Rubriky
Nejčtenější články vydané v posledních 30 dnech
• Knižní sešity Rychlých šípů mají zpoždění
(11. 1. 2025, 1554x) • Znovu na návštěvě u plavčíka Pajdy aneb Devadesát pět let Miloše Zapletala – Zeta. Chystají se nová vydání a zpracování jeho knih
(13. 1. 2025, 1200x) • Mše za Jaroslava Foglara
(24. 1. 2025, 649x) • Chceme vrátit do Sluneční zátoky radost, říkají noví majitelé. A vrací se sem i tradiční sraz foglarovců
(1. 2. 2025, 614x) • Na plovárně s Marko Čermákem 15. ledna
(12. 1. 2025, 550x) Prahou Jaroslava Foglara
Bydliště Pracoviště Klubovny Tábořiště Místa inspirace Foglarovský svět Tipy a vzpomínky pište na info@bohousek.cz, předmět: Prahou Jaroslava Foglara Bohoušek doporučuje
|
Odešel kamarád Oldřich Pošmurný[ Autor: Václav Nosek - Windy | zařazeno: 7. 5. 2010 | přečteno 11301 ]![]() V pátek 7. května v malé obřadní síni Strašnického krematoria jsem se byl se stovkou příbuzných a známých s Oldou rozloučit i já. Smuteční řečnice mluvila krátce, ale měla zřejmě od rodiny dobrý podklad, a tak vše, co řekla, bylo opravdové a vyjmenovala snad všechny Oldovy přednosti. Oldřich Pošmurný se narodil 8. dubna 1942 v Táboře. Celý život se věnoval výtvarnictví, hlavně grafické úpravě knih, vymýšlel loga, vytvořil celou řadu poštovních známek, atd., atd. Kdo potřebuje podrobnější výčet jeho prací a ocenění (a nebylo jich málo!), ať se podívá do knihy Kdo je kdo, nebo přímo do publikace o něm „Oldřich Pošmurný – Život a dílo“, či na stránky http://posmurny.webnode.cz/. Během smutečních tónů se mi, tak jako určitě všem přítomným, honilo v hlavě mnoho vzpomínek. Promiňte, ale musím pokračovat v osobní poloze. Oldu jsem poznal v polovině devadesátých let v nakladatelství Olympia, když jsem začínal psát ediční poznámky k foglarovkám, ale bylo to jen nahodilé krátké setkání. K bližší spolupráci došlo v roce 1998 při přípravě souborného vydání Rychlých šípů, to jsem ho již navštívil v jeho atelieru a jen jsem zíral. Malá sbírka ježků v kleci (ta se časem stále rozrůstala) svědčila o bližším vztahu k foglarovskému světu, ale poznal jsem v Oldovi sběratele par excelence. Měl rád prostě staré věci – staré hodiny (které uměl opravovat), sbíral i stará psací pera, tužky a krabičky na ně (zřejmě „profesionální deformace“), měl velkou sbírku přívěšků ke klíčům, mimo ježků i další hlavolamy, a jiných záhadných věciček a rébusů. Olda byl v tom nejlepším smyslu stále klukem „hračičkou“. Když otevřel skříně, vykoukly další poklady – pro mne zcela jasně „Hlasáky, Vpředy, Junáci“. V knihovně byly nejen foglarovky, ale i další klukovská „klasika“. Bylo jasné, že „jsme jedné krve – ty i já“. Rychlé šípy lámaly rekordy, a tak o rok později přibyla druhá „velká“ kniha Svorní gambusíni. Na tyto soubory navázaly další čtyři podobné velké knihy z nakladatelství Leprez, se kterým Olda také úzce spolupracoval, a tak jsem k němu občas chodil i s Milanem Svobodou. V roce 2001 inicioval Ivan Vápenka vydání dopisnice k 90tiletí českého skautingu a Klub skautských sběratelů sestavil tříčlennou poradní pracovní skupinu. Jelikož jde o ceninu, vydavatelem je Česká pošta, grafika si určila pošta a zvolila – Oldřicha Pošmurného. Tak jsem se dozvěděl, že je činný i v oblasti poštovní tvorby. Koresponďák se povedl (vyšel v roce 2002), a tak Olda začal pracovat i pro nás – skautské sběratele. Musím říci, že vždy ochotně, že ho ta práce bavila. Pro náš sběratelský klub navrhl legitimace. To jsem již Oldu navštěvoval častěji, a tak jsme si povídali i o řadě osobních věcí. Tím více jsem nahlédl i do stinných stránek. Olda byl opravdu vážně nemocný. Na první pohled to byla motorika, kterou nemohl vůlí ovlivnit. Trhavé neovladatelné pohyby mu jistě vadily, o to více jsem obdivoval, jak s tímto handicapem mohl vytvářet přesnou grafiku. Bral denně několik léků, a nebyly to běžné, levné léky. Měl poruchu krvetvorby, měl „těžké“ kosti. Před rokem či dvěma měl jít na operaci, byl v nemocnici, ale nakonec ho propustili domů s tím, že by operaci nevydržel. Problémy s kýlou a další a další zdravotní problémy, se kterými Olda žil, mu jistě ztrpčovaly život. Návštěvy jsem musel dohodnout s ohledem na to, že v některých hodinách je mu lépe a pak zase hůře. V poslední době ani nemohly být návštěvy dlouhé, byl i z příjemného hovoru unavený. – A stále pracoval, žil ve svém světě grafiky a sběratelství, to ho jistě drželo při životě. V roce 2006 sám projevil zájem být řádným členem Klubu skautských sběratelů, což jsem s nadšením přivítal a byl věru členem platným, pracovitým. Velmi často jsme se vídali při vývoji známek ke století světového skautingu a Rychlých šípů. Žádný grafik nemá rád, když se mu do jeho práce moc mluví, ale já měl občas připomínky. Olda však nikdy neřekl: „Trhni si nohou!“, naopak vždy jsme připomínky probrali a většinou se jim přizpůsobil. Byla to opravdu výborná spolupráce! Vídali jsme se nejen u něho v atelieru a bytě, ale i v kanceláři známkové tvorby na Olšanské a pak i v tiskárně spojů na Ortenově náměstí. Občas jsem mu dělal řidiče a doprovod při návštěvách některých výstav, napíklad foglarovské U Zelené žáby“ a v Muzeu hlavního města Prahy, výstavy hlavolamů, na naši sběratelskou burzu, na výstavu v Poštovním muzeu (pěkný plakát ke Skautské poště), na výstavu skautských pohlednic v Nižboru (pro kterou také dělal pěkný plakát). Pro pražskou výstavu ke století Jaroslava Foglara graficky zpracoval sborník S Jaroslavem Foglarem od Bobří řeky do Stínadel a o rok později Tam-Tam k výročí seriálu o Rychlých šípech. Jeho rukama prošly obě velké Teslevičovy knihy nakladatelství Olympia Rychlé šípy ve Stínadlech (zde jej zvěčnil Milan Teslevič jako těžce nemocného ležícího otce Vládi Dratuše – na straně 531, o něco dále pak na straně 566) a komiks Hoši od Bobří řeky (tady by vám mohla být povědomá tvář domovníka z domu U modrého hroznu na straně 112). Jeho stopa je patrná i v časopise Bobří stopou. V roce 2007 k stému výročí narození Jaroslava Foglara pro Sdružení přátel Jaroslava Foglara zpracoval několik variant ústředního jednotícího loga k oslavám, graficky upravil pohlednice. Jistě toho bylo ještě více. Loni na podzim bylo tradiční setkání Sběratel, kde byl čestným hostem a vystavoval tam ambigramy – další z jeho grafických specialit. Poskytl nám - skautským sběratelům – svůj stolek, a tak jsme tam mohli sice na malém prostoru, ale zdarma, nabízet své sběratelské kousky, a také vystavovat. Je toho hodně na vzpomínání. Olda byl manuálně zručný, uměl dělat krásné kufříky se starou patinou. Sám vytvořil i řadu obrazů. Dokonce napsal i několik knížek – „13 povídek s podtitulem Ale spíš než povídky jsou to jen příběhy ze života“, pak následovala „Tentokrát pouze 10 povídek s podtitulem Ale zase něco navíc – k těm prostým příběhům ze života.“ Obě knížky jsou úsměvné, dovedl psát i o věcech neveselých vesele. Občas jsme zabrousili i do osobní oblasti. O manželce a dětech vždy mluvil dobře, bylo vidět (a slyšet), že je má rád. Ocenil jsem několikrát i výbornou kuchyni paní Aidy. Občas poradil s počítačem, poskytl i program pro úpravu grafiky a následně radil s problémy, hodně mi pomohl s věcmi, které dnes dělám rutinně a už ani nevnímám, že za tím je on. V březnu letošního roku jsem ho požádal o návrh na plakát k výstavě Poklady skautské literatury. Rozhodně to nebylo pro něho jednoduché, ale plakát dodal v elektronické podobě včas a opět pěkný! Vernisáž výstavy se konala v sobotu 1. května. Následující den 2. května Olda zemřel, jak říkají skauti: „usedl k věčnému táboráku“, nebo foglarovci: „šel tam kam bílá oblaka plují…“. Za Klub skautských sběratelů Junáka a za Sdružení přátel Jaroslava Foglara se přišli do krematoria rozloučit Honza Mareš - Bonzo, Milan Lebeda - Alpín a já – Václav Nosek - Windy. O Oldřichu Pošmurném lze pomocí vyhledávače na Bohouškovi dohledat řadu starších článků. Doporučujeme zejména článek Jak vznikala kniha Rychlé šípy ve Stínadlech - očima grafika Oldřicha Pošmurného v třech pokračováních z října 2005: http://www.bohousek.cz/clanek-2005100503-jak-vznikala-kniha-rychle-sipy-ve-stinadlech-ocima-grafika-oldricha-posmurneho-i.html http://www.bohousek.cz/clanek-2005101301-jak-vznikala-kniha-rychle-sipy-ve-stinadlech-ocima-grafika-oldricha-posmurneho-ii.html http://www.bohousek.cz/clanek-2005102502-jak-vznikala-kniha-rychle-sipy-ve-stinadlech-ocima-grafika-oldricha-posmurneho-iii.html ![]() Na fotografii je Oldřich Pošmurný (vpravo) s autorem textu Václavem Noskem – Windym na výstavě skautských pohlednic v skautském muzeu na zámku Nižbor v létě 2009. Foto: Milan Lebeda |
Foglarovské výroky "Písečná sprcha! Uf, uf! Tu jsem ještě nezažil!" - Rychlonožka, který uklouznul při posypávání namrzlých chodníků a vysypal na sebe kbelík s pískem.
Vyhledávání
Bohouškovy trvalky
Výročí roku 2025
13 otázek - kvízy
*Foglarovský kvíz 4 NOVÝ
*Foglarovský kvíz 3 *Foglarovský kvíz 2 *Foglarovský kvíz 1 Přehled kvízů a výsledky Nejkomentovanější
Přehled turistických známek s foglarovskou tematikou
23. 12. 2024 Počet komentářů: 2 Co nabídla Skautská nadace Jaroslava Foglara na konci roku 2024 16. 12. 2024 Počet komentářů: 2 Proti proudu času s Akademií Jaroslava Foglara: Když Duben přichází… 06. 02. 2025 Počet komentářů: 2 Radostné Vánoce 2024 24. 12. 2024 Počet komentářů: 1 Znovu na návštěvě u plavčíka Pajdy aneb Devadesát pět let Miloše Zapletala – Zeta. Chystají se nová vydání a zpracování jeho knih 13. 01. 2025 Počet komentářů: 1 Mše za Jaroslava Foglara 24. 01. 2025 Počet komentářů: 1 |