Když občas na pátek připadne třináctý den v měsíci, asi i ti nepověrčiví trošičku zbystří :-) ...
Číslo třináct zaujímá v tvorbě Jaroslava Foglara i v oddíle, který vedl - v skautské Pražské Dvojce - Hoších od Bobří řeky, nepřehlédnutelné místo. A najdeme ji - třináctku - v souvislosti s foglarovským světem, leckdy i nečekaně ... Připomeňme si fenomen foglarovské třináctky naším starším článkem Když napočítáme do třinácti ...

Přesně před třiceti lety (6. března 1996) se za přítomnosti autora konalo slavnostní uvedení prvního vydání nezvyklé foglarovky v rámci Sebraných spisů Jaroslava Foglara - výběru z oddílových kronik pražské Dvojky – Hochů od Bobří řeky.
První svazek Kroniky Hochů od Bobří řeky s podtitulem Skautský rok obsahuje výňatky z kronik od 30. do 70. let minulého století vybrané a uspořádané Milošem Zapletalem do kapitol Oddílové výpravy: Podzimní výpravy, Zimní výpravy, Velikonoční robinzonády, Jarní výpravy; Besedy v klubovně; Dobrodružství v městských ulicích.

První novoroční setkání foglarologů – 172. kolegium Akademie Jaroslava Foglara – bylo napěchováno pestrým programem natolik, že i zpravodajství z lednového setkání bylo pro čtenáře Bohouška rozděleno do tří samostatných článků.

Legendární klub Rychlé šípy v podobě kresleného seriálu poprvé čtenářům představili spisovatel Jaroslav Foglar a kreslíř Jan Fischer v týdeníku Mladý hlasatel 17. 12. 1938.
S neplánovaně posledním pokračováním se všichni nadšení zájemci mohli seznámit 17. 5. 1941, kdy protektorátní úřady další vydávání (nejen) Mladého hlasatele vydávaného nakladatelstvím Melantrich zakázaly.
Přešly čtyři temné válečné roky a nakonec přišlo květnové osvobození. S nově nabytou svobodou nastalo kromě jiného i opětovné svobodné sdružování ve spolcích, mimo jiné například v Junáku. Obnovená organizace Junák obnovila svůj časopis Junák a odpovědným redaktorem stanovila Jaroslava Foglara. Ten obsah časopisu, na rozdíl od předválečné podoby čistě spolkového rázu, stanovil tak, aby jím zaujal širší dětskou čtenářskou obec, než jen členy Junáka. V podstatě znatelně v rámci daných možností navázal na podobu Mladého hlasatele.
První poválečný ročník Junáka byl zahájen spolu s novým školním - ale i oddílovým - rokem v říjnu 1945.
Čtenáři, z nichž množství bylo pamětníky Mladého hlasatele a v novém časopisu Junák našli jak svého starého známého redaktora a spisovatele a autora Rychlých šípů Jaroslava Foglara, tak zmíněnou dílčí podobnost s Mladým hlasatelem, se pochopitelně začali v redakci ptát právě na Rychlé šípy.
A redakce, tedy Jaroslav Foglar, odpovídá: Ne, s kresleným seriálem o Rychlých šípech se v Junáku nejspíš nepočítá.

Ještě než se slečna Marie Fischerová (Fišerová) poprvé – a osudově – setkala s mladým pánem Jindřichem Foglarem v Pečkách na rovinatém Kolínsku, začala se rozhlížet po světě v Kácově v členitém Posázaví.
Budoucí maminka Jaroslava Foglara se jako čtvrté z jedenácti dětí narodila za asistence porodní báby Teresie Svobodové 26. 12. 1877 v kácovském domě č. 24 Marii Fischerové, rozené Lukášové z Chotouchova a Antonu Fischerovi (Antonínu Fišerovi) z Uhlířských Janovic. Do matriky byla zapsána jako Marie Karolina Fischer a 29. 12. byla pokřtěna v místním kostele Narození Panny Marie.
Anton Fischer byl hostinský a svoji živnost provozoval právě v domě číslo 24 na náměstí, než později s rodinou odešel z těžko přístupného odlehlého kraje, odkud se lidé stěhovali za prací i do ciziny, a kam byla železnice postavena v roce 1901, vydělávat na chleba jinam.

Na prosincovém Večeru světel v Praze, na Haštalském náměstí, jsem připomenul některá foglarovská výročí, která připadají na rok 2026:

Když občas na pátek připadne třináctý den v měsíci, asi i ti nepověrčiví trošičku zbystří :-) ...
Číslo třináct zaujímá v tvorbě Jaroslava Foglara i v oddíle, který vedl - v skautské Pražské Dvojce - Hoších od Bobří řeky, nepřehlédnutelné místo. A najdeme ji - třináctku - v souvislosti s foglarovským světem, leckdy i nečekaně ... Připomeňme si fenomen foglarovské třináctky naším starším článkem Když napočítáme do třinácti ...

Osmdesát pět let nás dnes dělí od 25. 1. 1941, kdy v Mladém hlasateli vyšlo oznámení, které spoustě tehdejších kluků a holek nedalo spát.
A vlastně nedá dodnes.
Firma Moučka tehdy zrovna uvedla na trh dřevěnou napodobeninu ježka v kleci, hlavolamu, kterým právě v těch měsících žily Rychlé šípy i Vontové, celá Druhá strana i Stínadla v prvním vydání Záhady hlavolamu, když v Mladém hlasateli týden co týden vycházela, aby napínala čtenáře, nechala je přemýšlet, pátrat a snít vlastní pokračování.

Před 27 lety odešel Jaroslav Foglar.
(6. července 1907 – 23. ledna 1999)

Již dvacet sedm let uplyne v pátek 23. ledna od smutného okamžiku, kdy odešel Jaroslav Foglar - Jestřáb.
Zástupci Pražské pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara uctí Jestřábovu památku tradičně u jeho hrobu na Vinohradském hřbitově krátkou pietní vzpomínkou.
Setkání účastníků z řad SPJF, ale i veřejnosti, se uskuteční v pátek 23. ledna 2026.
Místem srazu je hlavní vchod (vstupní prostor za branou) na Vinohradský hřbitov z Vinohradské třídy, čas odchodu k hrobu je v 16.30.

Kdo dorazí na místo srazu s předstihem, může si na dohled od hlavního vchodu zatočit klikou zdejšího Poesiomatu a zaposlouchat se do Jestřábova hlasu vyprávějícího dávnou nebezpečnou příhodu na probořeném ledu rybníka, kdy mu šlo o život.

Rok 2025 byl pro svět Jaroslava Foglara mimořádně bohatý – přinesl nové knihy, výstavy, setkání i připomínky významných výročí. Přinášíme vám souhrn nejdůležitějších aktivit, které potěšily všechny milovníky Jestřábova odkazu.

Je podzim roku 1939 a několik lidických kluků se rozhodlo, že si založí klub Mladého hlasatele. Pojmenovali se Strážci černých lesů, odeslali do redakce přihlášku a pak i klubovní hlášení a...
… a 21. října, když si koupili v trafice pana Pospíšila u zdi kostela svatého Martina osmé číslo Mladého hlasatele a nedočkavě jej otevřeli na klubovní stránce, našli se v přehledu nových klubů.
Pro kluky – novopečené klubaře – to musel být svátek.
A pak nastal běžný klubovní život. Tak, jak jej šlo prožívat na běžné středočeské vesnici.

Až do jednoho zlého červnového dne roku 1942.

Kousek plechu, trochu víry
a svět se spraví hned,
hlavně když máš v batohu
tu svou kápézet!

Je to přesně devadesát let, kdy 12. 10. 1935 v Malém (tehdy ještě nikoliv Mladém) hlasateli (ročník I, číslo 6) Jaroslav Foglar v rubrice Skautská stezka poprvé popsal a do světa uvedl malou krabičku obsahující spoustu drobných, přitom však nadmíru užitečných drobností, které těm, kteří vyrážejí na výpravy, na tábory, ale třeba i jen na krátké vycházky či do klubovny, mohou v nenadálých situacích pomoci v nouzi.
KPZ, KáPéZetka, KraPóZa… Různé pojmenování pro jednu věc, kterou si postupně za devadesát let pořídilo možná mnoho desítek tisíc jednotlivců všech generací milovníků pobytu v přírodě – členů nejrůznějších dětských i dospělých oddílů, klubů, trampských osad, chatařů, samotářů...
Obsah Krabičky poslední záchrany se během desítek let samozřejmě částečně přizpůsoboval jiným dobám a vývoji, ale myšlenka zůstávala a zůstává stále stejná.

Příběh o chlapci Jindrovi Sochorovi, který po útěku z domova nachází v městské čtvrti Řásnovka novou partu kamarádů a založí s nimi klub s názvem Stráž Řásnovky měl premiéru právě před šedesáti lety. Kluci v románu zažívají dobrodružství spojená s hledáním klubovny, bojem s nepřáteli a odhalováním spravedlnosti ve věci oblíbené deskové hry Fan-Tan, jejíž vynálezce Tonda Menčík prosí klub o pomoc. V příběhu rezonují témata přátelství, zrady, spravedlnosti a dobrodružství.

Nápaditost, autorský um a vize. Nápaditost, podnikatelský a řídící um a vize. Nejstručnější charakteristika dvou mužů, jejichž pracovní životy se protnuly, aby na čas daly vzniknout něčemu, co nás může svým způsobem dodnes ohromit. Oba ve svém oboru dosáhli na vrchol a své souputníky v čase ve svých oborech velmi výrazně předstihli. A vlastně je dosud nikdo z jejich vrcholků nesesadil.
Dva Jaroslavové. Foglar a Šalda.
O Jaroslavu Foglarovi zde nyní jen v bodech připomeňme, že kromě jiných míst mu některé jeho práce vycházely v nakladatelství a vydavatelství Melentrich, že právě Melantrichu poprvé v lednu 1934 navrhl vydávat časopis pro děti, že první číslo tohoto nového časopisu Malý – později Mladý hlasatel vyšlo před devadesáti lety 7. 9. 1935, že Jaroslav Foglar do redakce časopisu nebyl přizván, ale přispíval externě, že zaměstnancem akciové společnosti Melantrich se stal v polovině února 1938 a pracoval v propagačním oddělení, že po mobilizaci v září roku 1938 a Mnichovské dohodě bylo vydávání Mladého hlasatele Melantrichem pozastaveno, až přišel 15. listopad 1938…
Jaroslav Šalda se narodil 27. 3. 1880 v Praze jako nemanželský syn do velmi chudých poměrů, vyučil se a dalšího formálního vzdělání se mu již nedostalo. Na půdě pozdějšího Melantrichu začínal pracovat od píky už od počátku minulého století a vypracoval se až na ústředního ředitele společnosti Melantrich a tuto pozici si v postupně největším a prestižním provorepublikovém nakladatelském a vydavatelském domě s vlastní tiskárnou a dalšími aktivitami podržel od roku 1924 do roku 1945. Zaměstnanci v Melantrichu mu říkávali plantážník, prý podle širokého pole působnosti, které se pod jeho vedením podařilo Melantrichu dosáhnout. A my tak už víme, odkud se vzal výraz plantážník v kresleném seriálu Rychlé šípy. I pan ústřední ředitel Šalda posuzoval v roce 1934 předložený návrh Jaroslava Foglara na nový dětský časopis a kývl na něj v roce následujícím. Jaroslav Šalda zemřel před šedesáti lety v Karlových Varech 31. 5. 1965.
Ale my se teď vrátíme do již zmíněného 15. listopadu 1938.