Píše se první rok 22. století, čili 2101. Ke kosmické stanici Institutu kosmického sledování (= IKS) se blíží transportní raketoplán. Na jeho palubě jsou i čtyři kadeti - studenti Gymnasia kosmické přípravy z Prahy.
Kadeti ještě netuší, že se z nich mají stát Strážci času, kteří na palubě experimentálního časostroje prožijí neuvěřitelná dobrodružství. Tahle čtyřka nebude proti tomu, když se přidružíte a na palubě Exíku, jak časostroj nazvou, s nimi budete cestovat do minulosti deseti evropských zemí.
Na závěr se ještě se Strážci času IKS zúčastníte putování slavného poselstva českého krále Jiřího z Poděbrad z Čech až na konec světa.
Kreslený seriál dle scénáře Vlastislava Tomana nakreslili Michal Kocián, Vladimír Bican, Zdena Kocourková a Václav Pergler.
Knihu s rozsahem 160 stran formátu A4 vydalo nakladatelství Olympia.

Strážci třetí generace
První příhody klubu Strážců jsem začal psát pro časopis ABC v roce 1967. Tehdy časopis organizoval zájmové pionýrské kluby, a to raketové posádky se zaměřením na techniku, hlídky přírody se zaměřením na ochranu přírody a konečně dívčí kluby s poněkud pestřejším programem. Po Rychlých šípech Jaroslava Foglara, které svá dobrodružství prožívaly především v první polovině 20. století, Strážci už byli kluci žijící v období poválečného rozvoje vědy a techniky i vstupu člověka do vesmíru. A byla tu hojně zastoupená i děvčata z klubu Vlaštovek.

V Galerii Jiřího Trnky probíhá od 7. prosince do 19. ledna výstava Ženy a dobrodružství Bohumila Konečného.
13. 12. 2018 a 17. 1. 2019 komentované prohlídky s kurátorem výstavy Janem Hosnedlem
8. 1. 2019 projekce filmu Ladislava Moulise BIMBA - příběh zapomenutého malíře a beseda s kurátorem výstavy
Plzeňský rodák Bohumil Konečný přezdívaný Bimba (19. dubna 1918 – 14. ledna 1990) je výjimečný a znovu objevovaný malíř a ilustrátor 2. poloviny 20. století.
Bohumil Konečný se v Plzni narodil a až do absolvování reálky zde žil, později se sem vracel za rodiči. Jeho spolužákem byl Miroslav Horníček. Na jejich studentská léta vzpomínal Horníček takto: „Já chodil s Bimbou od první třídy a už tenkrát ho vodili kantoři od třídy ke třídě, aby klukům maloval na tabuli kovboje, koně, indiány. Byl to takový ideál mých klukovských let, milovali jsme společně Douglase Fairbankse a znali jsme se pak ještě na reálce. On maturoval o rok dřív, začali jsme stejně, ale já tercii opakoval. Tak mi o rok unikl.“
V Plzni vznikla Konečného slavná školní karikatura profesorského sboru kulometná rota, jeho první ilustrace pro časopisy Ahoj, Humoristické listy, Rozruch, ilustrace pro knihy Jaroslava Foglara Boj o první místo a Přístav volá či erotické Intimní obrazy.
Touto výstavou se Bohumil Konečný - Bimba do Plzně symbolicky vrací.

Vánoce Tondy Pírka jsme pojmenovali drobnou charitativní akci členů a přátel Sdružení přátel Jaroslava Foglara.
Nesměle jsme začali v Pražské pobočce SPJF v roce 2014, ale připojit se můžete i u vás, jako to už udělala třeba Ostrava.
Podobně jako Rychlé šípy jsme chtěli udělat někomu radost a od roku 2014 nosíme dárečky do Fakultní nemocnice v pražském Motole dětem, které v čase vánočním musí být v nemocnici. Ke každému dárečku přidá SPJF ještě časopis Bobří stopa.
Dárečky vybíráme po Večeru světel 17. 12. a předem děkujeme za plyšáky, knížky, autíčka, panenky, ježky v kleci a jiné věci.
Buďte "Rychlými šípy" i o Vánocích a pořádně se na to připravit můžete již nyní tímto dobrým skutkem.
Letos můžete na Večer světel (17. 12. v 17 hodin ke kostelu sv. Haštala v Praze) přinést také staré nepotřebné brýle, které pošleme do Afriky potřebným.

Turistickou známku můžete získat na akcích Akademie Jaroslava Foglara.

Svátek Večer světel, vycházející ze stínadelské trilogie Jaroslava Foglara, si příznivci tohoto autora a jeho díla na mnoha místech republiky připomínají vždy 17. 12., tedy v den, kdy vyšel (v roce 1938) na stránkách Mladého hlasatele první kreslený příběh Rychlých šípů. Letos tedy v den 80. narozenin Rychlých šípů.
Tradiční Večer světel v Praze se uskuteční v obvyklém čase a na obvyklém místě: Sraz 17. 12. 2018 v 17:00 (konec akce přibližně 18:00) - prostor u postranního vchodu kostela sv. Haštala na Haštalském náměstí v Praze 1 (naproti Anežské ulici).
Nezapomeňte svíčku či lampion!

V rámci probíhající série aktivit pražského 48. klubu oldskautů Jestřábi k letošnímu kulatému výročí kresleného seriálu Rychlé šípy se ve středu 12. prosince 2018 od 18 hodin uskuteční komponovaný galavečer – Rychlé šípy slaví 80 let.
Akce je součástí projektu Akademie Jaroslava Foglara. Návštěvníky uvítá sál suterénní Galerie Toyen v Informačním centru MČ Praha 3, Milešovská 1. Vstup do infocentra je z nároží nám. Jiřího z Poděbrad a Milešovské ulice.
Kapacita sálu galerie je však omezena (cca 70 míst), takže pro účast je doporučena rezervace. Už krátce po vyvěšení letáků v Informačním centru si zamluvili místa v sále první zájemci. Další si mohou rezervaci zajistit v Informačním centru osobně, nebo telefonicky na čísle 222 232 464.

V roce 2017 redakce Bohouška sehnala pro Jaroslava Foglara palubní lístek pro misi na MARS. Před dvěma dny InSight na "rudé planetě" úspěšně přistál a je plně připraven zkoumat seizmické parametry rudé planety.

Soutěž o tři výtisky knihy Miloše Zapletala Stezka odvahy začíná 28. 11. a končí 19. 12. 2018.

V napínavém příběhu šestnáctiletého Ježka o jeho osamělé táborové zkoušce odvahy v Jizerských horách v dnes již slavné knize Stezka odvahy se nepřímo setkávají dvě legendy, které nepřehlédnutelně ovlivnily několik generací dětí a jejich vedoucích z oddílů a jiných kolektivů tíhnoucích k pobytu v přírodě. Jsou jimi autor knihy Miloš Zapletal - Zet a románový vedoucí oddílu Náčelník, jemuž je předobrazem Miloslav Nevrlý - Náčelník. Oba spolu řadu let vedli skautský respektive turistický oddíl. Stezka odvahy naposledy vyšla v roce 2015 u příležitosti lednových 85. narozenin Miloše Zapletala, Miloslav Nevrlý stejný počet let dovršil letos v říjnu.

Bohoušek jako poděkování oběma osobnostem vyhlašuje
soutěž o tři výtisky vydání knihy Stezka odvahy autora Miloše Zapletala z nakladatelství Václav Vávra.
Soutěž začíná 28. 11. a končí 19. 12. 2018.
Soutěžní kategorie:
A) NAKRESLI nebo VYFOŤ přírodní krajinu.
B) NAPIŠ krátce, co podle tebe znamená, když se o někom říká, že je odvážný. Může to být úvaha, ale i povídka, fejeton, báseň...
C) DARUJ knihu Stezka odvahy. Napiš, komu bys rád věnoval knihu Stezka odvahy a proč.

…
,,Náčelníku, já tedy jdu na stezku odvahy!"
Snažil jsem se to říct docela obyčejným hlasem, ale znělo to asi dost nafoukaně. Není lehké tvářit se docela obyčejně, když na vás zírá dvacet párů očí, najednou nevíte, jestli máte ruce založit za záda nebo je vrazit do kapes, taky je pro vás problém, kam vlastně koukat, když hledíte na ostatní, kteří hledí na vás, vypadá to dost trapně, jako že se vytahujete, ale když uhnete pohledem stranou, zdá se, jako kdybyste si hráli na skromňouška, a to je ještě hloupější. Takže si člověk nakonec začne nesmyslně prohlížet špičky svých bot, stojí jako panák ze dřeva a mluví úplně nepřirozeným hlasem - zkrátka trapas. Trapas, ale přitom ohromně příjemný pocit, protože je vám příjemné, když se na vás všichni dívají. Teď jsem to vyjádřil přesně: příjemný trapas.
Náčelník na mne vrhl zkoumavý pohled.
,,Máš všechno, Ježku?"
,,No jasně," odpověděl jsem. ,,Foťák, expozimetr, zásobu filmů, mezikroužky, spacák...“
,,A jídlo?"
„Taky. Jenže mi ho dali málo."
,,Málo?" podivil se Náčelník. ,,Co všechno ti dali?"
,,Šest kostek cukru, deset deka vloček, čtvrt kila mouky a lžíci soli," řekl jsem nakvašeně.
,,S tím se dá vydržet tři dny," řekl Náčelník a vjel si rukou do vousů.
Chvilku se mu zpytavě dívám do tváře, jestli si ze mne dělá psinu, nebo to myslí vážně. V Náčelníkových hnědých očích svítí veselá světýlka, ale výsměch to není, jen typický náčelnický úsměv. Asi myslí vážně to, co říká. Náčelník je na nás v některých věcech ras. Jinak je prima chlap, nevyměnil bych ho za žádného jiného vedoucího. Zažili jsme s ním už spoustu báječných věcí. Proháněl nás po devateru horách. Umíme od něho senzační písničky. Má sílu jako medvěd, i když se na něho sápeme čtyři najednou, zamete s námi louku. A přál bych vám vidět, jak si to v zimě sviští na běžkách! Je mu něco přes čtyřicet a přitom se chová jako starší kamarád. Zkrátka Náčelník je sekáč. Všechno je na něm prima, až na ty jeho vražedné teorie. Ty nás někdy dovedou pořádně našňupnout. Jednu z nich začíná rozvíjet právě teď, když se chystám do lesů na stezku odvahy.

V letošním roce započalo nakladatelství Albatros na základě smlouvy se Skautskou nadací Jaroslava Foglara s postupným vydáváním knih Jaroslava Foglara.
S Romanem Šantorou - Bobem ze Skautské nadace Jaroslava Foglara jsme si povídali o edičních plánech s výhledem na delší období.

„To není tištěná kniha. Píšu knihu! Já sám ji píšu, rozumíš? Knihu o zvláštních událostech z dalekého světa, který jsem si sám vytvořil. Vždycky jsem rád četl staré, zapomenuté příběhy z dávných dob Divokého západu. A vždy jsem při jejich čtení toužil sám podobnou knihu napsat, ale mnohem větší a krásnější než všechny, které jsem kdy četl. Píšu o Černém Jaguáru, ušlechtilém náčelníku a jeho rudém lidu. Mám v té knize celý vybájený svět s mnohými postavami, které v ní žijí, jednají a já je už tak znám, že je v duchu vidím před sebou, jak vypadají a slyším i jejich hlasy.“
Tak vysvětloval Ludva Grygar Pavlovi Zemanovi jedno ze svých tajemství. Tajemství Zavřené knihy o příbězích indiánského kmene Krí.
Popusť uzdu fantazii a zkus si sám domýšlet svou verzi indiánského příběhu. Rozvíjej, piš, kresli či vybarvuj ji na následujících stránkách, a pokud ti nebudou stačit, přidej si další, ať Zavřená kniha nikdy nekončí…
Zavřená kniha ilustrovaná Pavlem Čechem je samostatnou přílohou Chaty v Jezerní kotlině, kterou v těchto dnech vydává nakladatelství Albatros.

Připomeneš si s námi 18. listopadu, v roce 80ti let Rychlých šípů, 9. výročí zasazení Stromu Jaroslava Foglara rostoucího na Žižkově v Seifertově ulici u tramvajové zastávky Husinecká?
Přivážeš u něj barevnou stužku?
Od 17. listopadu do 17. prosince.

Při oslavě narozenin vypráví dědeček svému vnukovi Danovi a jeho kamarádům rodinnou pověst o Soví jeskyni, skryté v hlubokých lesích a bludišti pískovcových skal v liduprázdném kraji Českosaského Švýcarska. Kdo jeskyni najde, porozumí prý zvířatům, ptáků i rostlinám. Podmínkou je, že se na cestu vydá z Ještědu, přejde pěšky celé Lužické hory, všechny noci stráví v přírodě pod stanem, v nouzovém přístřešku nebo pod širákem a jídlo si musí připravit na ohništi vlastníma rukama.
Danovi, Martinovi i Rendovi je už patnáct let a té staré rodové pověsti se nedůvěřivě usmívají, je to pro ně dětinská bajka. Co je však zaujme, je vyprávění o horách, údolích, nekonečných lesích, skalnatých kaňonech, láká je vidina samostatného dobrodružného putování severními Čechami. A tak se na konci prázdnin vydají na cestu z Ještědu k Soví jeskyni.
Za deset dní ujdou na dvě stě kilometrů, objeví při tom spoustu kouzelných přírodních zákoutí, setkají se s volně žijícími zvířaty a prožijí řadu dobrodružství. Cestou překonávají nečekané překážky, které jim připraví počasí i jejich vlastní nezkušenost. Všechny útrapy jsou však bohatě vyváženy nezvyklými zážitky, radostí z činorodého poznávání přírody, z pocitu soběstačnosti. Při veselých i vážných příhodách se prověřuje a upevňuje jejich vzájemný vztah, poznávají víc i sami sebe. Několikrát se dostanou do kritické situace, ale nakonec přece jen dojdou k cíli, který si stanovili. A poznají, že na pověsti o Soví jeskyni přece jen něco je.
Naplnění touhy po dobrodružství, po poznávání nových věcí, krajin, lidí – to vše přináší tato knížka. Odehrává se v reálném prostředí a její děj probouzí ve čtenáři chuť prožít něco podobného…

Hoši od Bobří řeky (forever)

Tu knížku čet´ jsem jako kluk,
však dodneška mi není fuk…
To není dětský románek,
spíš návod i pro zralý věk,
jak bohatě svůj život žít
v touze prospěšným, lepším být.

Tu knížku čet´ jsem jako kluk,
čas zeleň odvál z dětských luk…
Však peřeje skotačí dál
kol´ Zátoky, kde kdysi stál,
tábor Hochů od Bobří řeky,
co v nás budou žít dál – navěky.

Úkolem pátračů je objevit místo s Rychlými šípy a vyfotografovat jej nebo nakreslit. Akce je vhodná pro všechny bez rozdílu věku. Hra v probíhá od 17. listopadu do 17. prosince 2018. Fotky, obrázky či popisy místa, kde jsou Rychlé šípy ukryty, posílejte buď v elektronické podobě na adresu prebral@seznam.cz, nebo klasicky poštou na Iva Pohunková, Dvorecké náměstí 4, 147 00, Praha. Vyhlášení výsledků proběhne 17. prosince na Pražském Večeru světel. Pošta tedy musí dorazit před tímto datem, případně předána na Večeru světel. Na tři vylosované výherce čeká pěkná foglarovská cena - ježek v kleci, komiks, knížka apod. - www.hledamers.spjf.cz/praha-page.html

Každoroční pátrací hra Hledáme Rychlé šípy se letos, v roce 80. narozenin kultovního klubu, odehraje ve všech krajích. Podrobnosti najdete na společném webu www.hledamers.spjf.cz, tady je vyčerpávající výčet všech měst, kde je možné ode dneška (či v některých městech o pár dní později) Šípáky v životní velikosti na nějakém veřejně viditelném místě hledat:➡️ Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Prostějov, Kroměříž, Pardubice, Hradec Králové, Karlovy Vary, Teplice, Třebíč, Liberec, Tábor a Kutná hora.