Knihy Jaroslava Foglara, od jehož narození v červenci uteče neuvěřitelných 105 let, už asi nikdy nebudou fascinující dětskou četbou, která propojuje kluky "od šesti do devadesáti let". Čtenářů ubývá, smysl pro romantiku města a přírody je považován za kýč a touhu po dobrodružství naplňují daleko sugestivnější, technologická lákadla a adrenalinové sporty. I Foglarova spisovatelská didaktika, s níž urputně rozděluje lidský svět na dobrý a špatný, může dnešním čtenářům připadat pohádková a naivní. Foglarovky – to je dnes něco jako nostalgická vzpomínka na dobu prvních trampských osad, které žily, mýtus čistoty života a prvorepublikovou naději, že trampská komunita může (alespoň na víkend) překonat odcizení moderního člověka.
A přece dokážou foglarovky ještě překvapovat, a to dokonce i dospělého čtenáře, který se obvykle s nadhledem usmívá, protože ví, jak dobře to asi spisovatel posedlý klukovským světem myslel a jak odlišný a nehostinný je ve skutečnosti svět dospělý.

Za tři měsíce si připomeneme třinácté výročí úmrtí a v polovině příštího roku již sto pět let od narození Jaroslava Foglara, nepřehlédnutelné osobnosti naší země s výrazným generačním přesahem.
Osobnosti, na kterou dosud žádné státní vyznamenání „nezbylo“.
Nejvyšším naším stolcem dosud nedoceněný a tedy i neoceněný Jaroslav Foglar se zasloužil o pestřejší, činorodější a nápaditější dětství mnoha generací českých (i slovenských) chlapců a děvčat od třicátých let minulého století, a svůj neokázalý vliv si po desítky let, bez ohledu na politický režim či státní zřízení, udržel.
A je nanejvýš paradoxní, že právě minulý režim, který Jaroslava Foglara dvakrát nemusel, je dodnes zatím tím jediným nejvyšším formálním ocenitelem, který autorovi, jehož po většinu svého vládnutí umlčel, vyslovil své díky – konkrétně svým nejvyšším resortním oceněním v roce 1987 tehdejší ministr kultury ČR.
Možná pro svoji obtížnou zařaditelnost do jakési pomyslné formální škatulky - nebyl ani čistokrevným spisovatelem či redaktorem, ani hlavně pedagogem volného času – si s osobností Jaroslava Foglara často neví dodnes tak úplně rady ani odborníci z různých oblastí, natož nezúčastněné osoby, na jejichž kancelářském stole návrhy na vyznamenání přistávají, a které v samém závěru rozhodují. Vždyť Jaroslava Foglara nemůžeme poměřit počtem sportovních rekordů, světovou proslulostí na hudebních pódiích, objevem významného léku či průmyslovým vynálezem.
Ale třeba se přece jenom někdy v budoucnu dočkáme toho, že někdo v hradní pracovně nad Vltavou přestane být odtažitě dospělý a vměstná statisíce či miliony spokojených čtenářů, desetitisíce dětí i dospělých ovlivněných ve svých celoživotních zálibách i osobnostním směřování do krabičky s nápisem „Medaile Za zásluhy Jaroslavu Foglarovi in memoriam“ a zcela mimo protokol přidá k tomu klukovské či dívčí „Jestřábe, děkujeme!“.
A pokud ne?
Pokud ne – pak máme každý z nás naopak Jestřába ve své osobní Krabičce poslední záchrany!

Jak založit klub - SPJF

Vypravil jsem se v říjnovou neděli na S. M., do míst mně tak známých, zda najdu Vonta, jež ode mne vezme list Ginga, jako důkaz mojí příslušnosti k Nám …

Navštívil jsem Naše uličky a ony mne přivítaly tak jako dřív. Tak jako mnohokrát dřív, kdy neodolal jsem touze a již v nedělní dopoledne jsem vyběhl v zádech s podzimním sluncem do chladného dne s párou u úst, vládnou tam, kde vládli jsme hlavně s přicházejícím šerem a po soumraku, kdy uličky začínaly hrát podivnou hru světel a stínů, kdy neomezenými vládci, strážci i soudci jsme byli. Navštívil jsem místa nám tak známá a zastavil se tam, kde ještě doznívají kroky těch, jež sdíleli Naši Myšlenku. Měl jsem pocit, že poslední hlas ještě neutichl , že za každým rohem potkám někoho z Nás.

Pro doplnění foglarovských sbírek se naskýtá nová vpravdě předvánoční příležitost.
Poprvé se se zajímavými předměty mohli seznámit a zakoupit si je návštěvníci letošního Memoriálu Jana Tleskače.
Jedná se o tmavě zelenou skleněnou foukanou vánoční foglarovskou ozdobu a skleněného ježka v kleci.

Městská knihovna v Praze a Eugen a Zuzana Brikciusovi si Vás dovolují pozvat na setkání Kulturní ekumena aneb Král českého komiksu.
Setkání k 100. výročí narození Jaroslava Foglara začíná 19. 11. 2007 v 19 hod. v malém sále Městské knihovny na Mariánském náměstí v Praze 1.

Leckterý ze čtenářů - příznivců tajemných křivolakých stínadelských uliček, plácků a zákoutí, dokáže zpaměti převyprávět historii žlutého kvítku. Toho kvítku, kterým Vontové zasypali rakev Roberta Komoura zemřelého na následky zranění v jedné z nesčetných vontských bitev. Z tohoto kvítku pak vznikl odznak všech Vontů - žlutý špendlík. Co symbolizuje, to se dovídáme nejobsáhleji v závěrečné kapitole Foglarova románu Stínadla se bouří.
Žlutý kvítek se však později přenesl z klop knižních hrdinů i na obleky živých chlapců a děvčat. To když Jaroslav Foglar, jako redaktor poválečného časopisu Vpřed, zavedl odznak žlutého kvítku pro všechny čtenáře ...

Celkem dvacet sedm názvů nových ulic a jednoho náměstí na území Prahy schvália 17. července Rada hlavního města Prahy. Kompletní redakce Bohouška se o tom dozvěděla za zajímavých okolností. Mezi novými jmény ulic JE I ULICE VE STÍNADLECH.

Na křestu knihy Jaroslava Foglara Hoši od Bobří řeky na knižním veletrhu Svět knihy 2007 5. května 2007 v Praze obdrželi všichni přítomní malé překvapení v podobě publikace S Jaroslavem Foglarem od Bobří řeky do Stínadel. Publikaci ke 100. výročí narození Jaroslava Foglara vydalo v omezeném nákladu nakladatelství Olympia, a.s. ve spolupráci s pražskou pobočkou Sdružení přátel Jaroslava Foglara a Klubem skautských sběratelů Junáka.

Výstava „Dalajláma v Praze a obrázky z Tibetu“ uspořádaná v Pastoračním centru sv. Tomáše v Dobříši představuje i několik fotografií, na kterých tento duchovní představitel vyjímá ježka z klece.
Expozice, která trvá do 12. 12., je přístupná každý všední den od 9 do 16 hodin.

„Uctívači ginkga mají zvláštní odznak. Je to list vzácného stromu, který se jmenuje ginkgo, jinak také jinan“, vysvětloval Rychlým šípům nejstarší Vont z party Rezatých klíčů. „Oh – takový list mít !“ zatoužil Červenáček.
A mít tak celé malé ginkgo doma v květináči – zatoužil jsem já!

A tak jsem se jednoho loňského dne uprostřed listopadu vydal pátrat po samičím jinanu, který rodí dužnatá semena.
Není vůbec snadné takový strom nalézt, neboť ginkgo je rostlina dvoudomá, což znamená, že k opylení je třeba dvou jedinců opačného pohlaví.

Pokračování knihy Václava Cílka - "Krajiny vnější a vnitřní", nazvaná "Makom - kniha míst" pojednává o vztahu člověka ke krajině, hledá souvislosti mezi vnitřním stavem člověka a společnosti a mezi prostředím - krajině, kterou přetváří, spravuje (a i ničí).
Kniha po všechny hledače tajemství a souvislostí v naší dávné historii i současnosti, kniha skýtající nejedno překvapení.

Jedním z nich je i fotografie tibetského dalajlámy na straně 260, nazvaná Jeho Svatost Dalajlama ve Stínadlech.
Na zmíněné fotografii pobaveně vyndavá ježka z klece.

Symbolické odhalení nového pojmenování dosud bezejmenné ulice v Praze 1, která nese název Ve Stínadlech, dnes provedli Filip Dvořák, předseda Komise územního rozvoje Prahy 1 a Milan Lebeda – Alpín, místopředseda Sdružení přátel Jaroslava Foglara.
„Jsem přesvědčen, že si tato dosud bezejmenná ulice zaslouží pojmenování, které souvisí s foglarovskou tradicí, stejně jako jsem přesvědčen, že právě tato lokalita v Praze 1 poměrně věrně zachycuje atmosféru, kde se mohly odehrávat foglarovské příběhy,“ podotkl Dvořák k pojmenování ulice, která spojuje Haštalské náměstí s ulicí U Obecního dvora. Podle jeho slov je smyslem symbolického odhalení názvu ulice vyvolání další diskuze. V květnu letošního roku totiž místopisná komise Rady hlavního města Prahy neschválila pojmenování Ve Stínadlech, které si před časem vybrali sami obyvatelé Prahy 1 v anketě na internetových stránkách radnice a prostřednictvím kupónu v měsíčníku PRAHA 1. Komise své rozhodnutí odůvodnila tím, že „by bylo v rozporu s přáním samotného Jaroslava Foglara, aby toto místo (Stínadla) bylo konkrétně určeno.“

Ačkoliv jsme stále věřili, že v dny 60. výročí prvního vydání románu Stínadla se bouří (příběh začal vycházet na pokračování jako vkládaný román 15. října 1946 v týdeníku Vpřed) budeme slavnostně pojmenovávat v Praze uličku „Ve Stínadlech“, nestane se tak. Prozatím!?
Přesto – a nebo právě proto – se uskuteční neoficiální odhalení názvu dosud bezejmenné ulice spojující v Praze 1 Haštalské náměstí a ulici u Obecního dvora, která by měla nést název Ve Stínadlech.
Akce proběhne ve čtvrtek 5. října 2006 v 11 hodin za účasti Milana Lebedy – Alpína, místopředsedy Sdružení přátel Jaroslava Foglara a vedoucího pražské pobočky SPJF a Filipa Dvořáka, předsedy Komise územního rozvoje Prahy 1.