Tomáš Fiala: Bez Foglara bych to nebyl já

Mrzí mě, že neumím hrát hru na co by kdyby. Zjistil bych si, co by se dělo, kdyby mi v čítance pro čtvrtý ročník nepadl do oka úryvek z Hochů od Bobří řeky a kdybych nezatoužil dozvědět se, jak to s tou Zelenou příšerou dopadlo. Dostal bych se k Foglarovým knížkám nějak jinak? Pokud ne, hra by mi vyjevila, co všechno z mého dosavadního života by se nekonalo a zač tedy foglarovkám vděčím. Dozvěděl bych se však taky to, oč mě připravily. Možná by mi to bylo líto, kdo ví? Třeba je pro mě lepší, že tu hru hrát nedovedu…
Vím, že ne všechno, co jsem si z Jestřábových knížek vzal, mi bylo ku prospěchu. Například jsem se hloupě rozhodl, že s lidmi, kteří nesplňují vyčtené ideály, se zkrátka nebudu bavit. K následnému poznání, že bych se s nimi měl snažit vyjít a ty ideály že bych si měl podržet hlavně sám pro sebe, vedla dosti bolestivá cesta.

To dobré, co jsem získal, však silně převažuje. Bez nadsázky to bylo jedno z nejosudovějších setkání mého života, byť se událo jen prostřednictvím potištěných stránek. Co by ze mě zbylo, kdyby se všechno, co jsem z foglarovek nasál, ztratilo? Nejspíš jen hromádka šatů. Dost možná bych měl být Jestřábovi vděčný i za věci, které s ním viditelně vůbec nesouvisí. Kdo z nás bezpečně ví, odkud a kam v něm vede který kořínek?
Jednou jsem kdesi napsal, že foglarovky mě vychovaly. Přečetla si to teta a důrazně proti tomu protestovala. Vychovali mě přece rodiče! Nejprve ano. Jenže v deseti letech už začíná mít dítě svoji hlavu a samo si vybírá, kterými radami se bude řídit. Foglarovy knížky se mi dostaly do ruky v pravý čas.
Připadalo mi, že je budu číst celý život stále dokola, že mě přece nikdy nemohou omrzet. Můj hlad po knížkách byl však přeci jen příliš velký, a tak jsem začal hledat příbuznou literaturu. Na některé chlapecké autory už jsem stihl zapomenout, ale jedno jméno bylo tak zásadní, že svým významem trumflo i samotného Foglara. Do půdy, kterou foglarovky nakypřily, zasel zrníčka inspirace Miloš Zapletal. Od příhod vodácké Sedmičky a dalších klukovských románů jsem se dostal přes sbírky her a hlavolamů ke dvěma zásadním knihám – k Výpravám za dobrodružstvím a k Roku malých dobrodružství. Ty mi ukázaly, že příhody prožité na vlastní kůži jsou daleko cennější než sebenapínavější knížka. Úrodou, kterou jsem ze Zapletalových knih sklidil, se živím dodnes a dál ji rozvíjím.
I dnešní děti se mohou na cestu začínající Foglarovými příběhy vydat. Chytré mobily ani jiné technické hračky jim v tom doopravdy nemohou zabránit, ty se bez lidské obsluhy samy nezmohou vůbec na nic. Stačí v sobě najít ochotu naslouchat a něčemu se přiučit. Přemýšlet. A pak ještě mít tu trochu štěstí a vzít do ruky správnou knížku ve správný okamžik.

V roce 2024 uplynulo neuvěřitelných 25 let od okamžiku kdy Jestřáb vzlétl tam, odkud není návratu. Při té příležitosti vám nabízíme možnost se zastavit a zamyslet se nad tím, kdy jste se poprvé setkali s foglarovkami nebo nad tím, zda mají foglarovští hrdinové šanci oslovit dnešní mladou generaci. Setkali jste se osobně s Jaroslavem Foglarem? Co vám knihy Jaroslava Foglara daly do života? Napište nám na info@bohousek.cz. Příspěvek pošlete v běžném textovém editoru (obrázky pak samostatně) jako přílohu.