Tábor s Bobří stopou - 10. srpna 1992

Probudili jsme se vstříc jasnému nebi. Rozcvička nebyla, místo ní se šlo do Rájeckého Jestřebí na nákup. Koupily se potraviny, hlavně mléko. Ihned po návratu se začalo řezat dřevo na pagodu. Kolem 9.15 přijeli z televize. Začali hned točit. Rychlonožka lasuje, řezáme dřevo, táborák atp. Televize nám zhatila plány. Sice tu měli kamery SONY, ale nic moc. Dělali jsme taky Setonův hrnec z vepřové plece. vykopala se jáma, tam jsme odnesli žhavé kameny, na to se daly kopřivy, pak maso zabalené v alobalu, zase kopřivy, kameny a hlína. Pak se hrál pro televizi lakros (družstvo, kde jsem hrál, vyhrálo 7:5). Pak se šlo k setoňáku. Po odkrytí země se linula vůně pečené cibule. Maso bylo jakž takž. Snědli jsme to s omáčkou a rozvařenou rýží. Televizní štáb si dal s námi, ale asi jim to moc nechutnalo, jeden po druhém mířili k odpadovce. Nakonec se objevila závada, myslelo se, že se to už nespraví. Spravilo se. Nástup se nacvičoval 4 x, než byl dobrý pro televizi. Pak byl malý ohýnek v týpku. Delfín přinesl staré foglarovky (I. vydání) a povídalo se. Také se pro televizi slaňovalo v týpí. To byla Vlčice. Pak již odešli a tábor mohl konečně pokračovat svým životem. Vzhledem k tomu, že jsem měl službu, musel jsem zůstat v táboře, ostatní se šli vykoupat. Cook s Jestřábem šli pro zásoby. (Ještě jsem zapomněl, že Šipky šly dopoledne na „střeleckou stezku“, my půjdeme zítra) K večeři byla bílá káva a párky s kečupohořčicí. Večer jsme strávili při ohýnku v týpí, kde se povídalo o indiánech. zaujalo mne vyprávění o Aztécích a Incích. Nakonec už všichni (únavou) usnuli (skoro).