Zapomenutá historie

Astronom naší raketové posádky se pokusil splnit plán 45hodinového tréninku v kosmonautické izolaci (od soboty 12 hod. do pondělí 7 hod. pobyt, práce, studium, četba v uzavřené „raketové kabině“ zamčeného pokoje). Trénink musel, žel, přerušit v neděli ve 12 hodin. Otec nastoupil nedělní službu, matka náhle odjela do Prahy. Náš astronom musel splnit určité „společenské úkoly“ a tím „izolaci“ přerušil. Příští týden bude pokus opakovat – doufáme, že tentokrát s úspěchem.
RP 386 Příbram / Hanzálková – Boreš – Čáp

Jak jste se právě přesvědčili, neměli to tenkrát (tehdy ještě) první českoslovenští kosmonauti jednoduché. Ke svému náročnému tréninku se ti první začali hlásit od září roku 1960 redakci časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců. Ten v devátém zářijovém čísle vyhlásil celoroční hru Volá vesmír a přihlášky se jen hrnuly. Však to byla pro kosmonautiku příznivá doba! Obě světové velmoci, Spojené státy americké a Sovětský svaz, už třetím rokem soutěžily o to, kdo jako první vyšle člověka do vesmíru!
Tento neoficielní závod začal o tři roky dříve, když Sověti vyslali na oběžnou dráhu kolem Země první umělou družici Země, Sputnik 1. O něco později se to podařilo i Američanům a závod byl odstartován. V roce 1960 bylo jasné, že dříve či později odstartuje sovětský kosmonaut nebo americký astronaut. V čem je rozdíl? Jen v tom pojmenování! Kosmonaut je „vesmírný plavec“ a astronaut zase „hvězdoplavec“. V obou případech totiž šlo o jedno jediné – oblétnout Zemi a vrátit se v pořádku zpátky.

Sdělovací prostředky byly tehdy plné zpráv o tom, jak se vybraní letci (piloti měli největší zkušenosti) na vesmírný let připravují. Příprava byla jak tělesná, tak znalostní. To dokazovaly uveřejňované reportáže, filmové záznamy i vyjádření řady odborníků, techniků, vědců, astronomů, lékařů, především ze Spojených států. Sověti byli, jako obvykle, na informace skoupější, ale o to více se od nich očekávalo překvapení.

Redakce ABC dokázala celou tuto situaci šikovně využít a nabídla svým čtenářům „hru na kosmonauty“. Vyzvala k zakládání „raketových posádek“ (RP) – nejlépe čtyř až pětičlenných týmů, v nichž budou piloti, astronomové, lékaři, technici, zpravodajové a další odbornosti, podle zájmů a zálib dětí. Časopis slíbil přinášet náměty na trénink, odbornou přípravu, posilové hry – zkrátka náměty ze známé přípravy skutečných kosmonautů. Hra zabrala! Do historického 12. dubna 1961, kdy vzlétl Jurij Gagarin, podepsalo gratulační dopis prvnímu kosmonautovi na 250 raketových posádek! Hned druhý den po historickém letu předali svazek dopisů na sovětském velvyslanectví členové pražské RP-89, konstruktér Pavel Briš a fotograf Mirek Brdička. Obálka byla dílem kronikáře RP-43 z Kolína.

Proč o tom všem píšu? Snad jste si povšimli data, kdy začaly pionýrské raketové posádky vznikat – podzim roku 1960. Ano, máme tu docela pěkné 55. výročí pionýrských zájmových klubů časopisu ABC. To je ona zapomenutá historie.

Nezůstalo totiž jen u raketových posádek časopisu ABC. Záhy při ábíčku vznikly i hlídky ochrany přírody (HP), dívčí kluby (DK) a kolektivy Tabulkové akce (KTA). V průběhu deseti let existence klubů jich vzniklo na 6000, což představuje kolem 25 až 30 tisíc dětí! Číslo může být podstatně větší, neboť postupně se přidaly i další časopisy pro děti, které kluby organizovaly. Například Pionýr měl turistické rozvědky (TR), Ohníček zase robinsonovy družiny (RD) a v Sedmičce byly Party opravdových kamarádů (POK). Také při některých okresních novinách vznikly čtenářské kluby.

Tehdejší Pionýrská organizace ČSM v podstatě existenci klubů posléze akceptovala a dokonce zřídila komisi malých kolektivů (též mikrokolektivů). Nebylo divu, vždyť šedesátá léta byla v Pionýru obdobím odklonu od školského systému a formalismu k živé práci s dětmi. Přesto se některé prvky podařilo zachovat a později praktikovat v činnosti obnovené jednotné Pionýrské organizaci sedmdesátých let. Ale to už je jiná historie. K té ábíčkovské nerozlučně patří Jan Šimáně-Galén, který do redakce přišel právě v onen historický rok 1960 a stal se redakčním garantem klubové činnosti. Ba i Jaroslav Foglar-Jestřáb tady zanechal „brázdu“, když pro ABC psal komiks o RP Kulišáci a tři roky vedl tzv. turistickou stovku RP. Musel bych pokračovat několika desítkami jmen lidí, kteří se v onom šťastném desetiletí pionýrských zájmových klubů (1960/1970) věnovali dětem a jejich zájmům i potřebám.

Pro současný časopis ABC je 55. výročí klubů podnětem k ohlédnutí se do oné doby a tak přichází s výzvou: Hledejte pamětníky, dobové fotografie, dokumenty a jiné dokumenty! Není to soutěž o ceny, ale nabídka zajímavého pátrání i pohledu do minulosti pro děti i seniory! Tak je to i napsáno ve 20. čísle ABC. A je tam připojen i kontakt, kam můžete své objevy a nálezy nebo vzpomínky posílat – e-mail: mourrison@abicko.cz (označte heslem KLUBY)

Abych nezapomněl: Své stránky má otevřené i Bohoušek! Zúčastníte se? Zkuste to!

Vlastislav Toman-Hadži
(šéfredaktor ABC 1959-91)

Další informace i nápověda:
Zapomenutá historie – Pionýrské zájmové kluby (1960/73), Vlastislav Toman (Pionýr 2005)
Můj život s ABC – ábíčkem, Vlastislav Toman (nakladatelství Ostrov, Praha 2005)