Co na to říct? Nechci nic hodnotit, první vydání jsem si se zájmem přečetl a to i z profesního (rešeršního, novinářského, marketingového) hlediska. Autory byl odveden kus práce a na podnosu dostali zájemci, co chtěli. Mě bavilo před lety to pátrání a odhalování různých zajímavostí a souvislostí. Ostatně, baví mě to doteď.

No, mě by zajímalo, zda autor nakonec dorazí. Já nejspíš nedorazím - bohužel. Beseda by mě velmi zajímala.

Knihou jsem byl velmi zklamán. Pominu-li obsah, který mě bohužel o ničem novém nepřesvědčil a skoro nic podstatného jsem se nedozvěděl, doslova mě naštvalo jak se z obalu knihy sloupla ta folie která se na obalu knihy nachází.

Kdysi jsem říkal, že by Vonti mohli být ve skutečnosti Židi. Nemýlil jsem se!

Pro PetraV - Je to Tvůj názor a tak jej já z méhlo pohledu respektuji, ale kdyź to takhle ventiluješ k ostatním, tak pak můžeš některým připadat (v této věci) jako hlupák.

Tak samozřejmě to nebyl výkřik do tmy, jen mě to kdysi dávno napadlo, tak jsem se ptal T. Hromádky, který to nezavrhl, ptal jsem se S. Hrnčíře, ten taky ne. Předložil jsem určité argumenty, které asi jsou zřejmé, nebylo to žádné hurá.

Přirovnávat Vonty k Židům? neZajímavá deformace.

Zatím jsem knížku nečetl, nicméně aspoň citace z článku: "Odhalíte paralely mezi románovými Stínadly, pražskou čtvrtí Na Františku a pražským židovským ghettem v období asanace."

A tak to je jiná, "Když to bylo v knize tak je to pravda!". A ještě dodatek - když jak jsem knihu četl tak na rovnítko Vontové a Židé jsem v té knize nenarazil.

Prosím, přečti si příště opravdu důkladně, nač reaguješ, než začneš plácat nesmysly. Žádnými knížkami jsem se neoháněl. To je vše, co k tomu mohu sdělit.

Dočetl jsem některé kapitoly druhého vydání knihy "Mýtus zvaný Stínadla" a knihu opět doporučuji k přečtení. Jde o ucelený soupis, rozbor a spisovatelův pohled na foglarovský svět Stínadel. Usilovní "Hledači pravdy a tajemna" mají stále co odhalovat a pokud se na knihu podíváme pohledu jako návodu jakéhosi analytického hledání, lze v tomto směru v obsahu najít ono nakročení na hranici (Rozdělovací třídu) oněch mystických Stínadel. Z tohoto nakročení se může pro hledajícího čtenáře stát Cesta. Z několika negativních reakcí nečtenářů knihy lze usoudit, že knih zaujala už svým názvem, anotací, ukázkami, záměrem. Z mezigeneračního zájmu o stínadelskou tématiku se dalo již dříve předpokládat, že časem takovéto dílo vznikne, ale pro mne osobně je překvapením rozsah a editorská pečlivost. V knize (prvním vydání) je možné najít několik chyb a omylů, ale při rozsahu tématu a velmi roztříštěné zdrojové šíři se tomu nelze divit. Dílo autora Miloše Dvorského je vyjimečné a v knize je vidět výrazný pozitivní editorský zásah vydavatele. Osoba Miloše Dvorského zůstává svým způsobem utajena. Není obecně známo, zda jde o pravé jméno autora, zda skutečné existuje a jednání s vydavatelem probíhá za poněkud (pro pozorovatele zvenčí) mlhavých okolností.
Etickou otázkou ale je, zda odhalování „zdrojů“ inspirace spisovatele stínadelské trilogie není odhalováním „triků“ jakým „kouzelník“ vytváří své představení před diváky a vlastně tím není právě ničen onen „Mýtus zvaný Stínadla“. Na to si však bude muset odpovědět každý čtenář knihy sám s vědomím onoho varování jenž najde úvodu: „Pokud nechcete znát inspirační zdroje,,, nečtěte tuto knihu a odložte ji.“