Po stopách Jaroslava Foglara (7) - Nuselská záhada

Také na Černou skálu a na Opuštěný kout pod vyšehradskými hradbami, kam jsme se s bráškou často a znovu vydávali, vzpomínám. Byly to slastné bezstarostné chvíle, tiché dny klukovské pohody, a neskončily, ani když jsme se zde v Nuselském údolí přestěhovali s maminkou do Svatoplukovy ulice, odkud to bylo na Černou skálu dál. Náš domov byl v rohovém domě, s okny do Oldřichovy ulice. V domě vonělo každodenně pečivo z pekárny pana Havla z přízemí a celý dům byl trvale tou koláčovou, chlebovou a rohlíkovou vůní lákavě provoněn.
Jaroslav Foglar: Život v poklusu, Olympia, 1997 Na fotografii je zachycen dům na rohu Svatoplukovy a Oldřichovy ulice, kde Jaroslav Foglar žil od roku 1911 do +roku 1914. Je nově omítnutý, má žlutou a oranžovou fasádu.

Pekařství v přízemí nahradil obchod s ovocem a zeleninou. Místní obchodník, se kterým jsem se dal do řeči, si vzpomněl na to, že v domě bývalo pekařství, ale o Jaroslavu Foglarovi nic nevěděl.

Zajímavý pohled je na dům z Oldřichovy ulice. Vypadá, jako by byl postaven přímo pod Nuselským mostem. Žil tedy Jaroslav Foglar „pod mostem“? Ne, když se stavěl Nuselský most, Jaroslav Foglar žil už dávno na Vinohradech.



Přes Oldřichovu ulici, kam směřovala naše okna, bydlela rodina se synem a dcerou. Ti nám ve svých protějších oknech v naší úrovni třetího patra „hráli divadlo“, když přísní rodiče nebyli doma. Strojili se do maminčiných šatů a hlavně klobouků, všelijak se pitvořili, kroutili a my s bráškou jsme se mohli ukuckat smíchy, což je zřejmě blažilo. Až jednou to skončilo. Viděli jsme, jak se rodiče těch dvou ochotníků vracejí domů, a marně jsme jejich návrat dětem do protějšího domu signalizovali. Nepochopili naše výstražná znamení, nevěděli, co se děje, a hráli nám své legrační divadélko vesele dál. Až najednou se naproti v bytě ozval křik. Rodiče svá dítka přistihli v nejlepším řádění a děti dostaly notný výprask – slyšeli jsme jej i přes naše zavřená okna. Od té události už nám své divadlo nepředvedli. Jaroslav Foglar: Život v poklusu, Olympia, 1997


Zadívejte se do třetího patra na fotografii. V tomto okně se před lety hrávalo divadlo...

Vraťme se k prvnímu úryvku. Jestřáb se v něm zmiňuje o tom, že se s rodinou přestěhoval z Nuslí do Nuslí. Odkud se stěhovali, to jsem v žádné knize nenašel.

Je ale zajímavé, že ve svém životopise Život v poklusu Jaroslav Foglar píše víckrát o ulici Jaromírově, než o ulici Svatoplukově, kam se přestěhovali. Možná právě ta byla dalším Jestřábovým bydlištěm.

Často se Jestřáb zmiňuje i o tramvajích, které tudy jezdily. Oldřichovou, ani Svatoplukovou ulicí dnes tramvaje nejezdí, zato Jaromírovou ano.

Navíc se jinde ve svém životopise zmiňuje, že se k nim později přestěhovala babička právě z Jaromírovy ulice. Proto nejspíš tuto ulici tak dobře znal.

V jiné kapitole dokonce píše, že s maminkou a bráškou bydlel krátkou dobu u příbuzných. Mohla být těmi příbuznými babička? To by mohlo být vysvětlením...