Další výstava kreseb Milana Tesleviče v pražské „Osmě“

Výstava je prodloužena do 9. března 2011!
Kreslíř Milan Teslevič se – mimo jinou tvorbu – prosadil mezi významné české knižní ilustrátory zejména rozsáhlou kolekcí kreseb do souborného vydání románové trilogie Jaroslava Foglara Rychlé šípy ve Stínadlech (Olympia 2005) a komiksem Hoši od Bobří řeky (2007).
S nemalou částí zmíněné „jiné tvorby“ se již měli možnost seznámit návštěvníci několika umělcových výstav, které se v posledním desetiletí uskutečnily v různých kulturních centrech hlavního města. Nyní, po více než dvou letech, se Milan Teslevič a jeho kresby vracejí do výstavní síně informačního centra ČSSD v Praze 8 v Zenklově ulici v Libni, kde byla v polovině ledna ve spolupráci s občanským sdružením Osm instalována výstava s názvem Motýl ve tváři Jaroslava Foglara.
Jak již název expozice částečně napovídá, jedná se o další prezentaci vcelku ojedinělého Teslevičova souboru portrétních kreseb zobrazujících spisovatele Jaroslava Foglara. V „Osmě“ jich tentokrát výtvarník představuje rovných 213!
Je až neuvěřitelné, že při takovém množství kreseb lze v každé z nich postřehnout odlišný prvek autorovy kreslířské invence a výtvarného kumštu. Jednou je to originální stínování, podruhé schopnost zachytit jiskru v oku portrétované osoby, jindy zase mistrně vystihnutý, byť téměř neznatelný detail lidské mimiky. To vše Milan Teslevič umí přenést na papír s lehkostí, precizností a výtvarnou graciózností sobě vlastní.
Právě s ohledem na charakteristiku umělcova výtvarného naturelu nutno opět odmítnout tvrzení – či spíše „výkřiky“ – některých Teslevičových kritiků, že spisovatelovy kreslené portréty jsou jen jakýmsi překopírováním fotografií, podle nichž (ve většině případů) kreslíř portréty zhotovuje. Ne, Teslevičovy kresby nejsou kopií, natož plagiátem. Jsou svébytnými díly, které sice vykazují značnou příbuznost s fotografickými předlohami, ale ani se před tímto srovnáváním nijak neskrývají. Přitom však dimenzi technických předloh posouvají do značné hloubky v azimutu originální portrétní techniky. Pokusíme-li se přirovnat (a porovnat) Teslevičovy portrétní zobrazení k jinému uměleckému snažení či činnosti, pak by se dalo říci, že jde o jakýsi „portrétní revival“ /čti: „rivajvl“/. Podobně jako kvalitní revival existuje v muzice, je i obdobný výtvarný žánr – je-li tvořen odpovědně, kreativně i s jistou dávkou talentu autora a jeho fantazie – originálem novým a samostatným. Prostě jen zobrazuje tutéž skutečnost v odlišném úhlu nazírání, není rozhodně odvarem základního archetypu, spíše jeho specifickou esencí.
Poněkud jinými slovy vyjádřil tuto skutečnost v návštěvní knize výstavy jeden z hostů, když napsal: „Kdysi Ludwig van Beethoven na obranu kytary, kterou – na rozdíl od některých jiných skladatelů – považoval za královský nástroj, řekl: Raději svou skladbu uslyším jedinkrát v podání dobrého kytaristy, než na stovce koncertů průměrných klavíristů.“ Tato slova lze přenést i na Teslevičovu tvorbu: I kdyby autor vytvořil jen jediný Foglarův kreslený portrét, tak v mnoha směrech bývá autentičtější, než množství průměrných fotografických snímků-portrétů vytvořených objektivy sice technicky vyspělých, ale emotivně sterilních fotoaparátů, navíc v rukou nenápaditých fotografů. Leckteří z nich sice dokázali kompozičně kvalitně zachytit Jaroslava Foglara v různých pozicích i situacích, ale jen málokdy se na výsledných momentkách zobrazil i jemný motýl ve spisovatelově tváři. A že těch křehkých motýlích křídel se o tvář autora kultovní literatury pro mládež otřelo bezpočet, je nabíledni. Ty více než dvě stovky portrétů Jaroslava Foglara, které se zrodily pod hrotem kreslířského pera Milana Tesleviče, to dokazují víc než výmluvně.
Výstavu Foglarových portrétů doplňuje ještě kolekce půl druhé desítky stínadelských scenérií a dvou desítek kreseb s tematikou Rychlých šípů. Vystaveno je i několik návrhů kolekce razítek s obdobným zaměřením na klub Rychlých šípů. Ovšem i tato komornější část expozice stojí za pozorné zhlédnutí: Mnohé obrazy jsou na veřejnosti vystaveny poprvé (například „koláže“ skutečných pražských zákoutí Starého Města prolínajících se s reáliemi prvků z románových stínadelských epizod), nebo jde o zakázková díla ze soukromých sbírek (patří k nim například poměrně neznámý obraz Rychlé šípy potkávají kominíka, nebo Bratrstvo Kočičí pracky na úprku ze Stínadel), jejichž prezentace bývá značně omezena.
Výstavu lze zhlédnout do konce února v provozních hodinách infocentra v Zenklově ulici 27 v pondělí a úterý od 15 do 18 h, středa 10-18 (přestávka 14-15), čtvrtek 11-14, pátek 11-13. Vzdor tomuto návštěvnickému režimu může být – v případě dalších akcí provozovatele galerie – výstavní síň dočasně nepřístupna i v uvedené provozní době. Před návštěvou je proto dobré se o přístupnosti výstavy informovat na telefonním čísle 777 800 254.