Loni (2010) jsme vydali s Ondřejem Neffem v Akropoli rozsáhlou knihu Královská zábava, ve které Ondřej vzpomíná i na Jaromíra Vraštila, a to následovně (cituji včetně vlastních otázek):Koho ještě jste znal v tom okruhu?
Kreslíře Jaromíra Vraštila. Vypracoval si zajímavou techniku. Pokrýval černý papír křídou a napodoboval tak staré xylografie. Ilustroval tak pár verneovek, když se původní obrázky zdály nevyhovující, a kreslil mi mapy na předsádky Podivuhodného světa, což byla velká práce i pro mne. V jednu chvíli jsem v tom měl úplný galimatyáš, ale nakonec se mi to povedlo.
V tom rozšířeném vydání ale mapy nejsou.
Originály se ztratily. Mimochodem, Vraštil byl těžký alkoholik. Měl o čtvrt století mladší ženu, zdravotní sestru, a já tam k nim jednou přišel, asi na počátku osmdesátých let. Seděl nad prací a bylo očividné, že ta pětadvacetiletá žena má trochu jiné představy o životě, takže jsem odešel s divným pocitem a on se nazítří zastřelil.
Ale proč?
Zabil se asi z nešťastné lásky... Vždyť já ho tenkrát potkal u obchodního domu Máj a byl úplně nepříčetný z toho, že mu žena zahýbá.
A s kým?
To já samozřejmě nevím.
Vraštil není špatný, ale klasické xylografie... Od Verna jsou neodmyslitelné. Pak je tu ovšem Burian…
Ano, je, a konečně došlo na reedici Verna s jeho ilustracemi a já jsem hrdý, že jsem mohl nakladatelství zapůjčit i originál jedné jeho ilustrace pro Pět neděl v balóně.
Není ale jenom Burian. Byl tu i Václav Vaca a ten pojal Verna jako volné malby tuší, na kterých se vyskytují stylizované figury v cylindrech. Taky zajímavé.