MF Dnes (8.1.2010): Všechny knihy vidím v obrazech

Z rozhovoru o své tvorbě brněnský malíř Pavel Čech vzpomíná:

* Ilustrujete ovšem i jiné texty než svoje. Začínal jste obálkami pro brněnské nakladatelství Petrov?

Ano, ke knihám Jiřího Kratochvila a Michala Ajvaze, ke kterému jsem se dostal zvláštní cestou. Zavolal mi totiž režisér Petr Kotek, který v roce 1996 natočil Foglarovu Záhadu hlavolamu, že se mu líbil jeden můj obrázek se stínadelskou tematikou. Abych prý přijel do Prahy, že mi ukáže místa, kde natáčel Stínadla. A když jsme tak spolu putovali těmi místy, zeptal se mne, jestli neznám knihu Druhé město od nějakého Ajvaze. Že všichni odrostlí Vontové z té organizace, která v Praze byla ještě za komunistů, ji čtou. Prý je to taková Záhada hlavolamu pro dospělé. Čekal jsem známé postavy a pokračování jejich příběhů, takže když jsem si Druhé město konečně sehnal, byl jsem zklamaný a rozčarovaný. Každý odstavec jsem musel číst několikrát, abych vůbec pochopil, o čem je řeč. Načež jsem se do té knihy tak zamiloval, že jsem ji četl snad pětkrát šestkrát, všem kamarádům jsem ji doporučoval...

* To myslíte kamarády, se kterými jste si hrál na Rychlé šípy?

Ano, a ti si ze mě dělali legraci. Na našich schůzkách předčítali z Druhého města zvlášť nesrozumitelné pasáže s podotknutím, že "to se Jarkovi líbí". Mám totiž přezdívku Jarka Metelka. Ajvaze jsem samozřejmě bránil, jak je geniální. Navíc já všechny jeho knihy vidím v obrazech. Načež mi najednou zazvonil mobil a redaktor Miloš Voráč z Petrova se mě zeptal, jestli prý jsem četl Druhé město od Ajvaze a zda bych nechtěl ilustrovat druhé vydání. Samozřejmě jsem je rád ilustroval, i když bych si představoval výpravné celobarevné vydání a nakonec v knize vyšlo pár černobílých obrázků na obyčejném papíře, jen obálka byla barevná.

* Setkal jste se s Michalem Ajvazem osobně?

Měl jsem s ním sraz v pražské kavárně, když jsem mu chtěl poděkovat, že i díky jeho předchozím knihám, které jsem četl pořád dokola, žiju rok či dva v jeho fantastickém světě. Čekal jsem na něho a říkal si: Jestli teď přijde člověk v saku, kravatě a bude mu třikrát zvonit mobil, tak to bude velké zklamání. A najednou se tam objevil člověk utkaný z pavučinek a stříbrného světýlka, úplně stejný jako hrdinové jeho knih. Byl jsem nadšený.

* Vraťme se ještě k Foglarovi a jeho Stínadlům, vaší zvláště proslulé inspiraci.

Na stínadelské trilogii mě vždy vzrušoval ten kontrast mezi těmi dvěma světy. Ten první, bezpečný svět Druhé strany, barevný a prozářený sluncem, se kterým jsme se setkávali v komiksech, a ten nebezpečný ponurý svět plný tajemství ve stínadelském labyrintu za Rozdělovací třídou. Později jsem četl i Gustava Meyrinka nebo Gézu Včeličku, kde mě také oslovovaly popisy městských labyrintů.