Ne každý si přitom uvědomil, že Foglar taktně mlčí o tom, co tenkrát Červenáček zažil. V letu všech dalších a dalších událostí nepovažoval spisovatel za důležité toto doříct, ale našli se mnozí, kterým záhada onoho výletu vrtá hlavou dodnes.

Foglar taktně nemlčí, Foglar toho napsal dost.


,,Červenáček nám dá ještě hodně práce," mínil Jarka, ,,než ho odnaučíme tu jeho náladovost. Taky se rád trochu vychloubá, to je jeho stará nemoc. Pamatuješ se přece, jak jednou na výpravě vylezl na vysokou skálu a nemohl pak dolů? To taky udělal jen proto, abychom se mu divili. Ale jinak je to dobrý kamarád."

Mirek a Jarka se vtiskli na své straně do hlubokého stínu ve výklenku domovních vrat.
Chlapec se znepokojeně ohlédl za sebe do tmy, jako kdyby se bál nějakého pronásledování, a rychle se rozběhl. Vyrazil jako štvaný ze stínadelské uličky a zamířil prudce do Druhé strany. Věděl asi dobře, proč utíká.
Byl tak uprostřed kolejí v Rozdělovací třídě, když z ohybu stínadelské uličky za lucernou cosi zarachotilo. Mirek ani Jarka neviděli nic, ale hluk se blížil a blížil, až oba poznali jeho původ.
Doprostřed Rozdělovací třídy, právě v místa, kde před chvílí prchal pozdní návštěvník ze Stínadel, doškobrtal veliký kámen, vržený sem ze Stínadel. Právě zde ztratil již svou prudkost a usadil se výhrůžné pomalu mezi kolejnicemi.
Ale oba hoši, skrytí v hlubokém stínu, nesledovali pomalé zastavování letícího kamene! Jarka sebou prudce trhl a jeho ústa se otevřela k nějakému zavolání. Mirkova ruka mu však pevně sevřela rameno.
,,Ticho!" zašeptal Mirek vzrušeně. ,,Nesmí nás tu spatřit! Je v tom podivného!"
Chlapec, který právě vyběhl ze Stínadel, nebyl totiž nikdo jiný než - Červenáček.

A potom dostal Rychlonožka výborný nápad a zeptal se nevinně s umíněností malého dítěte: ,,A proč není Červenáček už náš kamarád - a proč my už nejsme jeho kamarádi?"
,,Zeptej se Červenáčka," řekl Mirek.
,,Ale vždyť já to sám nevím!" vyjekl bezradně Červenáček a začal ze sebe chrlit: ,,Šel jsem tenkrát napřed do Stínadel, abych tam snad něco objevil a vám se tím mohl pochlubit. Je to už taková moje nešťastná povaha, znáte mne přece! Vždycky jsem se chtěl někde něčím blýsknout. No - nepovedlo se mi to tenkrát - Vontové mě pronásledovali a jeden z nich za mnou hodil kámen až na Rozdělovací třídu. Druhý den se mi pak zdálo, že se mnou nikdo nemluvíte a nikdo že mně nevěří!"
,,Máš pravdu," doznával kajícně Červenáček. ,,Ale jak jsem vám mohl o své výpravě vykládat, když byla tak nepodařená? Kdybych byl věděl, že jste mě viděli, jak ze Stínadel prchám, řekl bych vám vše - ale já to nevěděl. A tak jsem se vám stal svým mlčením, které mělo docela nevinný důvod, podezřelý. No - a pak přišla ta událost, jak sami jistě pamatujete, v klubovně s těmi žlutými špendlíky - vzpomínáte si - viďte?"


Prezentovat Čechův příběh jako alternativu, dobrá. Psát o taktním mlčení Foglara, když jasně naznačil, o co šlo, toť skoro výmysl, ať se na mě žádný plantážník nezlobí.

Kromě knih od Červinky, které vyšly za Jestřábova života, a Velinského, který svou knihu začal psát za Jestřábova života a byl s Jestřábem v kontatku, aby Velinského kniha navazovala až na třetí díl trilogie, ne na druhý, všechny práce z foglarovského světa už ignoruji. Četl jsem Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství a více než pocta mi to přišlo jako snaha ždímat prachy z Jestřábovy popularity. Zdali šel výdělek na charitu, tak ždímání odvolávám. Filípkovy komiksy mě též neuchvátily, originální text Josefa Blažka zveřejněný kdysi na Bohouškovi vypadal slibně, komiksové provedení asi kvůli malé ploše už tak ne. Tento Čechův komiks si jako třetí zkušenost s poctami Jestřábovi nechám ujít. Už jenom slova o Jestřábově mlčení mě varují, že někdo s námi nehraje fér. Nedoříct neznamená mlčet.

Trefný komentář z databazeknih: on Jestřáb asi dobře věděl, proč onu hranici u Rychlých šípů nikdy nepřekročil...

...koupíš si je?

Už několikrát zde zazněly stesky a úvahy, proč Jar. Foglar do svých románů či příběhú s RŠ, nezapojil více dívčí element. Na besedách se čtenáři se na toto Foglara občas někdo ptal a Jestřáb odpovídal, že jako seriozní autor píše jen o tom, co dobře a bytostně zná. On vedl celý život chlapecký oddíl a moc dobře věděl, že dívčí element by v jeho románech působil jaksi nepatřičně a spíše destruktivně, protože mentalita dívek je naprosto odlišná od té chlapecké. I zájmy obou pohlaví v tomto citlivém věku, bývají zcela jiné. Dovede si někdo představit, že by parta holek v sukýnkách, pronásledovala stínadelskými ulicemi Širokka a drápala se za ním na zídky jen proto, aby od něj získala hlavolam ježka v kleci ? Stejně tak je komická představa dívek, které coby členky vontské rady, kráčejí rituálně s kápěmi na hlavách, na zasedání vontské rady v kostele sv. Jakuba. Ještě absurdnější je představa dívčích bojovnic, jak v sukních a s praky v rukou, stojí proti sobě ve velké "vontské" bitvě! Vyloučeno! Tohle všechno bylo záležitostí čistě klukovských part, kde děvčata nemají co pohledávat. A Foglar moc dobře věděl, proč křehké dívky do světa tvrdých chlapeckých pouličních šarvátek nepatří! To není jejich svět ! Je nutno se smířit s tím, že Foglar psal hlavně o klukovských dobrodružstvích a přátelství mezi nimi- to byl jeho celý svět ! A má to svůj půvab i tesknou nostalgii pro mnohé z nás.Ale pokud někdo touží po románech nebo filmech , kde se tzv.vzdychá při měsíčku , ať se dívá na filmy typu " Sněženky a machři" nebo doporučuji sledovat seriálové řady typu Esmeralda nebo Rosamunda Pilchner. O tomhle RŠ opravdu nikdy nebyly, chvála Bohu !

Tady byly nějaké stesky?

Pavel Čech je neuvěřitelný člověk a umělec. Dali jste si někdo tu práci a zanalyzovali si veškerá grafická okna jeho Stínadelské mapy? To je naprosto neuvěřitelná věc!! Všechno doopravdy existuje nebo existovalo a Pavel Čech dokonce mistrně zašifroval i názvy všech stínadelských míst :) U jóviše, himbajs ... Na nádheru "O červenáčkovi" se už moc těším, doufám, že tam nepotkal dvojče Baby Himhi, jednou už stačilo a s poděkováním, byla předána v zachovalém stavu charakterově vadnému souputníkovi "bahňáků" ...

zvláštní směska komentářů - od trefných po bláboly

Pavel Čech je ojedinělý ilustrátorský zjev a před jeho prací hluboce smekám. Pro mě to je důstojný pokračovatel Jiřího Trnky. Jeho kniha O Červenáčkovi je skvělá a nostalgicky dojemná.

Stěny mi zdobí jeho stínadelské pohlednice vč. stínadelské mapy. Tudíž jsem se opravdu těšil na knihu O červenáčkovi a tužba se vyplnila :) Krásný příběh s reálnou zápletkou. Myslím si, že Foglar se takových témat nebál, jen nechtěl a necítil potřebu psát o věcech, kterým nerozuměl, což bylo fér :)
P.S. ... Červenáček potkal ale hezkou holku, co? Jo, dovedete si někdo představit, jak by asi vypadala (dle slov Pedra Miss Druhé Strany) Vlasta, kdyby v rozšafném malířském pojetí Káji Saudka předávala vlaječku Mirkovi??? Asi by to nebyla typická Foglarova hra o tajemství modrého trojúhelníku, co?

Také se připojuji s poděkováním Pavlu Čechovi za knihu O Červenáčkovi,je skvělá a už je zařazena v mé knihovničce,Pavel je opravdu jednička,dokázal stvořit vlastní nenapodobitelnou kresbu,Pavle,díky za vše.

Kousek pubertálního vzplanutí v postfoglarovských dílech je k prospěchu věci, tak je skvělé, že Pavel Čech začal otevírat i tato dvířka. Kolik višní, tolik třešní.