Vypadá to skvěle! Chata je jedna z mých nejoblíbenějších.
Nedokáži si tedy představit jak bude ta Zavřená kniha interaktivní, ale chci jí! :D

Chata byla mé foglarovské poprvé, myslím, že jsem ji dokonce načnul jako komiks v Kometě, pak dočetl knižně a až pak četl Hochy od Bobří řeky. Chata změnila můj postoj ke čtení, do té doby jsem příliš nečetl, i když jsem se naučil číst ještě před školou, tak jsem se nikdy k pořádnému čtení nedokopak, rozčetl jsem nějakou knihu, založil, pal rozečetl další, zase založil, protože jsem se nedokázal soustředit na jedno dílo. Chata to změnila, Foglar to změnil. A chtěl jsem mít svou kotlinu, svou chatku (nechtěl jsem teda mít svého Ludvu, byl jsem vždy vlk samotář a asi se jsem v těch necelých deseti letech starat o sebe v té kotlině sám, jak nedomyšlené byly ty dětské fantazie :-D), svou knížku, kterou si budu psát, na pomatence ale v mých touhách místo nebylo, toho jsem se bál a kapitola o tom jak pomatenec bere v noci za kliku byla tehdy tuze strašidelná. Dokonce si pamatuju, jak jsem tuto knihu dostal v létě k svátku, nebo k narozeninám, s komentářem mámy, že to je nějaká speciílní knížka od speciálního autora (asi že nesměl vycházet a že se mi bude líbit). Dodnes ji mám a stále si vybavuju, jak hezky ta kniha voněla a protože ji mám dvakrát a ten druhý výtisk je nečtený, tak při otevření a začmuchání zbytky té vůbě občas na chvilinku zacítím.

Chata je prostě TA kniha, jedna z nejdůležitějších v mém životě. Čím je pro fetišistu první uloupená cvička z dívčí šatny, tím je pro mě Chata v Jezerní kotlině. Pokladem, fetišem, prvním dobrodružstvím a vzrušením, na které se nezapomíná, které formuje fetišistovu osobnost pro budoucí život.