| STÍNADLA |
Bohousek
Rubriky
Nejčtenější články vydané v posledních 30 dnech
Vyšlo od roku 2018...
(5. 2. 2021, 569x)
Za Rychlými šípy do Stínadel
(9. 2. 2021, 549x)
Foglarovské reportáže na TV Praha
(30. 1. 2021, 376x)
Cesty za modrým světlem!
(1. 2. 2021, 368x)
Prahou Jaroslava Foglara
Sběr dat (připravujeme)
Bydliště
Pracoviště
Klubovny
Tábořiště
Místa inspirace

Foglarovský svět
Tipy a vzpomínky pište na info@bohousek.cz, předmět: Prahou Jaroslava Foglara
Bohoušek doporučuje
Počet návštěvníků
Počet návštěv od 29. 8. 2000
počet návštěv

„Preventivně očkuji proti snížení citlivosti“ aneb Ještě o Václavu Čtvrtkovi

[ Autor: Ivo Fencl | zařazeno: 9. 4. 2006 | přečteno 5362 ]

Rumcajs „V Jičíně se za těch časů říkalo, že není nikdo tak malý, aby o něj Rumcajs klopýtl, a nikdo tak mocný, aby se ho český loupežník bál,“ čteme v úvodu knihy Rumcajs a Manka (1970), na niž – mimochodem - zapomněl i literární historik Bohumil Svozil ve Slovníku českých spisovatelů od roku 1945.
Slyšíte-li na tituly My tři a pes z Pětipes (1958), Pohádkové příběhy kominíka Valenty (1960), Chlapec s prakem (1961) nebo Dobrodruzi z Devátého náměstí (1968), už jste sice také „doma“, Olympu dětských snů však dobyly až jiné Čtvrtkovy (1911-1976) knihy. Ano, ty z posledních let jeho života, ty o Rumcajsovi. Tak moc české, že nás dnes už ani nenapadne, nakolik asi byly inspirovány americkými povídačkami o obru Drobečkovi alias Paulu Bunyanovi, onom hrdinovi prostého lidu zmiňovaném poprvé už roku 1886, anebo ještě spíš australskými historkami o Kamenáči Billovi (ty mohl Čtvrtek prokazatelně číst). Václav Čtvrtek jistě zůstal jemnější ve výrazivu a celkově poetičtějším nežli lidoví tvůrci Kamenáče a Drobečka, to jistě, ale až neskutečná ztřeštěnost prášilských Bunyanových příhod nezaniká ani pod vrstvou Čtvrtkova svébytného jazyka...

„A pak Rumcajs zapukal z fajfky a ono to očesalo švestky na dvě rakouské míle kolem. Zapukal podruhé - a hnul skálou až u Prachova.“ Nu, není snad tohle i Paul Bunyan?

Anebo srovnejme názvy pohádek - a teď cituji z knihy Pavla Šruta Obr jménem Drobeček (1997): Jak se Drobeček narodil, Jak zlobr dozlobil, Jak si Drobeček namluvil ženu Katy, Jak Katy chovala bažanty, Jak Katy Drobečkovi zachránila život, Jak Drobeček ulovil jelena, Jak pracoval pro švédského krále, Jak Katy drobečkovi poradila, Jak Modrásek závodil s pštrosem. A teď cituji z českého pandánu: Jak se Cipísek narodil, Jak Rumcajs vystrnadil obra, Jak dal Rumcajs Mance sluneční prstýnek, Jak Rumcajs hospodařil knížepánovi v bažantnici, Jak nebýt Manky bylo by po knížepánském, Jak Cipísek předběhl jelena...

Čtvrtek měl ovšem i české předchůdce. Mahena, Wericha, Hrubína, Drdu, oba Čapky (na Josefa navázal roku 1947 dvěma knížkami o pejskovi a kočičce), inspiroval ho jičínský Josef Štefan Kubín (1864–1965) či výtvarníci Lada a Sekora... A komplet jeho děl nakonec dosáhl osmdesáti svazků. Nicméně právě až koncem let šedesátých spisovatel počal vracet (podobně jako tehdy v jiném duchu Z. K. Slabý) do odfantaskněných u nás pohádek postavičky lidové klasiky. I když... „Prarumcajse“ představila už jedna jeho pohádka z roku 1946.

Ten skutečný se však vynořil až o dvacet let později, a to ze stránek skvělého měsíčníku Mateřídouška, aby vstoupil rovnou i do prvních televizních Večerníčků. 1969 vyšla prvá rumcajsí kniha a... následovala hotová erupce. Je to k neuvěření, ale třeba jen za roky 1970–1971 Čtvrtek stihl vyslat na trh 22 titulů.

Stvořil tak celou pohádkovou kroniku Českého ráje a dojem z ní je dodnes tak realistický, že mnohé děcko užasne, když ho rodiče přivezou na malebné jičínské náměstí: To ta místa existují i v reálu? „Ach, nepostavili... aspoň podloubí až dodatečně podle pana Čtvrtka?“ ptal jsem se jako kluk zcela vážně. Dobře od těch časů chápu, co pro malého Václava znamenaly čtyři rody dětství zde.

Krásu. Idylu. A dům. Ten, kde žil, ten, co tu stojí dodnes – tedy na počátku jedné lipové aleje. Až na to, že zpředu míval růže. Zahrádku. A za sebou? Sad. Klukovi Vašíkovi prý tenkrát ten dům připadal plný lidí, a snad i byl. Přivezli ho mezi ně ve třech letech... a matka mu zde prý často zpívala. Děda podmanivě vyprávěl. Jenže...

Když bylo Václavovi sedm, musel najednou pryč... a zpátky, do (přece jen) šedivější Prahy. Z domu do bytu na Letné.

Naštěstí mu krásy toho ztraceného ráje zůstaly vklíčeny v srdci a co se v Jičíně „naučil“, donesl si posléze až do stáří. Rád však i vzpomínal, že bylo největším blahem jeho školních let číst si na břiše... a přikusovat ohromný krajíc chleba se sádlem. Už tehdy rostla jeho schopnost hlubokého soustředění, schopnost šťastného přebývání ve vlastních světech. Vyrostl tím pádem i v notně mlčenlivého muže, neboť „nápady se můžou vymluvit a vyblednout“ (tak ho cituje Vladimír Janovic), a zůstával radši tichým rybářem. Ale jiným než třeba Ota Pavel, neboť jeho se v dětství nedotklo zlo, takže se mohl už navždycky rozhlížet pohádkotvorně. Jinak to neuměl. A právě nad udicí vyseděl i své nejlepší nápady. U Lipna, v lesích Brd a na zámku Dobříš, jehož parkem si vykračovával s rukama za zády. „Á, pan Čtvrtek zas pase břicho,“ žertovali. Byl plachý... a koncem šedesátých let (po předčasné smrti své ženy) se, jak už řečeno, rozhodl místo větších dětí (pro ty psal doposud) oslovit ty nejmenší. Jak? Plejádou strašidýlek. „Ta jsou mou pravou láskou.“ A šťasten poetizoval další a další lidové pověry. „Preventivně očkuji proti snížení citlivosti,“ vztyčil okolo sebe bezpečné kulisy Českého ráje plné sladkosti vzpomínek, ale při bedlivějším čtení poznáme, že ze sebe vypisoval nejen dávnou harmonii, nýbrž i vzdor. Namířený proti „přetechnizovanému přerozumu“. A tak zůstává bodrá parní lokomotiva jediným strojem celé rumcajsí epopeje. Protože Čtvrtek nechtěl zobrazovat moderní svět.

A přece jsou jeho strašidýlka lidmi a námi. „Jen pohádkově jednají,“ zdůrazňoval. „Ne, nevytvářím nic nového, jen ozvláštňuji realitu.“

I šlo mu to zlehka a snadno, vždyť už právě jako hoch potkával všechny ty bytůstky v lukách a srdci dědova domu. „Jičín byl pro mne jedinou pohádkou...“ A nezapomeňme ani na to, že když tam poprvé dorazil, ještě neuměl číst.

A zde držíme klíč k jeho poetice. Neuměl tenkrát číst, a tak o to víc bájil. I ožili ohniví muži v lesích a tančily žínky z palouků a blekotali hastrmani tůní a v zámku na náměstí žil knížepán. S kněžnou, již si hoch už tenkrát pojmenoval Majolenka. Nu, a jen díky vší té fantazii mohlo po letech vypučet na třicet knih právě z onoho kraje. Knížek o Rumcajsovi, o Makové panence, o motýlu Emanuelovi, o vílách Andulce a Amálce, o skřítcích Křemílku, Vochomůrkovi či o Hrompaci a Tancibůrkovi. A Čtvrtek, tento pečlivý syn účetního, přepisoval a cizeloval své pohádky a chybičku prý po něm redaktor v odevzdaném rukopisu nenašel. To, co však mohl najít, byl nenápadný vzdor.

Opravdu. Protože Václav Čtvrtek nikdy nezapomněl, jak mu to kdysi i „vprostřed pohádky“ připomínalo první světovou. Byť vzdálenou. Byť neslyšnou. Ale válku – a válku s jeho tatínkem. Ukradeným. Ten do ní totiž musel. A já, milovník Čtvrtkových pohádek, si dodnes rád představuji, jak si onen dobromyslný hošík začal postupně a kvůli otci už tenkrát přivolávat právě ty vzdálené boje... o nichž jistě slýchal zmínky. A jak je pozvolna vměšoval do svých přírodou jinak ověnčených snů. A jak tímto způsobem volal a přitahoval tátu, budoucího Rumcajse, a to i s celou frontou, jak je fantazií přenášel až k sobě a Jičínu.

A právě tady a ze strachu z války, z tohoto rozporu ve Čtvrtkovi vypučela odbojnost jeho textů. Řekl bych. A ještě po tolika letech ji ze sebe vypisoval, a to, právě to cítím jako podstatu oblouku mezi hochem jménem Cafourek a zralým panem Čtvrtkem (což je jenom pseudonym). A právě zde prýští i pramen rumcajsího odboje proti režimům. A ať už byl někdejší rozpad Rakouska pro nás Čechy smůlou anebo štěstím, pro budoucího spisovatele symbolizoval - tak jako pro mnohé - „únik zpod jha“.

Jenže mu bylo teprve sedm a samostatnost byla v jeho případě vykoupena i „únosem“ ze svobody ráje, tedy toho Českého. Na Letnou. A tak se dotavila jedinečná směs, z níž je ukuchtěn Rumcajs. Boj za svobodu se propojil se vzpomínkou na výhost ze šťastného Jičína, obé naráz se slilo kdesi v nitru a až před samým koncem Čtvrtkova života se stalo stříbrným dolem na poetično. A tak těžil, uměl to. Za přispění výtvarníka Radka Pilaře okouzlil národ. Ti dva stvořili v Rumcajsovi protiklad pophvězd. A navíc v čase, který jako by na poezii přestával věřit.

Rád bych ale skončil postřehem Vladimíra Kováříka z měsíčníku Pionýr (5. 11. 1981). Václav Čtvrtek podle něj začal o Českém ráji psát až poté, co ho „ještě jako štíhlý muž“ navštívil. Předtím tam prý léta nezavítal a o to byly teď jeho city zjitřenější. Kovářík jel tehdy s ním a měl spisovatele před očima právě ve chvílích, kdy vymyslil dnes už magická slova Rumcajs, Řáholec, Cipísek, přičemž poslední z nich prý vzniklo z „krucipísek“. Slova, jež si Čtvrtek zažmuntral, když už ho nic nemohlo napadnout.

Jako bych tam ty dva dodnes viděl. Stojí v skrytu podloubí a Čtvrtek ještě netuší, že bude ve městě jednou čestným občanem, ale už si vymýšlí osudy ševce „prudiny“ a v náhlé inspiraci lokalizuje jeho dílničku pod Valdickou bránu. Ano, právě pod tu, jejíž střecha nám i dnes již z dálky připomíná charakteristický rumcajsí klobouk.


Foglarovské výroky
"Sundejte si opasky, boty, podvazky - zkrátka všechno, co vás tísní!" - Mirek Dušín Rychlým šípům při přípravě k spánku na zimní výpravě na chatě Červenáčkova strýčka.
Vyhledávání
 
KNIHA NÁVŠTĚV
13 otázek - kvízy
Poslední komentáře
Není to Pedro!
"Posedlost pisatele myšlenkou Pedra na obálce foglarovky je výjimečná, ale je daleko od reality. Konečný maloval obálku podle své fantazie, n ... "
Naše kluby jsou napodobovány, psala redakce Mladého hlasatel před 80 lety
Že byl Pedro na fotkách starší jsem věděl, ale podoba z mladší
"verzí Pedra (cca o 10-15let méně) by byla možná. Proto jsem se ptal. Protože přípravy na vydání foglarovek v Olympii probíhaly v řádu 2-3let ... "
Naše kluby jsou napodobovány, psala redakce Mladého hlasatel před 80 lety
Pedro to asi není
"Nejsem si jist, ale myslím, že Pedro Zachariáš se poprvé zúčastnil světového Jamboree nikoliv jako účastník, ale jen jako dospělý návštěvník ... "
Naše kluby jsou napodobovány, psala redakce Mladého hlasatel před 80 lety
Dík kámo, takže se nám to už začíná vyjasňovat ...
"Počkáme, jestli ještě někoho náhodou nenapadne, jak to bylo s předlohami kreseb pro foglarovky - vydaných ve zlatých 60´letech :) Tehdy se ... "
Naše kluby jsou napodobovány, psala redakce Mladého hlasatel před 80 lety
Pavel Ulč = Devadesátka pokračuje
"Ahoj všem, Pavel Ulč je vyobrazen s míčem nad sedícími skauty na titulní straně knihy Devadesátka pokračuje (Olympia, vydání 3., 4. a 5.)."
Naše kluby jsou napodobovány, psala redakce Mladého hlasatel před 80 lety
Viděl jsem kdysi velice povedené č/b fotografie z mezinárodního skautského Jambo
"kde naše skauty a skautky reprezentoval mimo jiné také Jiří Zachariáš (v mladých letech samozřejmě) a nabyl jsem tudíž pocitu, že se v Junác ... "
Naše kluby jsou napodobovány, psala redakce Mladého hlasatel před 80 lety
bez titulku
"Tuším jsem dříve někde zachytil informaci, že šlo o syna Františka Ulče."
Naše kluby jsou napodobovány, psala redakce Mladého hlasatel před 80 lety
bez titulku
"Na základě jaké indicie jste přišel na myšlenku, že by pro zobrazenou postav mohl "býti modelem" Jiří Zachariáš zvaný Pedro? "
Naše kluby jsou napodobovány, psala redakce Mladého hlasatel před 80 lety
Kontrolní otázka:
"Na obálce knihy Jaroslava Foglara: Pod junáckou vlajkou vydanou Olympií v roce 1969 je zobrazený mladý muž v rudých trenách s modrejma tepla ... "
Naše kluby jsou napodobovány, psala redakce Mladého hlasatel před 80 lety
bez titulku
"Tak to bude nějaké nedorozumění :) Závidím ti výpravu a jsem rád, že sis ji užil. PS: Nemyslel jsem to zle :)"
Za Rychlými šípy do Stínadel
Díky
"... za komentář. Rozmazané obrázky jsou záměr. Ať si to účastníci užijí reálně. Jinak jsem v uplynulém týdnu nic nemazal a jako cenzor strán ... "
Za Rychlými šípy do Stínadel
smazaný komentář
"Děkuji za sdílení zážitků z účasti na zajímavé hře. Lituji jen nekvalitních obrázků coby doprovod. (Stačí to takto, milý pane cenzore? :) ... "
Za Rychlými šípy do Stínadel
Kukla,Havránek,Vojíř i Cílek jsou pro nás zdroje fotografií ...
"jestli byla Cílkova parta nebo Vojířova famílie lepšími lezci v pražských ďourách je mi fuk ... pražské podzemí je díky jejich poctivé práci ... "
Vyšlo od roku 2018...
Vl.Vojíř a V. Cílek
"Já s Vl. Vojířem taky nesouhlasím se vším - tedy vlastně jen s jedním tvrzením o rybníčku před hradbami při uzavření stavidla http://www.nau ... "
Vyšlo od roku 2018...
V.Vojíř vlastním nákladem vydal Podzemní Prahu 2007 a
"V.Cílek and comp. vydali Podzemní Prahu 2008. Obě knihy jsou bezvadné, zároveň v obou knihách se (literárně) volně inspirují K.L.Kuklou. V ... "
Vyšlo od roku 2018...
K brilantní analýze
"I když "na výsost povolaného znalce Václava Cílka" také rád poslouchám - hlavně pro jeho přesvědčivost a zaujetí, dovolím si pro v ... "
Vyšlo od roku 2018...
Pojďte se podívat do vydavatelského podzemí
"našich milých speleologů v logických souvislostech na výsost povolaného znalce Václava Cílka. Pouze jeho brilantní analýzu doplním konstatov ... "
Vyšlo od roku 2018...
bez titulku
"Anonyme, po desáté hodině je v ústavu nařízena večerka. Nevím, kolikrát vám to mám připomínat. Mám skutečně kontaktovat ústav, v němž se nac ... "
Mše za Jaroslava Foglara bude sloužena a živě přenášena 23. ledna v Prostějově
Ad Hoďte na ty blázny síť!
"Také jsem se v tom duchu projevoval a blafy, které zde někteří prezentují jako fakta, rozporoval, a sem tam na žumpoidní formu komentářů i u ... "
Mše za Jaroslava Foglara bude sloužena a živě přenášena 23. ledna v Prostějově
bez titulku
"Michale, já mám stejný nebo podobný postoj jako vy, je na každém, komu nebo čemu věří - po tom nikomu nic není, pokud dotyčný nevolá po geno ... "
Mše za Jaroslava Foglara bude sloužena a živě přenášena 23. ledna v Prostějově
bez titulku
"Nazdar kamarádi, jen takový malý postřeh: Jak si tak vzpomínám, mše za JF byla v upoutávce zmiňována loni i předloni. V obou letech však bu ... "
Mše za Jaroslava Foglara bude sloužena a živě přenášena 23. ledna v Prostějově
Hoďte na ty blázny síť!
"Mše za Foglara ---- Ateista/neateista ---- Turista-značkář Maršík z Vysočiny ---- katolický skauting ---- Fuck off church ---- jeden blábol ... "
Mše za Jaroslava Foglara bude sloužena a živě přenášena 23. ledna v Prostějově

reklama

* Bohouška připravuje redakce ve složení: Milan Lebeda - Alpín (vedoucí), Petr Molka - Best (webmaster), Tomáš Hromádka - Krizmen (redaktor). Bohoušek je připravován ve spolupráci s Pražskou pobočkou SPJF.
* Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce a vlastníků autorských práv. Bez souhlasu redakce nesmí být žádná část Bohouška publikována a to jak v tištěné, tak elektronické podobě.
* Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
* Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.
* Zprávy, příspěvky a žádosti můžete poslat na .