Totemy a indiáni severozápadního pobřeží Pacifiku, to je nová kniha Ivana Makáska - Hiawathy

Na knihkupecké pulty se v minulých dnech dostala nová kniha známého popularizátora a znalce indiánských kultur RNDr. Ivana Makáska – Hiawathy s názvem Totemy a indiáni severozápadního pobřeží Pacifiku.
V předmluvě tohoto svazku známý etnograf, prof. PhDr. Josef Kandert, CSc., mimo jiné píše, že kniha je jedinečným svědectvím o životě a filosofii současných indiánských obyvatel předmětné oblasti Severní Ameriky. Celé území tzv. Severozápadního pobřeží prošlo bouřlivým vývojem, na kterém se podepsal především velrybářský boom. Evropská i americká potřeba velrybího tuku a kostic sem přivedla desítky a stovky plavidel s posádkami, z nichž mnohé neměly jistě daleko do hrdinů románu „Mořský vlk“ od Jacka Londona.
Indiáni se na této velrybí horečce podíleli jednak v roli zásobovatelů, jednak i v roli najímaných plavců a také jako konkurenti evropských posádek, tedy jako místní lovci velryb. V každém případě se stali adresáty výrobků evropské i americké produkce, zejména železných a ocelových nástrojů. Je skoro jisté, že za obrovským rozvojem zdejšího řezbářství stojí právě i dovážené nástroje, které výrazně ulehčily námahu všem sochařům a řezbářům. Byl to nejspíše velrybí boom, který vedl k migraci vnitrozemských indiánských skupin k pobřeží a ke vzniku velkých vesnic, v nichž se tyčily desítky pamětních sloupů. V každé vesnici totiž soupeřilo o moc a společenskou prestiž několik náčelníků a jejich stoupenců. Vnějším výrazem tohoto soupeření pak bylo vztyčování dřevěných památníků a budování velkolepých společenských (rodinných či rodových) domů a také pořádání velkolepých, reprezentativních hostin označované jako „potlače“. Je docela charakteristické, že naše trampské hnutí si přivlastnilo toto označení, nejspíše proto, že anglický přepis tohoto pojmu, totiž „ potlach“, má svou významovou variantu i v českém tlachání.
Ve druhé polovině 19. století zasáhly do vývoje místních kultur centrální vlády, a to jak vláda Spojených států, tak koloniální kanadská vláda. V obou případech byly potlače zakázány s odůvodněním, že vedou k ožebračování indiánů a že se při nich odehrávají barbarské a krvavé obřady. Současně bylo započato silné asimilační úsilí ze strany obou vlád. Když na přelomu 19. a 20. století započali v této oblasti své etnografické a folkloristické výzkumy žáci Franze Boase, v čele se samotným panem profesorem, vypadalo to, že už zkoumají dožívající anebo polomrtvou kulturu.
Knížka Totemy a indiáni severozápadního pobřeží Pacifiku dokazuje, že to byla předčasně pesimistická domněnka. Autor v ní totiž představuje svět moderních indiánů, jimž se podařilo transformovat staré tradice, mnohdy až dodatečně oživené i díky etnografickým monografiím boasovské generace, do podoby současné kultury. Je to, pochopitelně, jiná kultura než byla ta zobrazovaná na kresbách Malaspinovy výpravy v 18. století, anebo popisovaná v povídkách Jacka Londona. Je to však v každém případě svébytná a indiánská kultura současné Severní Ameriky.
O kultuře a umění indiánů Severozápadního pobřeží bylo sepsáno nemálo článků a knih, pokud ale vím, žádná se nepodobá této. V našem, českém prostředí, jde o jeden z mála textů vůbec pojednávající o této oblasti. Vedle Ivana Makáska najdeme jen cestopisnou knížku Nelly Rassmusenové a odborné pojednání bratislavské etnoložky Marty Botíkové.

Barevná publikace v pevné vazbě o rozsahu 320 stran s 260 fotografiemi je opatřena jmenným rejstříkem.
Doporučená cena 450 Kč.
Kniha vyšla vlastním nákladem Ivana Makáska.



S Ivanem Makáskem se čtenáři Bohouška nesetkávají poprvé, o jeho dřívějších titulech si můžete nalézt informace zde i na starém Bohouškovi pomocí vyhledávače.


Autora v kostce představujeme níže, a jen dodáváme, že krátce byl i členem Hochů od Bobří řeky pod vedením Jaroslava Foglara – Jestřába..









RNDr. Ivan Makásek - Hiawatha

Vystudoval přírodovědeckou fakultu UK, pracoval jako profesionální ochránce přírody a ekologický novinář.(Časopis pro ochranu přírody a životního prostředí NIKA vedl 25 let.) Profesionální kariéru ukončil v roce 2006 jako ekologický poradce premiéra vlády ČR.
Popularizuje historii indiánů Severní Ameriky, skautingu, woodcraftu i trampingu.

V roce 1965 založil chlapecký skautsko-woodcrafterský oddíl (kmen) Neskenon, který jako součást pražských Psohlavců, měl v roce 1968 účast na druhé obnově Junáka v naší zemi.
V normalizačním období (po roce 1970), kdy byla skautské organizace i Liga lesní moudrosti zakázány, založil a vedl 2. základní organizaci TARAXACUM, která působila ve Svazu pro ochranu přírody a krajiny - TISu, posléze v Českém svazu ochránců přírody. V Taraxacu dal vzniknout stejnojmennému samizdatovému časopisu, který za jeho vedení dal také vzniknout zmíněnému celostátnímu časopisu NIKA.
Také založil a od roku 1992 - do roku 2006, řídil jako šéfredaktor, skautsko-woodcrafterský časopis Wampumu Neskenonu; zanikl až pro nedostatek finančních prostředků. Jeho doménou bylo šíření tzv. junáckého ekumenizmu (skautské tolerance).

Napsal následující příručky: Kult ohně, Stezkou Neskenonu, Služba (určená roverům), Lakros - sport českých skautů a trampů.
Knížky: V Zemi zeleného rákosí (dětský román), Poselství Svatojánských proudů (dokumet), kronikovou trilogiii - Kluci z Dakoty (dokumentární příběh ilegálního skautingu), Kluci z Neskenonu, Kluci z Neskenonu a Lidé z Midé. Ze své zahraniční cesty do Kanady v roce 2006 vytěžil informace pro svého Malého průvodce po indiánských skupinách Yukonu a Britské Kolumbie, který vyšel v roce 2008 pod názvem Stále vztyčují totemy.







Kliknutím na obrázky se jejich náhledy zvětší.