11. února 2025 uplynulo 120 let od narození legendárního malíře Zdeňka Buriana, který pro Jaroslava Foglara ilustroval knihy Hoši do Bobří řeky a Chatu v Jezerní kotlině a k dalším knihám přebaly. Kromě ilustrování dobrodružných knih je známý svými paleontologickými rekonstrukcemi, které vytvářel společně s Josefem Augustou. V loňském roce mu byla v Praze odhalena pamětní deska v pražském Podolí. Letos výročí připomenula Česká televize v pořadu Události v kultuře (11.2.2025), dětem doporučujeme zhlédnout pořad Zprávičky, u kterého je pro ně připraven také pracovní list.

Devadesát pět let nás dnes dělí od okamžiku, kdy se 4. 2. 1930 v Praze narodil Otto Janka – Ropim, spisovatel a publicista, skaut a činovník, člen 2. oddílu vodních skautů v Praze, autor dobrodružných příběhů pro děti, historických prací a sborníků, beletrizujících životopisných příběhů, ale i rozhlasových her a televizních scénářů a mnoha dalších prací.
Zemřel náhle 28. 8. 2009 a odešel tehdy uprostřed rozdělané práce a mnoha dalších plánů.
Měsíc po Ropimově úmrtí vyšla jeho nová kniha Čas skautů.
Autor v tomto sborníku vzdal hold dvaceti význačným postavám prvního století skautského hnutí - od Roberta Baden-Powella a Ernesta Thompsona Setona i Antonína Benjamina Svojsíka či Josefa Rösslera-Ořovského až po dnešek, a začátkům vodáctví u nás. Jedna kapitola je věnována též Jaroslavu Foglarovi – Jestřábovi.
Rok po odchodu Otto Janky přišla jeho publikace Stopy vedou k Bobří řece.
Je rovněž věnována jednak Jaroslavu Foglarovi - Jestřábovi, jednak Jestřábovu odchovanci z pražské Dvojky Radko Kadlecovi – pozdějšímu bratru Bernardovi z řádu Dominikánů, jehož působení zpracoval O. Janka také ve svém dřívějším titulu Bernard od Šíleného koně.

Před 26 lety odešel Jaroslav Foglar.
(6. července 1907 – 23. ledna 1999)

Již dvacet šest let uplyne ve čtvrtek 23. ledna od smutného okamžiku, kdy odešel Jaroslav Foglar - Jestřáb.
Zástupci Pražské pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara uctí Jestřábovu památku tradičně u jeho hrobu na Vinohradském hřbitově krátkou pietní vzpomínkou.
Setkání účastníků z řad SPJF, ale i veřejnosti, se uskuteční ve čtvrtek 23. ledna 2025.
Místem srazu je hlavní vchod (vstupní prostor za branou) na Vinohradský hřbitov z Vinohradské třídy, čas odchodu k hrobu je v 16.30.

Když občas na pátek připadne třináctý den v měsíci, asi i ti nepověrčiví trošičku zbystří :-) ...
Číslo třináct zaujímá v tvorbě Jaroslava Foglara i v oddíle, který vedl - v skautské Pražské Dvojce - Hoších od Bobří řeky, nepřehlédnutelné místo. A najdeme ji - třináctku - v souvislosti s foglarovským světem, leckdy i nečekaně ... Připomeňme si fenomen foglarovské třináctky naším starším článkem Když napočítáme do třinácti ...

Ještě než se nad Lidicemi zastavilo zlo, aby přineslo oheň a křik a neštěstí, které pak vystřídala věčná tma a věčné ticho a věčné nepochopitelno, v čase kdy šlo ještě snít, v čase, kdy šlo ještě žít, rozhodlo se na podzim roku 1939 několik lidických kluků, že si založí klub Mladého hlasatele. Pojmenovali se Strážci černých lesů, odeslali do redakce přihlášku a první klubovní hlášení a... 21. 10. 1939, když si koupili v trafice pana Pospíšila u zdi kostela svatého Martina, coby dup od jejich vesnické dvoutřídky, osmé číslo Mladého hlasatele a nedočkavě jej otevřeli na klubovní stránce, našli se – hurá! – v přehledu nových klubů. Pro kluky – novopečené klubaře – to musel být svátek.
Ten sváteční den Strážců černých lesů po 85 letech připomněla v Lidicích v neděli 20. 10. 2024 akce Pražské pobočky Sdružení přátel Jaroslava Foglara.

Zápis v oddílové kronice ze soboty 17. října 1964 oznamuje:

"Večer jsem začal psát III. knihu. Jen koncepty, témata," napsal si Jaroslav Foglar hned 1. ledna 1934 do svého deníku. Tak se začala odvíjet historie první knižně vydané foglarovky - Přístavu volá. Rukopis pod názvem Modrý život Jiřího Dražana měl napsaný poměrně rychle, popsané listy se na hřišti ve Vršovicích a na Kleovce plnily poměrně rychle, čistopis Jestřáb začal psát už 12. února a jinak zažíval profesně šťastný rok - ve Slovíčku mu vycházeli Hoši od Bobří řeky, psal další články, promýšlel obsah nového časopisu pro mládež, řešil také problémy s budoucí klubovnou na vodě - lodí Orlice, vztahy ve svém oddíle i soukromí.
Rukopis knihy v průběhu jara zaslal do soutěže nakladatelství Melantrich o nejlepší knihu pro mládež (do soutěže se přihlásilo celkem 68 autorů). Do knihy vtělil myšlenky Modrého života, který se v průběhu letních měsíců snažil sám dodržovat. A v pátek 14. září si do deníku výrazně zapsal heslo: "Doma nález: MELANTRICH - CENA - VNITROMĚSTO."
O čtyři dny později vyšla v novinách A-Zet kritika soutěžních děl a ve středu 19. září 1934 převzal v Melantrichu cenu. Společně s Jaroslavem Foglarem získali cenu (a finanční odměnu 10 000 korun rozdělenou na tři části) Josef Věromír Pleva (1899 - 1985) za knihu Hoši s dynamitem a Josef Heyduk (1904 - 1994) za knihu Hoch a džbán. Knihu pod změněným názvem Přístav volá vydal Melantrich 8. listopadu 1934.

Komiksy o Rychlých šípech od Jaroslava Foglara přinášejí nejen příběhy o dobrodružství a přátelství, ale také o silném vztahu k přírodě a zvířatům.

Když občas na pátek připadne třináctý den v měsíci, asi i ti nepověrčiví trošičku zbystří :-) ...
Číslo třináct zaujímá v tvorbě Jaroslava Foglara i v oddíle, který vedl - v skautské Pražské Dvojce - Hoších od Bobří řeky, nepřehlédnutelné místo. A najdeme ji - třináctku - v souvislosti s foglarovským světem, leckdy i nečekaně ... Připomeňme si fenomen foglarovské třináctky naším starším článkem Když napočítáme do třinácti ...

Nakladatelství Olympia bylo v letech 1969 - 2017 dvorním vydavatelem knih Jaroslava Foglara. Za uvedenou dobu zde vyšlo celkem 107 titulů, jichž byl Jaroslav Foglar autorem nebo se na nich podílel. V roce 1969 vyšla v Olympii kniha Vladimíra Rogla Správnou stopou, do které Jestřáb napsal úvodní povídku, v témže roce spatřily světlo světa také knihy Pod junáckou vlajkou, Dobrodružství v Zemi nikoho a Devadesátka pokračuje. O rok později vyšla kniha Stínadla se bouří. Pak vlivem normalizace nastala sedmnáctiletá pauza.

V dnešním uspěchaném světě, kde se často zdá, že každý hledí jen na své vlastní zájmy, je důležité se zastavit a zamyslet se nad významem charity. Mezinárodní den charity, který připadá na 5. září, nám k tomu dává skvělou příležitost.
Charitativní činnost má v našich zemích hluboké kořeny. Od středověku až po současnost lidé vždy nacházeli způsoby, jak pomáhat méně šťastným. Tato tradice solidarity a vzájemné pomoci je něčím, na co můžeme být právem hrdí. Jednou z nejvýznamnějších postav v dějinách české charity je svatá Anežka Česká. Ve 13. století založila v Praze špitál a klášter Na Františku, kde se starala o chudé a nemocné. Její odkaz žije dodnes a inspiroval mnoho dalších lidí k pomoci druhým.

Je to již patnáct let, kdy 28. 8. 2009 náhle zemřel Otto Janka – Ropim (nar. 4. 2. 1930 v Praze), spisovatel a publicista, skaut a činovník, člen 2. oddílu vodních skautů v Praze, autor dobrodružných příběhů pro děti, historických prací a sborníků, beletrizujících životopisných příběhů, ale i rozhlasových her a televizních scénářů a mnoha dalších prací.
Odešel tehdy uprostřed rozdělané práce a mnoha dalších plánů.
Měsíc po Ropimově úmrtí vyšla jeho nová kniha Čas skautů.
Autor v tomto sborníku vzdal hold dvaceti význačným postavám prvního století skautského hnutí - od Roberta Baden-Powella a Ernesta Thompsona Setona i Antonína Benjamina Svojsíka či Josefa Rösslera-Ořovského až po dnešek, a začátkům vodáctví u nás. Jedna kapitola je věnována též Jaroslavu Foglarovi – Jestřábovi.
Rok po odchodu Otto Janky přišla jeho publikace Stopy vedou k Bobří řece.
Je věnována jednak Jaroslavu Foglarovi - Jestřábovi, jednak Jestřábovu odchovanci z pražské Dvojky Radko Kadlecovi – pozdějšímu bratru Bernardovi z řádu Dominikánů, jehož působení zpracoval O. Janka také ve svém dřívějším titulu Bernard od Šíleného koně.

“(Za) dvacet let!” usykl trochu posměšně Šťoura. “Člověče - - - to už budeme staří a dospělí…” (J. Foglar, Rikitanovo proroctví)

Nevím a naprosto bych si vymýšlel, kdybych tvrdil cokoliv o tom, že jsme si s Petrem Molkou - Bestem a Tomášem Hromádkou - Krizmenem 29. srpna 2000, tedy v předvečer dne, kdy si foglarovci připomínali 60. výročí prvního vydání Záhady hlavolamu, a kdy jsme spustili náš foglarovský magazín www.bohousek.cz, kladli za cíl, či dokázali vůbec představit nějaký časový horizont, po který budeme Bohouška tvořit, bude-li ovšem o něj na počátku vůbec nějaký čtenářský zájem.