílný televizní seriál Záhada hlavolamu režiséra Hynka Bočana na motivy románů Jaroslava Foglara Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří premiérově vysílala Československá televize od 24. prosince 1969 do 1. ledna 1970 a letos je to tedy přesně půl století od jeho prvního uvedení na obrazovky.
Tomuto kulatému výročí se věnuje časopis ABC č. 25-26 z 3. prosince 2019 na dvoustraně 22-23 sestavené Tomášem Haimannem.
Příjemným překvapením je však především papírová vystřihovánka Natáčení záhady hlavolamu, kterou zpracoval Robert Navrátil.
Připomeňme, že naprostá většina záběrů celého seriálu se natáčela ve filmových ateliérech v rozsáhlých působivých kulisách Stínadel – a právě tato nová vystřihovánka nás alespoň do malé výseče ateliérových Stínadel přivede, navíc doprostřed natáčení.

Vydáš se i Ty do temných stínadelských zákoutí? Odhalíš další důmyslně ukryté tajemství zámečnického učně Jana Tleskače? Co zanechal mezi slepenými listy v nepopsané části deníku? Tajemství vede do Stínadel.

Za dobrodružstvím pražských uliček.
Sdružení přátel Jaroslava Foglara pořádá městskou pátrací hru určenou dětem, dospělým, klubům, oddílům, skupinkám i jednotlivcům v rámci 10. výročí zasazení Stromu Jaroslava Foglara v žižkovské Seifertově ulici u tramvajové zastávky Husinecká.
Hra bude zahájena v úterý 10. prosince v 17:13 u Stromu Jaroslava Foglara.
Co k ní potřebuješ? Papír, tužku, mapu a hlavně, žlutý špendlík.
Více na: ales.deutsch@spjf.cz

Otevřený dopis jako odpověď Jury Stegbauera na pamfletický rozhovor M. Beránka a J. Čvančary namířený proti němu a zveřejněný v polovině listopadu 2019 na webu Bohoušek (I. část)

PŘEDZNAMENÁNÍ
Na webu Bohoušek byl v polovině listopadu 2019 zveřejněn rozhovor Michala Beránka s Jaroslavem Čvančarou jako odezva na mé kritiky a zamyšlení, které vyvolala jeho tvrzení v televizi a později v Památníku národního písemnictví, že viděl (tedy měl v ruce a k probádání) spisy vedené komunistickou tajnou státní policií (StB) na J. Foglara.
Zdůvodňoval jsem mj. doložením aktuální dokumentární rešerše z Archivu bezpečnostních složek ČR, že ty spisy byly dávno skartovány již v letech 1981 a 1984 samotnou StB, a proto je J. Čvančara nemohl studovat, natož za souvztažností, které uváděl.

Protože zmíněný rozhovor považuji za skrznaskrz nejen polopravdivý, ale i nenávistně nepravdivý pamflet proti mně, snažím se v této své odpovědi svůj názor doložit.
Odpovídám na Bohouškovi, protože tam byl pamflet zveřejněn. A jako jeho autoři, ani já nebudu šetřit slovy. Já ovšem s tím rozdílem, že se co nejvíc budu opírat o fakta a logické argumenty souvislostí. A proč účelový nepravdivý pamflet? Od počátku už proto, že i otázky zdánlivě nestranně pokládané Michalem Beránkem (dále MB) jsou nejednou emotivně a gradačně podbarveny proti mně, a vynechávají leckteré informace, které jsem ve spojitosti s nimi ve svém textu uvedl, čehož si pozorní čtenáři mohou snadno všimnout. A hlavně proto, že odpovědi Jaroslava Čvančary (dále někdy JČ) jsou typickou ukázkou toho, jak lze věci postavit z nohou na hlavu, nejen jak on vyčítá mně polopravdivě, ale z jeho strany i zcela nepravdivě a účelově zkresleně. Tento postup historicky známe zejména od propagandistů totalitních režimů. Čtenáři si mohou všimnout, že často namísto faktů a jmen s oblibou licituje s vágními informacemi, např. typu „potkal jsem“ (koho?), sdělil mi, že Stg je nebezpečný (v čem?) atp. Já se budu naopak snažit co nejvíc svých argumentů podpořit faktickými odkazy. Ne vždy to z více důvodů pochopitelně je možné.

Již 20. vydání legendárního románu Jaroslava Foglara Hoši od Bobří řeky vyjde v Albatrosu v mírně posunutém – mikulášském – termínu 5. prosince 2019 namísto avizovaného závěru listopadu.
Jedná se o sběratelský výtisk dle rukopisu prvního knižního vydání z roku 1937 s ilustracemi Zdeňka Buriana a Jaroslava Foglara.
Kromě samotného textu naleznete v knize rozsáhlý doslov z pera Václava Noska – Windyho, mnoho obrazových příloh a podrobnou ediční poznámku.
Ilustrační doprovod tvoří jak drobné kresby Jaroslava Foglara, tak kvaše Zdeňka Buriana.

Skautská nadace Jaroslava Foglara vyhlásila na období od 23. listopadu do 15. prosince 2019 soutěž Ulov Foglara.
Podmínkou účasti v soutěži je poslat jakoukoliv fotografii s tematikou vztahující se k Jaroslavu Foglarovi nebo jeho tvorbě – Rychlých šípů či dalších hrdinů z jeho knížek.
Pořadatel vybere z příspěvků 3 nejzajímavější dle svého vlastního uvážení jako výherce soutěže.
Výherci získají v této soutěži knihu z nové foglarovské edice Albatrosu dle vlastního výběru – vybírat lze z knih Hoši od Bobří řeky, Chata v Jezerní kotlině, Záhada hlavolamu a Dobrodružství v Zemi nikoho.
Soutěž je určena pro osoby starší 18 let.

Nejprve jsme se věnovali rozboru a kritice knihy Pavla Čecha O Červenáčkovi. Naprostá shoda byla ohledně technického provedení knížky vydavatelstvím Petrkov: Desky, barvy, vazba, kvalita papíru - vše perfektní, cena odpovídající. Pavel Čech nepochybně touto knihou potvrzuje své ilustrátorské mistrovství a vřelý vztah k foglarovkám, zvláště pak k Rychlým šípům. Rozpaky ovšem vyvolala otázka, komu je tato kniha určena? Dětský čtenář může být z příběhu poněkud zmaten, zejména bez předchozí znalosti Foglarových románů se stínadelskou tematikou a rychlošípovských komiksů. Dospělý čtenář pak jen stěží nalezne důvod, proč by si měl knihu O Červenáčkovi umístěnou v prodejních regálech s dětskou literaturou vůbec kupovat, pokud ovšem nepřísluší ke skupině foglarovských nadšenců, podobně jako sám autor. Při podrobném studiu knížky nám nemohla uniknout ani vtipně ukrytá drobná karikatura samotného kreslíře Pavla Čecha! Naleznete v knize i vy malou kresbičku autora pádícího ulicí s deskami plnými obrázků pod paží?

V pátek 29. listopadu 2019 odehrají herci Slováckého divadla v Uherském Hradišti 500. reprízu představení Rychlé šípy. Stane se tak devatenáct let po premiéře tohoto unikátního divadelního kusu, během kterých navštívilo představení 130 000 diváků. Inscenace zvítězila na festivalu Dítě v Dlouhé či získala druhé místo na Grand festivalu smíchu v Pardubicích v roce 2002 ((Bohoušek informoval). S představením herci objeli při zájezdových představeních celou republiku, několikrát jako Rychlé šípy vystupovali i v televizi (např. v Manéži Bolka Polívky, či při humanitární akci Pomozte dětem).
Jubilejní repríza přinese řadu bonusů, nachystána je dražba speciálního trička, účast přislíbili i herci, kteří v inscenaci v průběhu let hráli, a možná přijede i Jindra Hojer...
A na závěr si dovolíme ocitovat vzpomínku Tomáše Šulaje alias Rychlonožky, který hraje Rychlé šípy od začátku na premiéru představení:"Je to hodně dlouhá doba a hodně uplynulo vody v Moravě, takže těžko vzpomínat na nejstarší vzpomínku. Snad když si vybavím pocit z premiéry, kdy se lidi hodně smáli, a řekl bych, že se tehdy smáli hlavně kolegové a všichni, co znali Divadlo Parodyje, a všichni jsme si mysleli, že to bude taková ta krátkodobá záležitost, že po deseti reprízách bude konec, tehdy to tak na Malé scéně fungovalo. A už je to 19 let a pořád to funguje. Je to zázrak." (Zdroj: Slovácké divadlo)
Slováckému divadlu gratulujeme k nejúspěšnější hře v jeho historii.

Příznivce díla Jaroslava Foglara už osm let oslovuje tzv. Sborník nezávislých foglarovců. V posledních dvou vydáních, v letech 2018 a 2019, byla na jeho stránkách probírána „kauza“, zda odchovanec Foglarova oddílu Hoši od Bobří řeky Jaroslav Čvančara – přezdívkou Jáček – sděloval skutečně ověřená fakta o Jestřábově „spolupráci“ se Státní bezpečností (StB) v 50. letech.

Autor kritických poznámek na Jáčkovu adresu, vydavatel sborníku Jiří Stegbauer – Jura, se několikrát pozastavil nad Jáčkovými vyjádřeními na toto téma, ať v televizním dokumentu o Jaroslavu Foglarovi, na besedě v Památníku národního písemnictví či na diskusním setkání Akademie Jaroslava Foglara.

V poměrně vypjatém tónu zmíněných sborníkových článků je Jaroslav Čvančara vyzýván k „přátelskému vyříkání si“ sporných pasáží, jejichž obsah vidí – zřejmě – obě strany značně odlišně.

Nemá cenu „pitvat“ jednotlivé pasáže ve sborníku větu po větě. Přesto – protože Jáček je v článcích několikrát nařčen i z nekalého počínání vůči Jaroslavu Foglarovi – by nebylo správné mávnout nad útoky vydavatele Stegbauera rukou.

S Jaroslavem Čvančarou – Jáčkem se znám už přes půl století. Setkali jsme se právě ve Foglarově oddíle a pak po další dlouhá léta udržovali (a udržujeme) přátelské vztahy.

Proto mi nedalo, abych Jáčka nepožádal o rozhovor, ve kterém by mohl na názory – i nařčení – Jiřího Stegbauera reagovat a vyjádřit se k nim. Takže...

Ptá se: Michal Beránek (*1942, Praha) – dále MB, absolvent ČVUT, bývalý člen Foglarovy Dvojky. Jako horolezec začínal na českém pískovci a ve skalách pražské Šárky i Prokopského údolí, a skončil v Alpách. Jako zanícený cestovatel navštívil svůj života kolem 60 zemí a jako nostalgik píše o všem možném na web www.horydoly.cz. Po emigraci žil nejdříve ve Švýcarsku a později přesídlil do „země galského kohouta“.

Odpovídá: Jaroslav Čvančara (*1948, Praha) – dále JČ, bývalý člen Foglarovy Dvojky s přezdívkou Jáček, pedagog, badatel a publicista. Autor desítek odborných článků a knih, např. trilogie Někomu život, někomu smrt a dalších prací zejména o československém válečném odboji v době heydrichiády. Pracoval v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Je nositelem ceny Český patriot. V roce 2017 obdržel cenu Miroslava Ivanova za knihu Pravomil Raichl, život na hranici smrti. Za trvalý přínos v oblasti literatury faktu získal na Slovensku cenu Vojtecha Zamarovského.

Tradiční hra Sdružení přátel Jaroslava Foglara Hledáme Rychlé šípy odstartovala i letos 17. listopadu. Figuríny Rychlých šípů shlíží už nyní na Prahu, Brno, Jevíčko a Prostějov, další města se přidají v průběhu třetího listopadového týdne. Najdete je ve svém městě?
Princip hry je jednoduchý - figurína či baner pětice hochů v životní velikosti je vždy vidět z nějakého veřejně přístupného místa v ohraničeném hracím území, často kluci vykukují z nějakého balkónu nebo římsy. Vaším úkolem je pátrat v uličkách a Šípáky najít, máte na to měsíc. Hra totiž skončí 17. prosince.
Už v tuto chvíli jsou kluci ukrytí někde v ulicích Prahy, Brna, Prostějova a Jevíčka. V následujících dnech se objeví také v Ostravě, Plzni, Kroměříži a možná i dalších městech. O tom vás budeme ještě informovat!
Mapky hracího území v jednotlivých městech najdete na společném webu www.hledamers.spjf.cz, zprávy o úspěšných nálezech (ideálně i s fotkou nebo kresbou přesného místa) pak posílejte na email hledamers@spjf.cz respektive na email uvedený u instrukcí každého jednotlivého města.

10. výročí zasazení Stromu Jaroslava Foglara si připomeneme krátkým setkáním na Žižkově v Seifertově ulici ve středu 20. listopadu 2019 v 18:33 hodin.
U této příležitosti Vás také Sdružení přátel Jaroslava Foglara zve na poznávací a pátrací hru Za dobrodružstvím pražských uliček, určenou dětem, dospělým, jednotlivcům, klubům i oddílům. Její zahájení se uskuteční v úterý 10. prosince, taktéž u Stromu Jaroslava Foglara.
O podrobnostech budete informování v dostatečném předstihu. Případné dotazy zodpoví: ales.deutsch@spjf.cz.

"Slunce vychází a zapadá, dnové vznikají a zanikají, tráva vyrůstá a uvadá; Vinnetou je však stále týž."... A stále týž – stále stejně skvělý – je i Mistr Zdeněk Burian, nad jehož originály ilustrací mayovek, verneovek a spousty dalšího dobrodružného čtení vydaného knižně a časopisecky od třicátých let do roku 1979 se mohou návštěvníci těšit v Galerii Smečky na výstavě Vlastní cestou. Byla otevřena 13. listopadu 2019 a potrvá symbolicky do poloviny února příštího roku, kdy si připomeneme Burianovo 115. výročí narození (11. 2. 1905 – 1. 7. 1981). Expozice připravená ze soukromé sbírky se soustředí převážně na dobrodružnou ilustraci, ale ukázkami je menšinově zastoupena i světově známá a uznávaná Burianova tvorba "pravěká". Příznivci foglarovek ocení přítomnost jednoho z velmi mála dochovaných (či veřejně přiznaných) kvašů z Hochů od Bobří řeky.

Pozvánka se po kliknutí zvětší do originální velikosti. Výstava se koná v Praze - Satalicích.

Kniha “Hlavní role: Praha” spisovatelky Magdaleny Wagnerové, která vyšla v nakladatelství Havran, nabízí atypické pohledy na Prahu. Jistě osloví všechny, kteří mají rádi hlavní město České republiky.
Na 444 stránkách, doprovázených 414 černobílými fotografiemi, které nafotografovala sama autorka, jsou popisována různá místa české metropole. Pro mnohé, kteří procházejí kouty hlavního města, bude kniha určitě velikou inspirací. Díky ní člověk najednou vidí něco, čeho by si ani nevšiml. Jedna z kapitol s názvem Stíny Stínadel na více stránkách pojednává o spisovateli Jestřábovi – Jaroslavovi Foglarovi. Je vidět, že autorka se v tomto směru skutečně ponořila do desítek informací dostupných nejen na internetu.

Byli jsme (a vlastně pořád ještě jsme) tři velcí kamarádi. Roman Š., Miroslav V. a Milan R. Po sametové revoluci (17.11.1989) jsme i my netrpělivě čekali na obnovu Junáka. Byli jsme totiž v té době s kamarády v tom nejlepším klukovském věku (12-14 let) a i když patříme mezi takzvané „Husákovy děti“ a na základní škole jsme museli (asi jako v té době drtivá většina dětí) nedobrovolně vstoupit do pionýra, tak i přesto jsme moc dobře znali dílo Jaroslava Foglara, neboť jeho komiksy s příběhy Rychlých šípů, neuvěřitelná dobrodružství Hochů od Bobří řeky a všechny ostatní příběhy z jeho báječných knih, nám nebyly naštěstí ani za minulého režimu utajeny.
Pokud se dobře pamatuji, tak první schůzka obnoveného Junáka se konala v lednu 1990. Přihlásili jsme s kamarády do skautského oddílu Stopa (Kladno) a začali jsme žít tím vysněným junáckým životem.

„Na pionýrské skupině pracovalo 16 oddílů, z toho 7 zájmových, 6 všeobecných, 3 oddíly jisker. Jisker bylo registrováno 52, pionýrů 315, což činí 87,6% organizovanosti. V tomto školním roce pionýři odpracovali 168 brigádnických hodin na úpravě klubovny a okolí, nasbírali 8.060 kg železa, 1.840 kg papíru, 367 kg kaštanů. Na fond solidarity odeslali 1.105 Kčs. Motivací celého pionýrského roku je heslo: „S dětmi celého světa za mír“. V letošním roce oslavili pionýři 40. výročí založení PO – 24. 4. 1989 se nevyučovalo, celé dopoledne probíhaly soutěže a zábavné hry, odpoledne bylo slavnostní skupinové shromáždění, na kterém byli vyznamenáni nebo odměněni nejlepší pionýři. Tento den končil táborovým ohněm za přítomnosti vojáků z patronátního VÚ. Akce k výročí probíhaly celý měsíc a jejich součástí byl i sběr odpadových surovin, diskotéka, střelecká soutěž, filmová a divadelní představení, sportovní soutěže. Ve spolupráci s MDPM Vracov byl uspořádán letní pionýrský tábor pro mladší pionýry.“ Kronika obce Milotice, 1989

Je to několik let zpátky, kdy se mne jeden mladší člen našeho oddílu zeptal, proč máme v té staré oddílové kronice kresbu kluka v kroji s červeným šátkem. Každá družina má přece svoji barvu šátku a červenou družinu v oddíle nemáme.

Jak si vybavujeme, Jaroslav Foglar zrovna děvčatům ve svých knihách dvakrát nepřál a různě dámy upozaďoval, i když jednomu dívčímu klubu jeho hrdinové pomohli s klubovnou. A kráčejí onou krajinou snů rovněž Vlasta (s vlajkou), Podkova (opět s vlajkou) atd...
Vzpomeneme si také asi na známou pasáž z Foglarovy Záhady hlavolamu, v níž je Červenáček ostrakizován jen za to, že se vypravil na vlastní pěst a za zády klubu, úplně sám na dobrodružnou výpravu do čtvrti zvané Stínadla. Mirek Dušín jej za to fakticky vyloučil, což bylo pro chlapce hotovou tragédií; nicméně vše dobře dopadne a smí opět chodit na výpravy s kamarády.
Ne každý si přitom uvědomil, že Foglar taktně mlčí o tom, co tenkrát Červenáček zažil. V letu všech dalších a dalších událostí nepovažoval spisovatel za důležité toto doříct, ale našli se mnozí, kterým záhada onoho výletu vrtá hlavou dodnes. Jedním je brněnský výtvarník Pavel Čech. Domyslil tu epizodu a vytvořil komiksový apokryf.
Ten má 74 stran a na otázku odpovídá. Ale nejen to. Čech uměl zachytit ten trapný moment, kdy chlapci, kteří toho „chodili“ (slovy Karla Poláčka) a tolik spolu prožili, nezvratně dospívají.
„V tomto příběhu čelí Rychlé šípy největší výzvě, s jakou se kdy setkaly,“ píše znalec kreslených seriálů Tomáš Prokůpek na zadní obálce. „Dospějí až k hranici, vedle níž bledne i Rozdělovací třída a jejímuž překročení se Jaroslav Foglar ve své tvorbě vždy vyhýbal. Přesto není komiks Pavla Čecha popřením díla jeho velkého předchůdce – právě naopak, je upřímnou foglarovskou poctou a zároveň autonomním příběhem, který svět Červenáčka a jeho přátel citlivě rozšiřuje o nové barvy a emoce.“

Na 109. kolegiu Akademie Jaroslava Foglara jsme přivítali vzácného hosta - Rostislava Walicu, předního znalce života a díla malíře Zdeňka Buriana. Rostislav Walica během dvouhodinové přednášky strhujícím způsobem zmapoval spolupráci Jaroslava Foglara s tímto velkým mistrem dobrodružné ilustrace. Svoje vyprávění doprovodil promítáním množství Burianových obrazů a ilustrací, a předložil i nezvratný důkaz čtenáři foglarovek dávno tušené skutečnosti, že postava mistra Floriana z románu Když Duben přichází patří opravdu Zdeňkovi Burianovi, kterému Jaroslav Foglar tímto způsobem projevil svoji poctu. Seznámil nás také s málo známou skutečností, že neexistuje jediný důkaz o osobním setkání spisovatele Foglara s ilustrátorem jeho knih Burianem. Závěrem si Rostislav Walica našel čas i na zodpovězení řady našich dotazů a připomínek.

Na počátku tohoto dobrodružství stojí odpozorovaný večerní rozhovor morseovkou z jednoho okna do druhého. Zprvu útržkovitá zpráva se začne vyjasňovat a Vláďovi s Vinckem se podaří vystopovat, kam ti dva neznámí kluci chodí. Země nikoho, jak rozervaný kraj za městem pojmenují, skrývá mnoho tajemství. Chlapci se pustí do pátrání, ale na každém kroku narážejí na překážky…
Čtvrtá foglarovka v novém vydání je ve stejném formátu i grafické úpravě jako předchozí tituly nakladatelství Albatros a s tradiční přílohou. Tentokrát se můžete těšit na mapu Země nikoho, která v knize sehrává významnou roli.
Ilustrace vystihující mimo jiné tajemnost i rozervanost neznámé krajiny vytvořil Jindřich Janíček, nedávno oceněný titulem ilustrátor roku Czech Grand Design 2018.
Knižně vychází 7. 11. 2019 v nakladatelství Albatros.
Jako audiokniha vyjde počátkem roku 2020.
Kniha má 280 stran a doporučená prodejní cena je 389 Kč.

V loňském roce vydal Albatros 18. vydání kultovní knihy Jaroslava Foglara, letos na něj navazují dvě sběratelská vydání.
Skautská nadace Jaroslava Foglara připravila přetisk prvního časopiseckého vydání knihy, jež bylo publikováno ve Slovíčku v roce 1934. Je zajímavé ho porovnat s prvním knižním vydáním, jež vychází zároveň – najde se mezi nimi opravdu mnoho rozdílů. Publikace je opatřena doslovem a vychází ve dvou variantách obálek – 68 stran, 24 x 17,5 cm.
S červenou barvou textu na obálce v nákladu 100 ks prodáváme toto 19. vydání pouze dohromady v sadě s 20. vydáním Hochů od Albatrosu. Obě knihy mají také stejný rozměr. Cena kompletu je 620 Kč, z toho jde 250 Kč do sbírky Skautské nadace.
Se zelenou barvou textu na obálce v nákladu 200 ks prodáváme 19. vydání i samostatně. Cena je 260 Kč, z toho jde 150 Kč do sbírky Skautské nadace.
Předobjednávat můžete obojí už nyní, zasílat knihy budeme koncem listopadu 2019. (Vzhledem k velkému zájmu je již značná část nákladu 19. vydání předobjednána; pozn. red.)

A je to tady! Oficiálně vychází nervy a bránice drásající kniha Parta z Tiché strany, kterou po léta dle skutečnosti sepisovaly plzeňské legendy Pavel Jedlička z plzeňských skupin Disharmonici a Petr Déma Škabrada ze Znouzectnosti.
A o čem že to je?
Parta kluků se rozhodla vydat do sousední čtvrti vypátrat tajemství jakéhosi tajemného hrnce. Do Sténadel však mají Tichostraníci vstup zakázán. Chlapci tam však chtějí stůj co stůj. Proto musí jít tajně, v přestrojení. Hned po vstupu do Sténadel zjišťují chlapci, že se ocitli v úplně jiném světě. Sténadelští chlapci jsou velice odlišní a podivní. Podaří se hochům z Tiché strany oklamat Sténadelské hlídky? Dokáží odhalit tajemství podivného hrnce? Bude stačit Dlužínův úsudek, či Červiváčkovy bláznivé nápady? Dosáhne Letecký reflektor svého a co Úzko? Budou nakonec odhaleni? To a mnoho dalšího se dozvíte na stránkách tohoto bezceleru!
Kniha je alternativním hřebíčkem do dalšího vysvětlení takzvaného "foglarovského" světa.
Knihu ilustroval Petr Šrédl, sredl.eu , známý z časopisu ABC, kde nakreslil zatím poslední dobrodružství Malého Boha https://www.sredl.eu/knihy-komiks.

V osmdesátých letech 20. století jsem byl žákem základní školy v Mělníku. Četl jsem komiksové Rychlé šípy vydané na přelomu 60. a 70. let v Puls Ostrava, sháněl jsem foglarovky vydané v šedesátých letech a věděl jsem ze starých časopisů o černobílém televizním seriálu Záhada hlavolamu. Strašně jsem ho chtěl vidět. Každou neděli v podvečer v té době běžel v televizi pořad Nad dopisy diváků, který moderovala paní Indra Vostrá. Mimo jiné se tam věnovala dotazům diváků ohledně jednotlivých filmů a pořadů v televizi uváděných. Rozhodl jsem se tam napsat kvůli seriálu Záhada hlavolamu a požádat je, jestli by ho nemohli zařadit do vysílání. Věděl jsem, že je to z politických důvodů nemožné, ale chtěl jsem to alespoň zkusit. Napsal jsem jim dokonce dvakrát.

Milí čtenáři Bohouška!
V zápisu z červnového kolegia Akademie Jaroslava Foglara jsme Vás informovali o objevu velice úsměvné chybičky v kresleném seriálu Rychlé šípy, kde se panu Fischerovi vloudily do jednoho obrázku hned dvě postavy ježatého Rychlonožky.
AJF se tedy rozhodla vyzkoušet Vaši pozornost a vyzvala Vás k soutěžnímu úkolu - nalezení onoho předmětného okénka.
A nebylo to snadné! Vždyť tato kuriozita unikala pozornosti čtenářů (a zřejmě i obou autorů) téměř 80 let!
Přesto se třem z Vás podařilo druhého Rychlonožku vypátrat.
Gratulovat a zaslat slíbenou drobnou odměnu jsme tak mohli Tomášovi Mikuleckému z Děčína, Františku Čepelákovi z Prahy a Janu Machálkovi z Brna.
A nyní nastal čas seznámit s tímto objevem i Vás ostatní, kteří jste takto úspěšní nebyli.
Tedy si dobře prohlédněte třetí obrázek z příběhu Rychlé šípy na stopě tuláka. Čí že to ježatá hlava vykukuje z pravé části obrázku? :-) Ano, je to on, ten šprýmař a legračník, který si na nás přichystal takovéto úsměvné překvapení!

* Účastnila jsem se v roce 1989 besed s Jaroslavem Foglarem * Byl jsem u obnovy Junáka * Psal jsem první články do Mladého hlasatele ´90 * Setkala jsem se v době sametové revoluce nebo krátce po ní s Jaroslavem Foglarem v jeho klubovně v Křišťanově ulici * S pohnutím jsem sledoval první vystoupení Jaroslava Foglara v televizním pořadu "Vysílá studio Jezerka" * Koupil jsem si Boj o první místo od Atosu v podchodu na Můstku * Byl jsem členem čtenářského klubu * Město bylo můj osud * Pátral jsem po Srdcovém kamenu * Četla jsem Rychlé šípy v týdeníku Květy * Náš oddíl ukončil činnost v Pionýru a přestoupil do České tábornické unie...

V nejbližších dnech a týdnech si připomeneme významný mezník v dějinách našeho státu - sametovou revoluci. Byl to předěl, který souvisel nejen s politickým a hospodářským směřováním naší země, ale znamenal také výraznou změnu ve volnočasových aktivitách dětí a mládeže a především ve foglarovském světě, tedy mezi čtenáři knih Jaroslava Foglara. Rok 1989 znamenal pro Jaroslava Foglara prakticky definitivní rehabilitaci jeho osoby a díla, jeho knihy, příběhy, komixy a jiné texty od té doby vychází neuvěřitelných 30 let, dočkaly se souborného vydání a spisovatel v roce svých nedožitých 100. narozenin dokonce dostal státní vyznamenání.

Pojďme společně zavzpomínat na dobu, kdy v diskusním Semafóru, který přenášela Československá televize, Miloslav Šimek přivítal Jaroslava Foglara, jeho knihy se pomalu vracely na pulty knihkupectví a z utajených skladů do obecních knihoven, na veřejnosti se opět objevily skautské kroje a vznikaly stovky čtenářských klubů. Zanechejme svědectví pro budoucí generace!

Své příspěvky můžete posílat na info@bohousek.cz. Všechny zveřejníme na stránkách Bohouška. V případě, že se do konce letošního roku sejde dostatečné množství příspěvků, sestavíme je do tištěného sborníku, který všem autorům zdarma zašleme poštou nebo osobně předáme. Proto nezapomeňte do e-mailu připsat svoje kontaktní údaje. Vítány jsou i krátké komentáře nebo zajímavé dokumenty a fotografie. Vzpomínky by se měly ideálně týkat období od října 1989 do června 1990.