Večer světel 2010 byl ve znamení dětské radosti, lampionů a tajemného vontského vzkazu

Letošní mrazivý podvečer 17. prosince příliš nelákal k romantickým procházkám v zasněžených staroměstských uličkách. Přesto se na Haštalském plácku v Praze objevilo téměř sto zájemců o život a dílo Jaroslava Foglara a o dění ve Stínadlech. Většinu přitom tvořily děti se svíčkami a lampiony, kterých se tentokrát sešlo nebývale mnoho. Nebýt pouličních lamp, náměstí by jistě ještě více rozzářily.
Krátce po 17. hodině přivítal za organizátory z pražské pobočky SPJF Krizmen, který krátce informoval o dvacetileté historii Večera světel a připomenul výročí úmrtí Jaroslava Foglara a dr. Jana Fischera v roce 2011. Pak předal slovo Menhartovi, jehož úkolem bylo zhodnocení pátrací hry Hledáme Rychlé šípy. Při letošním jubilejním ročníku byly Rychlé šípy "ukryty" skutečně důstojně, totiž na zadním balkónu Staroměstské radnice (naproti kostelu sv. Mikuláše) na Staroměstském náměstí. Ocenění byli všichni úspěšní účastníci knihou Jaroslava Foglara z nakladatelství Olympia, dárkem Orinu, a propagačními materiály SPJF (nepřítomní je obdrží poštou). Nashville při té příležitosti v kravatě a obleku složil píseň, kterou zazpíval i s vlastním kytarovým doprovodem. Dále zazněla tradiční píseň - Rychlé šípy.
Do vyhlašování výsledků vstoupila maskovaná skupina vontů, která po jednom z organizátorů hodila vzkaz ukrytý se stylizované schránce podobné ježku v kleci. Ve vzkazu bylo psáno (volně reprodukováno), že slavná doba vontů se vrátí do doby než vykvete první žlutý kvítek.
V dalším programu zazněly informace o prodloužení soutěže "Kde jsou vaše Stínadla", Nashville coby zástupce celostátního vedení SPJF předal ocenění při příležitosti 20. výročí SPJF Bestovi a Krizmenovi, a Best poodhalil další ze stínadelských tajemství (čtenářům Bohouška je samozřejmě neprozradíme, nechť zůstane mezi účastníky Večera světel).
Tradiční rituál zapalování svící byl letos omezen tím, že bylo přítomno mnoho již rozsvícených lampionů a i řada účastníků si svoji svíčku v průběhu mrazivého podvečera zapálila. Jinak tradice velí, že se svíčky zapalují jako symbol jednoty od jedné hlavní svíce. Pak byly vyřknuty formule vontské rady a následně účastníci Večera světel jednotlivě umístili svíčky tam, kam jim je to v uličkách nejbližší. Zbyl i čas na rozdávání pamětních lístečků, razítkování, výměnu informací. Protože se ale čas rychle naplnil a mráz přituhoval, ti nejotrlejší ještě zamířili na Staroměstské náměstí za Rychlými šípy a ostatní za teplem svého domova.