11. září 2024 se konalo první (celkově 158.) kolegium AJF v nové akademické sezóně 2024 – 2025. Protože však nové akademické období již tradičně otevírá 31. srpna Rokosův memoriál, začalo naše setkání ohlédnutím za jeho letošním osmým ročníkem.
Za Rokosem k Berounce
S potěšením jsme zaregistrovali, že o průběhu Rokosova memoriálu podrobně informoval Nezávislý poberounský občasník Naše noviny ve svém vydání z 9. září 2024.
Naopak značný údiv a rozpačité kroucení hlavami způsobil divný komentář čtenáře Petra V. k reportáži „Rokosův memoriál 2024: Skvostné loučení s Berounkou“ (Bohoušek 3. 9. 2024), který se pozastavuje nad absencí fotografií obnažených účastníků Rokosova memoriálu. Rádi bychom znovu zopakovali, že ani na akademické půdě, ani ve sklepě (kde se nachází naše klubovna), ani na žádných akcích pořádaných AJF či 48. Klubem OS Jestřábi naturismus NEPRAKTIKUJEME! Pokud tak někteří činí ve svém soukromí, nelze to s našimi foglarovskými aktivitami jakkoli dávat do souvislosti. K tvrzení Petra V., že skauting a naturismus mají společného zakladatele připomínáme, že ani u jednoho ze zakladatelů skautingu – Roberta Baden Powella, Ernesta Thompsona Setona, nebo u nás Antonína Benjamína Svojsíka není o naturismu ani zmínka!
Abychom však alespoň částečně zmírnili zklamání čtenáře Petra V., nalezli jsme přece jen jeden snímek z letošního „Rokose“, který jednoho z plavců mimoděk takto zachytil.
Pojďme však k vážnějším tématům:
Foglarovy deníky – zveřejnit či nezveřejnit?
Poklidnou letní atmosféru foglarovského dění poněkud rozvířil článek Michala Beránka „Budeme pitvat Jestřábovu duši?“ (Bohoušek 7. 8. 2024). Se svým názorem na dané téma vystoupil Martin Rosol:
„Michala Beránka si nesmírně vážím jako starého dvojkařského „sekáče“, který bezpochyby má k tématu „Foglar“ vždycky co říct. S jeho kritikou vydávání deníků Jaroslava Foglara však souhlasit nemohu“, uvedl Martin Rosol a pokračoval:
„Každá známá osobnost musí počítat s tím, že zájem o ni přesáhne hranice jejího soukromí! A Jestřáb známou osobností chtěl být, jí byl, a jí je! Zveřejněny byly už deníky, popřípadě korespondence celé řady jiných slavných spisovatelů – Němcová, Mácha. Nevidím tak důvod, proč by Foglar měl být výjimkou.
Jako důvod, proč Skautská nadace Jaroslava Foglara deníky vydala, uvádí Michal Beránek důvod ekonomický. Já si to úplně nemyslím. Dobře víme, že vydat knihu podobného zaměření a pro tak poměrně úzký okruh čtenářů je na hranici rentability.
Za naprosto nepřijatelné považuji doporučení Michala Beránka omezit přístup k Foglarovým deníkům jen na povolení pro určité badatele a vědce. Kdo o tom bude rozhodovat? Snad nějaká komise? A kdo v ní bude? A na základě jakých kritérií bude určovat komu ještě ano, a komu už ne? Foglarovy deníky přece nejsou žádné supertajné dokumenty strategického významu.
V závěru svého článku přichází Michal Beránek s často opakovanou námitkou: „TO BY SI JESTŘÁB URČITĚ NEPŘÁL!“ „TO BY JESTŘÁB NIKDY NEDOVOLIL!“ – Zkoumáme ostatky slavných, kosti králů, mumie faraónů. TO BY SI TUTANCHAMÓN URČITĚ NEPŘÁL! A co teprve takový Bedřich Smetana? Vrtat se v jeho kostech, aby se zjistilo na jakou že to ošklivou nemoc možná zemřel? Dovolil by to? Nevíme. Jenomže Tutanchamón je už více než 3000 let mrtvý, Bedřich Smetana o něco méně, a Jestřáb nežije už čtvrtstoletí. A tak se ptám: Nenastal čas si místo zbytečných úvah o tom, co by si Jestřáb přál či nepřál položit si otázku: CO SI PŘEJEME MY? Jeho věrní čtenáři?
Moje odpověď je jednoznačná: Rád si přečtu Foglarovy deníky. Můj zájem o Jaroslava Foglara je opravdový, i když nejsem ani skautský badatel, ani vědec a s Jaroslavem Foglarem jsem se osobně nikdy ani nesetkal. Snad právě proto (ten zájem). A věřte – nevěřte, docela rád se i dozvím, jestli nosil raději zelené či bílé ponožky!“, uzavřel Martin Rosol.
Vzpomínka na Rudolfa Jelínka
10. 8. 2024 zemřel známý herec Rudolf Jelínek. Bylo by zbytečné vyjmenovávat zde všechny jeho divadelní, filmové a televizní role. Připomeňme alespoň, že na prknech Divadla Příbram se Rudolf Jelínek objevil v představení Rychlé šípy hned ve třech úlohách: Jako stará Zavadilka, pan domácí a Old Shatterhand. Nejen proto jsme Rudolfu Jelínkovi věnovali krátkou vzpomínku…
Jaroslav Foglar žije i na Slovensku!
Důkazem toho jsou cedule na dveřích kluboven Skautského domu v Bánské Štiavnici – „Klubovna Rychlých šípů“ a „Klubovna Bratrstva Kočičí pracky“, jak na svých zahraničních cestách objevil a zdokumentoval Slávek Janov! Také jedna z chodeb ve Skautském domě je označena uliční cedulí „Ve Stínadlech“!
Stromu Jaroslava Foglara se nedaří
Nedobrá zpráva se k nám donesla z pražského Žižkova. Ani druhému gingu – Stromu Jaroslava Foglara se příliš nedaří. Přestože jinany patří k druhům stromů dobře odolávajícím městskému prostředí. Právě proto zaznělo i podezření, zda se snad nejedná o něčí nedobrý úmysl. Věřme však raději, že Foglarovo gingo přece jen úspěšně přežije zimu a na jaře se opět s plnou silou zazelená.
Sběratelské novinky
Také tentokrát jsme si mohli prohlédnout několik sběratelských novinek z oboru foglarovských odznaků. Šlo o tři foglarovské buttony – placky a jednu výroční turistickou známku: První z placek – SBÍRÁM BOBŘÍKY nabízí brněnská firma T-SHOCK a znalce překvapí foglarologicky přesným pořadím jednotlivých barevných bobříkových puntíků. Objednat si ji můžete v pěti různých velikostech a s libovolnou barvou podkladu. Další dvě placky zobrazují spíše dětský motiv bobra. Placku DRŽÍM BOBŘÍKA MLČENÍ dodává firma K. A. T. Ja. WIN company s. r. o., a placku BOBŘÍK ODVAHY vám vyrobí ve firmě Šikovnej domek ze Sezimova Ústí.
Výroční turistická známka TRAMPSKÉ PIKOVICE 2024 je – jak jinak- opět z produkce Slávka Janova a Jaroslava Foglara propaguje báječným motivem Rychlých šípů hrajících bluegrass od Marko Čermáka!
Před rozloučením a skončením 158. kolegia AJF jsme ještě stihli probrat pozvánky na nadcházející foglarovské akce.
.jpg)
