Mladá fronta Dnes (6.8.2011): Výtvarník Roman Týc o svém vztahu k foglarovkám

V rozhovoru pro MF Dnes se vyjadřuje známý výtvarník a provokatér Roman Týc mj. ke svému vztahu k foglarovkám:

Vy jste musel být v dětství asi dost nezvladatelné dítě.

Byl jsem brutální hajzl, na rozdíl od sestry, která byla premiant. To jde těžko vysvětlit: vznikla klukovská partička sígrů, kteří nemají smysl života a veškeré okolí jde proti nim. Byl jsem plný strašlivý energie, v permanentním průseru, trojky z chování... Nebýt mé sestry, která se o mě starala po smrti matky, tak jsem skončil v děcáku.

Co vás vysvobodilo?

Když mi bylo třináct, stala se jedna podstatná věc: sestra mi přinesla domů foglarovky a já jsem objevil kouzlo skautingu a úplně změnil pohled na všechno. Pochopil jsem, že můžu dělat něco, co mě baví – ve skautském oddílu jsem kreslil kroniky a plnil ilegální skautské sliby u pokácené mohyly Benjamina Svojsíka. Jenže pak přišel osmdesátý devátý a do skautu mohl každý. Čímž se zhroutil můj ideál. Moje vontská organizace se začala rozpadat, začal jsem žít v systému – na výtvarné škole. Tedy na tu jsem šel, protože jsem chtěl padělat.

To vás skaut teda moc nezformoval.

V životě je to ve vlnách. Spousta zapálených Vontů, kteří vyrůstali na Foglarovi, skončila na heroinu. Přišlo velké zklamání, devadesátá léta, největší hrdina doby byl podnikatel: chlápek ve vínovém kvádru s ohrnutým rukávem a velkým mobilním telefonem. Pak se zjistilo, že to jsou všechno grázlové, tuneláři, podvodníci. Žít na skautských hodnotách dodneška, tak žeru šutry.

Ale skaut pořád trochu jste, ne?

Skautem jednou, skautem navždy. ( ) Kluci ze Ztohoven mi říkají, že jsem dark skaut. Kluk, který pořád vnitřně cítí potřebu dobra, ale využívá k tomu temné praktiky. Navíc skauting je především pro děti, a já nejsem schopný děti vychovávat, obzvlášť když se sám cítím být dítětem – chci zkoumat a hledat, ne že bych byl plný něčeho, co bych mohl předávat.