Před pětasedmdesáti lety - 15. prosince 1929 - byla neděle. Silně pršelo, přesto se tenkrát odpoledne u skautského domova na pražském Petrském nábřeží sešlo kolem padesáti skautů z několika oddílů.
Píšťalka mladého muže, kterého chlapci oslovovali Jestřábe, vyslala signál. To proto, aby mohla v ulicích a uličkách staré Prahy začít hra na Vyzvědače.
Hra, která se v pražské Dvojce – Hoších od Bobří řeky, od té doby hraje každoročně novými a novými generacemi členů. Hra, kterou Jaroslav Foglar – Jestřáb, podle vlastních slov, dokud ho nemoc neupoutala na lůžko, nikdy nevynechal. (Autor těchto řádků byl přítomen tomu, kdy ještě v roce 1994, čtyři roky před úmrtím, se J. Foglar živě zajímal o průběh hry, např. z místa širokého rozhledu – na Betlémském náměstí.) Hra, podle které se už uskutečnily za celé ty tři čtvrtě století další pravděpodobně stovky her více či méně podobných – v nejrůznějších městech a městečkách.
Herní území bylo toho roku, na rozdíl od všech let následujících až do současnosti, odlišné – tvořily jej uliceDlouhá třída, Elišky Krásnohorské, Dušní, Jánské náměstí, Hradební, Řásnovka, Na Františku.
Jakousi předpremiérou Vyzvědačů byla první oddílová oddílová hra v uličkách „Zákon proti zločinu“ uskutečněná 10. listopadu téhož roku.
O té Jestřáb později napsal: „Hra mně vnukla myšlenku vymyslet ještě větší, složitější a s větším počtem hráčů!“
Podařilo se mu to dokonale…