Konec bobrů v ČR?

Z organizace Přátlé přírody se k nám dostal zajímavý dokument. Dodávám, že jde o tiskovou zprávu Státní veterinární správy České republiky.

Bobr v ČR ano, ale!
Pronikání bobrů na naše území bylo zatím nenápadné, unikalo pozornosti, dokud se neobjevili v Brně, Břeclavi, ale třeba i v Písku. Kuriozita, kterou vítají zejména děti a milovníci živé přírody, však může i škodit..... Přemnoží-li se totiž populace bobrů, mohou tato zvířata svými norami poškozovat hráze rybníků i protipovodňové hráze a nádržemi, které vznikají zatarasením vodních toků pokácenými stromy, mohou znehodnocovat zemědělskou půdu. Dostanou-li se do měst, kácejí i stromy v parcích. Možná někomu přijdou takovéto vize až nadnesené, ale jen do té doby, než si uvědomíme, že u nás se v současné době pohybují stavy bobrů mezi 100 až 200 kusy. Nelze jednoznačně říci, zda jde o bobra evropského nebo kanadského, který byl v Evropě do přírody uměle vysazován. Bobr evropský byl v našich končinách zcela dovyhuben v 19. století, a i on se znovu vysazuje do přírody.
Bobr se v minulosti lovil nejdříve pro chutné maso, posléze pro kožešinu. Ceněno bylo bobří sádlo jako univerzální lék, i bobří pohlavní žlázy. V současné době se u nás podél řeky Moravy šíří kanadští bobři, původem z reintrodukce (znovuvysazení) v národním parku Heimberg v Rakousku. U nás bylo na počátku devadesátých let do přírody vysazeno několik párů bobra evropského v Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví.
Proč se dnes tolik hovoří o bobrech? Právě proto, že jejich počty v některých oblastech jsou na hranici populační exploze. A vzhledem k tomu, že je bobr přísně chráněný a nemá přirozeného nepřítele, je totiž dlouhý až metr, váží až 30 kilo a je vyzbrojen pořádnými zuby, mohou problémy rychle eskalovat. Rozrůstající se populace mohou poškozovat polní porosty, hráze, stromy atd. atd. Problémy vznikají i tím, že podle zákona zatím nemohou poškození zemědělci a rybáři žádat o náhradu způsobené škody. Z veterinárního hlediska je třeba si uvědomit, že bobr je též vnímavý na trichinelózu a mohl by být i jejím rezervoárem. Ovšem vzhledem k tomu, že se nesmí lovit, nelze tuto skutečnost ani věrohodně ověřit. Bobr je u nás, i když zde dříve žil, nové zvíře, a proto je nutné uvažovat i o úměrné veterinární kontrole z hlediska možného šíření nemocí hlodavců - tularémie, brucelózy a jiných nebezpečných onemocnění.
Zdá se tedy, že je nejvyšší čas vytipovat povolené chovné oblasti bobra. V místech přemnožení zvířata odchytávat, zejména tam, kde působí škody například na ochranných protipovodňových hrázích, sadových a polních porostech, a do vytipovaných oblastí je přemísťovat. V blízké budoucnosti to bude problém, neboť v zemědělsky využívané krajině takovýchto oblastí mnoho není. Zřejmě to asi bude muset být pod kontrolou ministerstva životního prostředí.
Problém je také ten, že v ČR není legislativou vyřešena náhrada škody a je proto reálné nebezpečí, že bude docházet k nezákonnému zabíjení či pytlačení bobrů těmi, jimž působí škodu, tj. zemědělci, majiteli lesů či rybáři. Například v Německu, kde velké populace bobrů škodí na polních porostech, hradí zemědělcům škody jednotlivé spolkové země. Jak je vidět, prvotní nadšení z toho, že se na našem území bobr šíří, může mít i stinné stránky, které je třeba si uvědomit dříve, než bude pozdě.
 

Josef Holejšovský, ústřední ředitel Státní veterinární správy ČR