Je panádlová polívka něco velmi odporného? II aneb Co na to Ignát Herrmann

Panádlová polívka. Něco tajemně neznámého. Něco, v čem ani Rychlé šípy neměly jasno, něco, čím se navzájem strašily, „něco velmi odporného, nechutného, co se prostě nedá jíst“.
Náš věrný čtenář vzpomene si dozajista, že jsme se v rámci badatelských aktivit této oblasti věnovali poprvé v našem článku „Je panádlová polívka něco velmi odporného? Aneb Co Rychlé šípy nikdy nejedly“ 3. října 2001. Arciť je panádlová polívka jedním z ústředních témat první kapitoly Tajemství Velkého Vonta, zůstala pohříchu stranou našeho dalšího bádání pod vlivem událostí jiných.
O to radostněji přijali jsme vylíčení panádlové polívky od slovutného novináře a spisovatele pana Ignáta Herrmanna:
„Ještě něco se tehdy před půlstoletím často dělávalo ze ztvrdlého pečiva - ,panádlová polívka, … vypadala tak bledě, nemocně a sklouzala do hrdla tak plazivě jako měkkýš…“
(Ignát Herrmann, Před padesáti lety – sv. II, 1925)