Klub zvídavých dětí

Nová kniha Skautské nadace představuje Jaroslava Foglara jako zručného rozhlasového scénáristu. Okolnosti jejího vzniku přibližuje v rozhovoru editor knihy Zdeněk Bauer.
Jestřába známe jako spisovatele, vychovatele, tvůrce čtenářských klubů, ale málokdo tuší, že byl také rozhlasovým scénáristou. S rozhlasem začal spolupracovat v druhé polovině 30. let a postupně pro něj napsal menší i větší pořady pro děti. Tím nejrozsáhlejším jsou patnáctidílné besídky Klubu zvídavých dětí, které po osmdesáti letech v knižní podobě vydává Skautská nadace Jaroslava Foglara.
V roce 1941 byl Jaroslav Foglar osloven rozhlasem, aby připravil sérii besídek pro dětské posluchače. Původně mělo jít o Rychlé šípy, ale shodou okolností vznikl nakonec nový, fiktivní Klub zvídavých dětí. Foglar během dvou let napsal patnáct scénářů, které rozhlas odvysílal, ale nahrávky se bohužel nedochovaly. Proto knižní podoba je jedinou možností jak se s texty seznámit. Jestřáb souběžně se seriálem vedl inspirační stránku pro posluchače v časopisu Rozhlas mladých, jejichž reprodukci kniha v příloze přináší.

Editorsky scénáře připravil k vydání Zdeněk Bauer, který o seriálu a zároveň Jestřábovu působení v protektorátu připravil rozsáhlou studii. Požádali jsme ho při této příležitosti o pár slov.

Co je na Klubu zvídavých dětí pro čtenáře zajímavé?
Je to dílo širší veřejnosti téměř neznámé a přitom poměrně rozsáhlé a poučné. Jaroslav Foglar se zde navíc představuje v trochu neobvyklé poloze. Hlavním úkolem rozhlasového pořadu KZD byla snaha vyburcovat v dětech zvědavost a touhu přemýšlet. Podněty mají hledat v každodenních situacích, ve společných diskuzích i v literatuře. Mají vnímat, co se kolem nich děje a přemýšlet o tom. Tím pečují o svůj osobní rozvoj.

Nacházíte v nich některé prvky charakteristické pro Foglarovu komiksovou či beletristickou tvorbu?
Podstatou KZD je snaha děti a mládež poučit, vychovávat, vést k aktivitě, což jsou složky typické pro celé Foglarovo dílo. Neobvyklý formát rozhlasových dialogů na tom nic nemění. Přímo či nepřímo Foglar svým posluchačům a čtenářům opakovaně říká: Ať už jste ve městě nebo na venkově, nezabíjejte čas zahálkami. Dějte něco smysluplného a užitečného.

Odráží se ve scénářích nějak těžká válečná doba ve kterých byly napsány?
Nikoli nezbytně. Čtenář, který znalostmi dobových souvislostí nedisponuje ani je nehledá, se snadno začte do dětských debat a řešení jejich každodenních starostí. Schůzky KZD působí vlastně až idylicky.
Pečlivější čtenář se tu a tam zastaví, protože cosi vytuší. Touží-li po hlubších souvislostech, určitou pomůckou mu jsou poznámky pod čarou. Mnohé další najde i v samostatné knize Klub zvídavých dětí.

Součástí knihy jsou i doprovodné stránky KZD z časopisu Rozhlas mladých. Jaký měly účel?
Samostatné klubové stránky zavedl v Rozhlasu mladých teprve Jaroslav Foglar. Měly mít stejný účel, jako podobně koncipované stránky v Mladém hlasatel i v poválečném Vpředu: Komunikovat se čtenáři a poskytovat jim návody k činnosti. Žel, nepřízní dobových okolností byly Foglarovy záměry v Rozhlasu mladých zmařeny. Reprodukce doprovodných stránek nám tedy alespoň zprostředkovává dobovou atmosféru a Foglarovy snahy se alespoň o něco pokusit.
Klub zvídavých dětí o rozsahu 180 stran můžete zakoupit v Jestřábově obchodě (na webu Skautské nadace Jaroslava Foglara) a ještě navíc přispějete na podporu dětí a mládeže v duchu skautských ideálů.