Guláš Mikuláš a Záhada hlavolamu

(V rámci volného Bohouškova cyklu článků o akcích dávno proběhlých :-) dnes pokračujeme jedním loňským zdařilým tradičním podnikem. Článek, na jehož autorské zpracování se dostalo až nyní, je v závěru doplněn o působivé fotografie. Pozn. red.)
Letošní (rozuměj prosinec 2005, pozn. red.) Guláš-Mikuláš a jemu předcházející Kec jsme zasvětili pátrání po ježku v kleci. Aby to „pátrání“ nebylo jen tak, na dva dny se z nás staly Rychlé šípy, Malá Strana a okolí Kampy se proměnilo v tajemná Stínadla a její obyvatelé a turisté ve Vonty. Naše hledání neušlo pozornosti ani takové organizace jako je Sdružení přátel Jaroslava Foglara a na páteční Kec se dostavil jako pozorovatel jeden z jeho členů - Alpín. Ten nám přinesl na ukázku napodobeniny onoho tajemného předmětu, který se pokoušely najít již mnohé generace před námi (samozřejmě neúspěšně). Také si pro nás připravil krátký kvíz o Rychlých šípech. Hlavním úkolem na Kecu bylo zjistit podobu tajemného EMa z Tleskačova deníku (pozn.: nejedná se o žádné noviny). Tu bylo možno získat splněním rozličných úkolů, kromě již zmiňovaného znalostního kvízu, bylo nutno ještě prokázat zručnost při řešení šňůrkového hlavolamu a postřeh a dobrou paměť u videokvízu. Po úspěšném vyřešení všech úkolů a kvízů jsme získali obraz EMa. Jediná zachovaná EMova podobizna byla bohužel (avšak záměrně) rozstříhána, takže ji bylo nutno ještě složit a slepit. Na závěr Kecu jsme si ještě zkusili, jak dobří bychom byli spisovatelé a pokusili se napsat komiksový příběh o Rychlých šípech.

Druhý den ráno jsme zachytili zprávu, že EM se pohybuje někde ve Stínadlech u Rybího trhu a v přilehlých uličkách. Vyrazili jsme tedy urychleně na místo, patřičně přestrojeni za Vonty, v dobových oblečcích včetně žlutých špendlíků. Vyzbrojeni mapou Stínadel, obrázkem EMa a pokyny k jeho zneškodnění, jsme vyrazili elektrickou drahou do Stínadel.
Poté, co jsme přešli Rozdělovací třídu, již pro nás nebylo návratu. Museli jsme za každou cenu dostat EMa, tedy Emila Mažňáka, bývalého zámečnického mistra Jana Tleskače. EMa jsme museli rozpoznat podle složeného obrázku a zneškodnit ho dobře mířeným kopancem do sedací části těla.
Nic ale není tak jednoduché jak by se zdálo. Po Stínadlech se totiž pohybovali osamělí starší Vontové, kterým se naše pátrání vůbec nezamlouvalo a snažili se nám v něm všemožně bránit. Také se zde pohybovaly skupinky mladších Vontů, kteří se zase honili za nějakým Širokem.
Mezi takovým množstvím lidí v úzkých stínadelských uličkách poznat EMa nebylo vůbec snadné.
Nakonec se nám to povedlo na Rybím trhu, kde jsme promrzlého Emila Mažňáka dopadli a ježka v kleci mu sebrali. Když jsme ježka vyndali z klece, zjistili jsme, že plánek létajícího kola, který měl obsahovat, tam není. Asi to nebyl ten pravý ježek. Kdo ví?
Chvíli jsme nad tím ještě přemýšleli, ale pak jsme se rozhodli nechat to pro zatím plavat a šli jsme si zaplavat.
Tedy ne doslova, ale na trimaranech, které byly mezitím připraveny u Mánesova mostu, jsme vypluli na Vltavu. Na nich jsme měli opět instalovaná kamna a na kamnech veledůležitou věc – gulášek.
S naším parníkem a doprovodnou lodí jsme pluli, jako již tradičně, pod Karlův most. Tam jsme naším počínáním chvíli bavili turisty a rodiny s dětmi.
Pak jsme si dali guláš. Poslali jsme také na špagátku gulášek na most Horácovi, který už se nevešel do lodi. Dlouhé Kulidlo, když vidělo nad svou hlavou vznášeti se kotlík s horkým gulášem, zbaběle prohlašovalo cosi o „šípácích hlupácích“ a schovávalo se za kameru. Vše ale dopadlo dobře, guláš dorazil bez nehody na místo, my jsme už také všechno snědli a tak jsme se vrátili zpět na břeh, kde jsme vše spěšně zakončili.
Začalo se totiž rychle smrákat a bylo nutno se co nejrychleji vrátit přes Rozdělovací třídu domů, protože po setmění není ve Stínadlech pro ty z druhé strany bezpečno.
Tak a to je všechno plantážníci.

(Poznámka Bohouška: Guláš Mikuláš je tradiční každoroční akcí T. K. Vyšehrad Praha z České tábornické unie.)
Na oddílové stránky T. K. Vyšehrad se dostanete TUDY.

Fotografie z akce si můžete prohlédnout ZDE.
Foto Matěj Boháč - Maďal