U příležitosti osmdesátého výročí tragického osudu Lidic se do této středočeské obce vyhlazené 10. 6. 1942 nacisty symbolicky vrátila vlajka tamního Klubu Mladého hlasatele Strážci černých lesů.
Napodobenina vlajky byla zhotovena, dopravena a umístěna redakcí foglarovského magazínu Bohoušek tam, kam nejvíc patří – do míst, kde se v říjnu 1939 započal odehrávat dětský klubovní příběh, aby byl za několik málo let přerván zlovůlí válečných zločinců...

Budeme-li chtít, uslyšíme, jak ozvěna nad lidickou plání stále vrací živoucí veselý klubovní pokřik Klubu Mladého hlasatele Strážci černých lesů...



Vlajku Klubu Mladého hlasatele Strážci černých lesů založeného v říjnu 1939 v Lidicích jsme – podle dobových redakčních pokynů pro kluby – letos vyrobili k uctění památky lidických dětí, jejichž dny ztmavly za rozbřesku před osmdesáti lety 10. 6.

Ahoj, Strážci černých lesů, slyšíme vás!

Dovolím si tvrdit, že cokoliv od této chvíle my všichni tři (Alpín, Best, Krizmen) napíšeme o našem kamarádovi Panu Vlastislavu Tomanovi (1929 – 2022) na Bohouška, bude to mít osobní nádech. Pan Vlastislav Toman patřil totiž téměř třicet let do okruhu našich nejbližších kamarádů, přátel a také nadšených čtenářů Bohouška. Sdíleli jsme s ním naše životní osudy a on ty svoje. Cenili jsme si jeho rad do života, jeho optimismu a stále dobré nálady, ale také vzpomínek na dobu minulou, ke kterými přistupoval s nadhledem a neuvěřitelnou otevřeností. Byl pro nás přirozenou autoritou.

Bylo to vlastně tak trochu zvláštní. Psal se květen roku 2017 a na pražském Výstavišti se konal tradiční mezinárodní knižní veletrh Svět knihy. Nemohlo zde chybět se svým stánkem na tradičním místě L001 ani vydavatelství Olympia, které vždy pro zájemce o dílo Jaroslava Foglara připravovalo prezentaci novinek a doprovodný program. Podobně tomu mělo být i tentokrát...

V sobotu 22. 1. 2022 uplynulo již 115 let od narození nezapomenutelného prvního kreslíře Rychlých šípů a ilustrátora stínadelských románů Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří JUDr. Jana Fischera (22. 1. 1907 – 8. 1. 1960).

Aktualizováno o vzpomínky Michala Beránka. Sadu oddílových nálepek začal Jestřáb kreslit a psát v březnu 1953.
Tři z nich mají motivy vztahující se k závěru roku.

Můj život je hned plný nesnází,
na jaře když duben přichází,
já vracím se do poválečnejch let,
kdy vycházel náš starý dobrý Vpřed...

(Aktualizováno - přidány fotografie a vzpomínka Michala Beránka 8. 12. 2021) Znáte ji? Dnes už legendární foglarovská písnička vznikla v roce 1981. Jejím autorem je známý trampský písničkář Wabi Ryvola (1935 - 1995). Písnička se nemohla ve své době objevit na žádné dlouhohrající gramofonové desce, až v roce 1988 vyšla jako předzvěst budoucích událostí na SP desce Porta (vydal Supraphon ve spolupráci s ČÚV SSM) společně s písní kapitána Kida Sedm statečných. V roce 1990 se objevila na Wabiho profilovém albu s názvem Můj názor na věc (vydal Supraphon).

Přesně před 20 lety - v sobotu 17. listopadu 2001 se konalo 1. mistrovství světa ve vyjímání ježka z klece - Memoriál Jana Tleskače. Dnes už se skoro zapomnělo, že první ročník se uskutečnil po mnoha odkladech a s velkými očekáváními. Nakonec se v karlínském Spektru (Domě dětí a mládeže hl. m. Prahy) sešlo více než sto padesát zájemců o soutěž a dílo Jaroslava Foglara. Boj o titul mistra světa byl rozdělen do tří věkových kategorií, soutěžilo se s dřevěnými ježky v kleci od výrobce firmy Viva. Slavnostní okamžiky prvního ročníku doprovázela tematická filatelistická výstava Foglarův svět, kterou připravil Ivan Vápenka, kulturní program (kvizové soutěže, promítání filmů) a zájem celostátních i regionálních médií.

Dodnes nevím, v čem byl tenkrát zádrhel. Naprostou převahu prázdných křesel mám stále před očima. Nepronikla snad informace dostatečně mezi lidi? Tomu jsem snad chtěl věřit ten první den - bez ohledu na to, že zprávu o akci přinesla Mladá fronta a Svobodné slovo. Čekal jsem nával v den druhý: 28. října tehdy nebyl státní svátek, akce začínala v 17 hodin, spousta lidí to mohla stihnout cestou z práce, o dětech ani nemluvě...

Leckterý ze čtenářů - příznivců tajemných křivolakých stínadelských uliček, plácků a zákoutí, dokáže zpaměti převyprávět historii žlutého kvítku. Toho kvítku, kterým Vontové zasypali rakev Roberta Komoura zemřelého na následky zranění v jedné z nesčetných vontských bitev. Z tohoto kvítku pak vznikl odznak všech Vontů - žlutý špendlík. Co symbolizuje, to se dovídáme nejobsáhleji v závěrečné kapitole Foglarova románu Stínadla se bouří.
Žlutý kvítek se však později přenesl z klop knižních hrdinů i na obleky živých chlapců a děvčat. To když Jaroslav Foglar, jako redaktor poválečného časopisu Vpřed, zavedl odznak žlutého kvítku pro všechny čtenáře...

"Já, Maxmilián Dráp, odcházím dobrovolně z tohoto světa. Tajemství mé smrti objevíte tam, kam dopadne vikýřem sluneční záře 8. září v pět hodin odpoledne. Sledujte pravý horní roh ozářené plochy! Maxmilián Dráp v předvečer své smrti 8. září 1901“

Nad tennisovými dvorci zvolna hasnul den, a je za námi další rok. Rok, který byl ve znamení koronavirové pandemie. Přesto přinesl celou řadu zajímavých událostí, o kterých jsme s radostí informovali (hry, výstavy, setkání, vydání knih, badatelské objevy) a to nejenom prostřednictvím webu. Těší nás vaše příspěvky, fotografie, které nám zasíláte na redakční e-mail info@bohousek.cz. Máme radost ze spolupráce nejen s "domovskými" kamarády ze Sdružení přátel Jaroslava Foglara, ale i dalších organizací, které nesou Jestřábovo jméno (Akademie Jaroslava Foglara, Skautská nadace Jaroslava Foglara, Kruh nezávislých foglarovců a další). Velkým překvapením pro nás bylo udělení čestných odznaků Rychlých šípů, které jsme za dlouholetou propagaci života a díla Jaroslava Foglara obdrželi v loňském roce od Skautské nadace Jaroslava Foglara při příležitosti odhalení lavičky Záhada hlavolamu v ulici Za Haštalem.
Jsme rádi, že Bohoušek je stále nejpodrobnější kronikou foglarovského dění na internetu, v systému je od roku 2000 více než 3300 článků. Těšíme se na vaše zprávy, pozvánky, fotografie, názory a komentáře - pojďte spolu s námi tvořit Bohouška i v následujícím roce!

Vaše redakce Bohouška, která pracuje od roku 2000 v neměnném složení: Tomáš Hromádka - Krizmen (redaktor), Petr Molka - Best (webmaster) a Milan Lebeda - Alpín (vedoucí)

Před sto deseti lety, 17. července 1911, zemřel v Poděbradech Jindřich Foglar, otec Jaroslava Foglara.
Na rozdíl od Marie Foglarové, manželky Jindřicha a matky Jaroslava, které se dostává v řadě nejrůznějších publikací i v dalších materiálech věnovaných Jaroslavu Foglarovi poměrně obsáhlé pozornosti, Jindřich Foglar stojí poměrně stranou badatelského i publikačního zájmu. Informace o něm se téměř ustálily vlastně na třech - neustále přejímaných a opakovaných - bodech: narodil se, oženil se, zemřel.
Z určitého pohledu je to pochopitelné, neboť v životě Jaroslava respektive celé rodiny Foglarových sehrál Jindřich Foglar bohužel jen relativně krátkou roli, zatímco Marie Foglarová se za svých sto dva roků života stačila ve vzpomínkách nejen svého syna zapsat mnohem výrazněji a početněji.
Životní cesta pana Jindřicha byla krátká, vydejme se na ni – v ještě větší zkratce, po téměř sto padesáti letech, i my.
Toho středečního dne 11. prosince 1872 se Hermíně (roz. Švejdarové) a Jindřichu (st.) Foglarovým v Unhošti, městečku nedaleko za Prahou, narodil Jindřich Jaroslav Foglar.

Šestého dne července měsíce LP 1907 v půl druhou hodinu odpolední v sobotu ve výročí upálení Mistra Jana Husi narodil se náš druhý jedináček a sice v Praze II v ulici Benátecké číslo 3.
Den byl překrásný a Mamičce pomáhala paní Bába Černá z Prahy bez pomoci lékařské.
Mamička a děťátko zdrávo, buď jméno Boží pochváleno!
Náš Zděnda malej jen několik minut před narozením bratříčkovým na pohovce usnul! - -
Ten se podiví, až ho uvidí hajat ve své postýlce.


6. července 1910 ve středu večer ¾ na 10 - na den upálení mistra Jana Husi. –
Dnes je našemu Vávečkovi 3 roky a vinšoval jsem mu v postýlce, aby se mu stejně dobře tak vedlo aspoň ještě třicetkrát tak Dlouho.

Zápisy do rodinné kroniky rodiny Foglarových provedl otec Jaroslava Foglara Jindřich Foglar; opravy respektive doplnění zápisu z roku 1907 ohledně průběhu porodu učinila maminka J. Foglara Marie Foglarová.

"Ta klukovská léta a krajina dětství byly tak nádherné, že jsem na ně nemohl zapomenout. A druhý důvod, proč píši pro děti? Nejvděčnější, nejzvídavější čtenáři jsou ti, pro které je zahrada ostrovem a potok veletokem. Pamatuji se na to." - Svatopluk Hrnčíř Před devadesáti pěti lety se narodil Svatopluk Hrnčíř (21. 5. 1926 - 4. 9. 2014), spisovatel, redaktor (Ohníček, Pionýr, Slovíčko ve Svobodném slově), člen Sdružení přátel Jaroslava Foglara a jeho Pražské pobočky… , neuvěřitelně skromný člověk se stále mladou duší kluka – písaře dávného klubu Mladého hlasatele.