Patrání po Rychlých šípech zaštítil kdysi primátor Bém. Organizátor hry z nich dnes smývá "špínu". Rozhovor Menharta o akci "Hledáme rychlé šípy" pro časopis Reflex.

Psal se 12. říjen 1981. S kamarádem Tajlorem jsme tento den podnikli výpravu za Jestřábem. Bylo nám 16 pryč a veškerého dostupného Foglara jsme měli již přečteného. Náhodou jsem objevil jeho adresu v telefonním seznamu: Jaroslav Foglar, Křišťanova 18, Žižkov, Praha 3, tel. 27 39 943. Dodnes nechápu, jak mohli být komunisti tak neopatrní.
Touha setkat se s živým Foglarem, poptat se ho na různé záležitosti kolem oddílu, stisknout si s ním ruku... přivedly i nás k němu na návštěvu. V posledním patře činžovního domu na Žižkově jsem stiskl zvonek a přišel nám otevřít skutečný Jaroslav Foglar. Představili jsme se, Jestřáb nám na uvítanou přátelsky stiskl ruku a pustil nás do klubovny na stejném patře. Byla to spíše taková hovorna, kde na stěnách visely obrázky obalů jeho knížek, nějaký příběh Rychlých šípů, tuším i kresba Bobří hráze. Oči jsme měli na vrch hlavy. Jestřáb si s námi povídal o oddíle, odpovídal nám na otázky z našeho oddílu, radil ohledně bodování... Načerpali jsme u něj inspiraci a naději, že pracovat s dětmi se dá i jinak, než se tehdy psalo v novinách.

Existuje na světě jedna jediná Krabička Poslední Záchrany, zvláštní tím, že se dá použít opravdu jenom jednou. Budu vám teď o ní vyprávět, ale musím začít trochu zeširoka, aby vám byly jasné okolnosti vzniku této exkluzívní krabičky.

Začnu tedy u jejího „šťastného majitele“, totiž u Čerta.

Čert drží jeden „antirekord“, že byl pravděpodobně spolu s Pavoukem a Permoníkem, nejzlobivějším Tygříkem, který se ve družině „jaksi taksi“ udržel. Dostal sice úžasné množství 'černých známek', a byl jednu dobu dokonce i vyloučen, ale zase se k nám vrátil. Dalo mi opravdu moc práce přesvědčit Hadžiho i Zbyndu, aby u nás dostal ještě šanci.

Informace určená pro skautské oddíly:

Letošní chaloupka byla tak trochu pokračováním té minulé. Minule jsme totiž plnili 13 bobříků a četli jsme knížku Jaroslava Foglara Hoši od Bobří řeky, která s bobříky velmi souvisí.
A letos jsme četli foglarovku Poklad Černého delfína a místo bobříků plnili Modrý život, který také pochází z dílny Jaroslava Foglara, i když u Černého delfína se o něm zrovna nedočtete.

Posléze maminka přece jen jeden obchod koupila. Malé papírnictví na Korunní třídě na Vinohradech, daleko od naší Svatoplukovy ulice, a to byl zlom v našem dosavadním životě, to byla naše druhá životní etapa. Při krámu nebyl byt, ačkoli takový krám s bytem už kvůli nám, dětem, maminka usilovně hledala. A tak se do Korunní třídy vydávala z Nuselského údolí denně už ve čtvrt na sedm ráno (otvírala v sedm!) a po osmé hodině večerní se unavená vracela domů.
Jaroslav Foglar: Život v poklusu, Olympia, 1997

Souhrn příspěvků z předchozí Návštěvní knihy:

Velký Vont ustal na chvíli v řeči a znovu se zadíval do knihy, jako kdyby si chtěl oživit vzpomínky na vše minulé, co pod jeho vedením bylo do ní zapsáno.
„A vedl jsi nás dobře,“ pravil oddaně jeden z členů rady. „Byla to jen tvoje silná vůle, která způsobila například usmíření Černé ulice s Ohradami, byl jsi to ty, kdo zavedl pořádek mezi náčelníky východních ulic kolem Dlouhých schodů. Nikdy dřív tam nebyl klid. Udělal jsi hodně!“
Jaroslav Foglar: Záhada hlavolamu, Olympia, 1994

Také na Černou skálu a na Opuštěný kout pod vyšehradskými hradbami, kam jsme se s bráškou často a znovu vydávali, vzpomínám. Byly to slastné bezstarostné chvíle, tiché dny klukovské pohody, a neskončily, ani když jsme se zde v Nuselském údolí přestěhovali s maminkou do Svatoplukovy ulice, odkud to bylo na Černou skálu dál. Náš domov byl v rohovém domě, s okny do Oldřichovy ulice. V domě vonělo každodenně pečivo z pekárny pana Havla z přízemí a celý dům byl trvale tou koláčovou, chlebovou a rohlíkovou vůní lákavě provoněn.
Jaroslav Foglar: Život v poklusu, Olympia, 1997

"Za domem s propadlou střechou se tyčila kulatá kamenná věž s malými okénky. Černá věž! Určitě je to Černá věž. Kde se tu vzala? Kdo ji postavil? A proč? Byla to kdysi rozhledna?"
Svatopluk Hrnčíř: Maják Uctívačů ginga

"Tehdy právě začínaly lázně Poděbrady s léčbou srdečních onemocnění, a přestože odborníci tatínkovi radili, že tyto lázně nejsou pro stupeň jeho nemoci vhodné, tatínkovi ležela představa Poděbrad pořád v mysli. Nedal si je vymluvit. Neštěstí se nezadržitelně blížilo. Otec objevil v novinách inzerát, že v Poděbradech pronajímá stavitel Kneř nově postavené vilky. Maminka tam na otcovo naléhání dopsala, a tím byl náš osud zpečetěn. Vilku nám pronajali a my se tam se vším všudy odstěhovali – jako s poslední tatínkovou nadějí na uzdravení. Bylo to nešťastné rozhodnutí. V Poděbradech dosud nebyly s léčbou srdce patřičné zkušenosti, lékaři tam údajně dali tatínkovi hned napoprvé nepřípustně silnou lázeň a tatínek do čtrnácti dnů po našem přistěhování do Poděbrad zemřel."
Jaroslav Foglar: Život v poklusu, Olympia, 1997

Hluboký stín pohltil Rychlé šípy, když došly k opuštěnému kostelu. Stál stranou všeho živého ruchu a proti tmavému nebi čněla jeho vysoká věž jako ohromný černý vykřičník.
„Tak bychom tady byli,“ zašeptal Jarka. „Ale jak dovnitř?“ Těžká dubová vrata totiž uzavíral ohromný visací zámek.
Jaroslav Foglar: Záhada hlavolamu, Olympia, 1994

Vydavatelství Egmont ČR, s.r.o. začalo od 1.9. 2005 vydávat nový měsíčník pro děvčata „Štastná 13“.