Současní indiáni a ropné písky. Nová kniha Ivana Makáska - Hiawathy

O zakladateli amerického woodcraftu a skautingu E. T. Setonovi víme, že byl významným malířem, přírodovědcem, cestovatelem i spisovatelem. V knize Arktickou prérií se podělil se svými čtenáři o cestě na sever Kanady k řece Athabasce a ještě dále k jezeru Aylmerskému. Teprve dnes, po více než sto letech, může náš čtenář z předkládaných informací domyslet, jak hluboký byl vztah Černého vlka ke krajině, kterou na kanoi projížděl a zkoumal. Ač mu jistě nescházely v odborném světě ambice, dokázal však pomlčet o výchozech asfaltu na březích Athabasky. Což byl jistě významný objev. Dokázal si totiž představit a odhadnout jaký to bude mít dopad na společnost, až to svět zjistí. A podobně jako on uvažoval i nedostižný zeměměřič a kartograf David Thompson, protože i on o černé živici mlčel. Seton sice kreslil různé typy kanoí a psal jak je indiáni těsní pryskyřicí, ale že některé kmeny tak činí asfaltem, ani zmínky. Mezi velikány Severu, zřejmě jen oni dva dokázali vidět, co se stane s místní přírodou, až člověk začne černé zlato těžit.

Na území dnešní Kanady a Spojených států se vyskytují rozsáhlá naleziště ropných písků, která se stala strategickými, protože umožňují oběma zemím nezávislost na konvenční ropě Středního Východu. Ale jako na potvoru se většinou nalézají na území stávajících indiánských rezervací, či v jejich těsné blízkosti. To však moderním investorům nevadí. (Někde ovšem sami indiáni podstupují zřejmá rizika z nedostatku pracovních příležitostí i lákavých materiálních výhod.) Nejde pochopitelně jen o devastaci země, ale i výstavbu rafinerií a obrovské sítě ropovodů, naftovodů a plynovodů, které kříží kontinent a ohrožují povrchové i podzemní vody, včetně kontaminace zásob pitné vody. Těžba ropných písků je označována za nejdestruktivnější projekt země. Ohrožuje volně žijící živočichy a samozřejmě zdraví domorodců. Emise plynů z těžených písků ovlivňují klima. 

Tato kniha nehovoří jen o osamoceném boji indiánů, ale o sdíleném úsilí ekologických a environmentálních organizací většinové společnosti. Tři čtvrtiny roku trvající, ostře vyhrocený a světem sledovaný spor v Severní Dakotě, ve kterém na straně indiánů stáli významní politici Demokratické strany, tisíce amerických válečných veteránů, herci, zpěváci a další celebrity, rozhodl sebestředný populista tím, že dal zelenou americkým ropným společnostem. A tak okrajem indiánské rezervace Lakotů ve Standing Rock nakonec ropovod povede, a překoná i řeku Missouri, vzdor demonstracím mnoha tisíců domorodců, farmářů a ekologických organizací i obavám ochránců pitné vody pro milióny občanů v pěti státech Unie. To vše přesto, že už předchozí americký prezident Barack Obama, v rámci své environmentální politiky, poslední část Keystonu XL a projekt páteřního podzemního ropovodu Dakota Access pozastavil. Což indiáni dokonce slavili jako své dočasné vítězství. Spor se sice nyní na čas přesune do soudních síní, ale s tím už si ropná lobby jistě umí poradit; peníze na to má, zvláště když s ní pan Trump sdílí společné zájmy.

Kniha Současní indiáni a ropné písky je formátu A5 v pevné matné laminované šité vazbě, má kvalitní papír, rozsah 275 stran, 250 obrázků, je celobarevná.
Knihu autor vydal vlastním nákladem a výrobní cena je 700 Kč. V případě zájmu lze se ale domluvit na přijatelnější výši.
Objednávejte přímo u Ivana Makáska na tel č.: 222 960 492,  mobil: 723 782 685, nebo na mailové adrese: makasek.ivan@seznam.cz.


O autorovi:

RNDr. Ivan Makásek - Hiawatha 

Vystudoval přírodovědeckou fakultu UK, pracoval jako profesionální ochránce přírody a ekologický novinář.(Časopis pro ochranu přírody a životního prostředí NIKA vedl 25 let.) Profesionální kariéru ukončil v roce 2006 jako ekologický poradce premiéra vlády ČR. 
Popularizuje historii indiánů Severní Ameriky, skautingu, woodcraftu i trampingu. 

V roce 1965 založil chlapecký skautsko-woodcrafterský oddíl (kmen) Neskenon, který jako součást pražských Psohlavců, měl v roce 1968 účast na druhé obnově Junáka v naší zemi. 
V normalizačním období (po roce 1970), kdy byla skautské organizace i Liga lesní moudrosti zakázány, založil a vedl 2. základní organizaci TARAXACUM, která působila ve Svazu pro ochranu přírody a krajiny - TISu, posléze v Českém svazu ochránců přírody. V Taraxacu dal vzniknout stejnojmennému samizdatovému časopisu, který za jeho vedení dal také vzniknout zmíněnému celostátnímu časopisu NIKA. 
Také založil a od roku 1992 - do roku 2006, řídil jako šéfredaktor, skautsko-woodcrafterský časopis Wampumu Neskenonu; zanikl až pro nedostatek finančních prostředků. Jeho doménou bylo šíření tzv. junáckého ekumenizmu (skautské tolerance). 

Napsal následující příručky: Kult ohně, Stezkou Neskenonu, Služba (určená roverům), Lakros - sport českých skautů a trampů. 
Knížky: V Zemi zeleného rákosí (dětský román), Poselství Svatojánských proudů (dokumet), kronikovou trilogiii - Kluci z Dakoty (dokumentární příběh ilegálního skautingu), Kluci z Neskenonu, Kluci z Neskenonu a Lidé z Midé. Ze své zahraniční cesty do Kanady v roce 2006 vytěžil informace pro svého Malého průvodce po indiánských skupinách Yukonu a Britské Kolumbie, který vyšel v roce 2008 pod názvem Stále vztyčují totemy.  S těmito a dalšími autorovými knihami se čtenáři můžou seznámit zde na Bohouškovi v přehledu pod článkem.