Poselství ze Stínadel se začalo točit právě před deseti lety

Pozvánka
Dovoluji si Vás pozvat na první pracovní schůzku všech iniciátorů filmu "Poselství ze Stínadel", která se koná v pondělí 5. září od 17 hodin u sv. Jiljí na Starém Městě. S sebou si vemte své scénáře a texty. Přijďte všichni včas. Nutná účast a dochvilnost všech již vybraných herců.
Za filmový štáb: Karel Eskalik Hrivňák

Málem by ten deset let starý, mírně zažloutlý papírek z mých prstů vzal podvečerní vánek a odnesl jej ještě dále do historie... Na dlažbu ulic dopadají první hlasy zvonů, zprvu slabé, ale stejně jako postupně mohutní jejich zvuk, tak sílí i hlasy lidské - deset let staré, to jak listuju notně užmoulaným scénářem ... a v hlavě se mi začíná odvíjet jakýsi "film o filmu". Místy rozmazaný, některé záběry jsou už poničené téměř celé a tudíž nezřetelné ...
Stejné místo, stejní lidé - jiný rok, i když - ti lidé už taky nejsou vlastně stejní a někteří už nejsou vůbec ... Zvony utichají, poslední ozvěnu už přišlapujeme zpět k dlažbě - vyrážíme s Eskalikem do uliček zapříst rozhovor o natáčení, o plánech ...

-  Proč jsi natočil film právě s foglarovskou tématikou?

Já myslím, že jsme v té době netočili film, ale chtěli jsme si na Stínadla hrát. Musím být přesný, hodně lidí ví, že ve filmu hrají skuteční Vontové a celé natáčení byl projekt hlavně lidí z organizace, Města, Františku a Z. S.
Myslím, že v té době a vůbec v dějinách novodobé "éry" Stínadel to byl největší uskutečněný projekt, na kterém spolupracovali všichni, a to bez významějších konfliktů mezi různými skupinami. Paradoxem je to, že film produkovala Novoměstská televizní společnost a štáb byli kluci z "Druhé strany". Naštěstí pomocný režisér byl člověk z Města, Gábina Vernerová.  

- Když jsi začal s natáčením, bylo ti 16 let a učil jsi se práci s dřevem, ale pak se tvoje cesta uhnula jiným směrem. Co jsi za těch 10 let profesně stihnul?

Tak, jako velký cíl jsem si stanovil pracovat s největším stínadelskym režisérem Petrem Kotkem, což se mi podařilo a stali se z nás, myslím, dobří přátelé. Dělali jsme spolu například nedělní komponovaný Večer s... Rychlými šípy, celovečerní pásmo o Jaroslavu Foglarovi a tajemnu. Tam také byla možnost sledovat na veřejnoprávní televizi ty nejtajnější materiály z V. O., filmy, Cetu za modrým svtělem 1 atd. Naposled jsme dělali v cyklu rodinné stříbro dokument  Hlavolam jménem Jaroslav Foglar.
Krom toho jsem začal sám točit dokumenty a třeba i reklamy atd.
Ale "Poselství" mě ovlivnilo na celý život. Vlastně bych ho jedno uchtěl natočit jako seriál pro mládež, jen se bojím, že by tomu mladí nerozuměli  a byl by to spíš film pro velké kluky a holky.

 
- Co ti z natáčení i s dnešním odstupem zůstalo v paměti nejvýrazněji?

Často vzpomínám na E.T.ého, který hodně mluvil do scénáře. Dneska už můžu prozradit, že on v době, kdy hrál V. V., ve skutečnosti byl hlavou organizace a proto jsem mu nechával úplnou volnost v té roli.
Také si pamatuji na Bzuka, který neustále měnil kostýmy a film skriptově nenavazoval.
Oba kluci už bohužel mezi námi nejsou a myslím, že Poselství tím má také svou hodnotu. Zajímavé je to, že oba se na natáčení aktivně podíleli.
Také si vzpomínám na těch nekonečných deset měsíců, co natáčení trvalo. Pamatuji si, kdy se přetáčely některé scény, protože bylo špatné počasí a nepodařilo se sehnat všechny herce.
Napadá mě, že na Tlesku jsme natáčeli celkem třikrát jeden jediný obraz: poprvé bylo špatné počasí, podruhé nám zbourali lešení za kostelem sv. Michala a ještě k tomu nepřišel Velký vont. Do třetice všeho dobrého.
Ještě mám dva zážitky.
Ten jeden je z natáčení v Motole, scéna s létajícím kolem. Bylo tam tenkrát hodně lidí. Myslím, že to je nejpočetnější scéna ve filmu. Měl jsem strach, aby se nikomu nic nestalo a pak také o Utaha, který dabloval kaskadéra na létajícím kole. Kdyby se mu něco stalo, tak budeme muset natáčení ukončit. Dopadlo to dobře.
Ta druhá je natáčení v klášteře u Dominikánů, kde to dobře nedopadlo. Utah si zlomil nohu. Takže jsme to dotočili za šest týdnů.

 
- Jak dlouho trvala realizace celého projektu?

Myslím, že od nápadu k premiéře to byly necelé tři roky.
Tou nejdelší částí byly asi dokončovací práce. Když jsme film začali stříhat, dělali jsme nejdříve off-line a původní verze filmu měla přes tři a půl hodiny. Zajímavostí je také, že jsme natočili celkem 790 minut. Nakonec jsme se prostříhali až ke 133 minutám, což je z filmařského hlediska 1:6, takhle se točí v Hollywoodu...

 
- Co bylo nejtěžší?

Největší prohra byla, když se nám nedařilo držet lidi, kteří od začátku slibovali plné nasazení a po několika týdnech ztratili o natáčení zájem.
Také myslím, že původní myšlenka nebyla natočit film, ale dát Organizaci nějakou náplň. V té době jsem vedl ulici a společně jsme ovládali dění na Starém Městě. Chtěli jsme, aby se lidi začali zajímat také o něco jiného, než o spory mezi ulicemi.

 

- Připravuješ nějaký film s podobnou tématikou?

Již několik let sbírám materiál na polodokumentární fikci "Nápis na zdi," musím zdůraznit, že název vymyslel Best.
Bude to příběh na pozadí historie událostí v Organizaci a celý film bude pátrat po historii dění v uličkách.
Samozřejmě, že prozradíme nějaké tajemství, jak to bylo a mnoha lidem odpovíme na otázky, které si kladli, když na Město chodili.
Doufám, že zbylo pár pátračů, kterým tento film pomůže a dá jim novou naději, že nějaká Stínadla někde existují.
Netroufám si odhadnout, kdy film dokončíme.
S Utahem už jsme se několikrát sešli a neustále měníme dramaturgii. Neumím se rozhodnout, pro koho "Nápis" točíme. Jestli to je opravdu dokument z historie Města a Stínadel založený na suchých faktech, nebo fiktivní vymyšlený příběh, který je touto historií inspirován. Kdyby měl někdo lepší nápad, ať se mi ozve.

 
- Plánuješ obnovenou premiéru?

Určitě. V roce 2006 to bude deset let od premiéry. Když budou diváci, zájem i čas, mohli bychom to pojmout jako takové setkání po deseti letech. 

---

Amatérský hraný film Poselství ze Stínadel byl natočen volně na motivy stejnojmenného příběhu Josefa Červinky - Grifina. (Tento příběh byl ve své době jedním z "3." dílů stínadelských příběhů Jaroslava Foglara a navazoval na Záhadu hlavolamu a Stínadla se bouří. V současnosti vychází na pokračování v měsíčníku Moje 1. noviny a v edičním plánu jej má nakladatelství Leprez.)

Natáčení započalo 12. září 1994, premiéra se konala 12. září 1996.

Scénář a režie: Karel Hrivňák - Eskalik

Kamera: Zbyněk Havlíček

Hlavní role:

Štěpán Dolejš: Filip Kožner - Utah

Jakub Just: David Všetula

Dále hrají:

Velký Vont: + Jiří Šebesta - E. T.

Sklípkan: Petr Stejskal

Širokko: Marek Pokorný

Petr Rybák: Erik Veselý

Skoba: Viktor Vilhelm

Laryk: Tomáš Müller

Bolek: Pavel Rubín

Karel: David Vobr

Vlk: Jan Kubečka

Elk: Radek Lunga

Bob: Jiří Weil

Amazonka: Hana Zahradníčková

Amazonka II: Markéta Stárková

Mažňákovec: Petr Havránek

Mažňákovec II: Filip Crhák

Marcela: Gabriela Vernerová

Kosatka: Miroslav Maleček

Ing. Ontl: Milan Lebeda

Dr. Vrána: Petr Molka

Mažňák: Radek Čipera

Skarlant: + Václav Belza - Bzuk

a další ...

 

Filmový štáb: Jiří Weil, + Jiří Šebesta, Viktor Vilhelm, Gabriela Vernerová, Marek Pokorný

Fotografové: Filip Crhák, Marek Pokorný, Andrea Seqensová,

Kameramani: Zbyněk Havlíček, Jan Mrkvička

Stavby a výprava: Filip Kožner

Střihači: Karel Hrivňák, Zbyněk Havlíček

Asistenti střihu: Filip Kožner, Roman Bonga

Střih: ŠUM, Karel Hrivňák

Dokončovací práce: Studio Město, Filip Kožner

Digitální efekty: Ernest Salamanca

Klapka: Gabriela Vernerová, Kristýna Chmelařová

Kostýmy: Filip Crhák, Petr Havránek

Vyrobily:

Novoměstská televizní videospolečnost

a

Subrossa

Franzfilm

Etkali 1994