Zimní přechod aneb „BRBi 2004“

Počasí v únorovém týdnu před 36. zimním přechodem Brd čaroval sám Babí Jan: Týden před tradiční akcí, poslední lednovou sobotu, ležel na Brdech již měsíc souvislý sníh. Pak přišla nevídaná obleva, která lámala teplotní rekordy, když se teploty vyšplhaly na +16°C! Kdo se chystal na Brdy, měl na výběr, zda-li voskovat běžky či vyžehlit kraťasy. A tak jsme trnuli, jak to dopadne v sobotu 7. února až skautský lid potáhne ku Kytínu. Neutopíme se v bahnu, jako tomu u předchozích ročníků již bylo? Předpověď byla děsivá: Dešťové přeháňky, vichr, sněžení. Leč Fabián nad námi v sobotu vlídně rozprostřel deštník. Dobře udělal každý, kdo nepropadl panice, když kolem osmé ranní nad Brdy snesl mrak drobný deštík. Silný vítr vše rozehnal a dokonce nás ozářilo slunce až na +11°C.    Takže na Roviny u Kytína jsme došli letos suchou nohou, po blátu, ledu, sněhu ani památky. A kdo šel po větru, byl tam dvakrát rychleji! Nakonec jsme si všichni oddechli, neb přízeň počasí trvala právě jen tu sobotu. V neděli 8. února se již nad Brdy zatáhlo. Zahřměla, zablýskala se letošní první bouřka odkudsi z Babky. Prudký vítr přihnal nejprve zledovatělé krupky a potom sněžnou vánici. Teplota klesla v mžiku na nulu. V hodině bylo zase na celých Brdech bílo a sníh tak zakryl poslední stopy účastníků již 36. přechodu.

  V poledne se již prostranství srazu u Kytínské louky zaplnilo početnými skautskými oddíly. Účastníci se ve 12.00 hodin scházejí ke krátkému nástupu. Za pořádající Pražskou radu Junáka všechny vítá výchovná zpravodajka Dorka Lábusová z vodní Pětky. S historií a tradicí zimních přechodů seznámil zejména ty mladší Slávek Janov. Účastníci dostávají vydanou pohlednici a originální Brdské Fabiánovy noviny, které pro nás obětavě připravili kamarádi z Pražské pobočky Sdružení přátel J. Foglara. Desítky oddílů a středisek se potom představují svými pokřiky. Většinu jsme získali i v psané podobě, soubor bude vbrzku zveřejněn na internet. stránkách PRJ.
   Na závěr zkoušíme zopakovat na srazu pokřik, který při zimním přechodu zazněl prvně v roce 1970: „Do čela Praha, všech skautů snaha, Svojsíkův junáče, připraven buď!“. Inu z těch stovek hrdel v burácejícím vichru byl pokřik zřetelný možná jen po větru…

   I za ztížených povětrnostních podmínek, připravila některá pražská střediska pro skautíky, světlušky aktivity v lese či na pláni. Dík za to koloběžkářům z 61. střediska ze Žižkova, šermířům z 56. stř. Hiawatha z Prahy 5, oldskautům z 92. stř. Šípů z Prahy 10 a všem dalším, které nezvládneme vyjmenovat. Kdo měl vyměněné kartičky, snad nejrozšířenější tradici nejmladších i kmetů, jistě zavítal i k hangáru na pláni.

   Mobilní občerstvovací stanice /M. O. S. Athabaska/ 17. stř. zde již stála od časného rána. Letos museli obětavci z Athabasky řádně zatlouci kotvící kolíky, aby stan v náporech větru vydržel. Palačinkám a vuřtům málokdo odolal. Stan v sobě skrýval i stánek s prodejničkou JUNu. Nejvíce šly na odbyt prodávajícímu br. Havranovi sirky, kterými škrtneš téměř o cokoliv. Zajímavou nabídku zde měl i bratr Windy a Klub skautských sběratelů. Každý účastník zde získal kartičky pořadatelů, k zakoupení byl nový odznak zimního přechodu. Kdo měl málo drobných v kápézetce, odznak je k dostání ještě na Pražské radě Junáka.
   Účastníci se též zapisovali do Pamětní „vrcholové“ knihy, která byla založena v r. 2000. Škoda, že jsme letos nestihli nechat vyrobit příležitostné razítko, které navrhl br. Logan, autor většiny výtvarných tiskovin na přechodech Brd. Pro 36. ročník byly na místě k dostání čtyři druhy příležitostných obálek. V jedné z nich jsme zaslali za Pražský kraj A. B. Svojsíka pozdrav snad největšímu znalci oblíbených Brd Janu Čákovi.

   Letos se po delší době pořadatelé pokusili s větší přesností zjistit počet účastníků pomocí rozdávaných „evidenčních“ lístků. Naposledy se to zdařilo snad v r. 1995.
   Přestože ještě počítáme, (evidovaných) účastníků XXXVI. zimního přechodu Brd bylo až 700, což bylo patrné i při společném nástupu. Počet není konečný (ale ani rozhodující), neb ne každá jednotka nám údaje sdělila. O těch, kteří se nám nezapsali do vrcholové knihy a nebo nemáme jejich pamětní lístek, tak nevíme.
   Z pražského kraje přišli zástupci 40 středisek a přístavů vodních skautů (!). Setkali jsme se i s bratry z občanského sdružení ČIN, Pražské družiny Oddílu Velena Fanderlika, již zmíněným Klubem skautských sběratelů a zástupci Sdružení přátel J. Foglara. Pěkné kartičky připomínají účast Kruhu Pražské lesní školy A. B. S. a nově i 1. společné Pražské lesní školy. Zimní přechod Brd ale již dávno není záležitostí jen Pražáků. Svědčí o tom hojná a stále se rozšiřující účast vzdálenějších sester a bratří. Připomeňme, že letos se na Kytín vypravili i skauti a skautky všech věkových kategorií z ORJ Praha-západ, z Kralup nad Vltavou i Roztok, z Mohelnice /stř. Loštice/. Další putovali z Litoměřic /stř. Radobýl/, z Kostelce nad Labem, z Libčic nad Vltavou či Mělníka. Již tradičně nechyběli skauti z Úval, Rokycan, také z Městce Králové, početná výprava z Čelákovic a v neposlední řadě sestry a bratři z druhého konce Brd – od Plzně!
   Letos jme měli i zahraniční účast, zástupkyni 37. sboru Fatran Martin z 1. oddielu skautek Robinzonky, družina Divé mačky ze Slovenska.

   Na Brdech převládalo skautské mládí, odhad nejmladšího a nejkmetštějšího účastníka bude obtížný. Já si všiml několikaměsíčního Vojtíška, který přijel na Brdy v kočárku z Dobříše, vše mírumilovně prospal, ale z akce jistě něco má, neb zde byl odkojen a v tom má jistě primát! Pamětníci, oldskauti nechyběli, věk uvádět nebudeme, ale je potěšitelné, že v anketních lístcích se na otázku „po kolikáté jdete?“ u několika oddílů díky veteránům objevilo: „…pokaždé, tedy po 36té!“.
   Skauty do Kytína doprovázelo též několik věrných čtyřnohých druhů, napočítal jsem jich šest, vesměs krotkých, plemen rozličných. Tak tolik asi letošní statistiky.

   Zimní přechod Brd, jak již z názvu vyplývá, je i zdoláním brdského hřebene. V poslední době se stále více říkalo, že řada oddílů se tohoto nezhostí a vydává se do Kytína jen 2-3 km od nejbližší zastávky autobusu z Mníšku či dokonce ze Stříbrné Lhoty. Nutno dodat, že „výzkum“ mezi letošními účastníky tomuto „nařčení“ rozhodně neodpovídá. Převládající trasa vede od vlaku z Mníšku přes Kytín do Řevnic. Řada oddílů ale i letos zvolila náročnější trasu, tedy obrácenou, stoupání zahájily v Řevnicích. Další účastníci se na Kytín vydali z méně tradičních míst. Putovalo se z Bojova, Řitky, Malé Hraštice, od Voznice, z Mokrých Vrat, také přes Chouzavu, z Rymáně či od Všenor. Mnozí také z Kytína odpoledne ještě zavítali na Skalku nad Mníškem. Pamětihodný barokní areál zde doslova povstal z trosek za posledních deset let.
   Ještě před 14. hodinou na Kytínskou pláň dorazily oddíly z delších tras a byli to právě známí otužilci v kraťasech. Athabaska s vytrvalostí sobě vlastní do poslední chvíle – jak na palubě Titanicu - nabízela prokřehlým občerstvení. Až po druhé hodině loučka osiřela.

   A závěrem ještě k titulku: Proč BRBi 2004? Při prohlížení vyměněných kartiček, jsem si tuhle úsměvně upamatoval. Vyměnili jsme ji s vlčetem sotva věku školního.

Tom-Set, Řitka-Praha 7.-8. února 2004
foto: M. Žák - Hroch