Tohle složil Rychlonožka!

Den matek. Pro většinu z nás znamená kytku, přáníčko, možná kousek dortu a věčně stejnou větu: „Díky, mami, za všechno!“ Ale když Den matek slaví Rychlé šípy, není to žádná selanka. To je... akce. Drama. Poezie. A taky matrace.

Ano, matrace. Ale pěkně popořadě.

V klubovně to vře. Kluci z Rychlých šípů sedí u stolu a připravují se na maminkovskou výpravu. Plán je jasný: každý donese květinu a Rychlonožka složí báseň. Tedy – to říká on. Vzápětí se ale ukáže, že autorství má více zájemců než květinářství ve frontě 10. května.

„To jsem skládal já!“
„To jsi ale zrovna nemusel říkat, že jsi to skládal ty!“
„Ty jsi dobrý! Já se s ní dřel dvě hodiny!“

Verše létají vzduchem rychleji než bumerang v mírně větrné sobotě. A tak, zatímco ostatní ještě pilují důraz na „štěstí a zdraví“, Rychlonožka přepíná do režimu přednášejícího barda.

Následuje slavnostní přednes maminkám. Kytičky v ruce, hrudníky vypnuté, Červenáček ztrácí nervy a Bublina podezřele moc vrtí ocasem. Zazní závěr:
„…veselí a spokojenost, to je lékař pravý!“

Všichni se dojímají. Až na psa. Ten mizí. Pod postelí.

Tady se z fejetonu stává groteska.

Zpod matrace se ozývá zoufalý štěkot a věta, která si zaslouží pamětní desku:
„Pomóóóc, jsem v úplné temnotě, mrákoty mě obestírají…!“

Rychlonožka padá na všechny čtyři, zanořuje se pod postel jako potápěč bez výstroje a vytahuje Bublinu zpět na světlo dne. Jeho vlasy jsou rozcuchané, kalhoty zaprášené a básnička… no, ta už dávno ztrácí na významu. Ale slavný výkřik vše zachraňuje: „Tohle složil Rychlonožka!“

A v tom je celý ten kouzelný svět Rychlých šípů.

Nejsou to superhrdinové. Neumějí létat, neohýbají železo, neumějí ani pořádně složit verš, aniž by se nepohádali. Ale co umějí, to je – být spolu. V dobrém i pod matrací. A hlavně: udělat radost, i když se to trochu zvrtne.

Tak až letos ponesete mamince kytku, vzpomeňte si na Rychlonožku. Pokud vám upadne verš nebo pes – nic se neděje. Hlavní je, že jste se snažili. A klidně přidejte větu: „Tohle složil Rychlonožka!“

Uvidíte, že to maminku dojme stejně jako růže. Možná i víc.