Léto roku 1925 lze zařadit do jednoho z milníků v životě Jaroslava Foglara, a to nejen v jeho životě oddílovém, ale i osobním. I když ve Foglarově případě oddělit jedno od druhého vlastně snad ani nejde.
Rok 1925 byl počátkem zrodu dlouhých desetiletí prázdninových dobrodružství s Jestřábem - pozdějším proslaveným autorem i oddílovým vedoucím.
Ten rok se mladičký Jestřáb (mimochodem tuto přezdívku získal v lednu 1925 a tak tu máme hned další foglarovské kulaté výročí), který první zkušenosti s prací v oddíle začal sbírat teprve od října 1924 v 34. skautském oddíle v Praze, dohodl s vedením čtyřiatřicítky a vyjel odvážně, ale i hazardérsky, jak sám přiznává, s několika málo chlapci (asi 6-7) na tábor k Ledči nad Sázavou, poblíž pozdější legendární Sluneční zátoky.

Přesně před deseti lety (8. května 1995) se konal v klubovně tábornického oddílu Stopaři v ulici Pod Kotlářkou ustavující sněm Sdružení amatérských novinářů, občanského sdružení, jehož jádro tehdy tvořili redaktoři malých klubovních časopisů inspirovaných dílem a výchovnými metodami Jaroslava Foglara. Zakládajícími členy byli šéfredaktoři časopisů Sedmihlásek, Stín a Světlo, Duhová planetka, Puchejř, Toulavý kamarád, Družina a Kormorán. Základní ideou sdružení bylo od začátku organizovat a podněcovat dětské redaktory drobných - na kopírce rozmnožovaných - klubovních, oddílových a školních časopisů.

AKTUALIZACE Autor patrně nejznámější a nejzpívanější foglarovské písně „Rychlé šípy“, jedna z nejvýraznějších osobností trampingu a trampské hudby i literatury z generace nastupující na scénu v šedesátých letech minulého století - Wabi Ryvola - zemřel před deseti lety 28. února 1995. Jeho kulaté výročí narození si pak připomeneme 3. dubna, kdy se – před sedmdesáti lety, v roce 1935 – narodil.
Radio Proglas nejbližší vydání hudebního týdeníku „Slyšte, lidé!“ věnuje právě tomuto nepřehlédnutelnému autorovi.

Svými kresbami už téměř čtyřicet let doprovází příběhy plné dobrodružství, kamarádství, romantiky.
Když odloží tužku a štětec, obdobné příběhy hraje na bendžo.
Nejšťastnější ale je, když na záda nahodí tornu a s kamarády putuje přírodou. Po celý rok – pěšky, na lyžích, na lodích, na kolech …

Už šest let uplyne v neděli 23. ledna od smutného okamžiku, kdy odešel Jaroslav Foglar - Jestřáb.
Zástupci vedení Sdružení přátel Jaroslava Foglara a pražské pobočky SPJF uctí Jestřábovu památku u hrobu na Vinohradském hřbitově zapálením šesti svíček.
Každým rokem vždy zapalují o jednu víc, až do pomyslných 102. narozenin. Tolik let se totiž Jestřáb chtěl dožít let.

Aktualizováno 15.1.2004 Uplynulý rok byl pro pražskou pobočku rokem po náročném roce předchozím (organizace soutěže a výstavy o Stínadlech) spíše odpočinkovým, přesto plným zajímavých událostí. Již v lednu si členové pobočky u Foglarova hrobu připomněli uplynulých pět let od skonu spisovatele a společně ve 13. řadě sledovali představení Rychlých šípů v Rokoku. V únoru, na skautských Brdech bylo možné získat foglarovské Fabiánovy noviny. V dubnu členové pobočky

Před pětasedmdesáti lety - 15. prosince 1929 - byla neděle. Silně pršelo, přesto se tenkrát odpoledne u skautského domova na pražském Petrském nábřeží sešlo kolem padesáti skautů z několika oddílů. Píšťalka mladého muže, kterého chlapci oslovovali Jestřábe, vyslala signál. To proto, aby mohla v ulicích a uličkách staré Prahy začít hra na Vyzvědače.
Hra, která se v pražské Dvojce – Hoších od Bobří řeky, od té doby hraje každoročně novými a novými generacemi členů. Hra, kterou Jaroslav Foglar – Jestřáb, podle vlastních slov, dokud ho nemoc neupoutala na lůžko, nikdy nevynechal. (Autor těchto řádků byl přítomen tomu, kdy ještě v roce 1994, čtyři roky před úmrtím, se J. Foglar živě zajímal o průběh hry, např. z místa širokého rozhledu – na Betlémském náměstí.) Hra, podle které se už uskutečnily za celé ty tři čtvrtě století další pravděpodobně stovky her více či méně podobných – v nejrůznějších městech a městečkách.
Herní území bylo toho roku, na rozdíl od všech let následujících až do současnosti, odlišné – tvořily jej ulice

Zdánlivě nenápadné výročí si připomínáme tento měsíc - v listopadu 1934 vyšel Jaroslavu Foglarovi první jeho román knižně.
Byl to Přístav volá, příběh o přátelství, v jehož ději je zasazen poprvé Modrý život – několik zkoušek, které jeden z hlavních hrdinů dobrovolně denně podstupuje, aby se stal lepším.

Pozvánka
Dovoluji si Vás pozvat na první pracovní schůzku všech iniciátorů filmu "Poselství ze Stínadel", která se koná v pondělí 5. září od 17 hodin u sv. Jiljí na Starém Městě. S sebou si vemte své scénáře a texty. Přijďte všichni včas. Nutná účast a dochvilnost všech již vybraných herců.
Za filmový štáb: Karel Eskalik Hrivňák

Málem by ten deset let starý, mírně zažloutlý papírek z mých prstů vzal podvečerní vánek a odnesl jej ještě dále do historie... Na dlažbu ulic dopadají první hlasy zvonů, zprvu slabé, ale stejně jako postupně mohutní jejich zvuk, tak sílí i hlasy lidské - deset let staré, to jak listuju notně užmoulaným scénářem ... a v hlavě se mi začíná odvíjet jakýsi "film o filmu". Místy rozmazaný, některé záběry jsou už poničené téměř celé a tudíž nezřetelné ...
Stejné místo, stejní lidé - jiný rok, i když - ti lidé už taky nejsou vlastně stejní a někteří už nejsou vůbec ... Zvony utichají, poslední ozvěnu už přišlapujeme zpět k dlažbě - vyrážíme s Eskalikem do uliček zapříst rozhovor o natáčení, o plánech ...

Sedmdesáti pěti let se 17. 7. letošního roku dožil stále aktivní a činorodý člen Sdružení přátel Jaroslava Foglara a jeho pražské pobočky Vlastislav Toman – Hadži, bývalý dlouholetý šéfredaktor ABC mladých techniků a přírodovědců, autor knih i kresleného seriálu Strážci, duchovní otec mnoha dalších úspěšných komixů vycházejících na stránkách ábíčka, propagátor klubovního hnutí atd. atd.
Připomeňme, že zájemci se mohou těšit na …

... Nezestárneme! My zůstaneme věčně mladí ve svých příbězích zapsaných v naší kronice.
Tisíce a desetitisíce chlapců přijdou po nás a budou prožívat svoje vzrušená jara, tak jako my jsme prožívali to první, když jsme si založili svoje sdružení ...

V čem i dnes tkví kouzlo Hochů od Bobří řeky, jejichž příběh se odvíjí od nenápadného pátku dne 13. března a jejichž první vydání jsme si připomněli 4. března?
Čím to, že ani za letošních neuvěřitelných sedmdesát let legendární příběh ze Sluneční zátoky neodplavila Bobří řeka?
Na to si odpoví nejspíš každý sám, každý trochu jinak...

První vydání Hochů od Bobří řeky – na pokračování v dětské nedělní příloze Slovíčko v deníku České Slovo – začalo vycházet v neděli 4. března 1934 v 9. čísle Slovíčka a ukončeno bylo v čísle 41 v neděli 14. října téhož roku; dohromady tedy bylo 33 pokračování.
Celý příběh byl doprovázen drobnými ilustracemi Jaroslava Foglara, který tyto kresby vytvořil pouze jako předlohu pro malíře, avšak vydavatelství je využilo pro samotné otiskování.
První vydání se v detailech liší od těch dalších v pořadí, nejvýrazněji a nejrozsáhleji najdeme odlišnosti hned na samotném začátku děje kdy je v prvních kapitolách poměrně zdlouhavě líčen zápas Jirky s Novočtvrťákem.

Ani nevíme, zda nám to řekli páni redaktoři v Melantrichu či někdo z tiskárny, ale deník České Slovo v neděli 4. března 1934 přinese v článku „T. G. Masaryk: Demokracie musí rány vracet. Rozhovor o Hitlerovi a hitlerismu – Demokracie neznamená, že hrubcům je dovoleno vše“ na titulní straně vyjádření presidenta T. G. Masaryka z rozhovoru „o některých otázkách současné Evropy“ poskytnutého americkému novináři.

Hochům od Bobří řeky - těm románovým - bude letos rovných sedmdesát let. Právě tolik roků uplyne 4. března od doby, kdy v Slovíčku - nedělní dětské příloze novin České Slovo z 4. března 1934 začaly na pokračování vycházet příběhy okouzlující už několik generací. Jak známo, příběh začíná v pátek dne 13. března, ale znalci vždy začnou připomínat, že právě v tomto prvním novinovém vydání se děj načíná v pátek dne 13. února (no - ale hrajte venku v půli února fotbal a pak se ještě válejte při potyčce s novočtvrtníkem po ulici ...) Ukázka prvního novinového pokračování Hochů od Bobří řeky: