Krátkometrážní dokument Petra Kotka Cesty za modrým světlem natočený v roce 1986 v prvním ročníku FAMU o pátrání v křivolakých uličkách Starého města po foglarovských motivech a o tehdejší tajemné organizaci Vontů...

Třináctka je v díle Jaroslava Foglara číslo nepřehlédnutelné, ba mohutně zvýrazňované.
Stala se i jedním z dílčích prvků tradic a zvyklostí Jestřábova oddílu Pražská Dvojka. Rovněž v reálném foglarovském světě lze vyjmenovat některé události či údaje, které se navázaly na číslo třináct.
Poprvé se však můžeme seznámit s opravdovou „nešťastnou“ respektive smolnou třináctkou přímo ze života rodiny Foglarových, přesněji řečeno Marie a Jindřicha – rodičů Jaroslava Foglara.
A ne ledajakou. Jde hned o spojení pátku a třináctého dne v měsíci.
Navíc se jedná s největší pravděpodobností o nejstarší doloženou „magickou“ třináctku v Jestřábově okruhu. Můžeme se tedy oprávněně domnívat, že následující zápis z rodinné kroniky mohl být v pozdějších letech pro mladého J. Foglara jedním z impulsů pro budování kultu „třináctky“.

13/7 1900 v pátek večer ztratil snubní prsten.

Jsou v historii lidstva události, nad kterými se zdráháme vůbec uvěřit, že je jejich hybatelem lidská bytost.
Nikdy nepochopitelná krutost oficiální politiky hitlerovského Německa, která se neštítila vzít do svých rukou v duchu nacistických nelidských tzv. norimberských zákonů osudy mnoha lidí jen na základě jejich rasy, je dosud neodpustitelná a nezapomenutelná. A také nezapomenutá - to díky vzpomínkám a pamětem nejen těch, kteří přežili…
Jedním z těch, kteří nám předali své zážitky, je Martin Glass. Před sedmdesáti lety malý chlapec z pražské židovské rodiny. Četl Foglara. V dubnu 1942 jej jako tzv. „rasově méněcenného“čekal transport do Terezína, do ghetta právě především pro židovské obyvatelstvo z Protektorátu Čechy a Morava zřízeného velmi rychle v listopadu 1941, krátce po nástupu Reinharda Heydricha koncem září téhož roku do funkce zastupujícího říšského protektora.

Všichni známe omílanou otázku Jakou knihu by sis vzal na opuštěný ostrov?
Malý Martin byl postaven před obdobnou otázku, jen za neskonale smutnějších a ponižujících okolností. Neptali se jej totiž v rámci nějaké hry či ankety. Otázka vytanula v důsledku konkrétního naplňovaní nacistické vize tzv. „konečného řešení židovské otázky“.
Ta Martinova otázka by se dala postavit takto: Jakou knihu si vezmu do Terezína?
A jeho odpověď známe: Záhadu hlavolamu!
Vzpomíná na to:
"Bratr mi daroval k devátým narozeninám knihu Jaroslava Foglara "Chata v Jezerní kotlině" a pokud vycházel, kupoval jsem si Mladého hlasatele. V něm vycházel na pokračování román "Záhada hlavolamu", který mi tatínek svázal a já si tuhle knížku jako jedinou vzal s sebou do Terezína. Tam jsem ji ale dal jako vklad do svépomocné knihovny a když organizátor knihovny odjel transportem, zůstala mi nějaká bezvýznamná knížka. Na dobírku jsem si tehdy také koupil dřevěného "ježka v kleci". K Záhadě hlavolamu jsem se zase vrátil až dlouho po válce."

Urna s popelem spisovatele Jaroslava Foglara byla právě před deseti lety (6. dubna 1999 dopoledne) uložena do rodinného hrobu na Vinohradském hřbitově. Pietního aktu se zúčastnili pouze nejbližší příbuzní.

Právě před deseti lety 30. března 1999 se pod záštitou tehdejšího ministra kultury Pavla Dostála udílely Nakladatelské ceny za rok 1998.
Jaroslav Foglar obdržel in memoriam hlavní nakladatelskou cenu. Z rukou Pavla Dostála a generálního ředitele ing. Pavla Zelníčka ji převzal synovec Petr Foglar.
Nakladatelskou cenu za grafickou úpravu souborného vydání Rychlých šípů obdržel Oldřich Pošmurný.
Čestné uznání za mimořádně kvalitní práci při výrobě Rychlých šípů obdržela tiskárna Graspo ze Zlína.

Souborné vydání RŠ bylo navíc vyhodnoceno jako nejčtenější kniha roku 1998 i přesto, že se na pultech knihkupectví objevila až před Vánoci. V únoru 1999 získaly Rychlé šípy v Památníků národního písemnictví navíc tzv. Zlatou stuhu.
Škoda, že se těchto ocenění Jaroslav Foglar už nedočkal.

V souvislosti se zveřejněním pozoruhodného článku v týdeníku Květy č. 7/2009 věnovanému fenoménu Rychlých šípů (viz informace v Aktualitách) je možné připomenout, že uvedený týdeník sehrál poměrně významnou úlohu téměř před dvaceti lety, když ve svém posledním čísle v roce 1989 (tedy v samém závěru tzv. Sametové revoluce) zveřejnil rozhovor s Jaroslavem Foglarem a jako první v tehdejším Československu začal zveřejňovat - stránku po stránce - komix Rychlé šípy v rámci dětské rubriky Kvítko.

Prožil jsem řadu trampských období, od pražských začátků s Bublavým kaňonem poblíž Nezabudic přes období liberecké s ponurým Islandem až po dobu ústeckou, kam lze zařadit Ranch 7D pod Jedlovou, ale i Hrádek-Helfenburk u krásného městečka Úštěk… Každý z těchto campů byl ve své době pro mě „nej“. Pokud moje čundrování za těch třicet let něco spojuje, pak nikoli camp, ale moje neuvěřitelné štěstí na živelní pohromy. Nosil jsem s sebou kromě usárny i déšť – a to všude, kam jsem vyrazil, až mi začali říkat Obchodník s deštěm.

Například Island. Nezažil jsem tam snad jediný krásný den, znám jen mlžnou stěnu, na kterou lze v noci od ohně vrhat obrovité stíny. Zapadl jsem tam sněhem jedné dubnové noci. Přišel jsem tam po dvouhodinové cestě z Maxova v průtrži mračen. Prchal jsem odtamtud s tříletým Fredem na usárně v lijáku, jaký ani pamětníci nepamatovali, jednou v půli května jsem před deštěm skočil do jedné z jeskyní na ponorném potoce pod přehradou, abych se ocitl po pás ve sněhu… A to se ani nehodlám rozepisovat o tom, jak se mi jednou při sušení u ohně tak strašně srazily zuté boty, že jsem druhý den postával v ponožkách na balvanu, odhodlán oloupit o boty prvního turistu. Dočkal jsem se ho – a byl jednonohej!

Šestého dne července měsíce LP 1907 v půl druhou hodinu odpolední v sobotu ve výročí upálení Mistra Jana Husi narodil se náš druhý jedináček a sice v Praze II v ulici Benátská číslo 3.
Den byl překrásný a Mamičce pomáhala paní Bába Černá z Prahy bez pomoci lékařské. Mamička a děťátko zdrávo, buď jméno Boží pochváleno!
Náš Zděnda malej jen několik minut před narozením bratříčkovým na pohovce usnul! - - Ten se podiví, až ho uvidí hajat ve své postýlce.

Když jsme před rokem připravovali almanach ke 100 letům gymnázia na Mikulášském nám. v Plzni (před válkou 2. státní čs. reálka; www.mikulasske.cz), kolegyně dávaly dohromady seznam všech bývalých absolventů. O jednom „zapomenutém“ - Bohumilu Konečném - jsem již psal v článku Výstava Bimba- zapomenutý malíř ...
Když jsem loni na jaře jednou v noci nemohl spát, znovu jsem pročítal knihu Jiřího Poláka o redaktorech Mladého hlasatele - o Jaroslavu Foglarovi a Karlu Burešovi. V životopisu Karla Bureše jsem si všimnul, že maturoval v roce 1927 na reálce v Plzni! V Plzni byly reálky dvě, podíval jsem se do databáze jmen v mém počítači (skoro 10 000 absolventů od roku 1906!). Počítač mi skutečně potvrdil, že v roce 1927 na naší škole maturoval pozdější redaktor Mladého hlasatele a Vpředu Karel Bureš!

Čtenář Jiří Zeman z Prahy 1 nám píše: „Podle informací, které jste otiskli, vyšla od J. Foglara kniha Chata v Jezerní kotlině. V prodejně jsem ji nesehnal. Tak jsem si ji chtěl vypůjčit ve Státní knihovně v Klementinu, ale na můj dotaz mi bylo sděleno, že knížky Jaroslava Foglara jsou stále na indexu a nepůjčují se …“

Videosekvence pro Macromedia Flash Player Kratičký videozáznam z křtu knihy Poslední tajemství Jana T. a autogramiády jejího autora Jaroslava Velinského - Kapitána Kida, které proběhly v sobotu 26. 4. 2003 v stánku nakladatelství Baset na knižním veletrhu Svět knihy v Praze.

Videosekvence pro Macromedia Flash Player

Už jeho první film byl dokument o tajemné městské partě. Nesl název Cesty za modrým světlem. Mnozí z vás ale budou spíš znát jeho první celovečerní film podle románu Jaroslava Foglara Záhada hlavolamu. Zpracoval také celovečerní pásmo Večer s Rychlými šípy. Petr Kotek nám ve videoukázce odpovídá na to proč se netočilo pokračování Záhady hlavolamu.
Zítra se od 18 (oprava: 20) hodin dovíte proč "Tleskač" létal nad ulicí Jaroslava Foglara o trochu déle.

Již zítra od 18 hodin můzete tak trošičku nahlédnout a naslechnout do foglarovského světa.
Dozvíte se možná dosud nezveřejněné a utajované informace.
Kdo z foglarovců kradl?
Proč režisér Kotek nenatočil...

Počátkem roku 1938 sděluje „Oddílový oběžník za PROSINEC 1937 a LEDEN 1938“ pražské Dvojky tuto krátkou a nekonkrétní zprávičku z pera Jaroslava Foglara – Jestřába o kraji, kde jeho oddíl od roku 1925 s přestávkami během letních prázdnin tábořil:
„LEDEN 1938:
- 19. dostáváme zprávu o chystané zkáze ledečského kraje“
Ani o písmeno víc k celé věci není uvedeno. A Jestřáb se ve svých pamětech později o této informaci o v těch dobách pro oddíl jistě nepříjemných chvílích nikdy dále nezmínil, neupřesnil ji.
Jaká pohroma se chystala?