Která krysa je v souboru doc na obrázku: Eulálie, nebo Amálie?
A jinak ke Vteřinám hrůzy z Posázaví:
Nelze pravdivosti příběhu než věřit. Hlavně s ohledem na závěrečný verš. Je to stejně úderný, jako v melodramu Balíček karet od Rangers, kde Mirek Černý v závěru tvrdí: ...a tenhle příběh je pravdivý - protože mi ho vyprávěl T. Texas Taylor!
Čau!

V prvních dvou slokách to šlape, hovorově řečeno mají rytmus. (A nejde jen o stejné počty slabik ve strofách, samozřejmě.) Nicméně od třetí sloky... Svést to lze jistě na uměleckost pojetí, ale to je skutečně jen svedení, berlička. MNě do toho nic není, ale báseň bych být Tebou ještě někdy dopracoval

Ale už i první slova mě skličuje.

Na výpravě do Posázaví...

Přece tu každý slyší, že přebývá slabika. Mohlo by to raději začínat třeba:

Na výpravě Posázavím

nebo

Na pouti do Posázaví

nebo

Cíl výpravy: Posázaví

Vše je lepší než to původní. Ale chápu, že autor má právo to mít podle svých představ.

Autor je básník experimentátor! Tak si to může dovolit! Ovšem na konci by líp sedělo: Sdělím to bez vytáček - básník BOHOUŠ Koláček! To je RA-TA-TA!!!
Já ale hlavně nespím z toho, co teď bude s tou uteklou krysou? Jak se teď chudák dostane zpátky domů?

Vzhledem k tomu, že "básník" - vypravěč příběhu Vteřiny hrůzy v Posázaví - je širokospektrálním umělcem, jehož akční rádius vysoce a dalece překračuje mantinely tuctového poetického kumštu, je třeba říct, že příběh nebyl napsán jako báseň, ale jako písňový text. A k dané melodii každé písmeno, každá hláska příběhu padne k jednotlivým notám a tónům doslova jako pr... na hrnec. Tak jaképak disputace o slabice sem, slabice tam...
Navíc samotný básník a textař už překročil i rámec umění psaného slova, a svým moderním uměleckým výtvorem na pomezí sytě barevného abstraktního vidění světa, expresivního výtvarného cítění a počítačové grafiky obohatil nedávno i výtvarnou soutěž SPJF s tematikou Svatyně Uctívačů ginga. Takže při takovém spektru aktivit umělce je nějaké to klopýtnutí v rýmu či rytmu veršovánky naprostá prkotina!