V zajetí Irokézů. Příběh z pera Ivana Makáska – Hiawathy podle skutečné události právě vyšel

Příběh hraničářské rodiny kvakerů z Pensylvánie 18. století. Čtenář proniká se svými hrdiny, včetně čtrnáctiletého Benjamina Gilberta, do drsné divočiny indiánského teritoria, kde se musí přizpůsobit potřebám, tradicím a zvykům kmene Seneků. Jejich typ civilizace je sice jiný, ale není prost lidských hodnot a citů jako je statečnost, vytrvalost, přátelství či láska.
Kromě dobrodružství je kniha plná i zasvěcených etnografických informací a poznámkového aparátu.

Sága rodiny Gilbertů, kvakerů z Pensylvánie, kteří byli uneseni komandem Irokézů do lesů jižně jezera Ontario. Stalo se po roce 1780, rok poté, co na Washingtonův rozkaz zničila vojska generála Sullivana jejich zemi.
Kniha – historická povídka – popisuje život zajatců ve vesnicích kmene Seneků na řece Genese a u Erijského jezera, kteří se postupně přes britskou pevnost Niagaru dostávají zpět do civilizace. Mladému Benjaminu Gilbertovi se však mezi indiány zalíbí, neboť jeho otčímem se stane významný náčelník. Ben odchází dál na západ s tlupou Caughnawagů a v bájné vlasti již vymřelého kmene Attawandaronů prožívá svá dobrodružství. Tady se také seznamuje s krásnou Huronkou, která mu nezůstane lhostejná.
Autor volně sleduje skutečné příběhy hraničářů nedlouho po vítězství amerických kolonií a seznamuje čtenáře s řadou zapomenutých osobností a historických událostí, jakou bylo například i vyvraždění Gnadenhűttenu, delawarské vesnice moravských bratří, vojskem plukovníka Williama Crawforda a jeho spravedlivý tragický skon u řeky Sandusky.
V dramatickém vyústění příběhu bílého Seneky nalezne čtenář nakonec i odpověď na otázku, zda se Ben Gilbert vrátí do světa bílých lidí.
Svůj text, který před lety vycházel na pokračování v časopise Wampun Neskenonu, zhodnotil autor o poznatky z etnografie irokézských indiánů východních lesů a jezer, málo známých čtenářům knih Jamese Fenimora Coopera.
Publikaci doplňují mapky a kresby malíře Jana Hory.
Vázaná kniha formátu A5 má 188 stran, k dostání již je u nakladatele Václava Vávry - www.intercrosse.eu - za cenu 220 Kč a během nejbližších dnů také v řadě knihkupectví, kde je doporučená prodejní cena 249 Kč.

S Ivanem Makáskem se čtenáři Bohouška nesetkávají poprvé, o jeho dřívějších titulech či aktivitách si můžete nalézt informace zde na Bohouškovi pomocí vyhledávače.


Autora v kostce představujeme níže, a jen dodáváme, že krátce byl i členem Hochů od Bobří řeky pod vedením Jaroslava Foglara – Jestřába.






RNDr. Ivan Makásek - Hiawatha

Vystudoval přírodovědeckou fakultu UK, pracoval jako profesionální ochránce přírody a ekologický novinář.(Časopis pro ochranu přírody a životního prostředí NIKA vedl 25 let.) Profesionální kariéru ukončil v roce 2006 jako ekologický poradce premiéra vlády ČR.
Popularizuje historii indiánů Severní Ameriky, skautingu, woodcraftu i trampingu.

V roce 1965 založil chlapecký skautsko-woodcrafterský oddíl (kmen) Neskenon, který jako součást pražských Psohlavců, měl v roce 1968 účast na druhé obnově Junáka v naší zemi.
V normalizačním období (po roce 1970), kdy byla skautské organizace i Liga lesní moudrosti zakázány, založil a vedl 2. základní organizaci TARAXACUM, která působila ve Svazu pro ochranu přírody a krajiny - TISu, posléze v Českém svazu ochránců přírody. V Taraxacu dal vzniknout stejnojmennému samizdatovému časopisu, který za jeho vedení dal také vzniknout zmíněnému celostátnímu časopisu NIKA.
Také založil a od roku 1992 do roku 2006 řídil jako šéfredaktor skautsko-woodcrafterský časopis Wampumu Neskenonu; zanikl až pro nedostatek finančních prostředků. Jeho doménou bylo šíření tzv. junáckého ekumenizmu (skautské tolerance).

Napsal následující příručky: Kult ohně, Stezkou Neskenonu, Služba (určená roverům), Lakros - sport českých skautů a trampů.
Knížky: V Zemi zeleného rákosí (dětský román), Poselství Svatojánských proudů (dokumet), kronikovou trilogiii - Kluci z Dakoty (dokumentární příběh ilegálního skautingu), Kluci z Neskenonu, Lidé z Midé a následně Neskenonské návraty. Ze své zahraniční cesty do Kanady v roce 2006 vytěžil informace pro svého Malého průvodce po indiánských skupinách Yukonu a Britské Kolumbie, který vyšel v roce 2008 pod názvem Stále vztyčují totemy. V roce 2010 navázal na předchozí publikaci knihou Totemy a indiáni severozápadního pobřeží Pacifiku a v roce 2011 titulem Indiáni Britské Kolumbie strpěli Olympiádu.