Foglarovy padesátiny

Už to vidím, jak začnete rozpalovat mozkové závity, abyste si vzpomněli jaké že to Jaroslav Foglar, čili Jestřáb, může mít padesátiny! Nevyhlašuji ani soutěž o ceny nebo nějakou jinou akci, které byste se mohli či měli zúčastnit. Tyhle padesátiny nemají ani nic společného s červencem, kdy se narodil nejen on, ale i já – pisatel těchto řádek. Dělí nás však od sebe 22 roků. Přesto nás padesátka spojuje. Přečtěte si o tom pár vět.
Na podzim roku 1962 se po dlouhé době Foglarova zákazu začaly na stránkách časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců objevovat první příspěvky jím podepsané. A od ledna 1963 dokonce už to byl i kreslený seriál – jak dnes říkáme komiks – Kulišáci. Po Rychlých šípech jeho druhý největší, co do počtu stran/tabulí.
Už ani nevím, kolikrát jsem psal i hovořil o tom, jak Jaroslav Foglar přišel do redakce ábíčka a já byl jeho příchodem překvapen. Po patnácti letech, které uplynuly od našeho setkání v redakci Vpředu, on si vzpomněl, že jsem přijel tehdy z Plzně. Já tenkrát začínající novinář, byl jsem tehdy externím zpravodajem Mladé fronty, on už renomovaný spisovatel a novinář ze dvou populárních časopisů. Mladého hlasatele a Vpředu.
Teď byly karty rozdány naopak. On přišel nabídnout spolupráci a já měl jako šéfredaktor ABC rozhodnout, zda ji přijmu nebo odmítnu – vzhledem k jeho tehdejšímu zákazu/nezákazu. Ano, já to tak říkám i píšu. Nikdy jsem totiž neviděl psaný zákaz, ani tehdy, ani později, a přece byly jeho knihy vyřazovány z knihoven, nebyl publikován. A pokud to někdo někde zkusil, míval malér.
Na otázky, jak a proč jsem to tehdy udělal, že jsem „Foglarovi otevřel vrátka“, dodnes odpovídám stejně: Byla to otázka štěstí, trochy diplomacie a situace ve společnosti. Tedy totéž, co doprovázelo i zrod našeho samotného časopisu ABC. Byla to už, zkrátka, šedesátá léta. Leccos z toho pak platilo i pro další léta mého šéfredaktorování.
Co mě však i po tolika rocích mrzí, a nevím zda za to může sám Foglar nebo i ti, kteří se jeho životem a působením zabývají, že se takřka nikde o jeho spolupráci s ábíčkem nic nedozvíte, nebo jen velmi skrovně v nějaké poznámce. Mrzí mě rovněž, že i v pozdějším vydání seriálu Kulišáci (sborník Svorní gambusíni) nechal v bublinách odstranit jakékoli slovo ve spojitosti „pionýr-ský-ské“ apod. Nemněl se za co stydět, pomáhal dobré věci a činnosti dětí-čtenářů ábíčka, byť pionýrů.
No nic, říkávám si, a proto i teď chci připomenout, že letos má nejen časopis ABC své 55. narozeniny, ale i dvojice Foglar-Toman má 50. výročí zahájení své spolupráce na stránkách tohoto časopisu.

Vlastislav Toman-Hadži,
novinář a spisovatel


Více si k tématu můžete přečíst v článku V. Tomana z cyklu Foglar a já zde: www.bohousek.cz/clanek-2004090302-vlastislav-toman-foglar-a-ja-aneb-o-spolecne-ceste.html