Foglarovská vzpomínka

PhDr. Miloš Zárybnický pro Bohouška napsal:
Novoročenky jsou v podstatě snobská záležitost (než jsem to objevil, tak mi to trvalo - a kromě toho mi péefky chodily a bez většího přemýšlení bylo vhodné nějak se revanžovat). Někdy na podzim 1981 mi manželka Jarmila pravila, že má na nějakém tisku v práci vagát - volný list, karton, a jestli nechci něco s tím vytisknout, třeba novoročenku. Bylo to nějak v době, kdy jsem z ČSTV trochu znal Milana Svobodu, mistra sportu, který si pro potěchu vozil ze západu různou u nás nevítanou politickou literaturu. A také se exponoval pro Foglara - mimo jiného dopisem Štrougalovi, kopii mi poskytl. A protože jsem v té době byl také zapojen ve vydání Rudanova dílka ODLESKY TÁBOROVÝCH OHŇů, ve vydání v podstatě ilegálním, protože jsme je dávali do tisku, jakoby vyšlo už v roce 1969 za mého působení v Jílovém u Prahy. A ono zatím bylo tištěno a šířeno asi o deset let později s mým doslovem také "1969"...

PF ´82 - JF 75

Nebylo mi tedy tajemstvím, že Foglar bude mít -itiny a dobře se rýmovalo PF ´82 - JF 75. Se svolením Svobody jsme asi 100 kartiček PF-JF na bílém papíře vydali pro vlastní potřebu s textem upraveným dle argumentace Milana Štrougalovi.

A nebylo od věci požádat dvorního malíře NESKENONU - Indiánů české krve - a přes jejich náčelníka Splítka získat nepodepsanou kresbičku. A poté, po jejím vmontování do bílé kartičky péefky, vytisknout m o d ř e (na modrém kartonu) onu připomínku Foglara k 6. červenci. Vím, že patronem vydání byl Rudan, i "schvalovatelem" - měl velmi nepříjemné zkušenosti se společností Foglarových "ctitelů" - jakéhosi spolku s Foglarem v názvu - dělal s nimi za obnovený Jack London klub (asi 1968 nebo 1969) společnou akci. Při ní jim šlo jen o peníze, Rudanovi, dodnes nedoceněnému, o ideu, o ideje. Takže "abychom jim ukázali"! A ukázali jsme.

Výsledek

Ohlas byl, nejcennější pro mne, že jistá paní vzala kartičku domů a její dcera volala z jednoho okraje Prahy na druhý kamarádovi: "Okamžitě k nám přijeď, objevily se Rychlé šípy!" A on ještě v noci jel k nim a oba prý kroutili hlavou, kdože to vydal apod. A on jí vůbec neřekl: "To mě sem v noci přes celou Prahu taháš kvůli modrý kartě A5!" Uvažovali. Matka jim původce neprozradila, kartičku jí dala tuším Marmiláda čili Jarmila.

K R T I Č K U, redaktora a odchovance pražské Dvojky (Foglarova "žáka"), jsem v Mladé frontě respektive v Mladém světě také trochu zneklidnil! Volal jsem mu cosi zezdola (z vrátnice) do redakce, že modrá foglarovská kartička, ve vrátnici mu zanechaná či zanechávaná je ode mně. Vytisknout připomínku -itinám F. asi Karel K. nemohl. Nesměl - i kdyby se nebál.

Dívčí RŠ zasahují

Potěšila mě v té době knihovnice z ostravské oblasti, která měla s dalšími asi 4 děvčaty asi 30 tisíc korun z nějaké akce a chtěla je obětovat. To když jsem po poradě s Foglarem chtěl vydat jako přílohu Listů lochkovské kroniky č. 2 "Okénko do Prokopského údolí", kde jsem tušil (v Prokopáku), že byly jisté Foglarovy inspirace k Hochům od Bobří řeky. Mělo to být pár vět v oné příloze k LLK a dále barevný přetisk (maloofsetem) několika nevydaných příhod Rychlých šípů.

Podle mých tehdejších odhadů jsem to viděl jako mnohatisícový náklad, z tolika kovolistů, kolik by to mělo mít barev. V Čelakovicích, kde jsem s meloucháři o té záležitosti jednal (od Foglara jsem měl příslib předloh a od děvčat cca 30 000 Kčs), mi vysvětlili, že z každého jednoho obrázku (!) jedné strany A4 by se musel dělat výtažek pro každou jednu barvu, takže na tisk by nestačilo "pár kovolistů", ale muselo by se jít jinou technologií. Také tehdy mě zbrzdilo uprostřed úvah a rozbíhajících se jednání, že šlo nakonec po dojasnění s Foglarem o nějaké nevydané kresby Marka Čermáka a nikoliv Fischera, jak jsem zpočátku myslel. Takže při tolika komplikacích a hlavně při nedostatku peněz (cca sto tisíc) jsme s děvčaty museli od jistě tehdy zajímavé akce ustoupit. A také nedošlo k tomu, že by nejspíše LLK, z nichž vyšlo jediné číslo, při takové foglarovské příloze, okénku do Prokopáku, nejspíše byly zrušeny, s čímž jsem počítal, přestože revize LLK ze strany kronikáři M. Z. nadřízeného Místního národního výboru nebyla. A psát kroniku jinak, než tu, pro níž jsem shromažďoval od pana Kocourka a jiných osob materiál, čekat na schvalování atp. mě prostě tehdy n e b a v i l o.

Z těch dob mám kdesi nějaký krátký dopis od Foglara a dobrý pocit, infikovaný i Rudanem, že jsme to oněm zalezlým "přátelům" JF před jeho pětasedmdesátinami pěkně nandali.