Dobrodružství s ježkem v kleci

Přiznám se, že až do chvíle, než byl z výstavy Po stopách Rychlých šípů ukraden Foglarův ježek v kleci a do okamžiku, než byly ukradeny ježci v kleci z Pavilonu ježků na prvním Memoriálu Jana Tleskače, nepřikládal jsem fenoménu tohoto hlavolamu žádný velký význam. Bylo to pro mě buď literární dobrodružství, které jsem prožíval pod peřinou, nebo klukovská záhada spojená s křivolakými uličkami bůhvíkterých Stínadel.
Definitivním důkazem, že i v dospělosti si mohou lidé hrát a o hlavolamy se zajímat, je pro mě úctyhodná knížka foglarovce Jana Trojana - Roye, kterou před prázdninami pod názvem "Po stopách Foglarova ježka v kleci" vydal vlastním nákladem a to už v druhém upraveném vydání. V posledních dnech jsem měl možnost si ji pečlivě prostudovat a byl jsem velmi překvapen, kolik toho o záhadném hlavolamu nevím. Royova práce však není žádnou suchopárnou knihou, naopak - je víceméně osobním vyznáním oficiálního světového rekordmana ve vyjímání ježka z klece, člověka, který s hlavolamem prožil víceméně celý svůj dosavadní život a současně i výrobce několika jeho různých malosériových variant. Přičemž jeho největšího ježka, jak jsem se dozvěděl, vyjímal dokonce samotný Jaroslav Foglar při autogramiádě v roce 1998. Vlastní historii hlavolamu doplňuje katalog 74 (!) známých variant víceméně sériově vyráběných ježků a historie soutěží ve vyjímání ježka z klece (včetně té novodobé - zde je snad jenom škoda, že není dovedena historie do současnosti, ale jen do roku 2007). V závěru nechybí ani odkazy na použitou literaturu, časopisy a webové stránky.
Neobvyklá kniha jistě potěšila mnoho foglarovců, a pokud ne, tak tedy mě určitě. :-)