Jaroslav Čvančara: Pátek třináctého (Paměť a dějiny 2/2014)

Se značným zpožděním a shodou různých náhod a okolností k nám doputoval časopis Paměť a dějiny č. 2/2014 (odborné periodikum, které vydává Ústav pro studium totalitních režimů), kde je zveřejněn článek známého foglarovce a také badatele Jaroslava Čvančary věnovaný posledním okamžikům života osob ze dvou skupin příslušníků domácího odboje zajišťujících v době druhé světové války agenturní rádiové spojení s Londýnem a Moskvou, nacistickou říší odsouzených a popravených v koncetračním táboře Mauthausen.
Jsou zde popsány okolnosti zapojení Otakara Batličky do domácího odboje, popis aktivit i události, které následovaly po Batličkově zatčení. Vedle jiných informací, se zde mj. dozvídáme, že " Na počátku okupace se v Melantrichu prostřednictvím dr. Karla Bureše, Jaroslava Foglara a dr. Jana Fischera seznámil s dr. Vladimírem Hrubanem, jenž ho jako schopného radiotelegrafistu přivedl k odbojové činnosti. V září 1941 Hruban a Batlička spoluorganizovali bojkot protektorátního tisku vyhlášený londýnským rozhlasem. Demonstrativní akt odporu měl posloužit jako lakmusový papírek, vyvolat ohlas v zahraničí. Úspěch byl překvapující: na stáncích zbyly hory neprodaných novin. Především však Batlička obsluhoval radiostanici MAGDA. Zatčen byl 14. 10. 1941. Z policejní vazby na Pankráci byl deportován do Malé pevnosti Terezín a odtud 6. 2. 1942 do Mauthausenu."
Zde zemřel 13. února 1942 v 15 hodin 16 minut (zřejmě po vpichu benzinovou injekcí do srdeční krajiny).
Letos uplynulo od narození Otakara Batličky 120 let.

V textu jsou stručně připomenuty i osudy dalšího příležitostného spolupracovníka Mladého hlasatele - malíře Emanuela Prülla (1896-1980).
Článek, který je doplněn řadou ilustračních materiálů souvisejících s Otakarem Batličkou, si můžete přečíst ve formátu PDF zde.
A to není všechno. Koho zajímá problematika zákazu Junáka v roce 1941, jistě si rád v uvedeném čísle časopisu přečte článek Jiřího Plachého: Dvě cesty k šibenici (životní osudy příslušníků pražského Gestapa Wilhelma Wollnera a Friedricha Dennerta) - zde.