| STÍNADLA |
Bohousek
Rubriky
Nejčtenější články vydané v posledních 30 dnech
Prahou Jaroslava Foglara

Bydliště
Pracoviště
Klubovny
Tábořiště
Místa inspirace

Foglarovský svět
Tipy a vzpomínky pište na info@bohousek.cz, předmět: Prahou Jaroslava Foglara
Foglarovky
Bohoušek doporučuje

Odešel kamarád Oldřich Pošmurný

[ Autor: Václav Nosek - Windy | zařazeno: 7. 5. 2010 | přečteno 8612 ]

Odešel přítel, kamarád, pracovitý – a hlavně - dobrý člověk. Parte říká: „Oldřich Pošmurný zemřel po dlouhé nemoci 2. května 2010 ve věku 68 let“.
V pátek 7. května v malé obřadní síni Strašnického krematoria jsem se byl se stovkou příbuzných a známých s Oldou rozloučit i já. Smuteční řečnice mluvila krátce, ale měla zřejmě od rodiny dobrý podklad, a tak vše, co řekla, bylo opravdové a vyjmenovala snad všechny Oldovy přednosti.
Oldřich Pošmurný se narodil 8. dubna 1942 v Táboře.
Celý život se věnoval výtvarnictví, hlavně grafické úpravě knih, vymýšlel loga, vytvořil celou řadu poštovních známek, atd., atd.

Kdo potřebuje podrobnější výčet jeho prací a ocenění (a nebylo jich málo!), ať se podívá do knihy Kdo je kdo, nebo přímo do publikace o něm „Oldřich Pošmurný – Život a dílo“, či na stránky http://posmurny.webnode.cz/.

Během smutečních tónů se mi, tak jako určitě všem přítomným, honilo v hlavě mnoho vzpomínek. Promiňte, ale musím pokračovat v osobní poloze.
Oldu jsem poznal v polovině devadesátých let v nakladatelství Olympia, když jsem začínal psát ediční poznámky k foglarovkám, ale bylo to jen nahodilé krátké setkání.
K bližší spolupráci došlo v roce 1998 při přípravě souborného vydání Rychlých šípů, to jsem ho již navštívil v jeho atelieru a jen jsem zíral. Malá sbírka ježků v kleci (ta se časem stále rozrůstala) svědčila o bližším vztahu k foglarovskému světu, ale poznal jsem v Oldovi sběratele par excelence.
Měl rád prostě staré věci – staré hodiny (které uměl opravovat), sbíral i stará psací pera, tužky a krabičky na ně (zřejmě „profesionální deformace“), měl velkou sbírku přívěšků ke klíčům, mimo ježků i další hlavolamy, a jiných záhadných věciček a rébusů.
Olda byl v tom nejlepším smyslu stále klukem „hračičkou“. Když otevřel skříně, vykoukly další poklady – pro mne zcela jasně „Hlasáky, Vpředy, Junáci“. V knihovně byly nejen foglarovky, ale i další klukovská „klasika“.
Bylo jasné, že „jsme jedné krve – ty i já“.
Rychlé šípy lámaly rekordy, a tak o rok později přibyla druhá „velká“ kniha Svorní gambusíni. Na tyto soubory navázaly další čtyři podobné velké knihy z nakladatelství Leprez, se kterým Olda také úzce spolupracoval, a tak jsem k němu občas chodil i s Milanem Svobodou.
V roce 2001 inicioval Ivan Vápenka vydání dopisnice k 90tiletí českého skautingu a Klub skautských sběratelů sestavil tříčlennou poradní pracovní skupinu. Jelikož jde o ceninu, vydavatelem je Česká pošta, grafika si určila pošta a zvolila – Oldřicha Pošmurného. Tak jsem se dozvěděl, že je činný i v oblasti poštovní tvorby.
Koresponďák se povedl (vyšel v roce 2002), a tak Olda začal pracovat i pro nás – skautské sběratele. Musím říci, že vždy ochotně, že ho ta práce bavila. Pro náš sběratelský klub navrhl legitimace. To jsem již Oldu navštěvoval častěji, a tak jsme si povídali i o řadě osobních věcí. Tím více jsem nahlédl i do stinných stránek.
Olda byl opravdu vážně nemocný. Na první pohled to byla motorika, kterou nemohl vůlí ovlivnit. Trhavé neovladatelné pohyby mu jistě vadily, o to více jsem obdivoval, jak s tímto handicapem mohl vytvářet přesnou grafiku. Bral denně několik léků, a nebyly to běžné, levné léky. Měl poruchu krvetvorby, měl „těžké“ kosti. Před rokem či dvěma měl jít na operaci, byl v nemocnici, ale nakonec ho propustili domů s tím, že by operaci nevydržel. Problémy s kýlou a další a další zdravotní problémy, se kterými Olda žil, mu jistě ztrpčovaly život. Návštěvy jsem musel dohodnout s ohledem na to, že v některých hodinách je mu lépe a pak zase hůře. V poslední době ani nemohly být návštěvy dlouhé, byl i z příjemného hovoru unavený. – A stále pracoval, žil ve svém světě grafiky a sběratelství, to ho jistě drželo při životě.
V roce 2006 sám projevil zájem být řádným členem Klubu skautských sběratelů, což jsem s nadšením přivítal a byl věru členem platným, pracovitým.
Velmi často jsme se vídali při vývoji známek ke století světového skautingu a Rychlých šípů.
Žádný grafik nemá rád, když se mu do jeho práce moc mluví, ale já měl občas připomínky. Olda však nikdy neřekl: „Trhni si nohou!“, naopak vždy jsme připomínky probrali a většinou se jim přizpůsobil.
Byla to opravdu výborná spolupráce! Vídali jsme se nejen u něho v atelieru a bytě, ale i v kanceláři známkové tvorby na Olšanské a pak i v tiskárně spojů na Ortenově náměstí.
Občas jsem mu dělal řidiče a doprovod při návštěvách některých výstav, napíklad foglarovské U Zelené žáby“ a v Muzeu hlavního města Prahy, výstavy hlavolamů, na naši sběratelskou burzu, na výstavu v Poštovním muzeu (pěkný plakát ke Skautské poště), na výstavu skautských pohlednic v Nižboru (pro kterou také dělal pěkný plakát).
Pro pražskou výstavu ke století Jaroslava Foglara graficky zpracoval sborník S Jaroslavem Foglarem od Bobří řeky do Stínadel a o rok později Tam-Tam k výročí seriálu o Rychlých šípech.
Jeho rukama prošly obě velké Teslevičovy knihy nakladatelství Olympia Rychlé šípy ve Stínadlech (zde jej zvěčnil Milan Teslevič jako těžce nemocného ležícího otce Vládi Dratuše – na straně 531, o něco dále pak na straně 566) a komiks Hoši od Bobří řeky (tady by vám mohla být povědomá tvář domovníka z domu U modrého hroznu na straně 112).
Jeho stopa je patrná i v časopise Bobří stopou.
V roce 2007 k stému výročí narození Jaroslava Foglara pro Sdružení přátel Jaroslava Foglara zpracoval několik variant ústředního jednotícího loga k oslavám, graficky upravil pohlednice.
Jistě toho bylo ještě více.
Loni na podzim bylo tradiční setkání Sběratel, kde byl čestným hostem a vystavoval tam ambigramy – další z jeho grafických specialit. Poskytl nám - skautským sběratelům – svůj stolek, a tak jsme tam mohli sice na malém prostoru, ale zdarma, nabízet své sběratelské kousky, a také vystavovat.
Je toho hodně na vzpomínání.
Olda byl manuálně zručný, uměl dělat krásné kufříky se starou patinou.
Sám vytvořil i řadu obrazů.
Dokonce napsal i několik knížek – „13 povídek s podtitulem Ale spíš než povídky jsou to jen příběhy ze života“, pak následovala „Tentokrát pouze 10 povídek s podtitulem Ale zase něco navíc – k těm prostým příběhům ze života.“ Obě knížky jsou úsměvné, dovedl psát i o věcech neveselých vesele.
Občas jsme zabrousili i do osobní oblasti. O manželce a dětech vždy mluvil dobře, bylo vidět (a slyšet), že je má rád. Ocenil jsem několikrát i výbornou kuchyni paní Aidy.
Občas poradil s počítačem, poskytl i program pro úpravu grafiky a následně radil s problémy, hodně mi pomohl s věcmi, které dnes dělám rutinně a už ani nevnímám, že za tím je on.
V březnu letošního roku jsem ho požádal o návrh na plakát k výstavě Poklady skautské literatury. Rozhodně to nebylo pro něho jednoduché, ale plakát dodal v elektronické podobě včas a opět pěkný! Vernisáž výstavy se konala v sobotu 1. května. Následující den 2. května Olda zemřel, jak říkají skauti: „usedl k věčnému táboráku“, nebo foglarovci: „šel tam kam bílá oblaka plují…“.
Za Klub skautských sběratelů Junáka a za Sdružení přátel Jaroslava Foglara se přišli do krematoria rozloučit Honza Mareš - Bonzo, Milan Lebeda - Alpín a já – Václav Nosek - Windy.


O Oldřichu Pošmurném lze pomocí vyhledávače na Bohouškovi dohledat řadu starších článků.
Doporučujeme zejména článek Jak vznikala kniha Rychlé šípy ve Stínadlech - očima grafika Oldřicha Pošmurného v třech pokračováních z října 2005:
http://www.bohousek.cz/clanek-2005100503-jak-vznikala-kniha-rychle-sipy-ve-stinadlech-ocima-grafika-oldricha-posmurneho-i.html
http://www.bohousek.cz/clanek-2005101301-jak-vznikala-kniha-rychle-sipy-ve-stinadlech-ocima-grafika-oldricha-posmurneho-ii.html
http://www.bohousek.cz/clanek-2005102502-jak-vznikala-kniha-rychle-sipy-ve-stinadlech-ocima-grafika-oldricha-posmurneho-iii.html








Na fotografii je Oldřich Pošmurný (vpravo) s autorem textu Václavem Noskem – Windym na výstavě skautských pohlednic v skautském muzeu na zámku Nižbor v létě 2009.
Foto: Milan Lebeda




Foglarovské výroky
„S vaší pomocí chci udělat Stínadla takovými, jakými byla za dob Vojtěcha Vonta. Při památce mrtvého Roberta Komoura slibuji, že pokud budu na místě, které jste mi svěřili, nedopustím, aby bylo ve Stínadlech pošlapáváno právo a čest a porušována svornost. Už nikdy nesmí mezi námi vzniknout nesvár, už nikdy nesmí být porušena vontská tradice. Žlutá je barva naše!“ - prohlášení čerstvě zvoleného nového Velkého Vonta Vládi Dratuše po volbě 8. dubna.
Vyhledávání
 
KNIHA NÁVŠTĚV
Bohouškovy trvalky
Výročí roku 2023
13 otázek - kvízy
Nejkomentovanější
reklama

* Bohouška připravuje redakce ve složení: Milan Lebeda - Alpín (vedoucí), Petr Molka - Best (webmaster), Tomáš Hromádka - Krizmen (redaktor). Bohoušek je připravován ve spolupráci s Pražskou pobočkou SPJF.
* Články vyjadřují názory autorů a jsou majetkem redakce a vlastníků autorských práv. Bez souhlasu redakce nesmí být žádná část Bohouška publikována a to jak v tištěné, tak elektronické podobě.
* Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
* Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.
* Zprávy, příspěvky a žádosti můžete poslat na .