Lidové noviny: Diskuse o táboření

[ Autor: Napsali jste nám | zařazeno: 27. 7. 2010 | přečteno 12605 ]

Osobnosti LN blogují (LN 22.7.2010, Jiří Peňás): "Přesně před jedenácti lety jsme s hochy podnikli výpravu do Foglarovy Sluneční zátoky k Bobří řece, tedy Sázavě. (...) V sobotu jsme ji v redukované podobě a zčásti pozměněné sestavě zopakovali. Vůdcem byl tak jako před těmi lety Zbyněk Petráček, přidali se Jáchym Topol, editor a překladatel Ludva Bednář a filozof Zdeněk Vašíček. (....)

V rubrice Lidových novin - Horizont (23.7.2010) vyšel zajímavý článek "Táboření - škola občanství a lidství" věnující se tomuto fenoménu, který ovlivnil generace kluků a holek. "Chce-li ministerstvo školství řešit problémy s mládeží, řešení je nasnadě. Stačí děti zapojit do činnosti skautského či podobného oddílu." - jsou první dvě věty uvedeného článku, jehož autorem je Stanislav Balík. Připomíná, jak organizace klasického dětského tábora (nezaměňovat s prázdninovou kolonií), je složitější než dříve. Článek charakterizuje více než co jíné popisek pod fotografií: "Za uplynulých dvacet let pozorujeme neustálé přitahování šroubů. To, co nám kdysi dovolili dělat naši vedoucí, je dnes nemožné."

V komentáři se Zbyněk Petráček (Kdyby byl Paroubek táborníkem, Lidové noviny 24.7.2010) vrací k tématu, kdy byla zlatá éra tábornictví a mj. připomíná: (...)"Ale pro osobnosti typu Jaroslava Foglara nepřestala zlatá éra táboření nikdy. Foglar vedl své oddíly - pod různými hlavičkami - od dvacátých až do osmdesátých let. Tábořil za první i druhé republiky, za protektorátu, stalinismu, reformního komunismu i za normalizace. Dodnes fascinuje jeho zápis v oddílové kronice z 2. května 1945: "Někteří hoši v lese při hře nahlas mluví a dohadují se. To je jiná takytábornická chyba. V lese má být i při nejvzrušenější hře ticho jako v kostele."
Představte si to. Je 2. květen 1945, v Evropě zůstává jen úzký proužek okupovaného území od Norska přes Dánsko a protektorát po italské Alpy, ten den noviny přinášejí zprávu "Vůdce padl" a všichni čekají na poslední boj i svobodu - ale Foglar myslí na táboření a na to, že v lese má být ticho jako v kostele. Na první pohled to působí i úchylně. Ale jen dokud si neuvědomíte, že tak autentický zájem o táboření už tu nebude. Ostatně pro hodně lidí je zlatou érou nezávislé kultury právě normalizace - tlak režimu tu kulturu vlastně vybudil."(...)

[ přidat komentář | Vytisknout článek ]