| STÍNADLA |
Bohousek
Rubriky
Nejčtenější články vydané v posledních 30 dnech
Vyšlo od roku 2018...
(5. 2. 2021, 562x)
Za Rychlými šípy do Stínadel
(9. 2. 2021, 537x)
Foglarovské reportáže na TV Praha
(30. 1. 2021, 369x)
Cesty za modrým světlem!
(1. 2. 2021, 359x)
Prahou Jaroslava Foglara
Sběr dat (připravujeme)
Bydliště
Pracoviště
Klubovny
Tábořiště
Místa inspirace

Foglarovský svět
Tipy a vzpomínky pište na info@bohousek.cz, předmět: Prahou Jaroslava Foglara
Bohoušek doporučuje
Počet návštěvníků
Počet návštěv od 29. 8. 2000
počet návštěv

Na poslední hlídce: z táborového deníku šestnáctiletého skauta Jiřího Wolkera

[ Autor: Bohoušek | zařazeno: 18. 8. 2006 | přečteno 11613 ]

Šestnáctiletý skaut Jiří Wolker 18. srpna 1916

41. DEN

Hlídka mi uběhla báječně, neboť starší Motyčka se mnou hlídal a tak bavili jsme se až do pěti hodin. Potom vzbudil jsem Žižku a šel spat. Brzy mě však probudili, neboť chtěli jsme býti na Lipnici o desáté hodině. Vyrazili jsme s panem Arnimem; pan profesor šel o něco dříve. Nebe bylo zatažené a shůry padal onen nekonečný déšť malých kapek.
NA POSLEDNÍ HLÍDCE

Seděl jsem u hasnoucího ohně, jenž probleskoval jen chvílemi zpod hustého popelového povlaku. Nad hlavou tiše šuměly mi větve a setřásaly smutně neviditelné krůpěje, melancholicky pleskající o rozvlhlou lesní prsť.
Byla ještě tma a ráno dalo se jen tušit v těch hlubinách rozplakaného lesa. Nade mnou plula oblaka. Těžká, beznadějná.
Dumal jsem u posledního našeho táborového ohně na poslední své táborové hlídce. Necítil jsem chladu, jen přítomnost čehosi smutného – rozloučení. Tábor přede mnou, zahalený v noční mlhu, spal. Ležela tu práce šesti neděl, výsledek namáhání a vytrvalosti a potom radostné sídlo junáctví. Co dojmů bylo ztajeno v těch stromech velikánech, v jejichž stínu krčily se naše domečky. O kolika zdrojích radosti šeptal potůček, tiše zurčící kolem snícího tábora! Zítra touto dobou bude již tu pusto a les bude šelestiti nad troskami bývalého tábora.
Jak velice změnil jsem se od svého příchodu!
Vidím se, tesknícího nováčka, rozmrzelého namáhavou prací a prvními nezdary a strastmi. S úsměvem na rety vzcházejí mi vzpomínky na první táborové dny. Byl jsem tehdy nezkušený a neotužilý a prvotní mé nadšení a horlivost uhasínaly, jakmile narazily na tvrdou, trvalou práci.
Nezbytnost opatřiti si potraviny, vybudovati tábor vzdorující bouřím a přívalům hnala nás všechny k dílu. Vůdce pracoval svorně s námi, ale podmínek tuhých nám neulehčoval. Naopak rozkaz použíti na místě prken při stavbách stromků, jež bylo nám v houštinách káceti a zpracovati, znamenalo nový kus práce. Někdy unaven vzpomínal jsem s lítostí na domov, zvláště když stálý déšť a zachmuřená obloha sklíčila nás nováčky tomu nezvyklé.
Co mě však drželo a hnalo kupředu, byl zájem o tuto robinsonádu a má hrdost. Nedal jsem znáti na sobě pocitů, jež mnou tehdy prochvívaly. Snesou-li to ostatní, vytrvám rovněž. Povaha má nesnese, abych stál na místě posledním. A hrdost tato pomáhala mi přemoci zženštilost. Tak vzpomínal jsem na své začátky skautování a cítil přitom hřejivou radost z klidného vědomí své dnešní zdatnosti.
Na východě, kde světleji prokukovala paseka, počalo svítat. Také nade mnou trochu se rozbřesklo. Déšť ustal, jen chvílemi setřásal se stromů bezbarvé kapky. Pomalu zvedaly se známé obrysy našich vkusných domků se stanovými střechami. Také ptáček se kdesi ozval; však jen jako ze spaní, hned ze umlkl.
Zahalil jsem se úžeji do svého pláště, neboť zavanul chladný větřík. Vzpomněl jsem dnů, kdy zasvitlo slunce po dlouhé době do tábora. Les oblitý zlatými paprsky opojně voněl. V zeleném houští míhala se bujná, růžová těla. Prvotní potíže práce pomalu mizely a vše šlo mnohem lehčeji. Cítil jsem již radost a hrdost, když řemeslné výrobky mé nabývaly kýženého tvaru. Cosi nového, ze spánku sluncem probuzeno, počalo ve mně klíčit. Byla to radost z práce, láska k zdravému životu silných, otužilých. Cítil jsem v žilách novou krev – krev bujnou a zdravou.
Vycházky lesem bujně vonícím, první úspěchy v napínavých hrách junáckých, vážné rozhovory při táborových ohních a při procházkách konaných s vůdcem po tichých lesních cestách, odkud výhled byl na mohutný památník české minulosti – hrad Lipnici, v záři hořícího západu temně se rýsující, veselé „černé hodinky“ na lavičkách zrobených kol kamen, příhody z veselých vycházek společných a zkušebních cest, konaných daleko do okolního kraje, hodiny odpočinku věnované líčení našeho života a skizzování táborových i okolních pamětihodností, radosti prozářené sluncem, noci tichého dumání a nebe, to noční ohromné nebe, kmitající tisíci hvězd – to vše, vše již končí. Vrátíme se opět do všedního, městského života.
Vzadu počala se paseka probouzeti a slunce počalo poznenáhlu vystupovati z těžkých mlh. Ozval se ptáček tu i tam. Zdálo se, jako by jásavá radost rozprostřela své roucho na vrcholcích stromů. Mraky se trhaly a leckde ukázal se i kousek bledého azuru.
V lese však, kde jsem seděl, bylo dosud šero. Vstal jsem, protáhl ztuhlé údy a prošel se táborem. Stál tu dosud téměř netknut. Kamna stála, jako by měla vydržet ještě sto let, a stany, rozestavené v půlkruhu kolem náměstíčka, jemuž hrdě přezdívali jsme „forum“, snily ještě o dlouhém životě. U kuchyně stojící sklep se hrdě týčil až k prvním větvím okolostojících stromů. A nahoře na stromě dosud vesele vlaje naše červenobílá vlajka.
Usedl jsem na pohodlné březové křeslo, vlastní rukou zrobené, a rozhlížel se kolem, chtěje si vštípiti v paměť každý rys milého tábora, a bylo mi trudno vzpomenouti, že vše to bude v několika hodinách zbořeno.
A zase vznášely se nade mnou obrazy toho veselého skautského života. Vždyť později každá námaha přemáhala se hravě písní a smíchem a vše šlo lehce, hravě. Stačilo se jen usmát, zazpívat si.
Však teď, hlídaje tábor, usmát se nemohu. Je mi tak líto opouštěti drahý náš tábor, v němž tak rychle zvykli jsme si říkati „doma“. Finis laetitiae.
Však přece. Neodejdu odtud s prázdnou. Nejen krásné vzpomínky pro chvíle snění, také tvrdší pěsti a otužilejší tělo, připravené snášeti námahy i protivenství. Táborového ducha, ducha veselých písní, zdraví a práce vezmeme všichni s sebou.
Rozbřesklo se docela. Les jest již vzhůru. Slunce prokukuje a háže na stromy zlato. Krvavé – poslední. Jest čas buditi ostatní.
Vstávám a jdu budit k poslednímu táborovému jitru.



Šestnáctiletý skaut Jiří Wolker
1. knižní vydání z roku 1928
Básník Jiří Wolker (1900-1924) byl o prázdninách v letech 1916 a 1917 účastníkem skautských táborů vedených zakladatelem českého Junáka prof. A. B. Svojsíkem.
Tábory se konaly v Orlovských (dříve psáno Vorlovských) lesích poblíž Lipnice nad Sázavou. Od roku 1934 je v těch místech pomník připomínající zdejší Wolkerův táborový pobyt.

Jak v roce 1916, tak 1917, si Jiří Wolker vedl rozsáhlý táborový deník. Tyto texty vyšly knižně, ukázky – zejména námi uvedené „Na poslední hlídce“, potom i časopisecky.

Text „Na poslední hlídce“ otiskl již 15. září 1916 časopis Junák.

Táborový deník z roku 1916 vyšel na pokračování v Junáku v letech 1926/1927, knižně potom poprvé v roce 1928 pod názvem „Táborový deník šestnáctiletého skauta Jiřího Wolkera“(viz obrázek), podruhé v roce 1949 pod stejným názvem (s redakční úpravou textu od Kamila Bednáře), potřetí v čtvrtém svazku Spisů Jiřího Wolkera v roce 1954, počtvrté v druhém svazku Edice Skautské deníky pod názvem „Těm, kterým patřím“ v roce 1997.
Táborový deník z roku 1917 knižně vyšel ve výše uvedených publikacích v letech 1954 a 1997.

Naše uvedení v den devadesátého výročí se drží původního Wolkerova textu z prvního vydání (bez pozdějších úprav K. Bednáře), neboť jsme přesvědčeni, že toto, byť archaické vyznění, lépe a přesněji navodí atmosféru doby.


Celá redakce Bohouška potvrzuje, že četba na pokračování Wolkerových deníků na dvou po sobě jdoucích táborech se setkala s nelíčeným zájmem současných táborníků :-)

Wolkerovy táborové deníky (a zhuštěně i uvedené „Na poslední hlídce“) jsou důkazem, že přes propast dlouhých desetiletí, přes civilizační vývoj, přes téměř zcela jiné materiální a technické podmínky, zůstává smysl, atmosféra a duch táboření stále stejný.

Nezbývá, než šestnáctiletému i sedmnáctiletému Jiřímu Wolkerovi poděkovat za to, že nám právě toto milé a pozoruhodné srovnání jeho i naší současnosti umožnil!



Foglarovské výroky
"Sundejte si opasky, boty, podvazky - zkrátka všechno, co vás tísní!" - Mirek Dušín Rychlým šípům při přípravě k spánku na zimní výpravě na chatě Červenáčkova strýčka.
Vyhledávání
 
KNIHA NÁVŠTĚV
13 otázek - kvízy
Poslední komentáře
Není to Pedro!
"Posedlost pisatele myšlenkou Pedra na obálce foglarovky je výjimečná, ale je daleko od reality. Konečný maloval obálku podle své fantazie, n ... "
Naše kluby jsou napodobovány, psala redakce Mladého hlasatel před 80 lety
Že byl Pedro na fotkách starší jsem věděl, ale podoba z mladší
"verzí Pedra (cca o 10-15let méně) by byla možná. Proto jsem se ptal. Protože přípravy na vydání foglarovek v Olympii probíhaly v řádu 2-3let ... "
Naše kluby jsou napodobovány, psala redakce Mladého hlasatel před 80 lety
Pedro to asi není
"Nejsem si jist, ale myslím, že Pedro Zachariáš se poprvé zúčastnil světového Jamboree nikoliv jako účastník, ale jen jako dospělý návštěvník ... "
Naše kluby jsou napodobovány, psala redakce Mladého hlasatel před 80 lety
Dík kámo, takže se nám to už začíná vyjasňovat ...
"Počkáme, jestli ještě někoho náhodou nenapadne, jak to bylo s předlohami kreseb pro foglarovky - vydaných ve zlatých 60´letech :) Tehdy se ... "
Naše kluby jsou napodobovány, psala redakce Mladého hlasatel před 80 lety
Pavel Ulč = Devadesátka pokračuje
"Ahoj všem, Pavel Ulč je vyobrazen s míčem nad sedícími skauty na titulní straně knihy Devadesátka pokračuje (Olympia, vydání 3., 4. a 5.)."
Naše kluby jsou napodobovány, psala redakce Mladého hlasatel před 80 lety
Viděl jsem kdysi velice povedené č/b fotografie z mezinárodního skautského Jambo
"kde naše skauty a skautky reprezentoval mimo jiné také Jiří Zachariáš (v mladých letech samozřejmě) a nabyl jsem tudíž pocitu, že se v Junác ... "
Naše kluby jsou napodobovány, psala redakce Mladého hlasatel před 80 lety
bez titulku
"Tuším jsem dříve někde zachytil informaci, že šlo o syna Františka Ulče."
Naše kluby jsou napodobovány, psala redakce Mladého hlasatel před 80 lety
bez titulku
"Na základě jaké indicie jste přišel na myšlenku, že by pro zobrazenou postav mohl "býti modelem" Jiří Zachariáš zvaný Pedro? "
Naše kluby jsou napodobovány, psala redakce Mladého hlasatel před 80 lety
Kontrolní otázka:
"Na obálce knihy Jaroslava Foglara: Pod junáckou vlajkou vydanou Olympií v roce 1969 je zobrazený mladý muž v rudých trenách s modrejma tepla ... "
Naše kluby jsou napodobovány, psala redakce Mladého hlasatel před 80 lety
bez titulku
"Tak to bude nějaké nedorozumění :) Závidím ti výpravu a jsem rád, že sis ji užil. PS: Nemyslel jsem to zle :)"
Za Rychlými šípy do Stínadel
Díky
"... za komentář. Rozmazané obrázky jsou záměr. Ať si to účastníci užijí reálně. Jinak jsem v uplynulém týdnu nic nemazal a jako cenzor strán ... "
Za Rychlými šípy do Stínadel
smazaný komentář
"Děkuji za sdílení zážitků z účasti na zajímavé hře. Lituji jen nekvalitních obrázků coby doprovod. (Stačí to takto, milý pane cenzore? :) ... "
Za Rychlými šípy do Stínadel
Kukla,Havránek,Vojíř i Cílek jsou pro nás zdroje fotografií ...
"jestli byla Cílkova parta nebo Vojířova famílie lepšími lezci v pražských ďourách je mi fuk ... pražské podzemí je díky jejich poctivé práci ... "
Vyšlo od roku 2018...
Vl.Vojíř a V. Cílek
"Já s Vl. Vojířem taky nesouhlasím se vším - tedy vlastně jen s jedním tvrzením o rybníčku před hradbami při uzavření stavidla http://www.nau ... "
Vyšlo od roku 2018...
V.Vojíř vlastním nákladem vydal Podzemní Prahu 2007 a
"V.Cílek and comp. vydali Podzemní Prahu 2008. Obě knihy jsou bezvadné, zároveň v obou knihách se (literárně) volně inspirují K.L.Kuklou. V ... "
Vyšlo od roku 2018...
K brilantní analýze
"I když "na výsost povolaného znalce Václava Cílka" také rád poslouchám - hlavně pro jeho přesvědčivost a zaujetí, dovolím si pro v ... "
Vyšlo od roku 2018...
Pojďte se podívat do vydavatelského podzemí
"našich milých speleologů v logických souvislostech na výsost povolaného znalce Václava Cílka. Pouze jeho brilantní analýzu doplním konstatov ... "
Vyšlo od roku 2018...
bez titulku
"Anonyme, po desáté hodině je v ústavu nařízena večerka. Nevím, kolikrát vám to mám připomínat. Mám skutečně kontaktovat ústav, v němž se nac ... "
Mše za Jaroslava Foglara bude sloužena a živě přenášena 23. ledna v Prostějově
Ad Hoďte na ty blázny síť!
"Také jsem se v tom duchu projevoval a blafy, které zde někteří prezentují jako fakta, rozporoval, a sem tam na žumpoidní formu komentářů i u ... "
Mše za Jaroslava Foglara bude sloužena a živě přenášena 23. ledna v Prostějově
bez titulku
"Michale, já mám stejný nebo podobný postoj jako vy, je na každém, komu nebo čemu věří - po tom nikomu nic není, pokud dotyčný nevolá po geno ... "
Mše za Jaroslava Foglara bude sloužena a živě přenášena 23. ledna v Prostějově
bez titulku
"Nazdar kamarádi, jen takový malý postřeh: Jak si tak vzpomínám, mše za JF byla v upoutávce zmiňována loni i předloni. V obou letech však bu ... "
Mše za Jaroslava Foglara bude sloužena a živě přenášena 23. ledna v Prostějově
Hoďte na ty blázny síť!
"Mše za Foglara ---- Ateista/neateista ---- Turista-značkář Maršík z Vysočiny ---- katolický skauting ---- Fuck off church ---- jeden blábol ... "
Mše za Jaroslava Foglara bude sloužena a živě přenášena 23. ledna v Prostějově

reklama

* Bohouška připravuje redakce ve složení: Milan Lebeda - Alpín (vedoucí), Petr Molka - Best (webmaster), Tomáš Hromádka - Krizmen (redaktor). Bohoušek je připravován ve spolupráci s Pražskou pobočkou SPJF.
* Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce a vlastníků autorských práv. Bez souhlasu redakce nesmí být žádná část Bohouška publikována a to jak v tištěné, tak elektronické podobě.
* Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
* Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.
* Zprávy, příspěvky a žádosti můžete poslat na .