Otakar Batlička (12. března 1895 Praha-Vinohrady – 13. února 1942 Mauthausen) byl český radioamatér (volací značka OK1CB), světoběžník, spisovatel a bojovník proti nacismu. V rané dospělosti několik let cestoval po světě. Jeho putování se stalo podkladem pro částečně autobiografické dobrodružné povídky pro mládež, které publikoval v časopise Mladý hlasatel.

Jaroslava Foglara si připomněli příznivci jeho tvorby, odkazu a myšlenek na mši svaté v Prostějově, 14. ledna v 17:00, sloužené. P. Ladislavem Hubáčkem, SDB v kostele sv. Jana Nepomuckého v rámci 24. výročí spisovatelova úmrtí. Čest Jestřábově památce. Děkujeme. Za Sdružení přátel Jaroslava Foglara Aleš Deutsch

V předvánočních dnech si můžeme připomenout jedno malé výročí. Přesně před deseti lety jsme na Bohouškovi čtenáře informovali, že Nejvyšší soud rozhodl ve věci dovolání Petra Foglara z roku 2009 - Jestřábova synovce (zemřelého v květnu 2012) ohledně neplatnosti závěti Jaroslava Foglara. Rozhodl ve prospěch Nadace Jaroslava Foglara (v likvidaci), jíž veškerý svůj majetek včetně autorských práv Jestřáb v roce 1996 odkázal. Dovolání Petra Foglara - Dáška bylo definitivně zamítnuto.

Před sto padesáti lety – 11. prosince 1872 – přišel v Unhošti, malém městečku nedaleko Prahy, na svět Jindřich Foglar, otec Jaroslava Foglara.

Leckterý ze čtenářů - příznivců tajemných křivolakých stínadelských uliček, plácků a zákoutí, dokáže zpaměti převyprávět historii žlutého kvítku. Toho kvítku, kterým Vontové zasypali rakev Roberta Komoura zemřelého na následky zranění v jedné z nesčetných vontských bitev. Z tohoto kvítku pak vznikl odznak všech Vontů - žlutý špendlík. Co symbolizuje, to se dovídáme nejobsáhleji v závěrečné kapitole Foglarova románu Stínadla se bouří.
Žlutý kvítek se však později přenesl z klop knižních hrdinů i na obleky živých chlapců a děvčat. To když Jaroslav Foglar, jako redaktor poválečného časopisu Vpřed, zavedl odznak žlutého kvítku pro všechny čtenáře tohoto tehdy tak oblíbeného týdeníku, kteří souhlasili se zněním zásad jeho nositelů. Bylo to 23. září 1947 - tedy před sedmdesáti pěti lety, kdy se chlapci a děvčata dočetli, co tento odznáček na obleku říká:

Ten, kdo mě nosí, odmítá jakékoliv násilí, bezpráví, hrubost a nečestnost. Je naplněn dobrou vůlí pomoci každému, kdo pomoci potřebuje a touhou po míru mezi jednotlivci i mezi celky.

Nad tenisovými hřišti pomalu hasl den... A opět uplynul další rok, v pořadí dvaadvacátý, co jsme s Vámi, vážení čtenáři Bohouška. V pátek 26. srpna nastal čas, abychom se sešli, zhodnotili naše aktivity a zkusili se zasnít do budoucna. Výroční schůzku jsme tentokrát v parném podvečeru směřovali mimo Prahu, do míst, kam Jaroslav Foglar pravidelně jezdil a přibližně dvě desítky let trávil část léta. Chata, kterou zde vlastnil, stále stojí, dokonce je před ní i zasazeno gingo. Když jsme se podívali do nedaleké Foglarovy ulice (městem pojmenované v roce 2016), už kolem nás létaly hromy, blesky. Tak už jenom poprosit kolemjdoucí pár, aby nás společně vyfotil a potom rychle mezi kapkami deště někam do tepla. Jsme rádi, že jste s námi a věříme, že tomu tak bude i v příštím roce.
Alpín, Best, Krizmen

Šestého dne července měsíce LP 1907 v půl druhou hodinu odpolední v sobotu ve výročí upálení Mistra Jana Husi narodil se náš druhý jedináček a sice v Praze II v ulici Benátecké číslo 3.
Den byl překrásný a Mamičce pomáhala paní Bába Černá z Prahy bez pomoci lékařské.
Mamička a děťátko zdrávo, buď jméno Boží pochváleno!
Náš Zděnda malej jen několik minut před narozením bratříčkovým na pohovce usnul! - -
Ten se podiví, až ho uvidí hajat ve své postýlce.


6. července 1910 ve středu večer ¾ na 10 - na den upálení mistra Jana Husi. –
Dnes je našemu Vávečkovi 3 roky a vinšoval jsem mu v postýlce, aby se mu stejně dobře tak vedlo aspoň ještě třicetkrát tak Dlouho.

Zápisy do rodinné kroniky rodiny Foglarových provedl otec Jaroslava Foglara Jindřich Foglar; opravy respektive doplnění zápisu z roku 1907 ohledně průběhu porodu učinila maminka J. Foglara Marie Foglarová.

U příležitosti osmdesátého výročí tragického osudu Lidic se do této středočeské obce vyhlazené 10. 6. 1942 nacisty symbolicky vrátila vlajka tamního Klubu Mladého hlasatele Strážci černých lesů.
Napodobenina vlajky byla zhotovena, dopravena a umístěna redakcí foglarovského magazínu Bohoušek tam, kam nejvíc patří – do míst, kde se v říjnu 1939 započal odehrávat dětský klubovní příběh, aby byl za několik málo let přerván zlovůlí válečných zločinců...

Budeme-li chtít, uslyšíme, jak ozvěna nad lidickou plání stále vrací živoucí veselý klubovní pokřik Klubu Mladého hlasatele Strážci černých lesů...



Vlajku Klubu Mladého hlasatele Strážci černých lesů založeného v říjnu 1939 v Lidicích jsme – podle dobových redakčních pokynů pro kluby – letos vyrobili k uctění památky lidických dětí, jejichž dny ztmavly za rozbřesku před osmdesáti lety 10. 6.

Ahoj, Strážci černých lesů, slyšíme vás!

Dovolím si tvrdit, že cokoliv od této chvíle my všichni tři (Alpín, Best, Krizmen) napíšeme o našem kamarádovi Panu Vlastislavu Tomanovi (1929 – 2022) na Bohouška, bude to mít osobní nádech. Pan Vlastislav Toman patřil totiž téměř třicet let do okruhu našich nejbližších kamarádů, přátel a také nadšených čtenářů Bohouška. Sdíleli jsme s ním naše životní osudy a on ty svoje. Cenili jsme si jeho rad do života, jeho optimismu a stále dobré nálady, ale také vzpomínek na dobu minulou, ke kterými přistupoval s nadhledem a neuvěřitelnou otevřeností. Byl pro nás přirozenou autoritou.

Bylo to vlastně tak trochu zvláštní. Psal se květen roku 2017 a na pražském Výstavišti se konal tradiční mezinárodní knižní veletrh Svět knihy. Nemohlo zde chybět se svým stánkem na tradičním místě L001 ani vydavatelství Olympia, které vždy pro zájemce o dílo Jaroslava Foglara připravovalo prezentaci novinek a doprovodný program. Podobně tomu mělo být i tentokrát...

V sobotu 22. 1. 2022 uplynulo již 115 let od narození nezapomenutelného prvního kreslíře Rychlých šípů a ilustrátora stínadelských románů Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří JUDr. Jana Fischera (22. 1. 1907 – 8. 1. 1960).

Aktualizováno o vzpomínky Michala Beránka. Sadu oddílových nálepek začal Jestřáb kreslit a psát v březnu 1953.
Tři z nich mají motivy vztahující se k závěru roku.

Můj život je hned plný nesnází,
na jaře když duben přichází,
já vracím se do poválečnejch let,
kdy vycházel náš starý dobrý Vpřed...

(Aktualizováno - přidány fotografie a vzpomínka Michala Beránka 8. 12. 2021) Znáte ji? Dnes už legendární foglarovská písnička vznikla v roce 1981. Jejím autorem je známý trampský písničkář Wabi Ryvola (1935 - 1995). Písnička se nemohla ve své době objevit na žádné dlouhohrající gramofonové desce, až v roce 1988 vyšla jako předzvěst budoucích událostí na SP desce Porta (vydal Supraphon ve spolupráci s ČÚV SSM) společně s písní kapitána Kida Sedm statečných. V roce 1990 se objevila na Wabiho profilovém albu s názvem Můj názor na věc (vydal Supraphon).

Přesně před 20 lety - v sobotu 17. listopadu 2001 se konalo 1. mistrovství světa ve vyjímání ježka z klece - Memoriál Jana Tleskače. Dnes už se skoro zapomnělo, že první ročník se uskutečnil po mnoha odkladech a s velkými očekáváními. Nakonec se v karlínském Spektru (Domě dětí a mládeže hl. m. Prahy) sešlo více než sto padesát zájemců o soutěž a dílo Jaroslava Foglara. Boj o titul mistra světa byl rozdělen do tří věkových kategorií, soutěžilo se s dřevěnými ježky v kleci od výrobce firmy Viva. Slavnostní okamžiky prvního ročníku doprovázela tematická filatelistická výstava Foglarův svět, kterou připravil Ivan Vápenka, kulturní program (kvizové soutěže, promítání filmů) a zájem celostátních i regionálních médií.